Únor 2011

Úplně jiná realita

27. února 2011 v 19:06 | Raven |  Miniatury
Tak. Už zase se mám učit a nedělám to (velmi chytře jsem nechala polovinu nutných zápisků ve škole, takže to mám za to). Ustavičně toužím po jaru a po příštím víkendu (kéž by to bylo jedno a to samé!) a zjistila jsem o sobě fakt příšernou věc. Slyšeli jste už o eneagramu? (Na co byste mě tipovali? Mehmm, radím vám: ta nejhorší varianta... :)) A do toho tvořím, chytám se za hlavu, večer házím budík co nejdál od postele, panikařím, učím se, sním (vás), pracuju, skuhrám, modlím se, cvičím a chodím dost pozdě spát. A také už je to nějaká doba, co jsem učinila svoje "rozhodnutí" (myslím to napsané červeným pišqworkovým linerem do kosatcového sešitu runami)... Brzy projde druhou zátěžovou zkouškou. (To jen proto, abychom si splnili limit mlžení v každém článku.)

Tohle všechno píšu samozřejmě hlavně kvůli tomu tvoření. :) Mám tady lehkou změť miniatur, data jejich zapsání do mého (už skoro nestačícího) bločku s kosatci jsou dost různá.












***
(chléb a broky)
Na mém srdci se sluní jizvy
každá jak runa vyrytá
Přesto mám strach, že trochu brzy
házím svou flintu do žita.
***
(čekání)
Plamínek křehký A já strážce
Odkud se ženeš, Větře Kam?
A snad si jednou odpočinu
až z plamínku jaro rozfoukám
***
(pět minut nad ránem)
Schoulím se sama ve svém stínu
na prstech budu počítat
sekundy vteřiny co nespočinu
v náručích svého krásného snu
***
(psáno po fyzice)
Mýdlová bublina zmizela z dohledu
zefýr ji odnesl odnikud nikam
od těch dob co s ní odlétat dovedu
od těch dob podivné pohádky slýchám
***
(do budoucna)
Návrat je něco, co nás spojí
i když ti pořád utíkám
Nebo ty mně? Toť otázka -
Možná jsme dvojí
jednou snad svoji
a nikdy už každý sám

Hyperboly smrdí (fakt)

16. února 2011 v 23:55 | Raven |  Havraní krákání
Tak se opět potvrzuje to, že články se mi nejlépe píší ve chvíli, kdy se mám nejvíc učit, ve chvílích, kdy mám nervy v kýblu a žaludek na vodě. (Nebo nervy na vodě a žaludek v kýblu?)

Docela jasně si pamatuji, jak jsem se před pololetím vysmívala těm chytrákům, co mi říkali takové to chlácholivé "Ale po pololetí vám daj pokoj, že jo." TOHLE jestli je klid, tak já jsem vážný aspirant na diplom na mytfyzu. Nevím kam dřív skočit a v diáři už nemám žádné místo, kam bych vpisovala případné další aktivity. Řešení ale existuje.

Psát milimetrovým písmem a nosit s sebou lupu.

Studuju hyperboly, už kolikátou hodinu nad tím sedím a připadám si převelice retardovaně. Jediné, co s těch hyperbol mám, je stres a hyperbol hlavy, ve které mi vesele poskakují obecné a podílové rovnice, vysmívají se mi asymptoty a jejich směrnice se mi už jenom zlomyslně chechtají. A na hodinách matematiky se to podezřele začíná podobat ordinaci v růžové zahradě (velká písmena si představte dle libosti). Ne, že by snad ppJH začala nosit bílý plášť a stetoskop (to už bych si rovnou zařídila dlouhodobou exkurz do psychiatrické léčebny), ale všechny příklady, které zadává, začínají slovy "Vyšetřete, zda množina bodů..."

ppJH: A proč je nutné si tuhle hodnotu určit?
Rav: Abych z toho mohla dostat pětku...

A kdybych měla ty samé problémy s fyzikou jako teď už před časem, mohla jsem ušetřit za knihy s jistou tématikou. Myslím tím, že nepotřebuji žádného hraběte Drákulu nebo toho pofidérního polomuže Edwarda s čupřinou (ten, co vypadá jako Susan Boyle.... nebo Susan Boyle vypadá jako on?), protože fyzika mi pije krev naprosto spolehlivě a úplně. Navíc se moje zápisky hemží takovými slovy a zkratkami jako "čáry" a mag. pole, z čehož je jasně vidět, že tam hraje svojí roli něco, s čímž jako křesťanka samozřejmě nemůžu mít co do činění.

(Hle, poslední fáze stresu - snažím se svoje selhávání omluvit všecmi možnými způsoby. Čím iracionálnější, tím větší zábava.)

A můžu mít ještě jednu výmluvu. Mám asi boreliozu nebo co (pitomá klíšťata). Což je zvláštní, neboť je už únor a já poslední klíště měla někdy v září. Což by nebylo tak hrozné, ale když si uvědomíte, že se mi stalo něco tak nepravděpodobného, jako že chytnu bioreliózu v únoru, jak nepravděpodobné asi je, abych byla v nějakém smysluplném vztahu?

Bylo pravděpodobnější, abych chytla boreliózu v únoru, než abych schytala "nějakého" chlapa.

Fajn. Už přestanu hloupě kydat, půjdu si spočítat poslední příklad, půjdu cvičit a spát, protože jinak zítra v 5.30 fakt nevstanu, usnu při češtině, vyzkouší mě na Werfela, nevzpomenu si na Píseň o Bernadettě, dostanu za pět a čtyřicet dní pětek bude dokomnáno.

