Dopisy Adalbertovi

Dvě kila radosti, pokud mohu prosit!

7. října 2014 v 11:14 | Raven
Milý Adalberte,

je to trochu zvláštní období. Trochu jako čekání na popravu, desky zařízené na vypracované otázky k bakalářským zkouškám zejí bezednou prázdnotou dvaceti eurofolií, stejně jako můj .docx soubor na bakalářku. Knihovny zejí prázdnotou, co se týká zahraniční literatury a já zeji prázdnotou, co se týče zkušeností nakupování po internetu ze zahraničí. Moje imunita se rozpadla na prvočinitele a ty si odešly na dovolenou, takže chytám každou chorobu, co se kolem mě ochomýtne, čili až do Evropy dorazí ebola, mám pocit, že už Ti nikdy nenapíšu.

Pokud bych měla tohle období vyjádřit barvou, docela určitě by bylo šedé s černými puntíky, kde by černé puntíky reprezentovaly tabletky aktivního uhlí.

Jsou ale věci, milý Adalberte, které mi dělají radost. Nejen takové ty zcela pragmatické, jako třeba dostatek peněz na účtu na to, abych si mohla zakoupit dietní dlabanec (Kolik prosím stojí náklaďák piškotů?) a jízdenku na ČD, ale i takové ty malé "radůstky", které přicházejí jako malé celaskonky od Boha, padají z nebe (a prosím nesnaž se mi fyzikálně vysvětlovat, že takový malý celaskonek padajíci z nebe by mě mohl zabít).

1. Pletení: Zamilovala jsem se do pletení, a to přes to, že jediné, co zvládám, je hladce a obrace, a jediné, co zatím pletu, je tmavočervená šála, která se mi ani zdaleka nehodí k zimnímu kabátu. Nic jiného než šálu asi v životě neupletu, protože víš, jak já to mám s počítáním. Ale ta radost, když se naučíš oko nahodit, když šály přibývá a klubíčka ubývá (pokud tedy máš ještě rezervní a reálně nehrozí, že budeš muset brzo v pletení udělat několikadenní přestávku, protože v žádné z pražských galanterií, které jsem dosud prošla, nemají přízi Jumbo). Plány na žlutou a zelenou šálu už se mi hromadí v kebuli a já se jim nebráním...

2. Mýdlo, co voní jako maminka, když jsem bylo malé havráně: Je mnoho věcí, které jsou mi na desetiletí mého narození vážně nesympatické. Občas mě vyděsí devadesátkový hudební hit, devadesátkový oděvní model, devadesátkový účes nebo devadesátková architektura (nehledě na devadesátkovou politiku), ale co nadosmrti nezapomenu, je vůne devadesátkového Dove sprchového gelu, co používala maminka. Asi ne nijak dlouho a kontinuálně, ale pro malé dítě je dlouho všechno a asi se mi nějak zaryl. Když jsem pak v Globusu u ostrůvku se sprchovými gely hledala nejlepšího adepta v kategorii poměr cena/vůně/objem, do nosu mě praštilo dětství. Konkrétně tohle:
Jestli takhle voní kozí mléko, koupím si rovnou jednu kozu na koleje jako osvěžovač vzduchu. A navíc mě ta vůně pokaždé hodí někam blízko dětství, je tak uklidňující, že mi to půllitrové balení asi dlouho nevydrží.

3. Kaštany a podzim: Miluju kaštany. Potřebuju na ně větší kabelku, potřebuju je. Důvod, proč mě dnes můj milý bere na Střelecký ostrov, a budu doufat, že tam zrovna dneska nebyla na procházka nějaká nóbl školka z Malé Strany, která by mi je všechny vysbírala. Kaštánci - to byla taková ta dětská kartonová knížka, kde hlavní postavy byly z kaštanů a drátků, zvířátka z šípků a žaludů a všechno tam bylo tak důmeslné a krásné. Ach. A ten podzimní vzduch vonící listím a vlhkou hlínou a listí pod nohama! To mě nejspíš nikdy neomrzí. Nejradši bych zase jela hrabat listí pod třešeň v Kra. A pak do té metrapůlkrátmetrapůl velké hromady skočit. (A pak hrabat znovu.) (I Tobě, Adalberte, doporučuju imaginární kupku listí. Je to dobré na nervy.)

4. Volby: Já neříkám, že mi z toho předvolebního boje občas není trochu špatně. Že je mi trochu špatně už jenom od toho, co někteří mí přátelé a známí a spoluobčané budou volit (dlouhodobě mi leží v žaludku to ANONE hnutí, nezávisle na tom, co si o tom, Adalberte, myslíš. Chudáci naivní poctiví lidé, co se jim chytli do sítí, ale podle mě to celé stojí na špatné myšlence. Stát není firma a basta fidli. Občané nejsou zaměstnanci. Fidli fidli.) ALE! Předvolební boj je strašná psina! Politici a jejich reklamní poradci vymýšlí jednu koninu za druhou, a já si to užívám nadvakrát, protože vlastně žiju ve dvou městech zároveň. Bavím se tím, jak politici jednou za pár let hrají, že je hrozně zajímáme a že nám snesou i modré z nebe (zelení zelené). Ty neuvěřitelné plakáty s ještě neuvěřitelnějšími sliby! Nejvíc mě třeba zajímá záhadné slovní spojení "startovací byty". Už několikátými volbami (které pamatuju) to slibují skoro všichni kandidující, a nikdy jsem o realizaci neslyšela. Asi nějaké výplňkové slovo. Či co.

5. Začala škola. Nebudu to moc rozvádět, protože bys mi ještě mohl doporučit odbornou pychiatrickou léčbu. Ale navzdory těm nepříjemnostem se získáváním titulu někdy v červnu příštího roku je to vyloženě paráda. Nové informace! Dobří přednášející! Zapisování do hezkých sešitů! Hurá! A zkouškové za chvilku! (Bombu neposílej, paní na vrátnici stejně tikající balíček nepřevezme.)

Tak doufám, že jsem Tě trochu pozlobila tím, že mám vlastně tolik radosti, můj milý imaginární nepříteli.

