Prosinec 2010

Miniatury jedné těžké noci

28. prosince 2010 v 12:30 | Raven |  Miniatury
Všechny vznikly v intervalu od jedenácti třiceti do dvou dvaceti pěti ráno. Jsou dost... šílené, řekla bych. Až je budete číst, zkuste pamatovat na můj duševní stav a opravdu to zkuste brát SKORO všechno doslova. Teda.. jestli to chcete pochopit. Což se převelmi vřele nedoporučuje...

Začněmež zlehka... a raději se ani neptejte, JAK dneska skončíme....

Ta doba je prostě dobou přílety mého havraního Múzy. Sežerte mě za to.

ra

Nadaná
Tak něco ve mě asi dříme.
A co? - Raději nevědět.
Protože možná, až to zvíme,
pozře to zčerstva celý svět.

Kriminální
Vězení svého hryžu mříže
jsem jako zvíře šílená
úlevu čekám od usnutí
- to však jen trýzeň znamená
Zdá se mi zase o tobě.

Prohnaná
Čeká a rytmus stále stejný
jen moje srdce pospíchá
já znám jen lásku co nešťastná je
a už ani nevzdychá

Nadranní
Studené prsty
a ani kapka vína
bojím se usnout nechci
se zítra probudit
zase jiná

Na shledanou
Zase mám své ruce prázdné
čekám až mne můj svět zhasne
- a díky, bylo to tu krásné...

Topinkovač není solárium (naštěstí)

26. prosince 2010 v 23:49 | Raven |  Havraní krákání
Háhoj, všechny bytosti dobré zvůle, které umíte číst a shodou všech špatných okolností čtete právě toto.

Přišel opět čas naservírovat vám pod nos přehršel pseudointelektuálských plků. Takže se do toho raději pustíme, abyste dlouho netrpěli.

Tak za prvé, miluju Vánoce. Ačkoliv jsem si představovala, že je budu trávit úplně jinak (třeba kyanidem...), stejně si je dost užívám. Tedy - ano, plánovala jsem, že budu jíst hromady cukroví. taky jsem si slibovala, že budu nadmíru spát a válet se celý dny u pohádek. Skutečnost je ale taková, že hromady cukroví nejím, protože je mi z toho množství jídla spíš lehce nevolno, nespím, protože pořád pendluju mezi Archou a domovem a tisícem dalších míst a neválím se u pohádek, protože na to prostě nezbude čas.

Bohužel moc přemýšlím, takže mi nezbývá než se od rána do večera smát, neboť mnoho věcí nenadále nabývá naprosto netušených rozměrů. Například takové vánoční kancionálovky. Nemůžu z nich zazpívat polovinu, aniž bych se po dobu pění neusmívala a nechechtala. Všichni na mě pak divně koukají. Ale žijte si s tím, s tou nadměrně rozvitou fantazií! Jestli chcete příklad... Nesmějte se potom, co je ohlášena píseň, která se jmenuje "Z Betléma se ozývá".

Hm, to jsem si myslela, že toho napíšu víc, že si budu stěžovat na ten rozkošný zdálky, mokrý a smrtelně studivý sajrajt, o tom, že bych hned po Vánocích chtěla jaro a tak. Ale vzhledem k tomu, že jsem si trochu neplánovaně provedla trepanaci lebky (zapomenutým skřipcem ve vlasech) a všechno pseudointelektualita prchla, už nenapíšu nic. A dobře pro vás. Pak by vám totiž praskla a hlava a to víte, to by nebylo vůbec hezké.

Hezké by bylo, kdyby mi tím otvorem v lebce utekla i ta zatracená emocionální deprivace (kterou jsem si dnes zase šikovně prohloubila. Ano, ano, šikulka jsem), ale ta ne, ta se drží jako klíště. Ach jo. Princip černé košile je asi nepřekonatelný, ačkoliv některé na něj nevěří. Pche. K tomu čtu článek s názvem "Jak nejlépe uspat batole" a fakt nemám páru, proč. A nejspíš jí ani mít nechci.

Tak, toť vsjó. Stejně jste z toho víc než devadesát procent vědět nechtěli. :)))

Miluju vás, astalavista,

rav

Uříznou!

20. prosince 2010 v 15:34 | Raven |  Da da
Hm, tvůrčí krize. No nazdar. Dala jsem se na dadaismus.
Částečně jsem nadšená a částečně dost smutná. Je to dost běs, ale alespoň je to zajímavé. A ano. Je tam kus mě. Hlavně ta poslední "věta"... :)

Použila jsem článek z MF Dnes z 25. 11. Je to pár prvních řádků krátkého článku (možná poznáte, o čem byl). Nejsou tam všechna slova. Některá mi popadala na zem, když jsem stříhala...
rav








***
Přežijí stromků
slibuje vánoční přírody tato
připravíme Vánoce = to?

Půjčují se v květináči svátky
živé
Pokud vám
můžete si zpátky 
do vrátíme přes stromky
Uříznou!

Lavina sněžně proklatých miniatur

14. prosince 2010 v 19:35 | Raven
Ok, to co jsem napsala včera, bylo hloupé. tak to tedy zaplácnu něčím jiným.

Už dlouho se mi nestalo, že bych popsala šest stránek jediným hutným pocitem. Takže řekněme, že všechny dnešní (a pokud jde o původ, tak i včerejší) miniatury jsou velmi monotematické.