Přes to všechno, přátelé, Bůh je neskutečně dobrý. :)

r



Miniaturní cosi

15. února 2011 v 19:51 | Raven |  Miniatury
Ha. Píše mi to o sto sedm, jenomže jenom samé verše, taky by to chtělo, aby mi od ruky šly také řešení příkladů na stacionární magnetické pole a taky bych ocenila, kdyby si můj mozek do sebe nechal zapsat alespoň poskrovnu informací o hyperbole, jinak budu mít těch pětek tolik, že si jimi budu moci vytapetovat.

Takže, abych neměla pořád samé pětky, tak tentokrát jen tři miniatury. :)


ra
***
Jest dokonáno! Usměju se.
A vrazím si jehlu do týla.
Bude mi tě připomínat stále
a na večer k spánku kolíbat
(a bude mi pořád zpívat v hlavě
jak šelest křídel motýla - - )

****
Ta tma se plíží bez ustání
až tam kde se vpije do ulic
tam kde se zástup v přání sklání
v látce a v čistě bílém lkaní
Páni se klaní klaní se paní
všichni jsou prázdní a nic víc

*****
Na změnu je málo času
(a ta musí být stůj co stůj)
Zpod nehtů stále prýští krev
ač v lásce mám tón tvého hlasu
mám malou šanci na úspěch
že mě najdeš, uslyšíš mě
že na chvilku mi vezmeš dech

Obchod s krysami

14. února 2011 v 20:03 | Raven |  Havraním brkem do popela
Nevím, jakým směrem se přesně ubíraly mé myšlenkové pochody, když jsem tenhle kus psala. Ale je to dost rozervané. Vím ale přesně, kdy jsem to psala a co přibližně to pro mě znamená. (Což je posun, protože se v této době občas cítím, jako by moje duše byla tak trochu mimo... :) Takhle: psáno ráno v katolickém kostele v Příchovicích na mši (nezvyklé místo pro protestantku, co nemá nemá nemá ráda sníh :))), v půvabném kostelíku, který má nad oltářem vymalovaný strop tak, že to úplně evokuje Evropskou unii a ve kterém mají na Vánoce a přes zimu natahané vzrostlé smrčky - ale co, vypadalo to krásně. :))

Mějte se krásně, jen tak mimochodem. Opravdové jaro se blíží den co den... :)

P.S.: Tentokrát si to po sobě opravdu přečtu! :)))
rav

***
Podivný stesk po tom, co neznáme
Podivný stesk, kdy nelze se ptát
Svatým do obličejů dýcháme obláčky páry
a posloucháme mýlit se jednou
a nastokrát

Mýlíme každý jen sám sebe
a občas, když se zadaří
do srdcí jiných vylijeme
to zoufalství, stesk a zklamání
a prodáme je krysaři

Uplakaná vizionářská

11. února 2011 v 15:08 | Raven |  Havraním brkem do popela
(Mám několik kraťoučkých veršokaněk. Nejsou to tak docela miniatury, proto je tam ani nedávám. Jsou hotové. Celé. Nevím, proč přesně miniaturami nejsou, ale zkrátka... když to po sobě přečtu. vidím, že to mini označení na ně nesedí...  A basta. A taky... bude jich víc. V poslední době sypu víc než osel... :))))

tak.

Slyšíme znovu svoje vzlyky
kdy naposledy jsme jimi
plnili prostor mezi matrací
a peřinami?
Kdo ví
Padají věty přací
jako noty na buben
Tak čert to vem!
Polštáře zůstanou - ale my nebudem!

Milostný dopis

2. února 2011 v 23:58 | Raven |  Pohádky a jiné palčivosti
Achjo. Neberte to tak. Tohle je hra. Tedy - musí být. Už je to přes týden, co jsem se rozhodla přestat řešit své (ne)citové pseudoproblémy. Milostný dopis. Pro koho že? Jste napjatí? :)

Nevím, jestli jste se těšili na pikantnosti. Milostný dopis pro mého nejdražšího Earla Greye. 

Protože s ním trávím většinu svých večerů už několikátým rokem. Solidně založený vztah, no ne? :)

(ke kvalitě - není to samozřejmě nic moc, psala jsem, co mi přišlo na mysl. Zkrátka - zase další veršovaný nesmysl... :)))
ra

****
Můj přítel je můj drahý hrabě
trávím s ním den co večer
večer co ráno
ráno co noc
Ač chovám se trochu ostýchavě
mám o zábavu vystaráno

Jak tragická je naše láska - 
mé studené prsty
a vy - vychládající hrabě,
celý šedivý

A svět se podiví
Snad ne zas další pohádkový cit?
Pravda páni, nikdo jiný
než hrabě
jej nesmí roznítit

Beru papír a perkem do vlasů
namočeným ve vaší krvi
píši vám - více nesnesu -
však čtěte sám!

(Kdo listovní tajemství neporuší?)
Z vaší jediné duhovky
zvedá se něžně pára
Bergamot vám navždy sluší
(A Čína sedí na moruši
a klátí nohama
sem a tam)

Mé city k vám, šedý čaji
- jak obávám se - 
již se neutají!

Můj hrabě, já miluji vás hodně
a je to tak trapné - 
vždyť já jsem celá z cukru
a vás je jenom po dně!
















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com