Žer tis. (Jako chudák koník převalského ve Slatinech jménem Chrudimka, které to daly nevinné a nicnetušící dětičky na školním výletě a co se pak nestalo.)

Pařát a klof (do oka)

.)

Mým národům (1918)

17. května 2012 v 1:09 | Raven
Ahoj kamarádi.
Blíží se mi to mílovými kroky. A začíná mi být jasné, že asi dopadnu jako selka u Chlumce (1775).
Naučila jsem se české dějiny a o světových neumím ani pípnout. Zkrátka pro mě zatím existuje jen Evropa (nějakej Kolumbus, před 1492), a to ještě ne celá.
Bolí mě hlava (Marie Antionetta 1793) a tak vůbec. Cítím se dost dutě (Homo habilis, asi před 3,5 mil let) a vůbec nic nevím (jakýsi Sokrates někdy před naším letopočtem). Mám chuť někam zmizet, vzít si dovolenou v nějaké pěkné lokalitě (Ceasar, kolem 50 BC), nebo jít na pěkně dlouho spát (Tutanchamon, prostě dávno).

A mimo to mám chuť vykřikovat různá nesouvislá slova jako třeba "palačinky", "vidle", "narval", "rotor", "mořský ďas", "háčkování" a mnohé jiné.

Zachraňte někdo můj mozek!

Letter written on my palm

13. července 2011 v 20:23 | Raven
Dear Adalbert,
thank you for all your patience to me. I really apreciate it, mainly now, when I don't have any free time. Well, there's too many things I want to write about - so, let's go through it, so that you will be able to die of boredom sooner and without torturing, my dear Adalbert.
English camp. After it had ended, I was full of enthusiasm and I was completely exhausted. I perfectly enjoyed all the time with students, CZE and US team... I felt Lord's presence there and I saw great miracles. And then it was over. US team left Pardubice on Monday afternoon and I fell into perfect sadness. The most horrible thing about it is the fact that before I see those awesome people again, I will have to pass my school leaving exams and university entering exams and.... ggrrh. I really don't like farewells. I can't wait to see them again - even when the just have left Czech Republic...
Another big thing is another camp. Saturday morning, I'm leaving for15 days to pure nature. Now I'm trying to get everything necessary together and I'm also trying to reconstruct my body so that it would be able to face fifteen days in wilderness and to face twelve wild teenagers :) But I have always been adventuress - and this camp seems to be only next great adventure in God's service. (I'm only afraid of storms - while staying in a tent - and lack of hygiene. That's why I'm taking you with me, Adalbert. Muhahahaha.)
Well, considering my body... I feel like very old and used. I've got sore throat and I sneeze all the time. Both my toes are destructed, I've got bruises everywhere and moreover - I found a beautiful hole in earth last week. It was at night and of course I stepped inside and dislocated my ancle for a while. Now, dear Adalbert, you can see, why I definitely need a new body (and can I order a new head for me as well? This one is a little bit ugly and stupid.)
Time to stop my stupid writing. Have a great time with bag of ants sent by me.
Poisoned kiss and hug from iron maiden,

Dear Adalbert...

24. dubna 2011 v 12:31 | Raven
My dear Adalbert.

So many things have happened.

The last "thing" was crisis this week. Such a big lack of motivation! I was absolutely strenghtless. I let my fear to take over.. I was afraid of my future so much I have got into some kind of depression. The most suprising thing is, how easy was it - to get over it. I was just a prayer far from the solution, it was simply amazing, what a wonderful peace God gave me into my heart.

And... Easter. Yes. I'm so grateful to God for everything He gave me. That He gave us His Son, who brought us a new hope.
I've never thought I'll ever be so grateful because of Someone's blood.

I really enjoyed this Easter. I had shrove on friday, our youth prepared for our church a vigilie on saturday - such a beautiful night full of contrasts between light and darkness, full of the hope that you simply feel in depths of your own bones, full of feeling of unity, mercy, love... Words are too weak to describe those strong feelings I felt. I can't say more, Adalbert - maybe it's because the silence describes those moments more than anything else.

And today? Next service with the Eucharist. Great, great, great. And... Our church has two great preachers. And moreover, last three days I spent in our church. What a wonderful feeling!

(And it's been exatly two years since my baptism.)

I'm sorry. Today I'm so happy I can't think in sarcasms. Well, no fun with me today, I guess. I'm happy, happy, happy, happy...

Finaly I can't imagine my world without you, Adalbert, though you are my best foe.

Have a nice day and be careful. Pianos can fall from roofs anytime... :)


Forever - bilingual - Adalbert

20. července 2010 v 23:52 | Raven

(CZ&EN)
(fakt sorry. :D)


