Sesbírané střípkaté stříbrovrány

Bílá havraní

15. února 2012 v 17:16 | Raven
Asi mě teď někdo pověsí za dřeváky do průvanu, ale já miluju, když padá sníh. Když nepokrytě chumelí. Z tohoto důvodu jsem dnes místo fyziky napsala tolik veršů, že to budu uveřejňovat ještě týden.
A je mi jedno, že jsou tak mizerné. Protože já se tak ještě pořád cítím.

Bílá havraní

Zmizelo nebe
Břehy silnice se do něj vpily
jak rozlitá aviváž
A chvíle jsou voňavě bílé
a chodník je také celý bílý

Sněží a z tebe
je peřím pokrytá myš
Je to jako prací prášek
co šňupeš na kuráž
(když myslíš si že spíš)

Emancipace

24. ledna 2012 v 0:22 | Raven
No, popravdě jsem to chtěla pojmenovat třeba "Pocta Jacksonu Pollockovi", ale nechtěla jsem někoho záměrně klamat jen proto, že jsem právě shlédla tolik dílů Darii, že se mi z toho pomalu začínají kulatit brýle.
Aby bylo jasné, Daria byla původně plán B, který šel proti původnímu plánu A - čímž bylo přečíst všechny mně dostupné sbírky (počtem nula) a výbory (počtem asi tři) Ivana Blatného, a pak z toho vytvořit slavný a nezapomenutelný referát.
Výbory z díla jsou barbarství. A Daria je skvělá.

Emancipace

Jsem bojovnicí za práva slepýšů
jeskynních mloků a žen
co spálily své podprsenky
a ještě jiných tvorů
kteří ztratili oči nohy nebo křídla
protože přesně vím, jaké to je
stát jako opařená
A pak už jenom bojovat za práva slepýšů
jeskynních mloků a jiných žen
(Jen tak.
Ze setrvačnosti.)

Půl(noční) (aneb osvobozující funkce nesmyslu)

10. ledna 2012 v 0:40 | Raven
Momentální. Je to mizerére - už několik nocí se jen učím. Matematika, zklady, čeština, fyzika (která vychází opravdu dost kriticky).
Teď půjdu pěkně spát, jinak zítra budu vypadat ještě průhledněji, než dnes, což by zítra mohlo třeba komplikovat dopravní situaci v našem městě.
Nebo nepůjdu spát, budu průhledná a hlavu si poleju červenou barvou na futra. Budu vidět.
Věříte tomu, že jsem právě napsala zkrátka jen snůšku maximálně pitomých kydů a vy je ještě čtete? Moc, moc se vám omlouvám.
Žijte blaze, žádné saze, adios & astalavista,

Půl(noční)

Jsem jako láva
Po ránu v mrazu syčím
a plazím se k zastávce rychlostí mrznoucího draka
a spánek se mi lepí na paty
jako žvýkačka náhodného chuligána

A když pak nad ránem
hlavu svou ničím
cítím jak prohnívám, já, dobrák od kosti
s kruhy pod očima
Je sice den však svítat nezačíná

Mám ráda chladný vzduch v plicích
mám ráda všechna plačící rána
kdy někdo deštníkem oblaka propích
a pojišťovna, celá chladná
si mě fotí jako škodu inteligentnímu tvorstvu

A nikdo mi neproplatí
vyplakané oči
ruku bolavou od psaní
sekšrtané verše
ani osolený čaj
S kteroukoli podobností jsem čistě náhodná.


Si, real!

5. listopadu 2011 v 22:53 | Raven
Za tuhle může literární seminář. Inspirováno surrealistickými pásmy, ale jakmile ně se něco dostane do rukou, automaticky je z toho paskvil. Takže takhle.
P.S.: Mám strašně složitý život. Nemůžu jít spát, protože jsem líná vyndat si čočky. Achjo. Jenže tuhle věc za mě rozhodně nikdo jiný neudělá. :>


Si, real!

