Toto není apríl

1. dubna 2015 v 22:50 | Raven
aneb opravdu jsem si vzpomněla na svůj drahý, zanedbaný, opuštěný blog. Docela dobře se mi píše. Jako vždycky, když se mi rozbije notebook (a už tři měsíce ho nikde nejsou schopni spravit), jako když mamce rozbiju tiskárnu, jako když mám zase antibiotika, jako když budu mít malou míru návratnosti dotazníků a jako když zase o půl třetí ráno nemůžu usnout. Ale není si na co stěžovat. To, že tak občas vypadám... to se holt nedá nic dělat.

A s těmi modrými konečky prstů jsem si zatím neporadila. Jen jsem si nalakovala nehty, aby se mě pořád lidi neptali, jestli už jsem mrtvá, nebo co mi je. Nebo jestli nemám svetr nebo jestli nechci loka z placatky.

Pomoc!


Osmdesát
Až budu jednou stará a vetchá
obložím se stovkami krásných knih
A budu chodit parkem a městem
a poslouchat, jak život umí být.
A můj milý, až bude starý,
prý chce být asi převozník
(prý chce být Cháron na Labi)
Co s tím mám dělat?
Určitě nic.
(Když ke mě se občas připlaví.)

Špatná
Stydím se za každou špatně načatou báseň
a pečlivě je schovávám za zpěněné moře křivek
vyvedených v inkoustu
Nevyslovená bázeň a kdo ví co všechno
(je toho přes spoustu)
nutí mne přeškrtat i svůj vlastní obličej
jako spoustou očních linek
Sama jsem svým kubistickým obrazem.

Da li la
Pak čisté víno nalila si
a smetla z klína jeho vlasy
do řas asi
vetřela si
trochu sazí
a slavnostně se slíbila
že nikdy
nebyli si zvláště drazí - -

Tak čistou vodu si nalila.
vždyť zrada chutná jako blín
svítiplin
a dlaně plné odřenin.
Z řas se sazí skápl tiše stín.
Už druhým rokem černě pláče
- a má proč.
Je Dalila.

K mé dočasné oslavě
Možná nechám svou duši sochat
do skla a nebo olova
Do dřeva ne, to je moc živé
to by má duše zpuchřela

Neruš mé kruhy
Moje kruhy pod očima
jsou jako Mariánský příkop
hluboké a temné
A moje myšlenky? Jako ryby živé z tamních řas:
malé
bledé
plaché
němé
a sežere je mořský ďas
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cloverdee cloverdee | 4. dubna 2015 v 1:29 | Reagovat

Ach, Raven... I kdybych se vrátila za tisíc let, stejně mě Tvé verše zase osloví a stejně se mi zase budou líbit. A stejně to budou pořád ony! Respektive Ty.

Asi Ginko Biloba by mohla pomoci. Jenže to jsi nejspíš zkoušela...

2 Raven Raven | 4. dubna 2015 v 18:46 | Reagovat

Má milá ;) Děkuji za krásný komentář, a jsem ráda, že Tě neodradily pavučiny a puch plísně! Gingko Bilobu už jsem tolikrát chtěla vyzkoušet... ale vždycky před lékárnou zapomenu, že jsem jí chtěla... To bude tím, že je i na paměť. A na tu bych taky potřebovala, možná bych si na blog vzpomněla častěji! ;)

3 cloverdee cloverdee | 5. dubna 2015 v 22:05 | Reagovat

Pavučiny tvoří atmosféru :)
Já ji nikdy nezkoušela, ale mám ji zafixovanou. Jedna nám kdysi rostla za domem. A hlavně ta asociace na Rychlé šípy. Prostě to bude asi po všech stránkách prima volba (anebo taky ne, ale usilovně se snažím nekazit si už žádné další dětsky romantizující představy ;)).

4 Keneu Keneu | 3. května 2015 v 22:37 | Reagovat

taky sem jednou za čas dobloudím, někdy jen proletím, jindy cestuju do minulosti...
Osmdesát: až budu stará a vetchá, určitě budu zaskládaná knihami *je už teď, ale psst*
Špatná: nedopsané básně skrývají snad i víc vzpomínek a emocí než ty hotové, učesané
Da li la mě okouzlila každým slovem
K mé dočasné oslavě: A já bych zrovna do dřeva. Kousek do každého zasazeného stromečku.
Neruš mé kruhy: Rybička a krásně pochmurná poetika

5 nikolisko nikolisko | Web | 23. května 2015 v 23:08 | Reagovat

To s tím opuštěným blogem znám, já na ten svůj přispěla snad po dvou letech :) je to sice smutné, ale lepší než nic.. Poslední báseň mě natolik pobavila a tak se mi líbila, že sem kvůli tomu píšu komentář! Paráda :)

6 strigga strigga | 24. května 2015 v 21:59 | Reagovat

:) stejně tě vždycky ráda čtu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com