Drahý Adalberte,
uplynulých pár dní mých, jinak bezvadných, prázdnin bylo evidentně trochou nutného zla. Tritter byl evidetně pohotov využít ďábelských slev v obchodech s oděvy, hledáčku mé milé matinky a mé chronické alergie na nakupování k tomu, aby mě zdeptal na duši i na těle. A k tomu všemu ještě se sestrou. Po té, co jsem ve velmi dobrém čase (14.5 minuty i s vyzkoušením a zablouděním) zvládla nakoupit sestře vyhovující, velmi slušivé a navíc cenově oříznivé plavky (což maminka považovala za nemožné), byla tato výprava do obchodu vyloženě fiasko.
Ne jen že jsem tam strávila 75 minut, třikrát se ztratila (standard je tak dvakrát) ale hlavně tam se mnou byla sestra. Problém nastal, ježto jsme nebyly vyslané pro nic konkrétního. Brrr. Nebudu vám radši ani podrobně líčit ty hrozné stavy beznaděje mezi davy oděvuchtivých ženštin, mezi hromadami zlevněného oblečení zejména zářivých barev a nejčastěji prakticky-všechno-ukážeme střihů. Zbožné přání mé drahé rodičky - pořídit na mě sukni - taktéž vyslyšeno nebylo, neb moje neexhibicionistická povaha prostě není kompatibilní s těmi kusy látky, které sotva zakryjí půl hýždě a stojí při tom pohanské peníze. Pravda, že pár kusů mého stylu (cokoliv s délkou pod kolena), se ve třech případech také vyskytlo, ovšem s tím, že to vypadalo jako květinově vzorovaná stanová celta a kdybych místo toho investovala do zlaté cihličky, ještě bych ušetřila.
Ale zvítězila jsem! Tedy pakliže se počítá vítězství Pyrrhovo. Totálně zdeptaná, uvařená, vyčerpaná jsem se vrátila s celkově třemi kusy oblečení - dvěma černými tílky a jedním tmavě modrým.
Toto jsem tedy k vaší smůle, drahý Adalberte, přežila. Ve větším ohrožení jsem se ocitla, kdž jsem byla vyslána na misi "hlídání sestry do zemdlení duše i těla" s krycím názvem "Jedu na chatu a hrozně se mi chce". Ach ano, ta příroda je dokonalá, chata skvělá, Ale ta sestra! Jela jsem také, poněvadž nebylo možné nechat sestru v celém domě samotnou, zatímco tatínek bude pilně pracovat v Havlíčkově Brodě. Bohužel bylo celou dobu znát, že moje sestra opravdu o žádný dohled nestojí a celou dobu vymýšlí způsob, jak mne donutit vlézt na střechu a spáchat pádovou sebevraždu.
Když se náhodou rozhodla vyhlásit příměří, rozhodla se to stvrdit tím, že budeme sdílet gauč před televizí, na kterém jsem spala. Nejdřív mi ukradla deku a později i spánek tím, že se musela každých pět sekund pohnout.
Tloukla jsem hlavou do stěny víc než při učení matematiky.

Nevadí. Pokusím se vás, můj drahý nepříteli, více neobtěžovat svým blábolením. Zítra si jedu konečně ODPOČINOUT mezi přátele na báječné místo (Až na to, že jsem si to musela vyhádat s rodiči, je to ok.)

Děkuji Vám za Vaše věrné oko, drahý nepříteli.

Zemřete brzy,
Vaše
rav



Dear Adalbert.
I'm sorry for your cram-full mailbox. You know, holidays are here and I definitely need my imaginary foe to write to. So thank you, Adalbert, for being here for me. I'll send you some poisoned wine.
Last few days were probably the well known "necessary evil" of these holidays. Tritter was obviously ready to make hell from them. He had the best occasion to do that - floods of clothes for sale all around, my mother with a for-sale-seeker in her eye and me, shop-fobic person. He did really good job. In one day he made a ruin from me. All he needed wewe 75 minutes, big mall and my sister (did I mention she is the only person in the world I am able to be hysteric about?). And thousand crowns and no idea what I should buy.
When I have an idea, there's no problem for me to buy anything. I managed to find and buy good looking, fitting and quite good priced swimsuit for my sister in 14.5 minutes (including trying and mself lost in the mall for 5 minutes). But that time it was worse. Although my dear mother order me to buy a skirt, I was definitely lost in all those shops. Tragedy.
The issue of skirts is very problematic and complicated. In whole world just doesn't exist "perfect skirt for Raven" (please forget the fact ravens simply don't wear skirts). Single lenght is more complicated than biquadratics. I don't want to call "skirt" something what should be called "I'm-staying-naked-and-you". And, of course, I'm not able or willing to buy (and wear) something like that. The perfect lenght for me is "I-don't-think-I-want-show-you-my-thighs-and-I-also-don't-like-my-knees". And it's obviously pretty big problem in czech shops. Everything what was longer than "I'm-staying-naked-and-you" looked like tent with bif floral pattern, and it's something for what my inner child isn't old (I mean really OLD) enough.
Tritter is really tough enemy. (Yes, worse than you. I'm sorry, Adalbert.) But believe me or not, I won. Ok, I won as Pyrrhos won. Now I have three more t-shirts in my favourite dark colour and what's bitter - horrible experiences.
Dear Adalbert, I'm sure that what I'm going to write to you right now you will really enjoy. - In last four days I was trully near to suicide.
It's called babysitting, but because the "baby" I looked after was my fourteen-years-old sister, I changed the name of this dangerous activity to "sistersitting". But my sister never sits (only when she hurt herself she have been sat still for ten minutes. I thought she was dead!). She only teases me, hurts me, asks stupid (but not "stupid". Those questions really don't have any sense.) questions and does the right contrary I say. I'm sure the only thing she wanted was to see me falling down from the roof commiting the suicide.
I've got really lovely sister, don't you want her, Adalbert? She is cute, loving and I'll visit you soon, if you marry her and take her away from me. I promise. (Don't look at my fingers, right? :)
My dear foe, my Adalbert, thank you for your patient imaginary eye, willing to read all lines of my letter.

You won't hear from me for a while because I'm finaly going to get some REST in forests with my great friends.

I wish you coffin with really soft velvet inside. I hate you,

r

Sexy coat for Adalbert

13. července 2010 v 23:59 | Raven
Hi Adalbert.
It's me again, I hope you suffer a lot. :P

I had great time, thank for your question (I love to force you to ask me, right? :))). One of the best weeks ever. It was so good and I am sure I didn't deserve it - so many things God made for us. Sometimes even regural miracles. And how amazing was our US team! They were just breathtaking all the time. And I fell in love with them and now I miss them so much! Yeah. When I came home from railway station, I sat on the doorstep and cried like a small child.

Although I came to be a servant on EC, God gave me a lot of good things too. I've met new great people and experienced a lot... The reason I think I didn't deserve that is that I have fallen in love again. Do you understand me, don't you? Somewhere, where I came to be just like a servant... my big fault. I can't stand the feeling of failure. My biggest task in this world, to give people opportunity to get know God's love is always interrupted with my sin. If there was some way I could improve it, I would do it - but I just wasn't able to help myself - every type of love is too important for me and... I think you've already met Wolfgang, my dear emotional deprivation. Hem.

(It's right this feeling - I think I know every small detail of his face and if I could draw... You know me, I am an expert around stupid, unreal loves with bad ends. Obviously I am incorrible. The worst thing about it is that it's extremly painful. And this my egoism is harmful not only for me, but moreover for people around me. I need to change something. Really.)

