Srpen 2015

Epitaf pro bloK

23. srpna 2015 v 22:34 | Raven |  Kapitola druhá
Vážení přátelé...

Je mi trochu líto tohoto lehce seschlého místečka, které smutně visí v blogprostoru (údajně módní slovo) jako opuštěné vosí hnízdo... Tímto oznamuji (nejspíše jen sama sobě), že přichází třetí příspěvek roku 2015.

Potřebuju si totiž vyčistit blok čmárovník, abych si mohla pořídit nový. Za dobu, co pamatuji, je tenhle nejtrvanlivější. Dostala jsem ho na dorosotových Vánocích od jedné hodné dorosťačky a kamarádky, proto místo úvodu má na prvním listu jen "Díky, Áďo" - takhle velmi těžko zapomenu, kdo byl dárce. A od Vánoc až doteď poctivě sloužil.

Ne tedy, že by to byl nějaký extra tlusťoch, ale vešlo se mi tam axiální kódování a narativní analýza od pana mgr. bc. K, vešly se mi tam zápisky ze školení hlavních vedoucích táborů, vešla se tam jedna povedeně nakreslená rudbekie a taky plány na tábor (který se mimochodem hrozně vyvedl. Ale když už několikátou noc jektáte ve stanu zuby, tak už si na to začnete přïpadat prostě trochu zpohodlnělí). Je tam spoustu poznámek k mojí bakalářské práci - na jejíž téma jsem zapomněla, jen co jsem ji obhájila (ale rozhodně byla zajímavá, alespoň komise to tvrdila). Práce na ní bylo až běda, kvantitativní výzkum byla velká legrace, ale stejně se nakonec nejvíc a nejlíp smál nakonec on, a ne já. Čímžto také na blogu zaznamenávám velkou malou životní událost, že moje jméno je obohaceno o dvě nová písmenka - B a C. Není to terno, ale je ze mě kvalifikací sociální pracovnice, což není zlé. Teď ještě abych se stala sociální pracovnicí profesí a mohu zamnout ruce (své i vaše, bude-li ctěná libost. Nebo pošlu Adalberta.)

Zpět k oslavenci (nebo nebožtíkovi) - zažil toho zkrátka hodně, a i když to byly dost hubené měsíce, co se týče veršů, přeci jen se z něj něco vyždímat dá. A než ho zavřu pod postel do obrovské krabice od kozaček (Tamaris krabice, nejlepší krabice - taková rakev na čmárovníky), tak samozřejmě vyextrahuji to, co stojí alespň za jedno přečtení. Budiž mu tento příspěvek epitafem a malou, vděčnou vzpomínkou na velmi krušné časy mého života, které se mnou prošel.

Teď ještě chvilku, dojdu pro hadr a vytřu ten patologický patos, který odkapává z poslední věty.

Ha.

(Má láska k závorkám patrně nikdy nevvybledne.)

Pařát a klof,


Náležitá Umělecká Úroveň
Mohla bych zcela vážně psát
a přesně stříhat rýmy
a sako svým veršům jambem šít -
Mohla bych popřít že v mojí duši
je něco víc než linoryt:
Nejsem jen otisk slov a slůvek
nejsem jen stopa vyjetá
do měkké hlíny mých citů a hnutek
zašmodrchaná do světa

Budem
Občas mě naše "budem" pálí
jak zubní pasta na tváři
Otázky jak a proč a zda-li
se všechno jak má podaří

Nad rudbekií
Jako chůze ve tmě
kdy jdeš jenom po vůni
a zatoužíš alespoň kouskem oka
střípeček svitu zachytit
VE TMÁCH VZCHÁZÍ PŘÍMÝM SVĚTLO
a já bych se chtěla napřímit


Výchova k dialogu
"Dobrý den," řekla slečna Vina.
"Neznám vás," řekla Nevinnost.
"To je tím, že jsem vždycky jiná,
a masek nikdy nemám dost."


Redisperem
Každé ráno sbírám
kousky svého bledého obličeje
a přibíjím je na rám.
Kaligrafie nového dne
prozradí, kolik tuše myšlenek
se ještě nevylilo.


Otevřený dopis paní P.
Obložená nefritem a zlatem
asi z Nubie -
tak se Vám, milá paní,
asi špatně nežije.
A proč chcete věci, které nemůžete mít?
Až to na vás zase přijde,
zkuset myslet na nefrit!
Zkuset myslet na nefrit,
milá paní Potífarová.

*
Miluji Vás, pane,
a až se někdy stane, že rozdělíme postel
do dvou studených dek
Jsem si jistá, že se sejdem
na dně krabice
od sušenek















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com