Září 2011

Druhý zoufalý článek aneb "dva dny poté"

28. září 2011 v 22:52 | Raven |  Havraní krákání
Tak jo. Aby ten předchozí nočněmůrní článek nebyl v rubrice tak sám, napíšu ještě jeden.
  1. Je mi příšerně, neb hrozná bolest v krku přerostla v ještě horší bolest v krku.
  2. Je mi příšerně, protože jsem vyhodila sedmdesát korun za Strepsils a nemůžu říct, že by to mému krku přineslo nějakou úlevu.
  3. Je mi příšerně, protože jsem skoro celý den psala dvě maturitní odpovědi na dvě maturitní otázky, ale nemám hotovou ani jednu.
  4. Je mi příšerně, čehož důsledek mimo jiné byl, že jsem při teoriích v autoškole hleděla na jednu značku, která byla zelená a fialová a pak mi došlo, že ta zvláštní barevnost je způsobená pouze motáním se mé hlavy.
  5. Je mi příšerně, poněvadž jsem dnes neinteragovala s nikým ani "vcelku normálním" a chodit na facebook a říkat, že si "chci jen popovídat" je taky dost mizerné, takže si počkám na zítřek.
  6. Je mi příšerně, poněvadž mé oko právě zhlédlo rozvrh hodin a uzřelo, že první hodinu zítra máme francouzštinu. Ten předmět je po matematice a fyzice hned druhý v pořadí, který mi připomíná, jak moc hloupá jsem. (Koukejte, jak pěkně umím počítat...)
  7. Je mi příšerně z nějakého dalšího neidentifikovaného důvodu.
Jsem depresivní. Chtělo by to přidat nějakou břitce humrovou větu, ale na to nějak nemám náladu, zvlášť po všech těch psychických procesech, Mínojích a Mykénách.
Spas to Sfinga.
Astala vista, s láskou (a políbením s několika viry,)

Indie, Čína, únava, rozklad, bolest v krku

26. září 2011 v 23:23 | Raven |  Havraní krákání
Budu psát jen ve zkratce. Původně jsem zamýšlela psát bez diakritiky a s pravopisnými chybami, ale nějak mi to nevydrželo. Takže pomlčky.
  • jsem jediný člověk na světě, kterému se motá hlava už po 0,075 l vína. Nechci vidět ten stužkovací večírek, když nemám alkoholovou kapacitu ani na to, abych si připila se spolužáky. Stejně budu celý večer pít kofolu...
  • nesnáším starověké dějiny. Vypracování maturitní otázky mám na osm stran a ještě jsem neskončila.
  • - což je důvodem mé absolutné vyčerpanosti.
  • Mám čočky nechutně přischlé na očích a nic nevidím
  • chce se mi spát, bolí mě hlava a v krku a nemůžu najít ani jeden ze svých šátků. Mám podezření, že je Adalert sežral (nebo prodal víle Amálce, co já vím, je fakt zákeřnej).
  • V Praze je blaze, dokud jen tak by stupid chance nepotkáte někoho, koho se vám moc potkat nechtělo
  • profesoři nás nemají rádi a ničí nás a bombardují na všech frontách. Na to, že ještě není ani konec září, už mám všeho docela plný kecky
  • říkala jsem vám, že mě fakt příšerně bolí v krku?
To je tak všechno, na co si vzpomenu. Jdu přepisovat starověkou Čínu...
Litujte mě, hořekujte, cokoliv chcete.
Jak by řekla George: "Whatever."
Tak to říkám taky.