There's so many things I hate and I don't know if it's a shame or if it's right. Sometimes it's just foolish, for example I hate watching soomeone crying - I cut all the bowl of onion on Sunday alone because of this hate. And I hate you, of course. I hate you, because I love you, my dear imaginary foe. Jep, and I love to be this strange.

Two amazing girls were on EC too. C. & I. If you meet them, tell them, I loved the time spent with them.

I didn't sleep last week. At least Saturday, Sunday and Monday I had to survived only with 12 hours of sleep and about two or three litres of coffee. But it was really funny. Why don't you want to believe me? :P

And I hate this heat. I'm pretty sick of it. I hate this sticky weather. And as we're speaking about hatred, I have to notice something very mean about my glasses, because simply I can't stand them. I want my contacts! Please! I can't stand myself at all, but it isn't any big surprise for you, Adalbert, I guess.

I can't remember what I wanted to write to you, but it's ok. It's ok, because it's still me, supid, ugly and so on.

I hope you still hate me.

Poisoned kiss,
Rav & her emotional deprivation Wolfgang & her ridiculous English

Whatever.

10. dubna 2010 v 23:33 | Raven
Good evening, my dear deer Adalbert.
(Don't try to find out why "deer". It would drive you mad.)
I am ashamed because of the time it took me to write you again. Ok, today in english only. Why? I am tired and stupid. (It means, this letter will be shorter than ten lines, I promise.) Hn.
I'll start (and probably end) with my disappointment (yes, this word is really weirdly spelled, but multidictionary told me so). I don't want to write concretely, but I just think that christianity excludes homophobia. Christianity is based on love (loving God, loving other people and loving ourselves - two last loves should be at least equal). And there's no space for homophobia in love... Yes, and I am very disapointed when some of my christian friends is rude for nothing (and "nothing" is about differences between people - God loves everyone and his love to all of us is always the same!) I wanted to punch him into his face, I wanted. And you know me. I am against violence. Pretty strange. Maybe my stupid crazy hormons caused it. (I hate my hormons.)
Oh, Adalbert, if you didn't understand, it's all right... I needed to arrange my thoughts and i have to admitt it's not fair to you that I decided to do it in this "your" letter.
Let's carry on (you, my bad english and me). I had been to great EC training, but then my parents totaly criticised all the americans and everything about EC so that now I feel as bad as beaten dog. It's nice, isn't it? I am seriously curious how I will translate to someone 'cause I'm very very very very dreadful speaker (and thinker too, I am not afraid to say it :) And yes, I am terribly scared.
Today's piece of knowledge: Some of games describe your whole life. I'm talking about "Watch your boy" (equals czech mrkaná). I am the last without partner (so funny) and moreover I'm the biggest exot ever (red and fainting girl). I don't want to sound racorously, really. I see it as a funny fact and I enjoy it. Yeah, Adalbert, my 'emotional wells' are empty again and again, as droughty as corflakes when you are out of milk. (No, you don't have to check your fridge. Your bottles with milk are ok.)(And I'm sure that the empty space in my heart is not the same place where bottles with milk were, thank so much for your asking.)
I love trains... 
I also fell in love with musicals (especialy when Ewan McGregor sings. Yes, Obi-Wan sings. heh.)
I want you to know that I want to go to bed and sleep minimaly 36 hours. 
I stopped with pant for cute ( blah blah blah) boys. I decided to be blind to them... I'm trying new things. Maybe it'll make things easier - who know. I, I know that it is so hard not to look at them that way, but I think it's thing of concetration and habit. We shall see.
Are you beautyful cute man, Adalbert? Ha ha. I know. You are bad, cute, beautyful and fortunately imaginary.

Good night and I wish you a coffin, of course.
(For me caffeine, please, mr. waiter!)
You-know-who.
Joke (I hope). You-know-who isn't me, he is just using my shampoo without asking (Yes, facebook pages are so stupid... and so funny! :)))


Your stupid
rav








(I can't do maths so I see only ten lines in here. Understood? *holds knife and pepperspray*

lístek Adalbertovi

1. prosince 2009 v 22:40 | Raven
Nemilý Adalberte,
už je to dlouho, co jsem ti naposledy psala, viď? Stýskalo se mi. Moc. Nebylo moc lidí, co by mě poslouchali tak trpělivě, jako ty. Buď měli málo času, nebo dobrou "prosímnekažmijí" náladu, prasečí chřipku, zánět mozkových blan nebo rýžovou kaši k obědu. Pak naopak bylo moc lidí, kteří by se mnou možná rádi interagovali, nicméně jediné, co se jim podařilo, bylo to, že mi vyrobili takový pocit viny, že jsem jimi znechucená ještě teď. (Pak tu byli taky takoví, co mi šáhli na čelo, objali mě nebo na mě prostě byli milí, ale nebylo jich moc, věř mi.) K shrnutí tohoto odstavce, jsem zkrátka šíleně ráda, že tu jsi.
Moje pocity jsou hrozně ambivalentní. Na jednu stranu mám duševní krvácení, na stranu druhou jsem právě obdržela jakous takous vlnu energie, která se projevuje křepčením do rytmu finského i jiného rocku při vaření pudinku s borůvkami. Na jednu stranu ve škole úpím hodinu co hodinu (zejména při francouzštině devátou hodinu), na druhou stranu si nedokážu představit místo, kde by bylo tolik zlatých lidí, co by mě nezapomínali co pět minut rozptylovat.
Akorát po večerech mám krizi, ale to víš, Adalberte. Tak koukám na komerční superstar a farmařím - a proč ne, jsem teenagerka, dovolit si to můžu (a ještě tři roku budu :).
Nejhorší je škola v aspektech dohánění. Nemám vytištěnou seminárku, neumím kvadratické ani lomené funkce, nezvládám latinu a bylo by to na celé další dvě strany, tyhle zbytečnosti líčit.
Mám nějaké verše, Sice si jimi nejsem stoprocentně jistá, ale ozvu se s nimi. Nejpozději zítra. :)
Ten nejjedovatší polibek,









My dear ugly unfriendly friend,
you didn't read anything from me for so long. I missed you. Oh, no, it was not sarcasm. Really. There weren't many people who were able to listen to me so patiently as you. Reasons? Lack of time, air, patient mood wasn't ready or they ate something wrong for their lunch so... On the otherside, there were persons, who really wanted to speak with me, but they only made me very guilty. (Honestly, there were only few people who took my hand, hugged me or simply they were nice to me.) To give a summary, I am really glad you are here for me.
My feelings are little bit ambivalent. I am bleeding inside BUT I just have got some fresh wave of energy (I am able to dance while I'm cooking. In rythm of Finn rock...
Yea, I howl every boring lesson at school BUT I love to be at school with my classmates. Some of them are able to relax me.
Only evenings are problematic a little, you know. So I watch commerscial TV and work at my virtual farm. So what. I am still teenager. Simply I can :)
I have some poem, but I am not sure about it. I will come back tomorrow, i swear.
Horrible dreams and salty dreams, R.

