Leden 2011

Mořská a rozbo(u)řená pětka

24. ledna 2011 v 22:13 | Raven |  Miniatury
Další pětka.

Ne, tentokrát nemluvím o mém dalším školním úspěchu, ale snažím se uvést další miniatury. Jsou velmi různorodé, psala jsem je během celého uplynulého týdnu a kousku dalšího, je v nich mnohé. Kousky všeho - takový miniaturový salát :) 
I témata jsou odlišná, ačkoliv i já konečně vidím nějakou pojící linku.

Různé věci se mění. Moje neschopnost napsat něco delšího si spokojeně zůstává (ačkoliv se mi to zrovna dvakrát nelíbí.)


Mějte se blaze,
ra
Rada
Na první slabiku vylej svou lásku
pak na zbytek věty nezbyde nic
takže než vyslovíš poslední hlásku
nikdo už nepozná, cos chtěla říct


Mýtus (Meet us)
A do moře prší.
A pláčou hořce všechny mořské dcery
pro ty kdo věří na pověry
skučíme z mořského zámku


(Light my street)
Venku jen mrholí světla se tříští
V útrobách ulic si živoří tma
I když je poledne čekáme den příští
že snad si někdo vzpomíná

(Pocta všem s pamětí)
Minula už naše doba 
ve stíny let vnořila svůj týl
jsme jen trosky, mýty
přec doufáme stále
že náš půvab neubyl


(O tom, co ztrácíme)
Netrváme déle než náš dech
nemáme nic než svojí nahou duši
a když vidíme jak mramor nám všem sluší
těžko je člověku, aby nepodleh'!

Zima a jiné nespravedlnosti

17. ledna 2011 v 23:27 | Raven |  Havraní krákání
Ano, přátelé a Adalberte, plačte, neb jsem se rozhodla zase jednou začít pořádně krákat.

Tedy - snad to nebude tak hrozné. Jenom pár věcí, které chci zapsat, dokud jsem dostatečně rozhořčená, protože jinak to vyprchá a nebude nic. Takže - dejme si načas oraz od veršů, protože všechny začínají být značně depresivně zimní (deptá mě, že zima se má po těchto krásných dnech vrátit zase zpátky).

Jako před každým pololetím mám zase hromady práce. Nejen, že jsem naprosto bezpodmínečně nutně potřebovala přebrat tisíce fotografií, co jsem zvládla za dva roky nafotit, a taky přeorganizovat všechny záložky v Google Chrome, ale mám taky děsné práce s matematikou. Matematika je pěkná mrcha. Učím se celý rok tak bláznivě usilovně, jako kdyby mě někdo střelil kulkou z recyklované Petákové do hlavy a ta kulka tam uvízla a znásobovala touhu nemít z matikyna vysvědčení kuli, ale stejně je mi to k ničemu. Jediné dvě pětky asi z deseti ostatních známek dokáží s hravou elegancí (jak to jen čtvrtletní písemky dokážou) shodit průměr na 4.6... Což znamená co? Že je to všechno zase v jeteli, přátelé....

Další věc, nad kterou jsem se rozhořčila, je na blog.cz obecně legendární krasna.cz a její nejlepší blogerky. Mám pocit, že už to bylo proprané ze všech stran. Hrozně mě mrzí, že blog.cz lapá do sítí všeurčujícího nebezpečného mainstreamu (na který jsou dospívající dívky dost citlivé) všechny mladé holky, které třeba hledají samy sebe, a pravděpodobně toti nováci dělají jen pro další a další zisky... Je mi smutno, protože to ukazuje zase něco o naší generaci... a že to není zrovna lichotivé.

A pak si jedna z blogerek, které tam píšou vlastní články, řekla o konstruktivní kritiku. Představila jsem si, co bych asi tak psala do lifestylového magazínu pro dospívající dívky já. A kupodivu, měla jsem hned jasno.  Místo článku, kde slečna radí, kam nejlépe schovat tahák, bych napsala článek, proč je lepší nepodvádět  a radši se naučit a proč by nám mělo být hloupé podvádět profesory. Místo článku "Jak být krásná", kde autorka radí odstraňovat sebemenší chybičky na vzhledu, bych napsala článek o tom, že nejkrásnější věc, kterou si můžete obléct je úsměv a nejlepším lékem na pupínky je zatraceně dobrá nálada. Místo článku o tom, jak si omotat rodiče kolem prst bych napsala článek, proč  si rodičů vážit a alespoň někdy je poslechnout a proč může být hezké dělat jim radost. Místo článku "Chceš klukům připadat sexy" bych chtěla světu vysvětlit, proč vaše prsa nemusí vidět každý chlap na ulici a proč vypadat jako třicetiletá prodejná ženština už ve třinácti není to pravé kedlubnové... A místo sto padesáti věcí, co musíš mít v šatníku, bych poradila, aby se mladé holky nebály vlastní tvořivosti... 

