Leden 2012

Nakonec raději Bez legendy

31. ledna 2012 v 23:39 | Raven |  Havraním brkem do popela
Jsem jako ve spirále. Hrabě 25, Orten 22, díky Bohu za Skácela.
Občas i říkám, že ty mé pochybovačné úvahy o mé duševní rovnováze nejsou zas až tak od věci
Rozhodně jsem si neměla pouštět The Haunting od Kamelotů
Ačkoliv to bylo špatné už předtím
Někdo by mi měl zakázat fungovat po jedenácté
Protože stejně píšu bláboly
Všechny tečky utekly A basta!
Opravdu se pod to podepisuji? Opravdu? Chm. Člověk nevychází z údivu.


Bez legendy

Co jsi to vlastně za člověka
na sebe křičíš noc co noc
a přesně nevíš co tě čeká
(a to je to co tě tak leká)
a stejně si nejdeš na pomoc

Co jsi to vlastně za člověka
tiskneš si ke krku šálu a nůž
A jediné co chceš je vlastně válka
jen věčná válka
a jediný muž

Co jsi to vlastně za člověka
odíráš se svou vlastní lží
taháš si vlasy a drápeš si záda
neumíš psát a nemáš se ráda
a přesto si žijieš pod kůží

Co jsi to vlastně
Přestaň se alespoň na chvíli hloupě ptát!


Hrozně. Moc. Miluju. Ortena.

29. ledna 2012 v 23:46 | Raven |  Miniatury
Čtení Ortena. Před spaním v posteli, ráno při aplikaci čoček, při čištění zubů, v autobuse, pod lavicí, opřená zády o knihovnu, zalezlá pod stolem, po tmě při cestování po zastávkách, ze kterých stejně nic nepojede. (Zítra musím po škole pro jeho další knihu. Jinak to nepřežiju.)

Poslouchání Jména růže, cpaní se celaskonem, psaní hloupých veršů nad těmi dokonalými, jež napsal Orten, bytí v pocitu skleslosti nad tím, že nejlepší básníci byli muži, že nejlepší kuchaři byli muži, a že bez nich stejně nemůžu být, ani kdybych se rozkrájela jako meruňkovo-tvarohový závin, který jsem včera v rámci prokrastinace upekla a už z něj není ani kousek. Cpaní si do hlavy mojí sbírky ukolébavek. Ludovico Einaudi.

Pochybování, jestli vůbec někdy budu dost dobrá. Nebo alespoň trošičku. Jako každá správná žena nevím, co chci, ale je mi úplně jasné, že zatraceně chci.


A miniatury nejsou pro Ortena. Jsou "pro" někoho, kdo by to neměl vědět/číst/pochopit, protože jinak nafinguju harakiri, uteču do Kanady, změním si jméno, přebarvím se na červeno a budu pít jen zelený čaj.


Přelíčení
Pán v klobouku se sklonil nad klavír
do černé a bílé omočil pár not
S půvabným zarděním potrhlé orchideje
se slečna s bosýma nohama a puchýři z bot
chytla za srdce
a svázala se
na koleje

Glosa současná
Červi, ti z jablek, krále děsí
když před usnutím vypráví
jak připravit štěstí o pačesy
a vyžrat si cestu k bezpráví

Maturitní
Tak suším růži zpoza dveří
je zčernalá a nalomená
Těžké je občas i těm, co věří
pohnout svou duši na kolena

(Z)Cestná
Jste odlesk zlata na náledí
jste mlha v korunách nahých bříz
jste jedním z těch, kteří vědí
A snad proto Vám nevěřím.

Zakázané nebezpečné
Chci jako nikdy.
A neměla bych.
Mám chtění vrostlé pod kůží
Chci Váš dech
chci to divné chvění
chci mráz v kruzích na zádech
(Prý chtění vůli utuží...)

Kofeinová o třetí ráno

26. ledna 2012 v 3:09 | Raven |  Havraní krákání
Achjo. To je zase hodin. Řekla jsem si, že se po třetím hrnku kafe (a stejné době práce na referátu o Ivanu Blatném) trochu odměním a dovolím si napsat článek. Jep. Už vidím třetí dno - jde to se mnou pěkně z kopce. Závislá na kafi a ještě grafomanka. Hmpf.