Osmý dopis Adalbertovi, opět jazykově hybridní

14. září 2009 v 22:11 | Raven

Tell me who you are. I am spellbound
You cannot have this control on me
Everywhere I go I am spellbound
I will break the spell you put on me
(Lacuna Coil - Spellbound)

Čau Ade, nerada tě vidím.
Mám připálené nervy ze včerejší migrény. Po prášcích na migrénu mi cedí z nosu krev, díky za optání. (Ty prášky neberu.) Navíc jsem dneska napříč fyzikou bušila hlavou do stolu. Opět bolí. Duše pálí. Hrozně. Blížíme se listopadu, víte?
Blížíme se říjnu. Vixinka bude mít dva roky.
Blížím se zhroucení. A jak to dnes někdo vystihl, stejně si safra nenechám pomoct. Není hezký zbabělost schovávat za jsemsilnánikohonepotřebuju, ale jednou se mi to vymstí.
Zítra od sedmi latina. Myslím, že usnu na kole po cestě do školy.
Popravdě nevím, jestli vstanu.
Diář mi říká, že bych měla dělat ještě tisíc a jeden úkol, ale víš, co já na to.
Ne, Adalberte, nechci abys mi pomáhal. Ne, Adalberte, nechci abys mě v noci přišel zamordovat (Gimme gimme gimme a man after midnight pro tebe neplatí, jasné). Ano, Adalberte, potřebuju tvoje přebytečné peníze.
Nesnáším tě. Svým způsobem.
Zemři.
Ravie


Hi Adalbert, it isn't nice to meet you again.
I have burnt nerves by yesterday migraine. I can't use tablets against migraine. If I have used it, I would had had really bloody nose. Chn. (I don't use them, thank for asking, Adalbert.) Moreover I tried to break a desk in physical laboratory by my head. Hahaha. Have a fun, dear Adalbert. November is closer and closer. My soul is in fire. It hurts. Terribly hurts.
I'm closer to my downfall. Yes - because I remember You are my sweetest downfall I loved you first I loved you first...
Someone said that i would never let someone to help me. Maybe he was right. Yeah, I think so. It isn't good to say tha I am miss "IamstrongenoughandIdon'tneedanyonetohelpme", but the truth is that I am only quitter and I'm only afraid that someone else will hurt me again.
Tomorrow morning, 7.O5, latin. I will die. I hate waking up early.
It's too hard to fight again and again against shadows deep in my mind. One day means one long and difficult battle. And I remember everything. Everything.
Today I said someone that I don't miss metal in this period of my life. But... I miss it. And Lacuna Coil... Awww. (Answer me It can't be so hard ry for relieve what's in your heart Desolation greaf and agony Trying to move Down in this grave Trying to believe in every faith As another bridge to clarity)
I hate mornings and evening when I'm alone and I have to think. About past, about future, about me and about them, about every moment in my life.
All I can do is keep breathing, pray to God, stay strong and kill every fear appearing on horizont.
Every evening I try to cry. But... I can't. Adalbert, tell me... why? I want my tears to wash my face...
You don't help me, Adalbert. I know. I made you up.
Don't die, please. Because I love writing to you my long boring letters. I love wishing you everything bad. There's way that I love you. But... Remember, I hate you.
Poisoned kiss,
Ravie.

Další jazykově hybridní dopis Adalbertovi

4. září 2009 v 16:41 | Raven
Obě dvě části se trochu liší. O nic nepříjdete pouze když si přečtete obě ;o)))


Ahoj Adalberte, můj nejlepší- a vlastně jediný - imaginární nepříteli,
mám o důvod víc tě nenávidět, a tím důvodem je, že ty máš svobodu pohybu, na rozdíl ode mě. Sice slovo "zarach" nevystihuje dost dobře mojí situaci, poněvadž takové ošklivé slovo se u nás nepoužívá, ale jasné je, že příští týden se podívám tak maximálně do školy a ovoce & zeleniny. Což mi připomíná. Mohla jsem si užívat s brambory a zatím žiju v květákovém pekle.
Ano, když už mluvím o té zelenině, musím ti sdělit, jak jsem se opět jednou cítila jako exot. Po cestě ze školy domů jsem koupila dva květáky a po zaplacení mi paní prodavačka věnovala ještě chatrnou igelitovou tašku, do které jsem mohla obě hlavy vložit. Když jsem pak na kole ujížděla směrem domů, zaslechla jsem velmi zvláštní zvuk. Igelitka se trhala a oba dva květáky mělý zcela evidentní silnou touhu opustit igelitku a zároveň i mě nechat samotnou. Což mě samozřejmě naštvalo a začala jsem si mumlat potichounku věty typu "Zlé, zlé, zlé květáky!", "Květáky jsou zlo!", "Jen si provokujte, stejně vás ještě dneska zaříznu!", "Prosím, prosííím, neopouštějte mě na křižovatce před hospodou!". Horší na tom bylo to, že jsem cestou potkala dvě hlídky policistů a ty na mě při přednášení třetí jmenované věty koukaly podezřívavě. Kdo ví proč.
Když už ti píšu, tak se zmíním i o latině. Je to stejně šílené, jako moje pokusy s ruštinou, a je ve stejný čas, vždycky v 7.O5 ráno. Alespoň bude sranda.
Ráda bych ti, Adalberte, napsala něco, co tě potěší. Takže: Jsem děsně nešťastná. A čím víc se blíží TO datum, tím jsem nešťastnější. O kolik víc teď potřebuju oporu? To je vlastně jedno. Asi si stejně nenechám pomoct.
Zemři na otravu paprikou.
Nesnáším tě.
Raven