Mou smůlou je, že pravděpodobně jediné, co dnešní teensky chtějí, je vědět, kam si strčit tahák (já bych věděla....) (škoda jen, že klobouky už se moc nenosí), chtějí se dozvědět, jak být krásné a vypadat sexy a jak si omotat rodiče kolem prstu i přes skandální výzo. Smutné, jestliže právě tohle určuje směřování naší generace... (Svojí ségru nedám, vy holomci jedni prašiví!)

Další nespravedlností je zima. Vím, že je tepve leden, ale zima už mi leze na nervy a chci jaro. hrozně moc. toužím vyjít ven v keckách bez toho, abych riskovala, že do tepla se vrátím s dvěma rampouchy místo chodidel. Mhm. (ta velká písmena tam vážně nejsou. Takže fakt nemá smysl je hledat.)

Rozčilují mě spolužáci. Neměli by chodit nikam chlastat. Ne jenom, že se den po víkendu pak nehorázně hádají, ale také drbou o sto sedm a já pak tisíckrát slyším kdo se s kým líbal, kdo se s kým rozhodně nelíbal, kdo kam šel bos a kdo toho kolik vypil a kdo si co nepamatuje (nikdo nic), ačkoliv o to vůbec nestojím a akorát mě to nutí opouštět od názoru, že moji spolužáci jsou báječní, rozumní a uvědomělí lidé a že se na ně mohu vždy spolehnout. Pak už si o nich můžu myslet jen, že jsou báječní...

A poslední - tedy vlastně předposlední nespravedlivostí, tu poslední jsem zapomněla - jsou protokoly z fyziky. Nemám je ráda, nechápu ta kvanta čísílek, co nám vyplivl ultrachytrý měřící systém ISES na laborkách. Neumím nakreslit pořádný graf a ztrácím se v tabulkách. Pro vaše obveselení přináším i přibližný časový plán dnešního večera, který trávím především s protokolem.

21:00 tisknu tři protokoly a naměřené hodnoty.
21:10 tiskárna hates me.
21:15 mám všechny papíry. Zkoumám zadání.
21:17: zasekl se mi počítač. Restartuji.
21:26 restartuji.
21:40 zkoumám zadání
21:52 večeřím
22:00 dopit první hrabě. Stále zkoumám. Restartuji.
22:08 počítám si průměr z matiky. Jsem rozhořčená. Restartuji.
22:15 stále rozhořčená zkoumám protokol.
22:30 druhý hrabě.
22:33 restartuji.
22:40 Přepisuji otázky do závěru, protože tomu nerozumím ani za mák
22:43 vařím si ovocný čaj. Moc hraběte škodí. restartuji. Kreslím schéma zapojení s elektrolytem.
22:45 Hledám gumu.
22:48 Hledám gumu.
22:50 guma není. Píšu článek. Stále hledám gumu.
23:22 Píšu článek. Na gumu rezignuju.

Tak. Teď mám na srdci už jenom matematiku, protokol, gumu a šelest, takže přestanu planě plkat a nechám vás volně dýchat. Hurá do práce, noc bude dlouhá.

Dobrou sss kobrou a astalaXP,

rav

Na dobrou noc

14. ledna 2011 v 1:18 | Raven
Trochu ironické. Chodím spát spíš tak, že by mi každý mohl hned popřát dobré ráno. Je to mizerére, přátelé, škola se mi hroutí sama do sebe, moje známky padají jako hvězdy a i když si usilovně přeju nemít na vysvědčení žádnou pětku, zatím nevím, jak uspěju. Ach, ta matematika, ach, ta fyzika! Alespoň že Múza si mě poslední dobou docela všímá. A Havran na rameni kráká a kráká a klove mě do ucha, že už mám jít spát... a to ještě pořádně neumím ani fáze srdeční činnosti, a už vůbec její regulaci. 

