Půl(noční) (aneb osvobozující funkce nesmyslu)

10. ledna 2012 v 0:40 | Raven |  Sesbírané střípkaté stříbrovrány
Momentální. Je to mizerére - už několik nocí se jen učím. Matematika, zklady, čeština, fyzika (která vychází opravdu dost kriticky).
Teď půjdu pěkně spát, jinak zítra budu vypadat ještě průhledněji, než dnes, což by zítra mohlo třeba komplikovat dopravní situaci v našem městě.
Nebo nepůjdu spát, budu průhledná a hlavu si poleju červenou barvou na futra. Budu vidět.
Věříte tomu, že jsem právě napsala zkrátka jen snůšku maximálně pitomých kydů a vy je ještě čtete? Moc, moc se vám omlouvám.
Žijte blaze, žádné saze, adios & astalavista,

Půl(noční)

Jsem jako láva
Po ránu v mrazu syčím
a plazím se k zastávce rychlostí mrznoucího draka
a spánek se mi lepí na paty
jako žvýkačka náhodného chuligána

A když pak nad ránem
hlavu svou ničím
cítím jak prohnívám, já, dobrák od kosti
s kruhy pod očima
Je sice den však svítat nezačíná

Mám ráda chladný vzduch v plicích
mám ráda všechna plačící rána
kdy někdo deštníkem oblaka propích
a pojišťovna, celá chladná
si mě fotí jako škodu inteligentnímu tvorstvu

A nikdo mi neproplatí
vyplakané oči
ruku bolavou od psaní
sekšrtané verše
ani osolený čaj
S kteroukoli podobností jsem čistě náhodná.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Strigg Strigg | 10. ledna 2012 v 18:04 | Reagovat

Nač to rozebírat a moc a zbytečně se v tom pitvat... tenhle pocit tak moc dobře znám. Tedy, aspoň si to tak vykládám, možná proto že se tak poslední týden cítím sama :) naprostý vyčerpání, únava, apatie. Znechucení a pocit, že je mi to vlastně jedno. Ale přitom ta šílená touha mít svět rád a dívat se na něj jinýma očima. A maličká naděje, která mi zbývá někde hluboko zastrčená - naděje, skoro až jistota, že to všechno zase jednou zmizí a bude to... lepší. Jenže za to apatický mletí nesmyslů na mě lidi koukají jak vyoraný myšičky.
Hodně štěstí, Havránko... přežij to. Nepřepínej se moc, protože není nic důležitějšího, než abys tu ještě dlouho zůstala taková, jaká jsi, a dělala radost všem okolo. A to je úkol mimořádně krásnej a těžkej... člověk na něj přece potřebuje mít sílu! :-)
Mám tě ráda. A myslím na tebe. A kdyby se myšlenky mohly zhmotnit, poslala bych ti soukromej tryskáč. :)

2 Iswida Iswida | 10. ledna 2012 v 19:45 | Reagovat

to je tak úžasná báseň! hrozně se mi líbí, jak je hravá. a výstižná.

myslím, že tento pocit někdy zažívá každý student. držím ti palce, ať to nějak přeletíš. aspoň to bude o to lepší pocit, až se matiky a fyziky navždy zbavíš ;-) (kam já na ty optimistické kecy chodím...)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com