Prosinec 2012

Prvosněžné

10. prosince 2012 v 18:53 | Raven |  Kapitola druhá
Já vás varovala, že teď trochu moc píšu... Mohou za to dva pánové: pan Orten a pan M., který mě v mém ortenování podporuje.
Bude toho litovat, bwehehe. A vy asi taky. Hrozně.

Ze sněhové Prahy zdraví


Pasti
Ovečky vystlaly až do dna vlčí jámy
když kopýtka svázal jim první sníh
Já chci jim veršovat když někdo notu dá mi
a přes své černé peří jsem příliš jednou z nich

Modlitba
Bože snad slyšíš mne po nocích ze sna plakat
kolem je hluk špína a tma
Můžeš-li přijď a chceš-li rozsviť
a prosím odpusť, že jsem odporná

V zelených očích
Zachraň mne prosím Dnes chci vodu najít
chci najít studánku krásnou jako vřes
Co teď moc chci je směnit žízeň za klid
mapou Tvé tváře se tam nechám vést

Rezignovaná
S posledním ach odešla se opít
nejdelší ze strof mých katastrof.
Hodila po mně okem a mašlí
prý že jsem na nic filosof

My
Jsme ztraceni v mracích nebo v poušti
- a kdo se stará, kdo vůbec ví?
Jsme ti, kterým se neodpouští
pád ani chůze závějí


Bez kořenů

3. prosince 2012 v 23:02 | Raven |  Kapitola druhá
Píšu jak cvok, ale na blog nějak není čas... předtermíny se blíží. Zkouškové bude bláznivé. Je to horší jak na řetízkovém kolotoči, jakože jsem nikdy na žádném nebyla.

A když padají víly jako vločky, cítím se trochu vykořeněná. Protože oranžové nebe stejně vždycky víc slušelo Pardubicícm, než Praze.


Bez kořenů

Občas se cítím hrozně cizí
a občas se vídám z povzdálí
Pro teď mám pocit že moje víly
skočily raděj ze skály

- občas mám počit že moje oči
o všechno zlé jsou zraněné
a krvácí slzy a touží pouze
rozpustit srdce z kamene

Kéž bych jen po špičkách mohla přijít
a vtisknout úsměv ústům Tvým
O tom, jak moc chci, dá se zpívat
a pohádku ti rozpovím















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com