Květen 2011

Druhá nedarovaná

29. května 2011 v 18:59 | Raven |  Sedmero Havranů
Jedna ze série Nedarovaných (kterých bude ještě požehnaně, protože "darovat" už hodlám jen jednu z nich). Konkrétně z téhle mám ohavně mizerný pocit, protože tehdy jsem se domnívala, že by mohla být o nás. (Fuj, ošklivé slovo :))) Jo, věčná naivito, nemohla. (Občas mě překvapuje, že svět se mě stále snaží přesvědčit o tom, že se po něm pohybují ženy nepočitelněnásobně lepší, než jsem já, ačkoliv já si to velmi dobře uvědomuji už nějaký ten pátek... :)))

Tahle byla jedna z těch lepších - užijte si ji. A odmyslete si tu hořkost... vždyť to původně vůbec nebyl úmysl... :))









Druhá nedarovaná

Ticho je hudba, kterou zpíváš
když zblízka jí hledíš do očí
Stejně zní, když sama Kleopatra
perlu dá vínu v područí

- a potom vypije ji. Chuť ji svírá
Na patře sladkost sedmi chvil
Ticho je hudba, kterou zpíváš
pro toho, kdo to nezažil

Miniaturní odpadky

23. května 2011 v 22:58 | Raven |  Miniatury
Tyhle snad ani nemají pořádné datum, u některých nemám ani páru, v návaznosti na kterou událost jsem je psala... Takže tentokrát nic uceleného. (To říkám, jako by snad někdy mé miniatury ucelené byly, ha ha. :) Jsou taky trochu divné, myslím tím... divnější než obvykle, takže se tím nenechte zviklat. ;)

Díky za přečtení a za vaši milou přízeň, které si nesmírně vážím.
NaKRÁ,










Na noc neučesaná
Spirálky svých naivních snů
vypletu si z vlasů a už nepůjdu spát
jen tak pro jistotu
A schovám v šuplíku tuhle podivnou sponu
K tomu ne poprvé.
Vstávám tisíckrát.
*
Pod trnovníkem
Pak jako básník skládám pero.
Příroda sama umí psát.
Když dýchám vzduch
a ten jak parfém voní
Nemohu jinak - zpívám jen o ní
O tom, jak krásnou ji učinil Bůh
*
Podvečerní mlčení
A soumrak tiše spadl k zemi.
I do mojí knihy Nezvala.
Ta tma mi voní, stýská se mi...
A dál? Víc bych slovy plýtvala.
*
Tvrdohlavá
Otázka se rodí z vratkých rukou
a já nemohu odejít
Snad maskovat tě za zpověď?
A nepohnu se ani o píď,
dokud mi nedáš odpověď!
*
Parad ox ní
A moje zásady poslední dobou
kysnou si jako paradox
Zhořkly jak
mé nehty v omítce
Na omítce omšelý plakát
Je trochu patetické, víte,
schoulená v klubíčku
plakat
*

Havraní hudební povyražení

22. května 2011 v 21:06 | Raven |  Havraní zpívání
Ahoj přátelé :)

Prve vám chci poděkovat za množství komentářů, které jste mi nadělili k minulému příspěvku - nedokážu dost dobře vystihnout, jak je pro mne každý z nich vzácný, ale věřte, že opravdu hodně. Pocit, že jste napsali něco, co bylo někomu záminkou se zastavit a dokonce napsat i krásný a milý komentář, je prostě k nezaplacení povznášející. Takže vám všem děkuji. :)

Tento článek vzniká proto, že jsem se divila, kolik z vás potěšil můj skromný a očesaný playlist připojený k minulému vykecávacímu článku. Měla jsem chuť napsat další, ale když jsem to zhodnotila, zjistila jsem, že jedinou obsažnou částí by byl právě playlist, který jsem hodlala připsat :) Rozhodla jsem se tedy pověsit sem na den dva tento výcuc z toho, co momentálně těší mou duši s nadějí, že někoho z vás alespoň jeho malá součást osloví, a pak přidat nějaké verše, protože se mi mimořádně urodilo. :)

Máte.li chuť, vyjádřetež se prosím v anketě k tomu, mám-li vás vytrvaleji a pravidelně mučit svými playlisty, či raději ne. Budu alespoň vědět, kudy kam ;)






Klavírní virtuoz a skladatel Ludovico Einaudi, kterého pro mě objevila má drahá Carmen, zkomponoval a báječně zahrál kromě mnohého jiného také Oltremare. Má duše se rozplývá blahem a mám touhu létat. Minimálně po pokoji... Vyzkoušejte to. Milujete-li klavír alespoň z poloviny tolik, co já, jistě vám srdce zaplesá.


