Září 2012

Prvozářné barevnící

27. září 2012 v 20:37 | Raven |  Kapitola druhá
Nastalo mi šťastné období, kdy své nejintenzivnější city smím vyjadřovat objetím apod. Abych tak řekla (a abyste mi tak rozuměli), stala se mi věc pro básníka snad nejhorší: Jsem naprosto šťastná Havran. A urazila jsem svého múzáka, neboť jsem s ním přestala konzultovat všechny své platonické lásky a neplatonické nelásky (neboť již není třeba) a on se urazil a byl pryč. A stejně, léto (babí i nebabí) pro mě bylo, coby studnice inspirace, zcela vysušené... Ale přátelé, já i můj múzák MILUJEME podzim. Jakmile ho zavětříme v ovzduší, jakmile na naší sítnici dopadne první převrácený obraz zbarveného stromu, jakmile teplota klesne o desítku stupňů dolů... přichází náš čas. Múza se vrátil (ve správné náladě, takže snad z Moravy) a nechal mi verše téct po prstech, obtáčí mi je kolem zápěstí a stele na spánky.

A dýchám zhluboka. Láska a podzim dost krásně voní.
Mějte se KRÁsně - a (opravdu slibuji - brzy!) na KRÁ!








Opravdu první podzimní
Znovu jsou pochodně kolem cest
jak vloni chytly a hoří
Svou hlavu s oblaky nechám si splést
Vždyť nejsme dospělí
Jsme jen dost staří

Řádky Múze
"A líbám prsty plné šípků,"
napsala posledních řádek pár.
Polibek, pozdrav, P. S. a výtku,
proč jí tak dlouho nenapsal

Dialogem napůl psaným
"A trochu prší," řekla něžně.
Úsměv mu přistál na dlani.
"Když je mi každé slovo těžké,"
psal jí,
"je krásné tvoje špitání."

Vrozené nadání
Dýchl mi báseň na má ústa
i když si básník neříká
Jak bílé víno jeho slova
Má sklenka skoro dopitá

Sedmadvacáté
Nebe má zuby z amalgámu
Ticho plaší jen hejna vran
mávají zobáky babímu létu
jehož chór již je odzpíván


















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com