Padání do zelených hlubin
bíle popsané tabule
Máš křídu na rukou
a na čele
Jsem popsaná všemi
avantgardními směry
- jen proto, že jsem ochotník
Hážu na stěnu tu bernou minci
a v umyvadle klíčí hrách
Za dobré slovo vám daruji svou plíci
Půjdu vstříc modrým oblohám
Svezte mě prosím chvilku sneste
mou přítomnost - však neklovu
a vypadám docela hodná spící
a nespící jako optický klam

Horečnatý

15. září 2010 v 22:51 | Raven
Hm, ne že bych nepsalaposlední dobou. Ale není to zas až tak dobré, abyste to mohli číst. Je to mizrné. Really. A mrzí mě to, protože si zase připadám, jako že zase za nic nestojím.

Chm. Navíc jsem si dodělala klávesnici tím způsobem, že jsem do ní nejdřív nalila čaj a potom poškodila ještě tím, že jsem se jí snažila zpravit... no, nemám funkční x,c,b,a m, k tomu ještě function, mezerník a šipky, takže vážně nemám páru, co s tím (pro všetečné zajímálky - toto píšu na bráškově klávesnici. Je to dost abstraktní, používat externí klávesnici a k tomu touchpad.... :))

Whatever. Následující řádky jsem sesmolila při odpolední dvouhodinovce fyziky, kterou jsem měla velké potíže přežít. Ano, zrak vás neklame, vše se vrací do stejných kolejí. :)))


r


Hlava se tříští mezi střepy
a ideál je nemocen
a předně moudrý, moudře slepý
bije se za cíl nežít dnem

Je tichá voda pod tím břehem
a já jsem hlučně vťatá v něm
v tom drahém, marně neprosněném
přestanu dýchat nad ránem

Ta tenká linka mezi světy
jež zboří každou novou zeď
- najdu ji mezi zlými květy?
Ta horečka je odpověď!

Dozvuk

24. března 2010 v 18:53 | Raven
Našla jsem pár starých řádků na jednom z papírů z letošních školních desek... nevím, kdy jsem je psala, ale když jsem si je přečetla, napalo mě je "dokončit". Přesně jsem věděla, co psát... bylo to zvláštní... :))

Jarně podzimní. :)

rav
*********
Když vypila nám z očí
strach z bolesti trýzně
řekli jsme jí jménem
předvčerejší žízně

Knihami jsme zasypali hrob
místo kravat verše vzali jsme si
smutek prý se nosí
všem hejskům na odiv

Naše slova hrabem sami
na hromady listí
s puncem loni spadané kryté šupinami
bez náznaků zlosti

Trny

16. února 2010 v 21:59 | Raven
Všechno je tak zvláštně propletené.

Furthermore, cítím se tak divně... osamělá. Na jiné rovině než na tamté rovině. Unavená - ale za to může to moje zatracené propadání z čertovské trojky (Ch, M, Fy). Mám moc málo času a taky nemám moc dobře srovnané myšlenky- v hlavě mi to všechno dohromady rotuje po vlastní ose (Ahá! Tak proto tam mám tolik místa!) a většinou se to ani nehodlá spojit do nějakého racionálního celku. Většinou to dopadá asi tak, jak si možná za chvilku přečtete.

Ano - Malý princ. Když jsem si od Hildičky přepisovala kapitolu o lišce, málem jsem uronila slzu. Při fyzice. (Ačkoliv bych asi mohla tvrdit, že je to výukový materiál. Brali jsme kapaliny.)

Při čtení zohledněte, prosím, můj duševní stav. Jsem přepracovaná a relativně smutná.

Mám vás ráda. Všechny. Minimálně víc než Adalberta.

(P.O.E.Z.I.E.:)







Ona

18. ledna 2010 v 17:46 | Raven
Po delší době jedna do Sesbíraných. Je hodně aktuální...
Jestli chcete vědět, čtěte mezi řádky, přátelé. Nic jiného vám nezbývá...









ooo

Má v očích asi ďábla
a drápy dlouhé tisíc let
a koho potká, toho zmučí
až hrůzou musí zařičet
a přesto má tak něžné oči

hleď kolem očí planou vrásky
má kolem ramen starý pléd
tak neptej se jí, neodpoví,
neví co chce nevědět
když nokturno zní v listoví

(Necudně skopil havran oči
a zobákem si škube peří
srdce ho jen trochu bolí
když balancuje na hraně
a vesele se usmívá)

Muž, který hvězdy spočítal

15. února 2009 v 12:34 | Raven

Napadne vás několik otázek: Proč to má tak nekvalitní rýmy, proč je to tak divné, proč je to v mužském rodě, proč, proč, proč. Nevím. Nelíbí se mi ta forma, ale ten příběh... ten je z hloubi mojí duše. A tím mužem bývám já. Stejné myšlenky, stejné pocity... Nu, a proč to tedy není v ženském rodě, když jsem to já? Neptejte se. Netuším.