Jestliže oceníte také skvělý zvuk elektriky, dobře dokreslující bicí, zpěváka, který zpívá o své smrti (Death of me :))) s neúnavným hlasem a potěší vás i nadupaný videoklip, tenhle kus vás potěší. Starý proflákly song od R3D... jeho profláklost mi ale nevadí ani trošku. Stále stejně skvělý.



Pakliže mi odpustíte trochu soundtracku, neopomenu ani tentokrát animák. Tvůrcem soundtracku k Disneyovce Mulan je Jerry Goldsmith a odvedl opravdu skvělou práci. Rozhodně se vyplatí poslechnout celé a znalost legendy o Mulan je rozhodně výhodou.

Opomineme-li fakt, že tato píseň zapadá do zcela nebiblického příběhu, máme příležitost zaslechnout, jak by zpívalo srdce nešťastně zamilované Máří Magdalény. Píseň "I don't know how to love him" z muzikálu Jesus Christ Superstar, který jsem mimochodem neviděla, interpretovala s citem a s výrazem zmatené duše pro některé kontroverzní žena. Jedná se ale o mimořádný zážitek. Vřele doporučuji.

Tuhle si asi taky nedokážu odpustit. Zní výborně, alespoň mému uchu a refrén (hlavně jeho konec) se mi vryl do mysli. Skupinu Relient K rozhodně doporučuji prozkoumat, kromě Be my escape si vyhledejte třeba i Must have done something right, protože ta má nezapomenutelný začátek. :) Jsou skvělí. Ačkoliv konkrétně píseň nazvaná !(Marylin Manson ate) my girlfriend" mě vyloženě vyděsila... Videoklip k Be my escape je zlehka klaustrofóbní, ale to snad přežijete :)

Toto je tedy pět kousků toho, co momentálně rozechvívá mou vnitřní strunu. Třeba také v něčem najdete zalíbení.
Nakrá!




Čekající na vyplutí

19. května 2011 v 22:38 | Raven |  Havraním brkem do popela
Předevčírem. Psáno v květnovém těžkém voňavém vzduchu.
Víte, jak báječně voní žluté lilie?
Jako sen v houpací síti...
Rada? Prostě jen poslouchejte, proč tolik zpívají. :)










Čekající na vyplutí

Srdce je poslední baštou ticha
poslední přístav pro lodě
Do svých cév tiše vlévám verše -
vyznání vůní Svobodě

Tíží mě občas mělký spánek
Chmury mi ale setřeš z čela
Dívat se na tebe těžký je úkol
tak jako líčit na anděla

Múzovi

16. května 2011 v 23:23 | Raven |  Zpod vlčí tlapy
Taková drobná óda. Něco, jako psaníčko - takové to, co si posílají děcka na prvním stupni, jen aby někomu způsobily akutní záchvat rudnutí.
Ale můj Múza? Ten asi jen tak nezrudne... No kdo ví, co se od něj ještě dá čekat? :))

Ať žije nadsázka! :)))








Múzovi

A pak je tu můj Múza
přioděný v ničem s hermelínem
diktuje mi co napsat dál
A každý verš v rytmu trochu jiném
se přes noc lehce plytkým stal

Svému Múzovi každé ráno
skrývám své verše z dohledu
Hledá je korunou z vlasů (Tak podivný král!)
Ví, že lepší nedovedu
- o důvod víc, aby se smál

