Duben 2015

Toto není apríl

1. dubna 2015 v 22:50 | Raven
aneb opravdu jsem si vzpomněla na svůj drahý, zanedbaný, opuštěný blog. Docela dobře se mi píše. Jako vždycky, když se mi rozbije notebook (a už tři měsíce ho nikde nejsou schopni spravit), jako když mamce rozbiju tiskárnu, jako když mám zase antibiotika, jako když budu mít malou míru návratnosti dotazníků a jako když zase o půl třetí ráno nemůžu usnout. Ale není si na co stěžovat. To, že tak občas vypadám... to se holt nedá nic dělat.

A s těmi modrými konečky prstů jsem si zatím neporadila. Jen jsem si nalakovala nehty, aby se mě pořád lidi neptali, jestli už jsem mrtvá, nebo co mi je. Nebo jestli nemám svetr nebo jestli nechci loka z placatky.

Pomoc!


Osmdesát
Až budu jednou stará a vetchá
obložím se stovkami krásných knih
A budu chodit parkem a městem
a poslouchat, jak život umí být.
A můj milý, až bude starý,
prý chce být asi převozník
(prý chce být Cháron na Labi)
Co s tím mám dělat?
Určitě nic.
(Když ke mě se občas připlaví.)

Špatná
Stydím se za každou špatně načatou báseň
a pečlivě je schovávám za zpěněné moře křivek
vyvedených v inkoustu
Nevyslovená bázeň a kdo ví co všechno
(je toho přes spoustu)
nutí mne přeškrtat i svůj vlastní obličej
jako spoustou očních linek
Sama jsem svým kubistickým obrazem.

Da li la
Pak čisté víno nalila si
a smetla z klína jeho vlasy
do řas asi
vetřela si
trochu sazí
a slavnostně se slíbila
že nikdy
nebyli si zvláště drazí - -

Tak čistou vodu si nalila.
vždyť zrada chutná jako blín
svítiplin
a dlaně plné odřenin.
Z řas se sazí skápl tiše stín.
Už druhým rokem černě pláče
- a má proč.
Je Dalila.

K mé dočasné oslavě
Možná nechám svou duši sochat
do skla a nebo olova
Do dřeva ne, to je moc živé
to by má duše zpuchřela

Neruš mé kruhy
Moje kruhy pod očima
jsou jako Mariánský příkop
hluboké a temné
A moje myšlenky? Jako ryby živé z tamních řas:
malé
bledé
plaché
němé
a sežere je mořský ďas















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com