Putování po desce mého stolu

22. září 2011 v 23:02 | Raven |  Havraním brkem do popela

Achjo. Moje umělecká tvorba docela zmírá, co se týče zejména té kvalitativní stránky. Nevím sice jistě, čím to je, ale tuším. Jsem unavená a toužím po akci. Zajímavé, že? Mám plné zuby arogance, mám plné zuby labilů, lupičů mrtvol, podivných týpků a prodavačů otroků. Well, všechno je jen o hledání správného směru, pak už jen nabrat vítr do plachet a frrr! přesně tam, kam mám plout.
Hledání směru není žádná sranda. Zvlášť, když vás kantoři bombardují písemkami, zkoušeními a vším možným. Není to žádná sranda, když jste já. Doopravdy je to soužití mnou se sebou občas pěkná otrava, protože jsem hloupá a nesnesitelná.
To ale neznamená, že z hledání směru... nemůžete mít radost. :)
P. S.: Ta obskurní věc na začátku článku je autentická obrazová příloha. Kdyby vás to popuzovalo a způsobovalo vám to estetické a kulturní šoky, stačí říct, a víckrát to neudělám. A teď? Zvu vás na svou pouť :)

Putování po desce mého stolu


Putuji po desce svého stolu
odvážně kráčím do nikam
brouzdám až na okraj a potom padám dolů
ze všech těch bájných ostrých hran

Jdu jen tak pro radost a hledám směr
a střelka kompasu je šílený lhář
a točí se v rytmu mých ztarcených her
z těch, z kerých zbyde otčenáš



Poznámka bez čáry: Poslechněte si tohle, ať nejsem jediná, kdo to nemůže dostat z hlavy :)

První opravdu podzimní miniatury

20. září 2011 v 16:12 | Raven |  Miniatury
Ahoj přátelé :)
Tak koukám, že vás ty moje zážitkové plky nijak zvlášť nesebraly (a nejste sami ;), takže vás oblažím prními opravdu podzimními pseudouměleckými výtvory.
Zatím podzim nevypadá moc přátelsky, je mi zima a jediná denní doba, kdy je mi opravdu teplo, je čas ve sprše, který se úměrně rostoucí zimě prodlužuje. :) Ale už se blýská na lepší časy, vidím, jak některé listy za oknem už konečně zlátnou :)


Informovaná
Za oknem chladně padá déšť
chytán do cedníků mých prstů a dlaní
- pak prýští z nikch jako vřelé přání
Chci vědět, že mne miluješ

Kadidelnice
Pro slzy modré levandulí
nevidím mapu ani knot
a přestože to tolik bolí
moc chci se znovu nadechnout

Omylná
Krákám svou divnou píseň světu
ten má své oči na šťopkách
a pátrá, zda ji nepopletu
Když už mám kliku na dosah

Ztišená
Chci chvilku klidné tcho v srdci
chránit si před světlem plachý kout
nelámat ty nejvyšší věci pro cit
před lidmi prostě uniknout

V převlečení
Můj podzim, ač v šedě mračném hávu
je vyslancem dona Chechota
a obratně jako melancholik
skrývá se, v barvách třepotá
a slzami smíchu sladí kávu

Skřeti, chlapi a jiná zvířena

18. září 2011 v 23:06 | Raven |  Havraní krákání
Nazdar přátelé.

Po minulém víkendu, kdy jsme společně se sis rozbořily celé jedno staveníčko, bylo mi dáno zažít další skvělý konec týdne.
Nebudu to nijak zvlášť osvětlovat, nebudu nic květnatě rozebírat, pouze pár postřehů dřív, než je všechny má hlava cedníková zapomene.

Tak tedy - naši jeli velmi netypicky za lidi, což jsem velmi pozitivně ohodnotila (ne náhodou je moje nástupová písnička na maturák TOHLE). To mělo za důsledek to, že jsem na místo přijela již poškozená, neboť jsem cestou autem přišívala sestře na (mojí) halenu modrou stuhu. Blbej nápad, ještě teď mám na dvou prstech místo úplně prosté kůže... Já sama jsem se vyzbrojila Kanónem (Canon400D) s dvěmi hlavněmi, ale 200mm byla stejně nejlepší volba. Pakliže byste si chtěli prohlédnout, co jsem nalovila, pak zde (rozesmate.rajce.net) máte možnost. :)
Našim se dařilo, tentokrát žádné zlomené končetiny, za to mnoho zlomených skřetů. Ale mám pocit, že jim to lidství dlouho nevydrží a příště pojedou zase ve fousatém. :))