Písnička pro ráno

11. února 2009 v 22:55 | Raven
Jsem poslední zdravý člověk v téhle domácnosti. No nazdar. (Chcípni, Trittere.)

Na zahřátí vprostřed toho ohavného února posílám ranní písničku - představovala jsem si přesně to jarní ráno, kdy už jsou sněženky odkvetlé a pod naší starou jablůňkou kvetou ladoňky a tak nádherně voní... Ne, jako na potvoru zase padá sníh a moje rána strávená na zastávce MHD jsou naplňená veskrze jen přimrzáním k chodníku.

Já tak moc chci jaro...

***

Řádky napsané na zrcadlo
prstem namočeným v kávě
víte, bylo ráno
koupalo se v mlze jako bezstarostné dítě
a já nachvilku
zatoužila vyválet se v mokré trávě

Kdo první hodil kamenem
kdo to ráno provedl skrz plameny
kravatu jen tak na půl žerdi
smál se, v očích kapky rosy
věřila bych mu každou lež
i ty slzy i to co se nosí

Vzala bych si jen černou stužku
to aby se sovy měly na co ptát
muž v ošuntělém černém obleku
si říká osud a sází na kabát
zatímco mícháme karty dalším generacím
a lidem pod šeříky

Eugenie Grandet

14. ledna 2009 v 19:58 | Raven
Ehm. Vážení, nedávno jsem dočetla Evženii Grandetovou a ihned se mi začaly z ucha sypat verše :))) (Vskutku, oznámení za všechny prachy... jenom už nevím, jak do nekonečna oznamovat to, že mi luplo v bedně...)

Mám tedy dočtenou Evženii Grandetovou, v Otci Goriotovi prý nějaký Evžen také je a potřebuju si půjčit Evžena Oněgina. (CARMEN, IHNED SE MI PŘESTAŇ SMÁT!). To všechno, včetně Stmívání (Edward) a Jane Austenové (Edward) louskám zrovna v době, kdy mám nejvíc práce. Ale je to asi to nejlepší, co můžu dělat, protože se cítím strašně na nic, mizerně a nepotřebně, to všechno díky té m... m... m... (mizerné mrše matematické). Inu, když jsem si teď postěžovala, popojedem.

Probdění

6. listopadu 2008 v 22:28 | Raven

***Koupila jsem si propisku, abych měla čím napsat čtvrtletku (a pak, že nepřináším matematice žádné oběti...) a tak jsem samozřejmě musela něco napsat. Naštěstí byla fyzika, kdy moje inspirace neposedí, Havran jeden nezbedný (ke konci tohoto mizerného uskupení veršů se dozvíte, jak to s tím havranem dopadlo...).

Moc vám děkuji za ohlasy u posledních miniatur - to vždycky doslova poskočí srdce a zajásá (dosti těch personifikací), ale ještě více by zajásalo nad kritikou... ;o)))

Tahleta bude s věnováním, adresátkami jsou tentokráte dvě osoby. Vezmu to podle abecedy, aby nevznikly neshody (ale ono vážně není o co stát). Takže, za prvé je to Carmen - a ona dobře ví proč . Za druhé je to strigga - a ta to ví stejně dobře, jako carmen. Oběma se vzkazem, že je tu Naděje - ... Just believe.

Astalavista, Raven

Nepoklidný k pousmání

20. září 2008 v 12:23 | Raven
Šla jsem spát vlastně až dneska... někdy ve tři ráno. Musela jsem využít toho, že doma byl je brácha, takže jsem si nastolila svou vlastní anarchii. Nejdřív jsem vykonala veškerou nepříjemnou domácí práci (sice mi ještě troška zbyla na dnešek, ale myslím, že to se dá zvládnout) a pak jsem se rozhodla se na všechno vykašlat, uvařila jsem čaj, pak čaj, čaj a ještě čaj, až pak jsem zjistila, že v lednici je otevřené svatovavřinecké :) Nalila jsem si skleničku a začala jsem psát, samozřejmě ještě za příjemné a inspirtivní konverzace.:)))))
Veršema jsem popsala celý čtyry papíry! No, postupně se to sem dostane, tak možná do Vánoc to tu bude všechno.
Jsou to ale většinou miniatury. Tohle je zářná výjimka, která má dvě sloky ;o)
Pro T. On ví.

