Srpen 2011

Pár splašených řádků se zeleným nosorožcem za zády

30. srpna 2011 v 22:03 | Raven |  Havraní krákání
Vážení přátelé,
tak se nám to, školou začínající prvního září povinným, docela krátí. Mě už se tedy zdály nějaké hororové sny o tom, jak nemůžu najít učebnu, kde sídlí dějepisný seminář a že mě u maturity zkouší z angličtiny můj češtinář. A mnoho dalších nejrůznějších zrůdných absurdit, které se člověku zdají ve chvíli, kdy nic pořádného nedělá. Na chalupě uprostřed malebné krajiny Vysočiny se totiž dá dělat jen těchto pár věcí:
1. jíst
2. mýt nádobí
3. sekat dříví
4. číst pofidérní literaturu (jak jinak byste nazvali knihu "Dobrá rada pro každou domáctnost", která vyšla 1962?)
5. účastnit se sběru lesních plodů (10 litrů ostružin za hodinu a půl není tak špatný výsledek :)
6. spát
(a uznejte, ani opakované plnění tohoto seznamu jednoho nijak zvlášť neutahá :))


Pomoc.
Pravdou ale je, že poté, co jsem si při pobytu v klášteře srovnala několik věcí v hlavě, už z toho takový strach nemám, spíš se zatraceně moc těším, až to budu mít za sebou. Větší problém mám s autoškolou, pokud to vyjde, kurz začíná na konci září. Po dnešní přednášce, kterou jsem absolvovala v autě po cestě z chalupy (školitelem taťulda), sice vím, co se děje při řazení a že pedály jsou spojka - brzda - plyn (ať mě nakopne zelenej nosorožec, jestli jsem to zase popletla!), ale neumím nastartovat a z ježdění po silnici v motorovém vozidle mám noční můry... mě bohatě stačí sedět vedle taťuldy na spolujezdčím sedadle a zatínat zuby a zavírat oči, když předjíždíme dva kamióny naráz. Jen na to pomyslím, nohou šlapu na brzdu, o které ani pořádně nevím, kde je (a za uchem mi funí zelenej nosorožec).

A víte co? Já se těším. Na ty večery, kdy budu schopná jen pít kafe a zírat do papírů s učením a psát zoufalé články o tom, že jsem hloupá jak retardovaný vorvaň s amputovanou hlavou. Těším se na to, že mě tenhle blog a jeho neskutečně úžasní čtenáři doprovodí dalším (byť náročným) rokem.

(To jsem musela napsat, když jsem měla ty narozeniny a na obvykle bilancování jsem se - prozatím - vykašlala. Mám z toho černé svědomí, protože už jsem měla svou druhou skleničku alkoholu ve svém dospělém životě a bilancovací článek pořád nikde... :))

Páni, to jsem zase vyplodila dílo. Blaho všem, kdo umí matematiku :P

Mějte se KRÁsně a užívejte přicházejícího podzimu :) A ať vám dupou celou noc. Však víte, nosorožci... :)


Požár

25. srpna 2011 v 17:44 | Raven |  Pohádky a jiné palčivosti
Ten nejkrásnější večer. Tráva je plná mechu a rosa příjemně chladí, zatímco nebe je jako v ohni...
Dost mizerná přírodní lyrika, ale tak mi teda poraďte, co se sebou mám dělat?!
Na oškubání. Vskutku.







Požár

střechu nad hlavou mi větve dají
a moje záda k bříze lnou
a ta má svou hlavu zapálenou
oblaky, které slunce žhnou
A na odchodnou zazpívají
tu píseň tolik tesklivou
která je ohni - až dech se tají
Pak překryty budou modrou tmou

Mám trochu obav pro ty stromy
- ať neshoří mi do rána
Slunce, když mizíš, snad se zkrotíš!
Však karta už je zahrána
a stromy všechny tiše hoří
jak nebe spadnou do vody
a odrazí se do pohoří
jak ve hře Tiché dohody

Miniatury z kláštera

23. srpna 2011 v 17:58 | Raven |  Miniatury
Ahoj milí přátelé!
Měla jsem se v klášteře báječně. Přímo andělsky. Ačkoliv je pravda, že jsem se občas cítila jako ve zlaté klícce nereality, obklopena symboly a krásnou přírodou a jablečnými stromy a sestrami, které ve svých světlých hábitech v noci pod lampami připomínaly spíš procházející se anděly bez křídel. A také to bylo místo, kde máte každý den, každé ráno a každý večer minimálně půlhodinku pouze na sebe a na Boha a ačkoliv bych strašně ráda, nedokážu si to ráno v realitě prostě představit. (To ale neznamená, že se nebudu snažit)

Všechny miniatury jsou takové dost roztržité a různé, navíc je to pouze první várka :)

Jsem moc ráda, že jsem zase doma. A také mezi vámi. :)









První pravá
Pravá láska přeci čeká
tiše si vlasy rozplétá
- a pomalu, vlídně, jako řeka:
"Co ještě čekáš od léta?"

***
Druhá pravá
Pravá láska je přeci tichá
jak jehla spadlá do sena
a i když krásou nevyniká
- je o svého Pána opřena

***
srpnová
V modlitbě tiché jako ráno
snad mi svou vůli poznat dá
a snad mi také bude dáno
že budu správná úroda

***
Andělé
Andělé prochází kolem mne
nad hladinou se zrcadlí
chvěju se jako obraz páry
srdce mám prázdné a zlomené

***
Splněný slib
Nemám dost síly vroucně se modlit
však snad mám síly dost - pomalu tát¨
v zrdcadle řeky tě vidím se sklánět
abys mě slyšel odevšad

Ze svatby do kláštera

5. srpna 2011 v 21:29 | Raven |  Havraní krákání
Nazdar milí přátelé,
tak to vypadá, že mezi tím neustálým přelétáváním z místa na místo mám konečně trochu času, abych svým nesnesitelným krákáním ubezepčila, že jsem na vás nezapomněla, jakožto že se mi po vás i stýská, ale to, jak moc skvěle jsem si naplánovala své prázdniny, mi brání se s vámi podělit i o minimum zážitků.
Mám plné kecky prázdnin. To věčné poletování tam a sem mě nutí o sobě přemýšlet jako o osobě bez pevného hnízda a to se mi ze založení mé osobnosti prudce příčí. Už se vidím, jak v neděli budu objímat peřinu a moje duše bude křičet, že nikam nejde. (Z toho důvodu - a z mnoha další, samozřejmě - jsem se zbalila už dnes, abych si mohla pomalu zvykat). Nepochybuju o tom, že to co ak příjde, bude skvělé, ale... možná bych potřebovala alespoň malou dávku stereotypu, protože přestože jsem dobrodruh, potřebuju nutně mít někde zakotveno. A já mám momentálně pocit, že provaz od mé kotvy momentálně přehryzávají jacísi zlořečení mořští bobři. (Existujou?)
Zítra odplouvám do končin západních Čech na svatbu a po otočce doma se vydám do Prahy, odkud mě jakýsi mořský křáp dopraví do Frankfurtu (dá-li Bůh), odkud kousek stojí v Darmstatu klášter, kde budu asi dvanáct dní pobývat. Ach ta nejistota, ach ty nervy! Těžko říct, co mám čekat...

Mám tolik věcí, co bych mohla psát, zároveň ale také tolik věcí, které ještě musím stihnout.
Buďte tedy s dobrou kobrou, mějte se, adios astalavista a na krá,















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com