Duben 2011

Nedarovaná

28. dubna 2011 v 20:56 | Raven |  Sedmero Havranů
Ahoj přátelé. Než se zítra směle vydám na tři dny dělat pohyblivý terč (no, pohyblivý... spíš poskakující a padající), rozhodla jsem se vás obdařit malým množstvím špatných veršů.

Mám naději, že vás tyhle tragické příběhy zaujmou více než mé předchozí dílko. Soudě dle počtu komentářů, moje pozitivní sluníčkaření vás evidentně moc nebere ;) Ehm, takže... Tyto verše jsou tragické. Původně měly být darovány, nicméně ten osoba, kterýžto měl tyto a jiné verše obdržet, mi frakturoval (nebo fakturoval) srdce. Takže nedostane nic. A ještě mu to nedaruju. (No, vážně žádné násilí nebude, jen se mi líbí ten svojní dvojsmysl :)

Pakliže k tomu potřebujete něco slyšet, pusťte si k tomu buď toto (Upozornění: značně motivující) či toto (Upozornění: pro osoby s frakturou srdce značně demotivující).

Nuže, přátelé, jdu poslat svou poslední vůli, sbalit feťáka*), k němu pět svých švestek a zítra mi přejte štěstí do deště plastových kuliček...

*) feťák je můj narkomanský spacák. Původcem je Tygřík, která, když pobývala u mě na náštěvě, nahlédla pod moji postel (Pro všechno na světě! Nezkoušet! Nebezpečné!) a zahlédla tam můj větrající se spacák. Feťák pak zlidověl.










Nedarovaná

Šššt. Lžeš si do kapsy
či do sklenky vína
za obojí tě obdařím
svou láskou podivína

A venku trpce voní hlína
a šeřík s hlavou po dešti
Na každém řádku najdeš pravdu
(či lež napsanou tak krásným perem)
o všech, kteří už odešli

(Před- a) Velikonoční

24. dubna 2011 v 14:10 | Raven |  Miniatury
Nemůžu si pomoci. Z naprosto úžasných pocitů se prostě verše píšou mnohem líp než z těch negativních - mám jich také pěknou řádku. A navíc ne jenom miniatur (což konec konců velmi překvapuje i mě samotnou :)).
A navíc... je jaro. Táhne mě to ven. Někam úplně pryč. Mám chuť lehnout si na louku a válet se v trávě a válet sudy a hrát s někým na louce na honěnou a padat do čerstvé trávy. A válet sudy. A cítit sluníčko a šeříky.

Šeříky. Jo. Šeříky.

Pařát a klof, s láskou








(Vítězná)
Nebudem se vzdávat dokud duch se vzpíná
kdo zemře ten vyhraje a vítězové
dopadnou přeci stejně jako my
- přikryje je hlína

(Svobodná)
Na tváři krom štěstí šmouhy z trávy
a boty strašně zmáčené
hledat se v roklích na pasekách na loukách lávy
je svoboda krásna a ne že ne

(Cogitare)
Pod křížem plným Tvojí krve
z které jsem vinna také já
Dnes znovu - ne však na poprvé
Zas chápu, jaký smysl má

(J K)
Z bílého papíru stružky krve
když na dřevo jej přibíjí
a prýští z něho nové světlo
a nová láska pro lidi

(Účet)
Zaplatil. Víno z ran mu stéká
na hrubé dřevo křížoví
Tu tíhu vin smývající řeka
mi ve spasení odpoví

Dear Adalbert...

24. dubna 2011 v 12:31 | Raven |  Dopisy Adalbertovi
My dear Adalbert.

So many things have happened.

The last "thing" was crisis this week. Such a big lack of motivation! I was absolutely strenghtless. I let my fear to take over.. I was afraid of my future so much I have got into some kind of depression. The most suprising thing is, how easy was it - to get over it. I was just a prayer far from the solution, it was simply amazing, what a wonderful peace God gave me into my heart.

And... Easter. Yes. I'm so grateful to God for everything He gave me. That He gave us His Son, who brought us a new hope.
I've never thought I'll ever be so grateful because of Someone's blood.