Hi Adalbert, my greatest - and in fact, you are the only one - imaginary foe,
I have one more reason to hate you, and the reason is that you have a freedom of movement, which I haven't. It doesn't mean that I am a prisoner now, but it is really near to it. Hn. It was my fault, I know. I wanted to do it? Yeah. So, where is the problem? All the next week I will see only my school and fruit & vegetable shop. It evokes me - I could have really good time with potatoes, but now I have only cauliflower hell.
Jep. So, I was talking 'bout vegetables, so there's small fairytale about me vs. cauliflowers. I bought them and I felt like an exotic monster with them... ok, I got a small igelit bag with them, but it seemed very barely on first look. When I was driving through city, I heard very strange noise. My bag was tearing and cauliflowers wanted to leave bag and me absolutely alone. I started talk with them. "You bad, bad, bad cauliflowers!", "Cauliflowers are pure evil!", "You can irritate me, but know - I will kill you both." and "No, please, please no, don't leave me now, in the cross in front of local pub!" The worst thing was that on my way I met two scouts of policemen and they looked really suprised when they heard especially the third sentence I said to cauliflowers. Hmmm, don't you know why?
I would like write you something good for you, mr. Adalbert. So, I am totally unhapy. With every day, closer and closer to the one dating, I feel worse and worse. I feel broken, small and unimportant, like something what someone didn't need so he threw it away (like used chewing gum), i feel sad, depressed and without contacts with other people. Wow, the best medicine to heal my loneliness is denying my meetings with friend! Oh, thank you, mum. Hn.
Something funny - I'm going to visit lessons of latin (Vergilius in original language is simply COOL), two mornings (7.O5 - 7.5O) per week. Hey, I'm looking forward it. So, in time without knowledge of latin I have to stay with "Miss Marple" in original.
So. It is everything, I think.
Die with cockroaches in your stomach, Adalbert.
I hate you.
Ravie.

Dopis pro Adalberta - Letter for my imaginary foe

19. července 2009 v 22:26 | Raven
Czech version is first, English one is second :)

...

Čau Adalberte.

Tak jsem doma. Už týden. Docela dlouhý týden. Dlouhý proto, že hned jak jsem se vrátila z hor, chytla mě nějaká zlá angína a nehodlala se mě pustit. Až když jsem se do ní ustila antibiotiky, dala si říct. Teď už jsem skoro oukej, ale ještě dva dny nesmím na sluníčko. Alespoň mě to ochrání před výjezdy někam s nepříjemnými lidmi. :))
To ale není ta nejnepříjemnější část týdne. Horší bylo to, když babička v Praze dostala infarkt a mamka, celá roztřesená musela jet sama autem po dálnici za ní. Bála jsem se o obě tak moc, až jsem si rozhryzala rty a nadělala kupu aftů, který se nechtěj hojit. Naštěstí babička už se teď zdá o něco lepší. Mamka za ní zítra jede opět - odvézt jí z nemocnice ve Vysočanech do LRS v Chvalech. Tam se určitě bude mít líp.
(Pokud se mi ty afty brzo nezahojej, asi se zblázním.)(já vím, Ade, že mi to přeješ. Buď si jistý, taky tě nesnáším.)
Udělala jsem novej lay. Kdo si nevšim, aktualizuje stránku, nasadí brýle nebo zamrká. Dělala jsem se s tím strašně dloho a nevím, jestli mě netrefí šlak, až to uvidím v jiným rozlišení než v tom mém širokoúhlém, asi mě trefí šlak.
Ode dneška mám kromě tebe v hlavě i jiného brouka. Mamka mi dala sako. Skvělý stříh, správná délka, příjemný materiál... ale je růžové. Tak neuvěřtelně růžové... ngh. Asi je to znamení, že mám pro růžovou dospět. Vezmu si ho do Tábora, kde mě nikdo nezná a budu zkoušet to nosit. :))
Drahý, To je asi všechno. Těším se na letní Relax a na dalších tisíc věcí, i na brigádu (potřebuju pár tisíc - na čočky, na boty... jej... :D). Dokonce se těším i na to, jak ti příště napíšu.
Loučím se
(a dopioručuji poslechnout Bruce Springsteena - Radio Nowhere, jednu z těch, co má taťka rád)
Vaše nenáviděná
Ravie

Hi Adalbert.
Today is first day of your slow death, because I decided to try to write to you in english too. I think it will be so big fun, that you will die. Maybe. Evil Laugh.
One very long week. First, when I came from English Camp, some angina caught me really quickly. It is good joke, isn't it? Ha ha ha. I had about 38 degrees of celsius, big sore throat and no ice cream. I am sure you're glad, my dear Adalbert. So, you can be also sure, that I hate you too.
On Monday... Oh, it was horrible day. My grandma got an infarct, and my mum (she was so trembling!) had to go by car to Prague. Alone. I was so scared! Ok, now - … Grandma is in hospital and she looks better, but... ngh. I don't want to remember, but my lips - hn, when I'm scared, I always bite my lips. It really hurts. I hate it (no more than you, Adalbert) and I think that it will be ok soon, or I'll get mad.
I made new design for this blog, because the last one was boring and dull (Only thing which was beauty was the poppy.) This design is dark and it took hours to make it as I wanted - so I think I am exhausted and I have to be quiet about graphics. :))))
I have a big dilema. Today I got great jacket. Design, lenght, material - everything ok, but... It is really pink jacket. I hate pink colour. Definitely. I can't say that it is "strawberry red" or "a little bit pink". Maybe it is a sign, that i may become adult and don't think about pink like it was anything evil. Ngh. We shall see.
I am looking forward summer Relax, holiday of Pardubice's Youth - I expect it'll be funny. But between "now" and "Relax" is a long time, when I am going to earn some money. I need money to pay my contact lenses. For me it costs about 2700 crowns and it is really much money.
I want you, Adalbert, to listen the last song in right column - Bruce Springsteen, Radio Nowhere. It is one of my father's favourite :)))

So, Adalbert, I think it's all. I wish you fleas, plague, poisoned Coca Cola,cholera and myself.
Have a bad time.
I hate you.
Your Ravie
P.S.: If you love English, you can kill me for all mistakes here - but you have to be really fast. :))) Try it, I'll hide myself :)

Ngh.

