DluhSpisy

2. září 2013 v 14:50 | Raven |  Kapitola druhá
Skoropodzimní počasí. Takové to zvláštní období, kdy vlastně nevíte, jestli je teplo nebo zima, ráno vám zmrzne nos a v poledne se sebe shazujete vrstvy jako hadi...

A ty jeřabiny. Ty nádherné jeřabiny!

Dlužím hodně věcí různým lidem, a mnoho dlužím tady na tom místě.

(duben - srpen, ty lepší)

Dokud
Milovat dokud máme dokud
dokud je čas a dokud je směr
Dokud jsou kompasy stále čisté
a ukazují na sever

Poslední šeřík
Po posledním šeříku zavoněli jiní
déšť smazal stíny z hodinek
upadl z peřin pod jasmíny
změnil se v bílý kamínek

Výmluva
Dala bych ti tu propisku
ale je moje poslední
a já se zítra stěhuju
a musím podepsat smlouvu
a paní z ubytovacího
to nebudou chtít
podepsané
mojí krví
A+

První
Jsi tisíc zvláštních skorovůní
jsi moje přání z ocele
mé nejlepší origami
a moje hvězda na čele

a miluji Tvé zvláštní rýmy
a Tvoje ruce ve vlasech
Nadechnu se lehce dokud
nevezmeš mi i můj dech

A druhá
Jsi tajemství hádanka jasmín a rébus
tolik chci Tě řešit a odpověď znát
Tak dej mi šanci prsty v pěst sevřít
a nehty se otřít o nápad

jsi jako legenda mýtus a zdání
mámíš mé smysly stavíš hráz
vidím Tě ostřeji než kdy jindy
mohu se opřít o nesnáz

červená
Půvabně těžká je zamračenost srpna
myškové mraky nad balíky slámy
Jeřabiny tmavnou ve studánce dní
pro každou radost stárne všechno
s námi

zlatá
Kolik jen kol to měl Héliův vůz
všechna je vidím rozházená po polích
Snad mu ještě nějaká zbyla
V balících zlata sláma a smích

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 strigga strigga | 2. září 2013 v 19:11 | Reagovat

Bože můj, to je krásný. Tolik.. tolik krásy na jednom místě. Od První dolů mi nějak strašně připomínají Nohavicu - ty jeho optimističtější texty, hlavně tuhle - http://www.youtube.com/watch?v=H50S6zooAUI :) mám ji moc ráda. Je to.. letní a koncoletní, namíchané s tvou jedinečnou směsí filosofie, naděje, nostalgie, radosti z maličkosti, obrázků, detailů i neskutečně sugestivních slovních spojení. A dokázala bych o tom psát ještě hodiny, protože tvoji poezii miluju a ty to víš.. protože jsi moje inspirace, moje útěcha, moje tichá, uvnitř schovaná radost. A mám tě moc ráda.
Děkuju. Žes nikdy nezapomněla, co jsme si kdysi slíbily. A děkuju za všechno ostatní. Děkuju za tebe.

Jako let kavčete nad horami,
šumění křídel světel hvězd
jak kousek štěstí vyoraný -
na nejzašlejší z prašných cest

je kousek světa
kousek nás
škopíček světla pod postelí
když není nikdo kdo by zhas

2 Carmen Carmen | 2. září 2013 v 20:46 | Reagovat

Ravenko, to je tak, tak krásné...

3 Tyřík Tyřík | 3. září 2013 v 8:41 | Reagovat

šeříky mi připomínají tolik krásných procházek po dukle :)

4 Keneu Keneu | Web | 12. září 2013 v 22:32 | Reagovat

Ravie, já Tě tak ráda vidím, i když už teda přes únavu ani nevidím
ale První a Druhá mě hrozně moc zasáhly
mám skoro chuť se zamilovat
a něco se ve mně svírá a chce odletět
možná motýl s bukovými křídly
možná naděje

5 Zuza Zuza | Web | 29. září 2014 v 17:40 | Reagovat

To je alespoň o něčem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com