Nevlastní limita hlouposti do nekonečna

16. listopadu 2011 v 21:15 | Raven |  Havraní krákání
Koukáte dobře, tohle je třetí vykecávací článek tento měsíc. Eh, chtěla jsem říct - naprostá fikce, podobnost se skutečnými osobami nebo událostmi je čistě náhodná!

Hedvika Havránková je mladá perspektivní slečna se schopnostmi čerstvě vycvičeného senilního šimpanze. Bydlí v krásném českém městě, které ale v posledních dnech vypadalo spíš jako Avalon, tedy bylo celé ponořené do pohádkové mlhy a ještě pohádkovějšího smogu. Navštěvuje gymnázium velmi dobře kvitující technologický pokrok a které i díky tomu nechalo dámské záchody v Hedvičině patře předělat na obrovský a opravdu výkonný mrazák. Zdá se vám její život idylický a záviděníhodný? Nemýlíte se ani v nejmenším!
Hedvika na "svém" gymplu studuje krásný poslední ročník osmiletého studia, a přestože nechápe, jak k tomu mohlo dojít, radši to moc neřeší a usmívá se, jako každý správný cvičený senilní šimpanz. K takovému studiu samozřejmě patří mnoho příjemných věcí - od vstávání v pět padesát (ráno), přes provinilý pocit, když se náhodou podaří zaspat, krásné romantické noci ve dvou (jen ona a kafe) nad nějakou báječně nepotřebnou látkou pro další život, ať jde o francouzštinu, fyziku nebo mat***tiku, královnu věd. Příčtěte jí k tomu (klidně i na kalkulačce, nejsem tyran) ty hodiny strávené nad humanitním odpadem, kterým matematikou nadaní lidé vytrvale opovrhují (a dávají to příležitostně najevo) a máte tak tři čtyři hodinky spánku denně (občas s hlavou v učebnici, v klávesnici, v pejru...), čímž se dostáváme k tématu postele a tedy k jedné z lepších částí jejího života.
Kafe, Earl Gray a Bible a Blues od Václava Hraběte (poslední dva jmenovaní jsou jediní, s kým je schopná sdílet svojí postel). A kromě toho jde všechno ostatní pěkně do kopru. Nebýt lidským prominentem u nebeské honorace, už by tady asi nebyla. Dokonce zjistila, že Bůh je zatraceně dobrý řidič, když i po páté hodině jízd na silnici zůstala docela živá a vcelku, stejně jako všichni nebozí chodci, cyklisté i mobilisté, kteří měli tu čest ji potkat.A má za sebou taky chvíli, kdy cvičně dodělala autoškolský test, právě když za ní stál její pan učitel jízd, který výsledek okomentoval slovy "Padesát bodů, pěkný," což znělo úplně jako "A kdo v tom případě je ta šílená ženská, co se mnou jezdí autem?" Nutno říci, že Hedvika netuší.
Má moc práce. Pak sedí nad písemkou z matematiky a shledává, že půlka látky, kterou se stihla naučit, právě v té písemce trochu chybí, lépe řečeno po ní není ani vidu, ani slechu, a vyhrožuje, že když se jí sníží inteligence i o jediný stupínek, lidé si jí začnou na ulici plést s mluvící mrkví. A má hromadu času nad tím přemýšlet a snažit se vynalézt co nejlepší způsob, jak se z té patálie vyvléct, bez toho, aby se musela zabíjet nebo se o sebevraždu pokoušet za příšerné sebediskreditace, jako když to naposledy zkoušela kabelem od přehávače, fotokopiemi Aristotela a Platóna a náušnicí nebo houbou na tabuli, svojí vlastní nohou a umyvadlem.
Pak napsala do písemky ze společenskovědního semináře pod zadání "Dvojnásobek dvojnásobku poloviny je jako polovina dvojnásobku poloviny. Urči argument a uveď důvod," napsala jen "Dlouhé vlasy, krátký rozum".
Možná si to nechá vytetovat na čelo.
Vlastně to řekla i v referátu na lidovou slovesnost.
A tak si ji lidé na ulici začali plést s kořenovou zeleninou...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carmen Carmen | 16. listopadu 2011 v 21:27 | Reagovat