27. června 2009 v 23:58 | Raven
Nazdar Adalberte.

To, že za pár hodin se denní doba bude moci označit "nad ránem", mě ani tak znepokojuje jako to, že za pár minut budu opět mez svých 1OO MB/s, ježto to tele, co dělalo ústřednu na Adsl je... či bylo prostě tele. Cha.

Rozčiluje mě to, že po víkendu se budu muset táhnout do školy, mám trochu obavy z toho, že mě pan profesor zbije (nemám omluvenku, omluvňák má on a on tu zastracenou omluvenku bude chtít), zabíjí mě to 54-minutové čekání mezi epizodami Veronicy Mars a taky moje podělaný nervy, který se po polsední migréně rozhodly, že mě budou bolet zuby. Asi se z toho zvencnu.

Na ploše mám stále ještě vlčí mák, stejný, jako nyní v záhlaví. Vzhledem k mému ngh stavu by tam spíš mělo být pole řepky cukrovky nebo tak.Jestli jste tento můj obraz nepochopil, zřejmě jste o něco méně zkažený jak já.
Adalberte, mám nervy z blížícího se english campu. Dokážu si představit, jak budu sedět u stolu, budu si vařit svoje nescafé 3 v 1, příjde amík a zeptá se "How are you today?" a já se zmůžu jen na "Ngh." a přaštím při tom hlavou o desku stolu. popravdě, neočekávám, že se dočkám porozumění. Uklidňuju se tím, že tam bude tolik lidí, až se to ztratí. Bezva.

Ještě sedmadvacet minut do té doby, než budu moci dokoukat další epizody. Jsem ospalá jak jezevec zkřížený s vorvaněm a s charakterovými rysy koaly, ale stejně spát nemůžu, protože zuby bolí jak sviň a hlavu mám plnou starostí, které bych si nejraději odpustila.

Ade, napsala jsem na základě svého snu první část naivní pohádky, kterou jsem slíbila Carmen. Vám ale můžu slíbit, že jí nikdy číst nebudete, protože četl-li byste ji, mohl byste umřít smíchy a to já nemohu potřebovat. Už i s vámi tenhle blog hnije, co teprve bez Vás?

Vaše oddaná
Ravie

P.S.: S ohledem na pokročilou hodinu omluvte, že píšu jako prase. Nemám čočky.

Čtvrtý list

7. června 2009 v 22:11 | Raven
Dobrý den, Adalberte.

Tak vás po delší době zase zdravím. Největší novinkou je snad to, že už nepíšu z té chudinky křasničky, která mi takovou dlouhou dobu věrně sloužila a já za odměnu mhouřila oči a říkala jí "počítač", nybrž že píši z krásně bílého mini notebooku acer (nechť mi vydrží alespoň rok po vypršení záruční lhůty). Jsem z něj absolutně nadšená a jmenuje se Wilhelmín... Tak.

Mám za sebou už několik písemek, a další hrůzy ještě před sebou. Z těch minulých hrůz mohu jmenovat například kompozici z francouzštiny. Záhadou mi je, jak já, se svou aktivní slovní zásobou pěti až sedmi francouzských slovíček (pasivní asi devíti), mám bez slovníku napsat slohovou práci o 170 slovech. Pche. Dále tu máme slohovku z češtiny, což měl být proslov a podle mého to byl absolutní propadák. Psala jsem to z fleku, protože jsem nápad dostala až ráno. Prý se mi tam dvakrát opakovalo za sebou "napříč dějinami" a bylo to hned za sebou. Nechci vidět tu známku. (Nemluvě o tom, že jsem otvírala institut pravdy, který mimo jiné disponoval detektory lží, programem "Můj modrý život pravdomluvného člověka" a testy otscvství. Cha cha. Umři smíchy, Adalberte. Já se taky děsně bavím. Pche.

Dalším bodem programu byly veselé laboratorní práce z fyziky, které byly spíš zkouškou trpělivosti, než čímkoliv jiným. Zvážit na rovnoramených váhách nejdřív svíčku, vodu ve sklenici, svíčku ve vodě ve sklenici, drát ve svíčce ve vidě ve sklenici... Řekněte, Adalberte, nezávidíte mi to? Ne. Já vím. Chcípněte.

Dale bych ráda upozornila na to, co jsem opět činila v sobotu. Práce v bytě tentokrát byla trochu náročná na bytě (sekat drážky pro elektriku a nechat si prach padat do dýchacích cest, do vlasů a za krk není zrovna můj oblíbený sport. Nicméně, už mám srovnanou knihovnu. Vůbec nevadí, že tam není postel, stůl, koupelna, kuchyň a dokonce nic jiného (vlastně je tam vakuum, ale to nikde neříkejte, protože kdyby se to rozneslo, měli bychom ihned byt plný vědců. Zkoumali by mou knihovnu vznášející se ve vakuu. :)))))

Teď se pořád učím na fyziku. A hlavně na matiku. Nejde mi to. Protože jsem třeskutě blbá. Ale jestli se odvážíte říci, Adalberte, že jsem se neučila, nacpu vám ty stohy papírů do chřtánu. A to se bude týkat každého, kdo to řekne. Předem se omlouvám paní profesorce. Mhm.

Tak. Jdu . Adalberte, zkuste na mě myslet. Někdy. I když, proč byste to dělal.

A víte co? Mějte se hezky.

Zdraví Ravie.

3. list Adalbertovi, z prvního svazečku

2. června 2009 v 21:28 | Raven
Čau Adalberte.

Poslední dobou málo spím, hodně kleju, málo jím, hodně vzlykám, hodně přepínám síly, hodně se hystericky směju, hodně loupám očima a málo přemýšlím o hloupostech.