Někteří lidé se diví, jak vydržím bez spánku. Je to zvláštní. Na začátek bych ráda prohlásila, že to není nic zdravého, hezkého ani obdivovatelného, a ukončila bych to tím, že s výdrží železobetonu přichází samozřejmě i míra intelektu, náležející právě tomuto milému stavebnímu materiálu - a to vám povídám, drazí přátelé, není to zrovna závratná výše. A kosmetické hledisko už teprve zanedbávám! Ono to stačilo minulý týden v neděli ráno, když jsem byla vyspalá a svěží (relativně), a bylo mi netaktně praveno, že vypadám, jako když jsem na cracku. Myslím, že když si zítra ráno seženu červa a posadím si jej na rameno, všichni mi ochotně uvěří, že jsem zombie.

Až doteď jsem totiž pracovala na referátu na Ivana Blatného. Až dodneška jsem k němu měla takový neutrálně pozitivní vztah, a byla jsem úplně bezradná ohledně toho, co mám našemu milému literárnímu semináři asi vykládat, ale před čtyřmi hodinami jsem se do něj konečně zamilovala a ten referát jsem napsala. S vypětím všech posledních sil, třemi hrnky kafe, a s propiskovou krizí.

Co se propisek týče, má se to tak: i když píšu referáty na počítači, stejně se neobejdu bez psaných poznámek (navíc, dělám-li referát já, nikdy se to neobejde bez stohu mých vlastních řádek), takže mám pořád při ruce blok a propisku. Tedy... propisku... Mám jich asi padesát. Ale zrovna, když mě něco napadne, jednoduše nemůžu žádnou najít. Takže honem vyhrabu nějakou padesátou první a zapíšu si, co chci. A pak, když žádnou propisku nepotřebuju, zjistím, že mám jednu propisku za jedním uchem, druhou za druhým uchem (naštěstí nemám víc odstáté uši!), jednu v drdolu, jednu v kapse u kalhot, tři v kapse u mikiny, tři se válí pod stolem, jednu jsem pověsila na nástěnku a další jsem nechala u varné konvice v kuchyni, přičemž jedna mi z kapsy vypadla v chodbě a jistojistě na ní zítra ráno uklouznu, až se poslepu poplazím do kuchyně pro (další) ranní dávku kofeinu.

Ach. Jsem opravdu velmi zvědavá na zítřejší vstávání. Jsou to obecně asi velmi vtipné situace, alespoň pro příležitostné pozororvatele. Vstávám zpravidla hodinu, a občas i déle, protože jsem expert v zalehávání a ignoraci budíku. No, do budoucna budu muset vymyslet něco (nebo někoho), co (nebo kdo) se mnou nenechá zalehnout a vykope mě z postele včas.

(Nejhorší je, že jako železobeton sama sebe velmi snadno oblestím. Umím totiž spát i na zemi.)

Kdo se dostal se čtením až sem, ten je zkrátka... mimořádně trpělivý, milý, citlivý a vnímvý a mám jej moc ráda. Připíjím vám posledním douškem kafe a odcházím se zmítat do postele, kam se mimochodem už stejně skoro nevejdu, kolik tam mám knížek.

Kdybyste mě zítra někde potkali spát na chodníku, na chodbě gymplu, mezi regály v knihovně, v uličce autobusu, moc vás prosím, abyste mě zvedli, oprášili a opřeli do stojaté polohy, ať mě starší občané nemusí přeskakovat.

V žádném případě nebudit! (Leda že bych si ustlala uprostřed silnice. To bych snad to probuzení i ocenila.)