I really enjoyed this Easter. I had shrove on friday, our youth prepared for our church a vigilie on saturday - such a beautiful night full of contrasts between light and darkness, full of the hope that you simply feel in depths of your own bones, full of feeling of unity, mercy, love... Words are too weak to describe those strong feelings I felt. I can't say more, Adalbert - maybe it's because the silence describes those moments more than anything else.

And today? Next service with the Eucharist. Great, great, great. And... Our church has two great preachers. And moreover, last three days I spent in our church. What a wonderful feeling!

(And it's been exatly two years since my baptism.)

I'm sorry. Today I'm so happy I can't think in sarcasms. Well, no fun with me today, I guess. I'm happy, happy, happy, happy...

Finaly I can't imagine my world without you, Adalbert, though you are my best foe.

Have a nice day and be careful. Pianos can fall from roofs anytime... :)



Daníkovy vlčí verše - Koloběh

20. dubna 2011 v 13:01 | Raven |  Daníkovy vlčí verše
Přináším do svého polomrtvého hnízda zase trochu úžasných Daníkových veršů... Tentokrát nás, uprostřed nádherného jara, zavedou do mého druhého nejoblíbenějšího ročního období - báseň Koloběh nám před oči vykreslí podzim. A kdyby jenom to! Nádavkem i pozastavující filosofickou pointu...

Nechte si líbit. Protože mě se líbí moc. :)

Koloběh

Podzimní listy pokreslily chodník,
ptal jsem se květin, proč ztrácejí vůni,
podzimní listy co stránky tvořící můj deník,
ptal jsem se i Slunce - proč opakuje svůj běh.

Květiny řekly mi -
musí to tak být.
Vždyť k žití patří smrt
a ke smrti žít.

Slunce jen pohlédlo,
pod sebe dolů,
točíc se ve svém věčném kole:
,,Jak z vůně štěstí,
tak z konce užiješ si bolu.
Takový už je svět,
vás malých tam dole."

(Říjen 2010)

Půl optimistické, půl ty druhé

13. dubna 2011 v 22:03 | Raven |  Miniatury
Všechno je tak hrozně zvláštní. Jednu chvíli nemám čas, jednu chvíli sedím u stolu a minuty čekání ubíhají... tedy ne ubíhají, minuty se vlečou jako senilní slimák... A pak zase znovu kolotoč nestíhání a hledání a utíkání pryč.
Dech mi ale nedochází. Když chci, dokážu být zatraceně rychlá. :)

Miniatury... je jich pět a některé čekaly dost dlouho. A jsou jiné - proto se od teď zkusím vracet ke kořenům...









konec
Cítím tvůj dotek v kapkách deště
cítím se jistá v nesmění
Jsem ráda že nesmím - a to je směšné
že tvůj dotek už to nezmění

návrat
I v konci často bývá síla
- a právě to nám naděj dá
když konec stále blíž se blíží
a loučení jsou nesnadná

pondělí
Pondělí je černá jak tma do které vstávám
jako káva jako deštník jako tragédie zvaná
"Jak námořník vyplul na širé moře sám"
Tak jako on vyplouvám do pondělního rána

ranní blues
Stojím a vítr všude kolem
mne zbavuje všech nočních hrůz
muž z baru v slunci utonulém
v klobouku zpívá ranní blues

lam
Jsem ve větru jako drobný lístek
převracím se a třepotám
tiše si zpívám noty větru
jsem věru divný hlavolam