Nad názvém tohohle dílka bych si dřív zlámala hlavu, než bych vymyslela něco příhodného - tak třeba - Mrtvé verše?

3. září 2008 v 16:37 | Ravie
Asi to sem dávám, aby neco přibylo... Když jsem to psala, asi to pro mě mělo nějaký smysl - asi na něj zase časem příjdu, ale teď ne.
P.S.: Titulek článku je skoro delší než text. hrůza.

V bodláčí

9. srpna 2008 v 18:40 | Raven
Tak tohle jsem zhruba před pěti minutami vyblila... ehh, pardon, vlastně vytvořila, protože můj múzák se konečně naklonil z nepopsatelných výšin své nadnebeské dovolená (nevím ale, kdo mu tu dovolenou dal a jak se tam, nad oblaka, vlastně dostal). Koneckonců, tak kvalita není dostatečná, je ještě více nedostatečnější než moje matematika (ojojoj, to mi připomělo školu!). Pche.
Pche.
No, tak ať to vypluje na povrch. :))) Věnuju všem oslavencům, kterým jsem nebyla schopná popřát (a mimochodem se k tomu ani nehodlám odhodlat. Můj vztah k narozeninám kohokoliv je velice vlažný, až studený, řekla bych.)

Lehce kosmická

8. června 2008 v 21:08 | Raven
Tak mi přišlo, že by bylo dobré dát o sobě vědět. Jsem lehce zmatená, moc nebudu ventilovat z čeho, ale většina asi tuší. Tedy... lehce kosmická poezie :))))

Naděje

27. května 2008 v 19:14 | Raven
Dávno, dávno již tomu...
Ne, dělám si srandu, Božku Německou nemám ráda :) Jenom jsem vyhrabala dva starší kousky od Labe, takže je to sesterská báseń právě s touto - touto - Samotou, takže je můžete skusit porovnat... myslím, že předchozí byla lepší (pche, ona někdy byla nějaká "dobrá")?. No, posuďte sami. Ale je to dlouhé :) :)
Uklidila jsem si první šuple stolu ani bych neřekla, co všechno se tam dalo najít :) Ale vám ty šoky ušetřím :) - to znamená, že od této chvíle oficiálně mohu klidně psát došuplíku - i doslova :) :)

Pád

26. května 2008 v 20:25 | Raven
Šílená prkotina toto... vymyslela jsem to cestou do školy, minulý týden, když bylo tak ošklivo. Přeberte si, co se opravdu stalo a co ne...
Je to taková trochu tragiká groteska, navíc to není můj styl, tak se klidně zahloubejte... Spíš říkanka než poezie. Ehm... Já NĚKDY psala poezii? :D

Podzimková

14. března 2008 v 14:59 | Raven
Profesoři mají často dost divné choutky - třeba chtějí, abychom na jaře psali podzimní sonety :)

Medvídkova

8. prosince 2007 v 10:35 | Loriel RavenCrow
Nightwish: Amaranth

Ani nevím, co to se mnou je. Mezi prací jsem stihla stvořit to, co mi zatemňuje piliny.

Říkanka

3. prosince 2007 v 21:05 | Psychicky narušená, fyzicky vyčerpaná apod. Loriel
Vážně. Divnej den.

Kvarteta

3. prosince 2007 v 14:39 | Loriel RavenCrow
Trochu mě to chytlo, poslouchám opět WT písničku See who I am a sepisuji jednotliv rýmy ze svých poznamníčků. Co z toho vzniklo? Klidně si to přečtěte...