Dobrou s kobrou & KRÁsné ráno,

Emancipace

24. ledna 2012 v 0:22 | Raven |  Sesbírané střípkaté stříbrovrány
No, popravdě jsem to chtěla pojmenovat třeba "Pocta Jacksonu Pollockovi", ale nechtěla jsem někoho záměrně klamat jen proto, že jsem právě shlédla tolik dílů Darii, že se mi z toho pomalu začínají kulatit brýle.
Aby bylo jasné, Daria byla původně plán B, který šel proti původnímu plánu A - čímž bylo přečíst všechny mně dostupné sbírky (počtem nula) a výbory (počtem asi tři) Ivana Blatného, a pak z toho vytvořit slavný a nezapomenutelný referát.
Výbory z díla jsou barbarství. A Daria je skvělá.

Emancipace

Jsem bojovnicí za práva slepýšů
jeskynních mloků a žen
co spálily své podprsenky
a ještě jiných tvorů
kteří ztratili oči nohy nebo křídla
protože přesně vím, jaké to je
stát jako opařená
A pak už jenom bojovat za práva slepýšů
jeskynních mloků a jiných žen
(Jen tak.
Ze setrvačnosti.)

Poples(k)

22. ledna 2012 v 14:38 | plesající Raven |  Havraní krákání
Playlist pro agilní čtenáře:
Dresden dolls - Girl Anchronism (ta se NIKDY neoposlouchá. Navíc je celá o mně. :))
Smokie - Something's been making me blue (Být o čtyřicet let starší, bývala bych byla jejich nejšílenější fanynkou :)
The Pretty Reckless - Miss Nothing (Nepřikládám originální klip, neboť tři a půl minuty sledování cizích podvazků mě jaksi nenaplňuje. Pakliže vás ano... pak to už není můj problém :P)


Ples byl fajn. Dostala jsem krásnou růži (občas se neudržím a pár desítek vteřin na ní jen koukám :P), dostala jsem šerpu (leží pomačkaná někde u skříně), dostala jsem mincí do hlavy (první tržné zranění z maturity... koruna to asi holt nebyla... :) a z podpatků jsem se kupodivu nezřítila ani před čupakabrou, ani po olgoji chorchojovi, jen se mi příšerně motaly šaty mezi kotníky. A kdybyste někdo chtěl pár puchýřů, řekněte si, mám nazbyt (nové boty...) A kdybyste chtěli černé harvaní pírko, mám jich taky dost, ačkoliv mi jich hodně vypadalo z "účesu" už během plesu. (Všichni se ptali, zda jsou pravá. No jasné, já jsem vlastnoručně chytila havrana, surově jsem ho oškubala a pak jsem si z něj nadělala řízky...) A taky jsem vyrobila nejedno nemilé faux pas, což jsem samozřejmě nechtěla. Takže to asi vypadalo, že na etiketu kašlu ze čtvrtého patra, nicméně jako člověk netknutý tanečními (ne svou vinou ni vůlí) na to mám asi trošku právo. Do příště to fakt nastuduju. A nebudu sedět na židli napříč. (Dobrá, tak přesně v tomhle bodě lžu.)

Well, tohle psaní je pěkně na nic. Sotva pletu prsty a začíná se mi chtít spát. Jenom jsem chtěla dát vědět vám i Adalbertovi, že jsem sice nebyla nejpůvabnější, nejkrásnější, nejchytřejší, nejroztančenější, nejdistingovanější, nejvychovanější ani nejopilejší maturantka, nicméně jsem to přežila ve vcelku dobré psychické kondici.

Pakliže i vy jste v dobré psychické i fyzické kondici, pokračujte prosím

zde na výběr mých plesových miniatur.

(bwehehehe.)

Protože tenhle článek fakt stál za houby.
Doopravdy měl jen trochu pomučit Adalberta.
Myslím, že ten právě pláče v koutě.
Děkuji, přátelé, za úspěšnou spolupráci.

Astalavista & nakrá, s láskou a puchýři

Miniatury v malých černých

22. ledna 2012 v 12:57 | Raven |  Miniatury
Popravdě jsou to tak blbé verše, že bych vás měla předem varovat, že pokud se pokusíte je přečíst, možná se vás pokusí opustit pár bodů IQ - což bych vám samozřejmě nepřála.

