Říjen 2014

Dvě kila radosti, pokud mohu prosit!

7. října 2014 v 11:14 | Raven |  Dopisy Adalbertovi
Milý Adalberte,

je to trochu zvláštní období. Trochu jako čekání na popravu, desky zařízené na vypracované otázky k bakalářským zkouškám zejí bezednou prázdnotou dvaceti eurofolií, stejně jako můj .docx soubor na bakalářku. Knihovny zejí prázdnotou, co se týká zahraniční literatury a já zeji prázdnotou, co se týče zkušeností nakupování po internetu ze zahraničí. Moje imunita se rozpadla na prvočinitele a ty si odešly na dovolenou, takže chytám každou chorobu, co se kolem mě ochomýtne, čili až do Evropy dorazí ebola, mám pocit, že už Ti nikdy nenapíšu.

Pokud bych měla tohle období vyjádřit barvou, docela určitě by bylo šedé s černými puntíky, kde by černé puntíky reprezentovaly tabletky aktivního uhlí.

Jsou ale věci, milý Adalberte, které mi dělají radost. Nejen takové ty zcela pragmatické, jako třeba dostatek peněz na účtu na to, abych si mohla zakoupit dietní dlabanec (Kolik prosím stojí náklaďák piškotů?) a jízdenku na ČD, ale i takové ty malé "radůstky", které přicházejí jako malé celaskonky od Boha, padají z nebe (a prosím nesnaž se mi fyzikálně vysvětlovat, že takový malý celaskonek padajíci z nebe by mě mohl zabít).

1. Pletení: Zamilovala jsem se do pletení, a to přes to, že jediné, co zvládám, je hladce a obrace, a jediné, co zatím pletu, je tmavočervená šála, která se mi ani zdaleka nehodí k zimnímu kabátu. Nic jiného než šálu asi v životě neupletu, protože víš, jak já to mám s počítáním. Ale ta radost, když se naučíš oko nahodit, když šály přibývá a klubíčka ubývá (pokud tedy máš ještě rezervní a reálně nehrozí, že budeš muset brzo v pletení udělat několikadenní přestávku, protože v žádné z pražských galanterií, které jsem dosud prošla, nemají přízi Jumbo). Plány na žlutou a zelenou šálu už se mi hromadí v kebuli a já se jim nebráním...

2. Mýdlo, co voní jako maminka, když jsem bylo malé havráně: Je mnoho věcí, které jsou mi na desetiletí mého narození vážně nesympatické. Občas mě vyděsí devadesátkový hudební hit, devadesátkový oděvní model, devadesátkový účes nebo devadesátková architektura (nehledě na devadesátkovou politiku), ale co nadosmrti nezapomenu, je vůne devadesátkového Dove sprchového gelu, co používala maminka. Asi ne nijak dlouho a kontinuálně, ale pro malé dítě je dlouho všechno a asi se mi nějak zaryl. Když jsem pak v Globusu u ostrůvku se sprchovými gely hledala nejlepšího adepta v kategorii poměr cena/vůně/objem, do nosu mě praštilo dětství. Konkrétně tohle:
Jestli takhle voní kozí mléko, koupím si rovnou jednu kozu na koleje jako osvěžovač vzduchu. A navíc mě ta vůně pokaždé hodí někam blízko dětství, je tak uklidňující, že mi to půllitrové balení asi dlouho nevydrží.

3. Kaštany a podzim: Miluju kaštany. Potřebuju na ně větší kabelku, potřebuju je. Důvod, proč mě dnes můj milý bere na Střelecký ostrov, a budu doufat, že tam zrovna dneska nebyla na procházka nějaká nóbl školka z Malé Strany, která by mi je všechny vysbírala. Kaštánci - to byla taková ta dětská kartonová knížka, kde hlavní postavy byly z kaštanů a drátků, zvířátka z šípků a žaludů a všechno tam bylo tak důmeslné a krásné. Ach. A ten podzimní vzduch vonící listím a vlhkou hlínou a listí pod nohama! To mě nejspíš nikdy neomrzí. Nejradši bych zase jela hrabat listí pod třešeň v Kra. A pak do té metrapůlkrátmetrapůl velké hromady skočit. (A pak hrabat znovu.) (I Tobě, Adalberte, doporučuju imaginární kupku listí. Je to dobré na nervy.)

4. Volby: Já neříkám, že mi z toho předvolebního boje občas není trochu špatně. Že je mi trochu špatně už jenom od toho, co někteří mí přátelé a známí a spoluobčané budou volit (dlouhodobě mi leží v žaludku to ANONE hnutí, nezávisle na tom, co si o tom, Adalberte, myslíš. Chudáci naivní poctiví lidé, co se jim chytli do sítí, ale podle mě to celé stojí na špatné myšlence. Stát není firma a basta fidli. Občané nejsou zaměstnanci. Fidli fidli.) ALE! Předvolební boj je strašná psina! Politici a jejich reklamní poradci vymýšlí jednu koninu za druhou, a já si to užívám nadvakrát, protože vlastně žiju ve dvou městech zároveň. Bavím se tím, jak politici jednou za pár let hrají, že je hrozně zajímáme a že nám snesou i modré z nebe (zelení zelené). Ty neuvěřitelné plakáty s ještě neuvěřitelnějšími sliby! Nejvíc mě třeba zajímá záhadné slovní spojení "startovací byty". Už několikátými volbami (které pamatuju) to slibují skoro všichni kandidující, a nikdy jsem o realizaci neslyšela. Asi nějaké výplňkové slovo. Či co.

5. Začala škola. Nebudu to moc rozvádět, protože bys mi ještě mohl doporučit odbornou pychiatrickou léčbu. Ale navzdory těm nepříjemnostem se získáváním titulu někdy v červnu příštího roku je to vyloženě paráda. Nové informace! Dobří přednášející! Zapisování do hezkých sešitů! Hurá! A zkouškové za chvilku! (Bombu neposílej, paní na vrátnici stejně tikající balíček nepřevezme.)

Tak doufám, že jsem Tě trochu pozlobila tím, že mám vlastně tolik radosti, můj milý imaginární nepříteli.

Žer tis. (Jako chudák koník převalského ve Slatinech jménem Chrudimka, které to daly nevinné a nicnetušící dětičky na školním výletě a co se pak nestalo.)

Pařát a klof (do oka)

.)
















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com