Komplikovaný život kafomanky

11. dubna 2011 v 20:07 | Raven |  Havraní krákání
Když jsem v sobotu večer psala, že jsem moc unavená na to, abych akomodovala, myslela jsem to vážně. Než jsem se pak dostala do postele, narazila jsem do futer a málem ani do té oné postele netrefila. Naneštěstí to nebylo poprvé v předchozím týdnu - můj problém s nevyspalostí je tím větší, čím větší si z něj dělám legraci. A to je dost nebezpečné. Pak jednou s nadsázkou prohlásím, že kafe je můj život (neb jsem oné osudné ráno musela vyžahnout dva hrnky, abych byla provozuschopná) a to bohužel v tak nepříhodné situaci, kdy jste v jedné místnosti s padesáti dalšími křesťany a naneštěstí ona osudná chvíle zapadá právě do amatérského psychotestu - kde váš vztah ke kávě má vypovídat o vašem vztahu k sexu. Pak vysvětlujte, že nejste nymfomanka, pouze velmi velmi nevyspalý člověk.
(Jediná chabá obrana byla, že každý smějící se sprosťák kolem nepochopil hyperbolu, ale kdo vás poslouchá...? :)))

Kromě toho nevyspání jsem zažila hlavně tři až čtyři vytříbené akce, která měla každá něco do sebe a opravdu mě mrzí, že jsem se občas nemohla minimálně rozpůlit. Když jsme u toho půlení... teď bych se nejraději spíš rozpadla, protože mě bolí celá záda a za krkem (při vytváření metalových pohybů hlavou se to prostě stává) a dolní končetiny a skoro ustavičně můj koukací aparát. Je sice pravda, že po Drsňácích před dvěma týdny a po kácení stromů před týdnem jsem se cítila mnohem hůře, ale ono to nepotěší ani takhle. Hlavně, když nehnete hlavou... Existuje totiž taková zvláštnost, že když tři pondělky za sebou příjdete do školy nevypsalí, nepohybliví a mrtví, začnou vás podezřívat z nejedné kriminální činnosti.

Další věcí je dovršení mých čtyřiceti dnů pětek (kterých je v mém případě už opravdu požehnaně). Vede se mi to díky té neopakovatelné kombinaci děsivé nevyspalosti a absence některých mozkových buněk (o kterých jsem byla přesvědčena, že jsem ještě jejich majitelkou -opak byl bohužel skutečností). Takže sice vím, co je ratihabice a prekluze a recepce práva, ale bohužel už ne, co je descendenční teorie a emfyceutické právo jsem také střílela prakem od boku.
Myslím, že jsem měla jít na oděvku. Sice bych tam nebyla ani nejšikovnější, ani nejchytřejší, ale jsem si jistá, že o dost méně vystresovanější. A taky bych byla jediná švadlenka, kter by si mohla otevřít krejčovství "U prošité hnáty"...

Aby pětek byl dostatek, přidávájí se ještě další kati a řezníci - ano, mám na mysli technické předměty! A věřte mi, že poznám, když se situace zhoršuje. Například, když na otázku suplující paní fyzikářky "Co berete?" dokážete odpovědět pouze "No, prášky na zlepšení paměti určitě ne..."

Ach, to je zase jednou pseudointelektuálních plků! Je mi vás upřímně líto, ale musíte pochopit, že jenom verše na vás taky hrnout nemohu :)

Mějte se KRÁsně, pařát, kof a astalavista





& její citová deprivace Wolfgang & Adalbert, spící v koutě

Šeptaná

7. dubna 2011 v 21:54 | Raven |  Sedmero Havranů
No, netvrdím, že se to nerozpadá. Netvrdím o tom kdo ví co. Je to tady, protože pořádné miniatury mám zatím jenom tři a protože v dubnu jsem ještě neuveřejnila, ani co by se za nehet vešlo (kdo by taky takovou věc uveřejňoval, že).
Je to takové nesourodé, protože při psaní jsem létala myšlenkami kdovíkde. Obecně teď pořád někam lítám.
Radši.

Budete asi muset posoudit sami. Já jsem na to příliš vyždímaná ;)

Mějte se KRÁsně, pařát a klof,






Sypu se na kusy
před tvýma očima
Jsem tvé věčné asi
jsem jako lavina

Ne - Jsem spíše malá kapka v moři
a nejsem nijak výjimečná
Všek jsem pouze jediná která shoří
když ty se na ni podíváš

Objímat stěnu za kterou spáváš
je nápad vskutku mizerný
Však chce to invenci a velkou kuráž
zkoušet se vlíbat do stěny















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com