Duben 2012

Nedoporučená literatůra

17. dubna 2012 v 0:39 | Raven |  Havraní krákání
Já vím, že si nemám na co naříkat. Však se k tomuhle schylovalo celých těch sedm (a půl) let gymplu, měla jsem tedy stejně dlouho na to, abych to pochopila a vzala kramle, dokud byl čas. Takže teď je čas přestat fňukat, sebrat se a postavit se čelem té maturitě ze základů.

A nejenom tenhle bič jsem si upletla sama na sebe. Jako malou pomstičku za to, že jsem si na maturitní seznam četby zapsala knihu, kterou jsem tou dobou neměla přečtenou, vyloupl se z Šotolova románu Tovaryšstvo Ježíšovo velmi rafinovaný způsob mučení mé ubohé dušičky. A protože se seznam už změnit nedá, musila jsem vytrpět přes dvě stě padesát stránek bestiálního děje, kde jedna skupinu parchantů a jedna skupina ještě větších parchantů vykořisťuje skupinku lidí, kteří jsou naivní jako králíčci zjara a vykořisťovat se nechají. A když náhodou vykvete nějaký pozitivní cit, autor "nips it in the bud" (abych si procvičila ty idiomy). Takže se mi zvedá žaludek z děje a z jezuitů a z rekatolizace. Naboženství, které je náboženstvím pouze formálně, Bůh je nahrazen hrozící loutkou, která šťouchá do vzduchu zrovna tam, kam páterové potřebují. Touha po penězích a statusu, bezohlednost, vymýcení všeho, co není z Říma, luteráni, bratříci, pohanství. Obrací se mi kufr nad tou kostřičkou náboženství bez lásky, pochopení, přátelství, milosrdenství, která je vycpaná plesnivějící slámou slepé poslušnosti. Vojtěch Had je mrtvola. Politická mrtvola. Horší, jak rytíř Hynek z Michle. Ale to už bychom zase byli v Blaníku...

Takže, pokud si nechcete dělat něco zlého, nečtěte to. Tedy... ono to není špatně napsané, po stránce jazykové, formální, umělecké je to kniha dobrá. Jenom se nemůžu rozhodnout, jestli se mi víc špatně dělalo z osudu Kateřiny Horowitzové nebo tady z Marie Maxmiliány. Až pojedu do Košumberka na kontrolu, asi mi bude hůř než obvykle.

Po dočtení jsem se cítila zralá na to, abych si znova pustila Tangled (jen tak mimochodem, český dabing je zoufalý - je to sice lepší, než český dabing Pána Prstenů, ale stejně). V Tangled je sice růžová princezna, ale popravdě, mohla by být ještě tisíckrát růžovější a stále by to bylo lepší než zástup černočerných jezuitů.

A navíc mlátit někoho pánvičkou po hlavě, to byl vždycky můj ideál. (Nejsem infantilní. Jenom vyčerpaná. A tenhle pohádkový animák nelze nemilovat. Just sayin'. - Mandy Moore: When will my life begin? Díky této písničce už vím, jak se anglicky napíše břochomluvectví. Vyslovit to neumím.)

Je to nádherně naanimované. Takovou sympatickou dvojici abyste pohledali. Což mi připomíná: Podezřele velká část mých mužských přátel na facebooku neustále sdílejí krásné fotky krásných zrzek (se svými "šťavnatými" komentáři) a co jsem se dohadovala s mými drahými souputnicemi, ani jedné z nás to zrovna dvakrát nelichotí. Už si jenom radíme, kde máme sehnat tak velký papírový pytlík, aby se nám do něj vešla celá hlava. Padly i jiné návrhy, jak se s přicházejícím poklesem sebehodnocení vypořádat, ale protože se nehodlám na nic barvit, domalovávat si mým devíti obličejovým pihám ještě nějaké nebo si na obličej lepit cizí fotku, mám asi smůlu. Tritter to sper (Persilem), mě je úplně ukradené, že se svou myší hnědí neodpovídám současnému trendu krásy, ale, zatraceně, každému svůj vkus necpu den co den.

Ale mohla bych začít. Začněmež třeba s takovým... Eug... dobrá, ušetřím vás jakéhokoliv dalšího vtipkování ohledně kreslených postaviček.

A místo naučení se dějepisné otázky číslo sedmadvacet jsem si brousila angličtinu na Lord of the Rings behind scenes.
Sežerte mě.

Pařát a klof,

P. S. nečetla jsem si to po sobě. Můj pokoj vypadá jako po výbuchu továrny na papír (až budu příště na střední, připomeňte mi, že sešity jsou lepší než jednotlivé papíry a že psát si celé čtyři roky biologie je blbost, blbost, blbost a mrhání stromy). A to nemluvím o oblečení, prázdných hrníčcích...
jestli tedy chci mít kde spát, budu s tím muset ještě něco udělat...

M(ini)atury

12. dubna 2012 v 23:40 | Raven |  Kapitola druhá
Takže krásný dobrý večer!
No, takže já maturuju. Poprvé už čtyřiadvacátého tohoto měsíce. A pak budu maturovat ještě raz, dva, tři, čtyři, pětkrát.
Nestěžuju si. Mám se fajn. Je po Velikonocích, jeden půst mi skončil (Díky Bohu!) a druhý ještě pár měsíců potrvá (Díky Bohu!) a celá tahle maturita je pro mě hlavně o tom, abych obstála jako Boží dítě. Což není sice extra lehké, ale pořád lepší, než nežít z toho, že ze ZSV umím jen ratihabici aněco málo si pamatuji z filosofie.
A pak čtu Saturnina, Rychlé šípy a Malého Prince a... pozdě večer se místo něčeho hrozně dospělého a rozumného (ZSV, dějepis...) učím raději verše, co mám nalepené nad postelí. Už zvládám Infekci od Hraběte a kraťoučký Spleen od Verlaina. Jestli to takhle půjde dál, tak si ještě osvěžím Taťánin dopis Oněginovi.

Já píši vám, co mohu více?
Co ještě mohu dodati?

P. S.: A asi je čas začít novou kapitolu. Ach jo. Kdo kdy rozděloval své vlastní myšlenky a verše do kapitol? Mmm? Tak já s tím asi budu muset začít... :)

V naší vlastní roli
Rezonuje a bolí
na chvíli ztiší jiný hlad
Mohu ji vztáhnout na cokoli
a pak je oděv z polí sňat
A lidé mají díry v zádech
A jsou tak prázdní A musí hrát

Zpaměti
Učím se po nocích všechno co jsi řekl
zpaměti a na slovíčko přesně
a po nocích ospalých rán
kutálím verše po peřině
a čtyřem stěnám povykládám
Jsi můj obzor
a pořád utíkáš

Červený čas
21:49
patnáct minut po poledni.
To krásné je
že jeho vteřiny jsou stále stejné
alespoň napořád

Pláč
Pochopit občas znamená
cítit cizí trnovou korunu
na srdci a kolem zápěstí

(Ne)omezená
Má ještě cenu psát a číst ti cizí verše?
Protože vím že v mém srdci nechci
a ani jiné neseženu
Mám záclony z řas A nic dalšího
se ani do mojí hlavy dostat nemůže















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com