Střípky z té krásné části roku

5. listopadu 2014 v 16:50 | Raven |  Kapitola druhá
Milí zlatí (pokud stále ještě ecistujete na tomto shnilém místě),

já už nemůžu. Už vím, kde je mé dno (či spíše, kde je to bahno na tom dně). Chybí mi síla. Chybí mi světlo. Chybí mi neco jiného než listopad.

Těším se, až to Vánoce spraví. Nebo něco jiného. Snad do té doby přežiju.




Smutné lovestory
Vsadil poslední desetník
na to, že se do něja zamiluje.
Jinak měl v peněžence bohužel
už jen samé pětitisícovky.


Samomluva
Mé vlastní verše hoří mi za patami.
Hasím je tedy mlčením i vodopády slov
Můj vlastní Havran už nabil mi revolver
"Lidé moc mluví, i když jsou třeba sami."
- mezi výstřely kráká a zní jako kov


Velká říjnová
Zase jsem mohla jeřabiny
očima jen tak polaskat
utéci do polí dobré špíny
do šípků, hroud a do pláňat
- tam kde je sklizený letní vzduch
Mohu-li něco k tomu dodat:
tak nádhernou červeň má ten Bůh

Slunce (v) duši
Je říjen
a když jsem ráno vstala
pošmourno tlouklo do oken.
A pak se mi roztrhl sáček v meltě
a přesto to byl krásný den.


Na očekávané
Je moje pravda malou pravdou?
Ve světě lží a polopravd
kdy bílou a černou není snadné
navzájem dobře rozeznat:
Je malá pravda také pravda,
či do malé číšky vklouzne lež,
aby tu pravdu doplnila
do "velké pravdy", kterou chceš?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 strigga strigga | 9. listopadu 2014 v 12:54 | Reagovat

Velká říjnová má sice lehce děsivý název a konotace, ale.. stejně mě dostala nejvíc :) musela jsem u ní zavřít oči a usmívat se.

Jinak jsme na tom tak, TAK stejně, bráško. Tohle počasí mě zabíjí.

2 Raven Raven | 9. listopadu 2014 v 21:26 | Reagovat

Děkuji za komentář, bráško... Velice povzbudivé, že když něco napíšu, ještě někdo mě čte ;)

Našla jsem si substituci za počasí, a to, že se hrozně těším na Vánoce. Takže další várka bude o pomerančích, hřebíčku, jehličí a svařeném víně :))

3 strigga strigga | 9. listopadu 2014 v 23:07 | Reagovat

Jé, to jsme na tom stejně! A víš ty co, Vánoce taky nejsou vůbec špatné téma..

4 Keneu Keneu | 30. listopadu 2014 v 0:17 | Reagovat

Já jsem tu taky! Jen sem nechodím už tak často...
Když půjdu po těch špatných věcech, zůstane mi podzim jako nejoblíbenější, nebo chcete-li, nejméně neoblíbené roční období. Když půjdu po těch dobrých, mám je ráda všechna.
Smutná lovestory, přece jen vsadil to vzácnější, aspoň pro mě. Masaryka obvykle potkám na kase festivalu, desetník jsem neviděla ani nepamatuju.
Samomluva je mým denním chlebem, protože jinak skoro nemluvím a ona mi náramně pomáhá se soustředit. I přes bílé prázdno v hlavě.
Velká říjnová je nejkrásnější (ano ty zatrápené konotace). Jen mám pocit, že jsem letos podzim úplně promeškala.
Slunce (v) duši (taky konotace?)- "pošmourno tlouklo do oken" je nádherně živý obrat.
Na očekávané vzalo stokrát omílané téma a dalo mu úžasný nový rozměr malé pravdy smíchané se lží do jedné velké pravdy. A  teď tu pravdu hledej...

5 Carmen Carmen | 13. prosince 2014 v 1:18 | Reagovat

Tvoje verše na mne občas působí jako šálek horké kávy, když jsem strašlivě vyčerpaná.
Což je otřesně neobratná formulace pitomého potácivého paviána.
Ale chci říct, když po těch sto letech komentuju, že děkuju, že je sem dáváš a že je občas můžu číst.
(nějak si říkám, že bych měla začít říkat i zdánlivě samozřejmé věci.. :) )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com