Zmuchlaný papír, který R. hodila po Adalbertovi

13. května 2011 v 0:03 | Raven |  Havraní krákání
Nazdar, přátelé. Už úplně vidím, jak radostí vyskakujete do stropu, až vám prozradím, že dneska mám zase rozkecáno. Tedy... možná nemám. Či spíše - dobrá zpráva - bylo to už i horší. Spíš mám chuť zaznamenat to, co se událo v minulých dnech. Doufám totiž, že až jednou někdo nahraje obsah celého internetu na diskety a postaví z nich vesmírnou loď, kterou vypraví na pouť vesmírem, dostanou se tyhle moje plky do rukou nějakým mimozemšťanům, kteří je rozluští a budou tak koukat, až jim vypadnout očička ze šťopek. A vytvořím tak trochu mylnou představu o lidské kultuře... a až přiletí zelenáči na návštěvu, budou lidstvem příjemně překvapeni... :)

Exit tour. Máme ho už skoro týden (úspěšně) za sebou, já mám dokonce za sebou i dospávání Exit tourem zapřičiněného spánkového deficitu a taky mám za sebou nejhorší fází stýskání si po Exit týmu. A taky myslím, že jsem se dostala ze šedé zóny citové vyčerpanosti a začínám se pomalu obnovovat do celé deprivované krásy svého rozkřápnutého srdce. A ta únava byla taky zajímavá. Neříkám hrozná, protože já mám i z únavy dobrý pocit. Kromě toho, že trpím občasným syndromem "I bleed just to know I'm alive" (vykradla jsem klišé song, viz odkaz níže), jsem ráda, když jsem užitečná. Je to takový poznávací znak lidí, jako já. Nemůžeme mít dobrý pocit z toho, že jsme inteligentní, pohled do zrcadla nás taky nepotěší (alespoň nemusíme mít před zrcadlem křeslo - prostě se sami ze sebe nemůžeme posadit na zadek) a smíchy se sami ze sebe taky nepotrháme... ale být užiteční a někomu opravdu pomoci, to je jiný kalibr! Možná pak získá i pomoc lehce sobecký nádech... ale už jste někdy usínali o půl jedné v noci naprosto strhaní, s kruhy pod očima až po bradu a s rozdělanou prací pod hlavou, ale se zatraceně dobrým pocitem, že i váš život je konečně pro někoho obohacující?

A věc další, zázraky se dějí. S půjčenou kalkulačkou jsem získala jednotku ze zkoušení z matematiky (spolu s divným pocitem, že na světě musí být něco zatraceně naruby), poté jsem obdržela dokonce svou vlastní životně první (a snad i poslední) kalkulačku. Pocit nepatřičnosti se sice ještě prohloubil, ale hodlám si na něj zvykat, protože mi přijde, že dynamika světa, jak nám o ní věky káže naše profesorka na základy společenských věd, se konečně začíná projevovat i na mém životě. A aby to všechno nebyo dost, za oknem mi pořád courají týpci v monterkách a oranžových vestách. A to, pěkně prosím, žiju v prvním patře. Několik metrů nad zemí. (Nepřeju vám to zažít. Tu situaci, kdy si spořádaně sedíte u svého psacího stolu a spokojeně si datlíte do klávesnice, když v tom se před vaším oknem srotí banda montérek a oranžových vest a všichni si vám pěkně posedají na parapet. Po jejich asi půlhodinové přestávce po nich zbyde jen smrad a plechovka od piva.)

Včerejšek jsem kromě jiného strávila učením se mnoha a mnoha anglických slovíček ze zdravotnického prostředí. Smutné je, že jediné, co jsem se za těch pár hodin zvládla naučit, bylo správně napsat anglicky průjem ("Dajrrrijá!") (načež zácpu už jsem nepobrala a ani se nenaučila rozlišovat názvy spály, spalniček, zarděnek a příušnic. Ačkoliv je pravda, že mor a tyfus jsem zvládla :). Zajímavým faktem je, že mým největším studijním úspěchem posledních dní je to, že jsem až do dneška do poslední hodiny neusnula ve škole ani jednou. A dneska... dnes jsem při filozofii pěkně zaryla nos do Xenofana z Kolofónu a přestala vědět o světě. Podobně jako on. Tedy - nejen že je s ním, jakožto s někým, kdo popřel pohyb, pěkná nuda, ale jako každý teoretik o světě ví houby s octem a s hořčičnými semínky a může se jít s tím svým dělením dráhy šípu klidně vy(c/s)pat.