Já jsem po lese lítala jak kybernetická myška (slovy klasika) a teď mě bolí lýtka tak, že jsem se poprvé v životě na jedenáctém kliku zastavila ne proto, že jsem lemra, ale proto, že jsem začala chytat křeče do levého lýtka. (Nebo do pravého. Já si prosím trénuju pletení si levé a pravé do autoškoly.) I přese všechnu námahu jsem nakonec měla stejně jen asi tři sta fotek, (z toho jen polovička prezentováníhodných), protože já trubka jsem si nevšimla chybové hlášky, kterou foťák házel a fotky se přirozeně neukládaly. Pešek. Ale byla jsem užitečná i jinak, což mě potěšilo, hlavně jsem (v rámci polních možností) vycídila Fesojovu přilbu, aby mohl házet prasátka do nepřátelských řad (copak, když na vás spadne takové prase, však to je pěkně těžká váha!) a tím jsem prokázala svou panoškovitost (nikoli panožkovitost)! Kdo se tomu slovu diví, nechť přechýlí panoše a má to.

A taky jsem byla poloviční kráva. Jednomu chrabrému člověkovi jsem nosila ro, ten chrabrý člověk mě poté i s rohem nechal na bojišti v lese a následovně způsobil skoro infarkt. A pak jsem ho nezastihla, protože moc dlouho spal :)))) Moje kamarádka, světa znalá žena, v tom našla paralelu s generalizovaným mužským jednáním. Ehm, můžete mi prosím ještě nechat trochu iluzí? Děkuju pěkně, vaše optimistka. :)

Co se týče zvířeny z nadpisu, kromě málem sraženého jelena na silnici (který apaticky přecházel, až se přiřítilo Fesojovo auto, které naštěstí dobrzdilo) myslím tím hlavně sebe. Jsem horzné tele. Věřila jsem, že když se budu celý den péct v kalhotách pod sukní, že na oplátku nebudu mít krvavé šrámy na dolních končetinách jako z předešlých akcí, ale chyba lávky... Alespoň mám důvod jít na stužkovák v kalhotech. A když jsme u té marnivosti, ztratila jsem tužku na oči. Jednou na tom skrachuju... Už abych byla natolik dospělá, abych se přes to přenesla. Zatím jsem jenom tak daleko, že nosím růžový šátek a neúmyslně popírám svou zletilost už jen tak jednou týdně. Člověk si holt za tři týdny těžko zvykne... :))

Well, přátelé, doufám, že jsem vás alespoň částečně obveselila, na překlepy nehleďte, neb jsem ospalá jako koš koťat a tři králíci k tomu. Dnes budu posilovat jen převalováním se z boku na bok, ha.

Adios, astalavista,
pařát a klof,
vaše chcíplé

Miniatury ze ztrát a nálezů

14. září 2011 v 22:56 | Raven |  Miniatury
Ha ha ha. Hádejte, co jsem našla. Svůj úžasný černý notýsek! A hádejte, co jsem ztratila... Chyba, obávám se, že odpověď "rozum" je mylná, neb ten jsem ztratila už dávno. Já ztratila diář. Nebo alespoň nevím, kde se právě nachází, což je zatracen velkej průšvih. Aaargh.

Nicméně ode dneška se oficiálně autoškolím a už dlouhou dobu oficiálně vyšiluju, až to skoro vypadá na to, že budu muset napsat Adalbertovi. Už to vidím, jak se špatně skrývanou radostí chytá za břicho, zelená a je mu hrozně špatně. No, alespoň na tom budeme oba stejně. A jinak vůbec nejsem škodolibá.