Raven :D Miluju tvůj smysl pro humor a hraní si se slovy. Fakt. Hrabě. Ach. Kafe. Ach. Mat***tika... *soucitně podává kafe a knížku poezie*
"...humanitním odpadem, kterým matematikou nadaní lidé vytrvale opovrhují (a dávají to příležitostně najevo)" - koukám, že je to všude stejné, což? Já zas vytrvale opovrhuji lidmi, kteří opovrhují "humanitním odpadem". Lidí, kteří navíc ještě vyznávají temný kult Matematiky (ano, bohyně Matematiky, velké em), těch se vyloženě bojím... Mimochodem, tu dvojnásobkovou větu jsem si musela přečíst a přeříkat třikrát, abych dospěla k závěru, že je pravdivá. Body navíc! :D A na vlasy se nevymlouvej. Zaprvé jsi inteligentní až příliš, zadruhé znám spoustu krátkovlasých blbců.
Nicméně, pokud trpíš paranoidní řpedstavou, že tě lidé považují za mrkev, vyhýbej se celeru, hrncům a horké vodě, nebo z tebe někdo ukuchtí polívku. :))

2 Keneu Keneu | 16. listopadu 2011 v 22:45 | Reagovat

chich... ne tohle už snad ani není k smíchu
v úterý jsem vstávala už v 5:30, po dvou a půl hodinách spánku (a to jsem měla na devět), ale stává se mi to max jednou (dvakrát, tř... 8+) do měsíce
líbí se mi fráze "lidský prominent u nebeské honorace"
už máš v diáři zakroužkovanou poslední hodinu matiky v životě (nejvýš šest měsíců, jestli "dobře počítám")
s mamkou používáme slovo "mrkev" jako takové jemnější "mrtev" - tedy velmi velmi unavený: ergo, asi jsi opravdu mrkev
*vleče si Bibli do postele a jde hledat, na které z těch šestnácti set stránek je psáno, že sebevražda je špatná věc*

3 Nif Nif | 17. listopadu 2011 v 11:59 | Reagovat

Hrabě? S ním teď chodím spát každý den...a jeho básně mám napsané na zdi...neuvěřitelný básník(:
a držím palce, ve všem(:

4 Raven Raven | Web | 17. listopadu 2011 v 12:25 | Reagovat

Carmenko! Já žádný smysly pro humra nemám, leda tak pro krevety :P A neboj, dneska do kuchyně ani nepáchnu... no dobře... oběd se sám neudělá... ;)

Keneu, toho brzkého vstávání je mi vážně líto. Minimalizuj to, ať o tebe nemusíme mít strach ;)
Poslední matematiku zakroužkovoanou nemám, protože nemám absolutně ponětí, kdy bude. Ale existenci této významné události si uvědomuju ;))
Jo. Jsem mrkev. A ono nejde o to, že bych sebevraždu chtěla spáchat, spíš jde o to, že vždycky, když sebou šlehnu na zem, se zbytek světa ptá: "Chceš se zabít?!"

Nif, taky na zdi? Nevím nevím, jestli by se mu líbilo, že je věšen v tolika pokojích, ale upřímně - je mi to jedno a věším dál ;) Děkuji Ti. :)

5 Keneu Keneu | 17. listopadu 2011 v 22:24 | Reagovat

*má neuvěřitelně nudné zdi*
*jde s tím něco udělat*

6 Iswida Iswida | 18. listopadu 2011 v 21:25 | Reagovat

Jen dodám, že mně se poslední dobou v ma*píp*ce chce brečet. Prakticky co týden přijde ta osoba-jejíž-jméno-bych-raději-nikdy-nepoznala(-neb-nejen-že-učí-píp-ale-také-je-tak-hloupá-že-by-nevěděla-co-je-to-kořenová-zelenina) s tím, abychom si doma zopakovali nějaké učivo typu vektory (o kterých vím jenom to, že se nad nimi píše šipečka), že ona se tím zdržovat nebude. Přepadá mě opravdu zoufalí pocit při vědomí toho, že abych zvládala matiku, musela bych nad ní (tedy už nad jediným z mých předmětů, který nikdy, ale fakt nikdy nebudu potřebovat) strávit většinu doma stráveného času, který už ani nemám odvahu nazývat volným.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com