Mír

1. listopadu 2013 v 23:10 | Raven |  Kapitola druhá
Prapodivné cesty začínajícím listopadem. Miluju Pardubice.
A kolo.
A hromady listí.
A podivné představy při divných zvucích.

NaKrá,


A všichni ti se srdci obitými železem
znějí jak ovečky
ubohé smutné stádo mašíruje
do rytmu prázdných vět

Bože, dej mi sílu
když po nás střílí
nic neodrážet zpět

A taky sílu, Pane
nestřelit se sami
že takový je svět

Ovečky kráčejí cestami krvavými
Takový je smír různookých
a všechny cesty vedou
do skropených cích
voňavých
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keneu Keneu | Web | 2. listopadu 2013 v 21:39 | Reagovat

A přece jsem si v tom něco našla. Smířit se s tím, co nezměním a přestat z toho někoho vinit, přestat střílet.
A nebečet, ale žít.
Moc se mi líbí, jaký to udělalo tvar, ráda zase čtu Tvé NaKrá. I Tobě.

2 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 5. listopadu 2013 v 15:46 | Reagovat

Ovečky jsou evergreen :)

3 strigga strigga | 7. listopadu 2013 v 16:17 | Reagovat

Takový je smír různookých...

Chjo, mně se tak nelíbí, jaký teď má slovo ovce aktuální význam. Mnohem víc se mi líbí tenhle - aspoň tak, jak to čtu. Soucit, ne odsudek.
A neoplácet zlé zlým. Někdy je to zatraceně těžký, ale když má někdo takové přátele jako já, jde to skoro samo :)

Překonáváš se, bráško :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com