Varovala jsem vás. :)

(Všímáte si, že hloupost mých řádků se bezostyšně projevuje na počtu spojek "a" a zazávorkovaných pasáží? :))


Princezně v šatech barvy nemocného zvonku
Princezno krásná v krásných šatech
když jste se předtím zdobila
věděla jste, kam dají vás spát?
Princezno na mol opilá

Non
Jsem trochu zranitelná, víte,
jen v šatech když se setmělo
jsem zvyklá na zbroj
(a jestli nelžu
dejte mi pusu na čelo)

Hlavol o m
Pak je zeď mezi mnou a tebou
obrostlá štědře cesmínou
A celý parket mezi námi
a ryby v něm jsou na suchu
Tedy ti píšu hlavolamy
(a čekám, že je rozluštíš)

Šťastné konce
A cestou domů prší. Prší
A konec padá vzhůru dolů
do sametové trávy
do sametového nebe
do sametových dlaní
cizích modliteb

Aspirin ve váze
Tak schová se těžká krutost světa
pod všechna křídla havraní
Jste krásný, pane, vy to víte.
(Přeji si prášky na spaní.)

Ples(k)

18. ledna 2012 v 22:30 | Raven |  Havraní krákání
Bwehehe. Pomalu se to blíží, jako kupka zlověstného bahna. Tedy ve skutečnosti se na ten svůj maturitní ples docela těším, ale okolnosti mi zřejmě nepopřejí prožít jej v klidu, stejně jako mě ten ples zvládne pořádně potrápit už teď, ještě než vůbec začal.

Šaty. Zaštítěná svým heslem "Nezářit na maturáku, ale u maturity" jsem z nich odpárala veškerou blyštivou štrasovou ozdobu (aby mě náhodou neodnesla nějaká straka, zmatena nenadálým oslněním). Taktéž tyto šaty neobsahují žádné nebezpečné objekty, jako například obruč, šněrovačku nebo podobné věci, jsou ušité z nějaké bezpečné syntetické teplákoviny a jsou na zip. Použití označení "pytel na mrtvoly" je zde zcela na místě - od té doby, co jsem se na nich vyřádila se svým potlačovaným pudem Jacka Párala, jsou zcela černé.

Boty. Nesnáším boty. Jsem si úplně jistá, že z toho podpatku spadnu dřív, než stačím říct "čupakabra". V lepším případě "olgoj chorchoj", ale to není zas takový rozdíl. Achjo. Asi osm zatrolených centrimetrů, což ze mě sice nedělá žirafu, ale zato to ze mě dělá nějaké jiné zatraceně vratké zvíře. Já si totiž nemyslím, že vysoké podpatky jsou znakem dospělosti, protože u mě to spíš značí mladický optimismus a vyloženou nerozvážnost. Stejně jako temně červená rtěnka, která se na mém obličeji bude báječně bít s mým nosem, který zrovna včera obdržel pěknou rýmu. Nevadí, hlavně, když všechno bude ladit. (Rozhodně si musím ten nos ještě trochu odřít.)

Kromě rýmy na ples mám ještě akné na ples a kruhy pod očima na ples. Limited edition.

Já osobně myslím, že už díky této pečlivé přípravě na tuto důležitou kulturní událost to bude nezapomenutelné. A to jsem nemluvila o nacvičování našeho úžasného nástupu, o mé úžasné písničce na šerpování a tisíci dalších věcí.

Zde končí seběstředný článek o pitomostech. Cítím, že kvalita mých příspěvků jde nějak podezřele dolů.

Zbijeme Adalberta.

Pařát & klof, adios, astalavista,

Ignore moi

13. ledna 2012 v 22:43 | Raven |  Sedmero Havranů
Achjo. Boty na ples nemám, za to mám na ples akné a kruhy pod očima. Občas se mi prostě chce zmizet, s tím, že se možná objevím, až se zase uklidní vody. Zůstávat chvilku bez povvšimnutí, bez těch hrozných otázek, kterými mě pořád někdo sužuje (pro svou sestru jsem wikipedie, anglicko-český a česko-anglcký slovník, vzdělávací a módní poradce). Když si náhodou někomu postěžuju, že se mě někdo furt na něco ptá, zpravdidla následuje "A kdo se tě na co ptá?", což je dílem vtipné, ale dílem také pěkně smutné.