Jsem tak unavená, že se mi všechny ty systoly, diastoly, granulocyty a agranulocyty splétají dohromady naprosto děsivým způsobem. Bojím se, co se mi dneska bude zdát. :)

Verše jsou kratičké, jsou přesně takové, které napíšete s jakýmsi zasněným výrazem těsně před tím, než se vysíleně sesunete na lavici a budete se zuby nehty snažit udržet svojí bdělost... :)))

Dobrou s kobrou, moji milí. A spěte dobře. ;)


rav



***
Padá a padá a než se sejdem
smetu ti vítr do dlaní
smíchej ho smíchem a doslaď medem
ber místo prášků na spaní

A pro všechno dobré zapomnění
vypij jej s mlékem a běž spát
přes sen se všechno dobré změní
než slunce shlédne na západ

Mrazivé a ztracené

10. ledna 2011 v 18:21 | Raven |  Miniatury
Originály téměř všech jsem ztratila... popravdě, byla bych moc ráda, kdyby už se nenašly, protože se naprosto nejvíc děsím toho, že se najdou na tom místě, kde nejvíc ze všeho být nemají... huh.

Mám se - nemám. Tedy, mám. Mám hromadu práce, všichni kantoři chtějí psát písemky a zkoušet, do toho propadám z fyziky a matematická bestie mi dýchá na záda. Navíc jsem bezpodmínečně musela stihnout přečíst Pána prstenů za šest dní a musela jsem všechny díly i vidět v rozšířené edici (jeden dokonce dvakrát). A pak se stane, že se mě zdá, že bojuju místo Eowyn s černokněžným pánem Angmaru a když ho probodnu, z ruky se mi stane elipsa a naneštěstí není žádný Aragorn a žádný athelas a tak mě čekal zlý osud...

Mám stres, je mi špatně a tu matiku zítra... Chm.

takže zde - kupa mrazivých a jedna veselé fyziologická. :)


tak.
***
Mráz
ukusuje z chodníků a šíje se mu třpytí
má chuť i na mé ruce
 - a tak není zbytí
(neb rukavice zas zůstaly doma)

Pak
olizuje z mých nehtů kapky krve
když kolem kloubů položil mi věnečky zubů
bolí to jak čert a přesto
Několik metrů nad zemí zpívá Múza



***
Hřebenem učesal mráz větve stromů
nad zmrzlým korytem na syrinx hrál
Vlkům či sobě snad? Propána, komu?
pak sluncem se rozplakal a odplul v dál



***
Skuhrá když leží na chodníku
tak studený a třpytivý
když blikla lampa chichotal se
je sice krátkověký
ale nejvíc toho ví


***
Kluzká je cesta k mému srdci
pozor dej krok od kroku
a prosím zpomal
Nechceš přece
zase mi ležet v žaludku

Neoroční

2. ledna 2011 v 21:53 | Raven |  Miniatury
Občas si říkám, že by bylo hezké napsat něco, co by bylo báseň a ne jen verše na čtyři řádky. Ale co.

Ten moment byl kouzelný. Ale to vám dojde, jestli budete následující řádky číst. O pět hodin později jsem měla fakt divný pocit. Směska absolutně všeho co jsem za minulý rok cítila.)

A mám nový sešit. Ten starý se už začal rozsýpat. A nebylo kam psát. Vlastně neměřím svůj nynější život na roky, ale na sešity. Tenhle nový má stříbrné kroužky, je recyklovaný a myslím, že ho budu mít ráda. Uvidíme, jak na tom budu s nadcházejícím rokem. :)))

Radši žádné novoroční přání. Ale mám vás ráda. A děkuju vám.
ra










Kruh
Stojíme ruce v kapsách zmrzlé
rty utopíme v modlitbách
obavu spolu zaženeme
a potom překročíme práh
2011

Dveře
Na prahu jsme a bez váhání
spěcháme! Honem! Rychle vpřed!
A všechna novoroční přání
rozplynou se v dým
když hoří nebe, plane celý svět

Nový rok
Hoří nám nebe nad hlavami
svíce se pletou s větvemi
proč lidé zapalují nebe
a uhasit ho nechtějí
a jejich srdce nehořlavá
se brání každé naději

Rock
V ohni přišels teď jsi náš
tak mladý a už ti hoří frak
a na ohni také dodýcháš
- pakliže Pán nám dopřeje
my uzříme tě umírat

?
2011
Rok, který vypadá
jako žádné moje vysvědčení.
















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com