Rozhodla jsem se, že když už jsem tedy nalezla onen - ťuťuňuňu - černý blok, opíšu vám zase něco z jeho obsahu. A to ťuťu jste neviděli. (Ani ňuňu ;)




Řvoun
Důvodem pro křik občas bývá
tak letmý pohled do hlubin
Jsem protimluv a proto křičím
a nevím, co to znamená,
když z paty těžko tahám splín

Partie
Pak hraju šachy jak svůj život
a dámě se zatím nikam nechce
- ale kdo tvrdí, že jiná není?
Skrývá se v brnění mého pěšce

Letáková
Z rozkvetlých schránek
tečou slevy a neznámý kov
Je nalézat a pochybovat
Od těch dob
Jsem Michelangelem svých slov

Ztráty a nálezy
Do ztrát a nálezů
odložím svůj noční stesk
a radši dírou v plotě prolezu
a změním parfém, aby jednou
mi zase nesed' na pelest

Dilema touhy
Slunce je nízko
Srdce svrbí
jak krůpěj přímo nad louží
Mám v sobě duši
která touží
(Těžko říct, zda naštěstí)

Depréze

13. září 2011 v 0:11 | Raven |  Havraní krákání
Ztratila jsem svůj černý blok. Tři mésíce života. Zásadní zápisky. Jedna uveřejněníhodná šachová miniatura. Tuny vzpomínek. Několik nepopsaných čekajících listů.
Neznámo kde.

Jsem z toho rozhozená. Nechce se mi nic psát, dokud ho nenajdu. Nedokážu si představit, že by ty stránky zůstaly nepopsané.

Na maturák půjdu v prostěradle a aby to nevypadalo málo slavnostně, na hlavu si přišpendlím víčko od dózy od Nescafé Gold.

Tohle je depréze. Horší, než kapilární.

Pff.


P. S.: Já ho potřebuju potřebuju potřebuju potřebuju potřebuju potřebuu!!! Konec hysterického záchvatu. Zajímavé, že si nejsem schopná utvořit normální citový vztah k plyšákovi, jako naprostá většina normálních žen, ale toho svého ztraceného chudáčka v černých plastových deskách se stříbřitými kroužky prostě miluju...

Tragická pětka

8. září 2011 v 23:42 | Raven |  Miniatury
Nadpis jak z hodiny matematiky, že? :)
Tak, dnes jsem přiznala, že jsem kulturní barbar. Nevzdělávám se, z filosofie z minulého roku si nic nepamatuju a koukám na Dextra. Chce se mi spát a nechce se mi půjčovat šaty na ples. Dva tisícce za šaty? Za šaty?! Kdo by chtěl nosit ŠATY?! Já teda ne...
Achjo. Tak alespoň várka vcelku čerstvých miniatur. To abyste z mho tragédství také něco měli.
Vstříc horším zítřkům!


Řemeslo spisovatelské
Na ramena ti napíšu pozpátku
pár veršů a vět
abych ti stvořila pohádku
a oparem zakryla svět

Filosofování
Jsem filosof tak na půl oka
a na čvtrt ucha na nic víc
Miluji totiž živou lásku
a schovávám ji do sklenic

Ta špatná
Nemáš mít přeci hořkou příchuť
jak víno zrálé v jeskyních
Tvá láska tak chutná - tak mne nesuď
počkej na štěstí u jiných

Ztráta
Zapomnění věky mění
život jak oblaka žene čas
stačí jen chvilka a záhy
jsme o svoje ráje obraní

Ramenatá
A svět se hroutí a jen tvá ramena
jsou posledním místem kde mohu spát
když antická krása sama rozlomená - -
ač ramena tvá jsou jak ostnatý drát

Dokonalý zločin

3. září 2011 v 23:40 | Raven |  Havraním brkem do popela
"Je dokonalý zločin,"
řekl Kdosi,
"- krádeže s pouty na rukou."
A potom dodal:
"Na ulicích se to nosí,
být sběratelem pohledů."

(Od té doby mé oči marně prosí
- klopím je pro svou svobodu -
Trest je chodník, na který padám
když řasy mám mokré od rosy)


Klášterní a jiné

1. září 2011 v 23:43 | Raven |  Miniatury
Nazdar.
No, musím přiznat, že tu kolonku na papíru (s posudkem o způsobilosti řízení motorového vozidla - "způsobilá s podmínkou" a pár teček za tím) nebylo třeba vyplňovat textem "brýle nebo čočky", protože bez jednoho nebo druhého nenajdu ani ono motorové vozidlo, natož abych ho ještě řídila. Z tohoto důvodu musíte omluvit pár překlepů v tomhle článku, protože to bych ty brýle musela najít a to se mi zrovna pekelně nechce.

