Červenec 2012

God bless us everyone, we are broken people living under loaded gun

19. července 2012 v 22:14 | Raven |  Havraní krákání
Co si dokážu udělat a neodpustit sama sobě, je skoro neuvěřitelné. Jsem trochu jako šutr, do kterého někdo kopnul. Kutálím se a za sebou nechávám spoušť, i když je to to poslední co chci. A taky s tím nějak nemůžu nic udělat. Vzpírat se fyzice nejde, to mě posledních osm let na gymplu naučilo důkladně.
Ale když já bych moc chtěla.

Moje maminka je na místě, kde nikdo nechce být, a můj tatínek brzo bude muset opustit místo, kde potřebuje být každý. Nejsem v kompetentním stavu. Ani kompletním. Možná tak kontemplativním. Když kolem toho nebudu dělat žádné cavyky, jsem někde na půli cesty ke dnu. A nevím přesně, jakým směrem se zrovna pohybuji.

Moje kamarádka mi nedávno řekla, že nemá ráda, když musí volit mezi tím, co chce, a mezi tím, co je správné. Já jsem taky musela udělat rozhodnutí. Jenže jsem ani za mák nevěděla, co je správné. Možná jsem tušila, co chci, ale popravdě: mně se nedá věřit. Nevěřte mi ani nos mezi očima. Prosím. Když už ne kvůli vám, udělejte to kvůli mně. Každé zranění, které uštědřím, stonásobně se mi vrátí. Nebo si ho vrátím sama. Nesnáším ubližovat jiným lidem.

Léčím se nezdravým jídlem a tím, že nevím, kam dřív skočit. A je mi dobře s Bohem. Ta jistota, že miluje (a že miluji) mě nikdy nenechá klesnout až na samé dno.

Jak moc zvrhlé je v deset hodin večer začít péct rybízový koláč? Jak moc zvrhlé je v téhle době vzpomínat na těch téměř čtrnáct dní strávených (jakýmkoliv způsobem) na English Campu, když se při těch vzpomínkách nedokážu udržet a neusmívat se od ucha k uchu? Bůh je úžasný, dobrotivý, ale občas mi trvá, než ho pochopím.

Je nedocenitelné si hluboko do mozku pustit zvuk elektrických kytar. Má to na mě nesmírně utišující účinky. Projíždím všechnu hudbu, která se na mě za můj život nalepila. Jsou to krásně barevné střípky.

I když musím určitě naděje zadusit, jiné jsou tu stále. Nikdy až na samé dno. Někdy jindy užitečná. Brzo použitelná. Slunce nad hlavou. Naprosto bezelstné objetí. Moji drazí přátelé. Můj dokonalý Bůh.

Přede mnou je sice tma, ale mně je to popravdě šumák.
Já mám totiž světlomet.

Brzo na krá,















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com