Je mi špatně. A aby mi nebylo špatně moc málo, ještě jsem se přejedla třešní a nadýchala denaturovanýho lihu (něčím jsem tu doktorskou lihovku ze zad sundat musela).

Opět jsem fakt vyhrála fyziku, jsem se za sebe styděla. R., kteýžto jest nadaný chlapec, dostal stejný příklad, nad kterým jsem si doma lámala hlavu dobrou třičtvrtě hodinku - měl to hotový asi za sedm a půl hodiny. Pak jsem šla já. Dostala jsem příklad, který jsem doma počítala pro změnu asi pětkrát, ale stejně jsem kydala, jako kdybych to v životě neviděla. Absolutně sebou pohrdám. Pch.

Poté jsem ukazovala svůj sešit, do kterého počátám doma. Svorkami s nápisem "Kleptomanův zákon" místo " Keplerův zákon" a zcela nepatřičnámi výkřiky jako "chci kafe", "KILL ADALBERT" a podobně jsem ho asi tak šokovala, že chudák řekl, že mě propadnout (snad) nenechá. Stejně mě totiž čeká ještě jedna písemka, fň... Ale jsem ráda, že je to takovej člověčí člověk a že je narozdíl od jinejch příjemnej a vstřícnej.

Už chci, aby to skončilo.

Adalberte, tobě přeju všechno zlé.

Chcípni na mor.
Tvoje Raven

List druhý, svazeček první

24. května 2009 v 21:00 | Raven
Ahoj Adalberte.

Kašlu na vykání. Alespoň pro dnešek.

Jsem unavená, vyřízená, se špetkou inspirace, se Shakespearem, s povinostma na krku, s bílym barakrylem na vlasech a s fialovýma brejlema. Úlet.

Jen se modlím, aby tohle všechno co nejřív skončilo.

Už teď jsem tak moc unavená!

V noci nemůžu spát a tak dokolečka čtu Obraz Doriana Greye.

Mám všechna alba Dark Moor.

Propána, potřebuju omluvenku a studentskou pečeť. O-ou.

Tolik písemek, co mě čeká, to bude na zbláznění.

V sobotu jsem natírala naše budoucí skříňky a knihovnu. Zpívala jsem u toho včelí medvíky (nás by tak nejvíce vábilo natírat celý svět nabílo, čmeláka i jeho larvu, milujeme bílou barvu... Čmeláci, vy jste snad šííílení, okamžitě nechte bílení! Kdo se někam neuchýlí, za chviličku bude bílý...") a to proto, že jsem si zapomněla dobít baterky do mp3 a sousedka pod námi začala pouštět nějaké muzikály - a to řádně nahlas. Ale to, že už zanechala Gotta Gottem jí opravdu šlechtí. A taťka si ze mě samozřejmě celou dobu utahoval, jak pěkně prý válečkuju (moc mi to nešlo). Až pozdě mě napadlo, že jsem mu mohla taky jednu naválečkovat. Cha.

Dneska jsem byli za babičkou v Praze - má se dobře. Díky Bohu. Cestou jsem znovu přečetla Romea a Julii a všechny poznámky. Nebýt toho, že ři stěhování knihovničky jsem si zašantročila čtenářskej deník, už bych ho dávno psala. Stejně nevím, Adalberte, jak tohle vysvětlím češtinářovi. Mhm. Asi dost špatně.

Dobrá Ade, už tě nebudu týrat.

Měj se krásně a
chcípni

Tvá Raven

List první, svazeček taktéž prvý

15. května 2009 v 20:05 | Raven
Dobrý den, Adalberte.

Všiml jste si někdy, že hodně slavných lidí píše někomu dopisy? Havel psal Olze, Borovský psal dopisy, Exupéry psal matce, Julie píše Winstonovi a vůbec. Tak proč bych nemohla já psát Vám, Adalberte? Jestli existuje na světě nějaká sparavedlnost, jakože neexistuje... no a vlastně, co je nám do toho.

Na začátek by bylo dobré alespoň povědět, kdo jste, protože volky nevolky naši korespondenci pravděpodobně bude číst ještě hodně dalších lidí. Jen ať čtou. Budou vědět... Vy Adalberte, můj velký imaginární nepříteli, ostatně budete vědět také. Zarazilo Vás mé titulování? Imaginární nepříteli? Proč to? Zkrátka proto, že imaginární nepřítel je velmi užitečná věc (nejen) pro mou psychickou hygienu.

Jako imaginární nepřítel jste variabilní do všech situací. Budu-li vás plísnit, vadit vám to technicky ani nemůže, protože jste imaginární, tudíž neexistující. Budu-li vám prokazovat milosrdenství, bude jenom doře, vždyť milosrdenství mé skupiny lidí by se mělo vztahovat na všechny (byť o imaginárních nepřátelích nikdy nikdo nic takového nepsal). Budu-li vás ignorovat? To už by bylo zase jiné povídání...

Adalberte, tušíte, jak moc dokáže být takovéto počasí unavné? Při mém ježdění na kole zejména do a ze školy (což mimochodem považuji za jeden z nejkrutějších trestů, co mi mohl být uložen) se moje už tak pošahaná termoregulace může zbláznit - v bundě moc teplo a v košili moc zima, navíc ať už jedete jakýmkoli směrem, vítr je vždy záhadně obrácen proti Vám. Navíc šeříky víc voní v omamném slunci, dokonce tak mají krásnější barvu. A ta věčná šedá na oblaze je taky nudná.

Když jsem minule psala na svůj blog o tom, že bych potřebovala určitou dávku zamilování, mnoho lidí považovalo tento můj výkřik po INSPIRACI jako prosbu citové vyčerpaného člověka po velké romantické lásce. Taková nehoráznost, že, Adalberte? Jako by mě neznali. Snad i Vy si tak nemyslíte, pane? moc byste mne zklamal.

Dnes už bych zkončila. Přece jen, informací mnoho, musíte mít trochu času všechno vstřebat.

Adalberte, můj drahý I.N., dovole mi poslední větou Vám tykat.

Tedy - chcípni.

Vaše Raven
 
 

Reklama















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com