Nevím, co je to přesně za útvar, jestli kompaktní "báseň" nebo serie miniaturek, těžko říct. Psané najednou.

Francouzsky tak dobře neumím (ani po pěti letech školních francouzštin), takže mně pomohla tato milá umělkyně.

Dva tahy zmizíkem

Chtěla bych zmizet jako kniha
spolknutá dlouhým regálem
Chtěla bych zmizet jako tíha
jako těm kteří letí vzhůru pod nohama matička Zem

Chtěla bych zmizet jednoduše
tak jako zmizí pára dechu
Chtěla bych zmizet jako duše
politika z odposlechu

Chtěla bych zmizet jako kapka
vypitá sluncem ze stébla krásy
Chtěla bych zmizet jako zkratka
jež dovedla tě do nesnází

Chtěla bych zmizet jak svědek klíče
Se změněným jménem těžko žít
Chci zmizet jako starý smyčec
Chci zmizet jako svatý klid

Chtěla bych zmizet odletět navždy
nemyslet nikdy na návrat
Zmizet si z očí zatouží každý
kdo někdy viděl oči lhát

Půl(noční) (aneb osvobozující funkce nesmyslu)

10. ledna 2012 v 0:40 | Raven |  Sesbírané střípkaté stříbrovrány
Momentální. Je to mizerére - už několik nocí se jen učím. Matematika, zklady, čeština, fyzika (která vychází opravdu dost kriticky).
Teď půjdu pěkně spát, jinak zítra budu vypadat ještě průhledněji, než dnes, což by zítra mohlo třeba komplikovat dopravní situaci v našem městě.
Nebo nepůjdu spát, budu průhledná a hlavu si poleju červenou barvou na futra. Budu vidět.
Věříte tomu, že jsem právě napsala zkrátka jen snůšku maximálně pitomých kydů a vy je ještě čtete? Moc, moc se vám omlouvám.
Žijte blaze, žádné saze, adios & astalavista,

Půl(noční)

Jsem jako láva
Po ránu v mrazu syčím
a plazím se k zastávce rychlostí mrznoucího draka
a spánek se mi lepí na paty
jako žvýkačka náhodného chuligána

A když pak nad ránem
hlavu svou ničím
cítím jak prohnívám, já, dobrák od kosti
s kruhy pod očima
Je sice den však svítat nezačíná

Mám ráda chladný vzduch v plicích
mám ráda všechna plačící rána
kdy někdo deštníkem oblaka propích
a pojišťovna, celá chladná
si mě fotí jako škodu inteligentnímu tvorstvu

A nikdo mi neproplatí
vyplakané oči
ruku bolavou od psaní
sekšrtané verše
ani osolený čaj
S kteroukoli podobností jsem čistě náhodná.



Šťastní noví rog!

1. ledna 2012 v 0:44 | Fret a Džórž |  Havraní krákání
Mylý čtenářy,

začátkem tohoto článku bichom vám rádi zdělyli, že nejsme aňy v nejmenšým opylé nebo negramotné. Ve skutečnosťy jsme sy na noví rog přypyli kolou (což možná bilo spúsobeno ťým, že jsme nebili schopné otevřýt láhef s ůžasným francoským výnem).

Chtěli bichom vám řýcy, že vám chceme popřád hodně štěsťý a zdravý a fjalovích krokodílú do nového rogu 2132.

Koncem tohoto článku bichom vám rádi zdělyli, že nejsme aňy v nejmenšým opylé nebo negramotné. Děkujeme za vašy mylou a trpjelyvou pozornost, haha.

Fred @ George

P.(S).F.: Pyráťy z Karybyku jsou vhodním fylmem ke koncy rogu, johoho!
P.(S).G.: Já bich jen dodala, že myluju mordorské ohně nad Orodruynou, celí Mordor a fšechny fijalové krokodíli dobré vúle!















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com