Musím si těmi verši trochu kompenzovat to, že se v poslední době cítím jako nehorázné motovidlo (viz téměř přihlášení se do šluknovské autoškoly a jiné lapálie), než dospělá a zcela rozumná osoba. Spíš se cítím, jako kdyby po krátké době dospělosti nastoupila rovnou éra zhoršující se třeskuté senility. Opustily mne poslední zbytky příčetnosti - proto přidám tu připitomělou přeslazenou miniaturu ze začátku léta a pak se budu tvářit, že neexistuju. Na zlepšení apetýtu (tu tú tu tu tú!) zbytek tři klášterní a jedna z nedávna.

Užijte si je & ať vám pod oknem Svahilci pějí serenády dvacet čtyři hodin denně,







Promlčecí lhůta
Zvuk bosých nohou na betonu
je váhavý tón promlčené lásky
kterou ozvěna vrací zpátky
ne nepodobnou chvění zvonu

Příliš, ale ne dost
Roztříštím tmu na tisíc kousků
nasypu si ji do vlasů
nechci být viděna od rozbřesků -
vždyť vím, že nejsem pro krásu

Elegánům s glazurou
Propíjím se do nikam
a málo zpívám trpaslíkům
elegánům v zahradách
do kterých často unikám

Námořnická
Jednoho dne navždy zmizím
a v srdci tvém se utopím
Budeš můj štít proti krizím
dokud v tvé lásce kotvit smím

100 x 10
Až zase budu v mokrém plášti
před ohništěm tvým znovu stát
ukaž se prosím napříč mé zášti
a odpusť mi ji tisíckrát



(Poznámka bez nadčáry: Pokud se divíte, kolik je tu najednou článků... tak - nejste sami ;)

Make coffee, not war!

1. září 2011 v 11:51 | Raven |  Havraní zpívání
A je to zase tady - ždibec muziky pro vaše velectěné uši. Tentokrát podezřele měkkoslavská várka, ale co se dá dělat - chuť na hudbu přesně kopíruje veškeré mé náladové výkyvy (a že stojí za to :))

Garbage - Cup of coffee. Se svým heslem pro tento školní rok (viz titulek článku) jsem si vzpomněla i na tuhle dost depresivní baladu o mrtvém vztahu. Ani nevím proč, líbí se mi nějak podezřele moc. [LYRICS]

Katie Melua - A Happy place. Tuhle zpěvačku jsem objevila celkem nedávno, zaujala mě hlavně dost avantgardním a zajímavým zpracováním klipu k "The Flood" (kdo chce, najde sám, na tento blog je tam příliš mnoho polosvlečených chlapů) a později jsem zjistila, že je úžasná co se týče hudby i textů. Vybrat jeden z těch mnoha songů byl skoro nadlidský úkol, ale o Katii jsem vás prostě nemohla připravit. [LYRICS]

RHCP - Road Trippin'. No - co dodat. Budoucí klasika. :) [LYRICS]

Weezer - (If you're wondering if I want you to) I want you to. Občas se mi stane, že se mi do kapely líbí jeden jediný kus. Tohle je takový nástupce další "jednokusovky" od Mando Diao. Tahle od Weezer má neskutečně dlouhý název, skvělé tempo, velmi chytlavou meladoii a jako přídavek - báječný klip :) [LYRICS]

Vienna Teng - Gravity. No co. Vždyť všichni přeci dobře víte, jak jsem ujetá na klavír. S nádhernou poezií v textu, plným a krásně barevným hlasem... Navíc krásně zpracovaný klip - úžasné. :) [LYRICS]

Pakliže vás nějaká z nich zaujala, dejte vědět. Pod článkem je anketa, tak jestli máte chuť, můžete se naprosto dobrovolně zúčastnit.
Mějte se krásně a těšte se se mnou na podzim,
pařát a klof,















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com