Kde sídlí smutek

18. listopadu 2007 v 20:03 | Loriel RavenCrow
Není to ani smutek, co teď cítím, je to směska všech možnách vjemů a emocí, co kdy snad kdo cítil. POslouchám zrovna Within Temptation (kdo nezná, doporučuji!) a to jsou hodně nabité písničky, něco z nich sálá. A jedna osoba, zírající do monitoru, to 'něco' pochytala a sepsala to do podivných řádek. V jednom krátkém okamžiku, ani jsem se nenadála a bylo to napsané :o)

Raven

Tichý svědek

13. října 2007 v 17:51 | Loriel RavenCrow
Starší, z 8.5. 2007

Sonety osudů kejklířské noci

13. října 2007 v 17:49 | Loriel RavenCrow
POkus o 'poezii' která má děj. Moc se mi to, myslím, nepovedlo... Nebo ano? Nevím. Z 11.8. 200

Podzimní

13. října 2007 v 17:46 | Loriel RavenCrow
Courala jsem venku tak moc dlouho. Zábly mě prsty (ono bylo asi sedm stupňů), brodila jsem se šustícím listím... Bylo nádherně...

Smutný
jako starý strom
a přec hýřící
barvou duhy -
zlato, bronz a jinde -
chrom,
vše barevné, víc než stuhy.

A přece,
je sám
ten strom,
jak zavřenej krám.

Rolety stažený
z komínů nejde dým,
na jahody
mražený
marně hledám rým.

Palouček dvanácti
měsíčků,
bere to desátý.
Na zmrzlost malíčků
(a uší)
a jahody roztátý
(těm červená sluší)

Že ježci
na jabka nechoděj,
to každej ví přeci.
Lidi pijou už jen mošt
nasládlej.
Ožralý dědci :o)

Mraky se stahujou,
tvář jeseně
odvrací.
Řekni to Jeleně
ať parohy
neztrácí...

Vlaštovky letěj si
na jih klidně
bez nás.
Je to od nich
tak trochu rána pod pás...

Nemyslíte?

Podzimu nelituj, je to čas
barevnej.
Na léto zapomeň, bude tu zas
jinovatka.
A přimrzá ti k podrážkám
stop na podzim narážkám :o)

Tohle jsem všechno viděla, když jsem šla ven já, Včetně Ožralých dědků... :OD

Cesta

12. října 2007 v 21:03 | Loriel RavenCrow
Dnes už ... čtvrtá?


╬╬╬╬╬╬╬╬╬

Ztratila se a už není,
člověk míní, pánbů mění.
Jako zákon v plném znění,
odhoď svoje pusté snění.

Probuď se, jdi proti proudu
opusť svoji rodnou hroudu,
A jestli chceš, tak půjdem spolu.

Přes hory, přes doly, přes všecka moře
opusť svoje stará hoře
opusť všchno, co jsi měl,
stejně's na to zapoměl.

Vezmi si hůlku, vezmi si plášť.
půjdem oba nebo každý zvlášť-
Půjdeme bahnem, půjdeme lesem,
půjdeme loukou a půjdeme vřesem.

Jdeme už dlouho, nohy nás bolí.
Podrážky gumové už se nám drolí.
Co teď? Sedneme do trávy a budeme spát.
Zítra na cestě budem se zas smát...


Pro Iris

10. října 2007 v 21:03 | Loriel RavenCrow
Pro Iris
My budeme bojovat,
za ty, co se válí.
My budeme umírat,
za ty, co se báli,
my budeme zabíjet,
ty, co prosti stáli,
my slzy máme nevidět,
i když v očích pálí.

Jdem, levá, pravá,
jdem za lepší zítřky,
Jdeme dál za cizí práva
těch co nás bijí křížky.
Jdem pevně a bez hlesů,
jde, že tu ještě budem.
Ještě neprchli jsme do lesů!
Však říkejte to lidem...

Pampelišková

8. října 2007 v 22:10 | Loriel RavenCrow - poněkud ospalá
Bylo krásně a sluncí bylo tisíc snad.
Však já neviděla na oblohu,
když letní větřík začal vát.
Já dívala se na pláňku svěží
a musela se smát.
Jak zlato na palouček sněží.
Jen jeden pohled zdá se mi
pohled jeden, oči dvoje
Jedny oči moje a druhé, ty jsou tvoje
jsou snad jen jediné na zemi?
Tak jasné, jako pampelišky
Jiskrné jak zlaté plíšky...

Přes palouk přeběhla srnka,
my šli domů.
Ta něha, něha trávy, stromů.
A pad nosem - zlatá pylu zrnka.
 
 

Reklama















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com