Tak. Pátý odstavec... to už je moc. A to jsem vám ani nepovyprávěla o tom, jak se nepoučím a nepoučím. A o-... Ach. Mučení již bylo dost... zbytek si asi raději nechám na příště, neb nechci přijít o všechny čtenáře najednou.

Děkuji za pozornost, mějte se KRÁsně a naKRÁ,
pařát a klof & astalavista & bum bum bouche bác

vaše nepoučitelná











P. S.: Playlist pro agilní čtenáře:
  • něco s chytlavou melodií, skvělým rytmem a sympatickým protagonistou - toto (MB - H)
  • něco, co je nové, ale připomíná mi ty k pláči staré dobré časy - toto (WT - I)
  • něco, co mi příjde hrozně sarkastické, geniální a v mé situaci přímo černohumorné: EN verze, CZ verze, FR verze
  • něco, co mi přišlo jako příšerné klišé, ale teď už to asi chápu - toto (GGD - I)
  • něco maximálně příjemného na poslech. Ty kytary... toto (FF - P)

Pruhovanému slunci

8. května 2011 v 23:15 | Raven |  Pohádky a jiné palčivosti
Když jsem psala tyhle, už mi bylo jasné, že se úplně ke kořenům už nikdy nevrátím. Jsem jinde.
Pche. Ta poslední věta skoro vyzývá k nějakému bilancování a hlubokosáhlému přezkoumávání mě samé, ale na to kašlu. To nechám zase na to bolestivé období, až budu opět o rok starší (což naneštěstí není zas tak vzdálená věc :))
Kdo chce, nechť si při čtení představuje prostou přírodní lyriku... ale fakticky je v tom mnohem, mnohem víc. A bolí to dost podobně, jako od sluníčka spálené ruce...







Pruhovanému slunci
Opřít se zlehka třemi prsty
opřít se jimi do mraků
které dnes slunce celé kryjí
To slunce s tváří rozpaků

Slunce má krásné oči zmijí
několik záplat na fraku
A jeho slzy z paží lehce smyjí
ty cejchy horkých odznaků

Miniaturní odpočinek

7. května 2011 v 21:28 | Raven |  Miniatury
Nešálí vás zrak :) Opět miniatury. Tentokrát z trochu tragikomického soudku... Mnoho jsem nenaspala, ale za to jsem vypila mnoho kafe (což tělo zaregistruje a následně se mu to fakt nelíbí - takže mám fyzické zdraví asi jako dva týdny před uzavřením klasifikace na konci roku). Pchuff. Hlavně si na mě teď smlsnou všichni, kteří se rádi smějí cizímu neštěstí, protože některé situace jsou v mém momentálním stavu velmi humorné. :)

Neměla jsem ani zbytky sil na to, abych psala jakékoliv verše... nezbyly žádné emoce, které by bylyhodné toho, být zveršovány. Sice vznikly některé horší řádky na téma "jsem unavená unavená unavená unavenááá," které vám teď dokonce předložím (některé;), ale jinak se moje schopnost psát vrátila až dnes.

Nemám se špatně. Spíš naopak. Mám radost - viděla jsem velké věci, za které jsem vděčná. Jen teď půjdu spát, aby se nestalo nic hrozného. Ospalá jsem fakt hrozné (psychické i fyzické) dřevo... :)











(na rozloučenou)
Tak zase nashle, pane Spánku!
Až sejdeme se za pár let
Já budu sice hrozně zívat,
vy však můj život závidět

(Sny)
Plíží se k nám všem v době spánku
a málokdo jim uvěří
tak tedy, než dočteme stránku
je necháme stát u dveří

(Toulavá)
Notu po notě snažit se rozplést
a nad hlavy vylít nitky noci
a pustit se v hady tichých cest
kde zahynem bez ruky v ruce
kde nepřežijem bez pomoci

(Zády k nim)
Zvuk může zbořit tisíc veží
a láska zase vězení
a sílu má kdo v Něho věří
že vše zlé láska přemění

(Omluva)
Chci zas na chvíli zavřit oči
a nechat si znovu něco zdát
Teď jenom doufám že není zločin
snažit se vodou zahnat hlad















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com