A zatraceně moc studí.

rav


***
Ty bělostné dny s láskou vraždím
a v jejich střepech hledám sen
Pak pro ty střepy málo pláču:
Jsem vina - kdo je nevinen?


***
Jsi bezedná skrýš všech mých
snů tak naivních
Uctím v tobě památku svého pádu
a svoje chyby zakryji peřím
co tak ráda kradu
mrtvým labutím


***
Klidně si mě neměj rád
nepoznej mě nevěř mi
Ale já v tom lítám stále -
pošlu ti lásku pod dveřmi


***
Složit se přetiše do jeho dlaní
a čekat co se stane dál
chtěla  bych zase klidné spaní
a jeho klid a ideál


***
A ty mě zhasneš jedním "cvak"
protože je to k pláči snadné
jako když vločka k zemi spadne
- v beránčím rouše skrytý drak

S _ B _ _ _ _ _ M _... Oběšena!

13. prosince 2010 v 19:50 | Raven |  Havraní krákání
Krá, drazí zesnulí.

Už je to zase nějaký ten pátek, co jsem vás naposledy obšťastnila svými hloupými plky, ale protože se mi po vás stýskalo, rozhodla jsem se opět napáchat nějaký ten zápis. Takže způsobuji ve vodách internetu opět havárii žvástového tankeru.

Záchrana nemožná. :)

Nemohu hýbat dolní polovinou těla a rukou v pravém rameni. Ono když se špatně informujete a vyrazíte na mládežnickou akci v zimních botách na podpatku (a taky v tenkém koženém kabátku, ale po hodinách běhu stejně nebylo důležité) a kolem půlnoci vás přepadne noční hra (mimochodem jedna z nejúžasnějších nočních her, co jsem kdy hrála!) a vy pak dvě a půl hodiny běháte po namrzlých kočičích hlavách, nedopadnete asi jinak. Nejen že pořád kloužete, padáte, ale taky se neustále snažíte jakž takž udržet rovnováhu (jestli se tomu tak vůbec dalo říkat...) a jakous takous důstojnost, svalový tonus se neuvěřitelně zvyšuje a jeden až tři dny po akci dost komplikuje život. Konkrétně já nejsem schopná dát si nohu přes nohu bez toho, abych si pomohla rukama...

Každopádně jsem si hrozně užila víkend. Až ke konci se to trochu zvrhlo a neděli jsem prožila ve značném stavu skleslosti. Sebevědomí, mrcha jedna hnusná. Nemám jí a nechci jí. Nekoupím, nenabízejte, díky. :) K čemu je? Kdyby byla důležitá, tak bych bez ní umřela, ale nic takového se nestalo :))) Je těžké ji hlídat, aby vám nepřerostla přes hlavu a navíc - jsem vychována k realistickému pohledu na sebe, tudíž nemám potřebu vytvářet si o sobě jakési lživé iluze o tom, jak jsem půvabná (když realita se rovná malé hrudce zeleného hnusu, již jsme objevili jednoho letního rána v podpaží), inteligentní, pohotová a jinak rozličně awesome - a následně v té iluzi ještě žít. But...

Just imagine that situation. You are really hard trying to impress someone. The one seems he didn't even noticed you. maybe if I had a little bit of self-confidence, I would take it better. Now it just destroys me...

A můj Múza asi definitivně někde zamrzl, protože píšu hrozné kydy a vůbec se mi nelíbí. I když co byste chtěli... Například teď, poté, co jsem snad tři hodiny plodila jeden zatrachtěný protokol z fyzikálních laborek, mám psychickou energii akorát na to, abych chodila po čtyřech, slintala a koulela očima na všechno, co vypadá, že má větší inteligenci než já (pračka, varná konvice, kapající kohoutek). Navíc bych potřebovala trochu spánku, trochu peněz (Vánoce holt trochu lezou do peněz, no. :)) a taky trochu víc fantazie.

A little bit sad is the fact that I feel like I need to know someone who probably doesn't want to know me.

Navíc mi příjde velmi humorné to moje každoroční zimní nachlazení, kdy mi každý doporučuje, ať radši zůstanu doma, jen co mě vidí po dobu i jedné milisekundy. Smutné je, že já takhle vypadám od prosince do února (ještě smutnější, že ani pak se to o moc nic nezlepší :))). Takže s sebou ustavičně tahám tak tři balíčky papírových kapesníků a snažím se vyhýbat veřejným prostranstvím, kde bych mohla děsit malé děti a staré lidi. :P A když ještě k tomu v rámci pozdní prevence pojídám nadměrné množství mandarinek a pomerančů a následně velmi důkladně a velmi nápadně oranžovím... :))

I don't want to hear those lies I'm pretty or so. I just want to hear from ONE person he likes me the way I am.

Jak se máte vy? těšíte se na Vánoce jako já (tzn. jako malý Harant z polžic a Bezdružic)? Nemrznete mi?

Tak zase někdy nakrá,

tak.

Převelice zmatené miniatury

11. prosince 2010 v 20:26 | Raven |  Miniatury
Chaos. Zima. Rýma. Mlha. Zkáza. mráz. Lupiči mrtvol.

Achjo. Někdo mi připomněl, že existuju. A od té doby jsem ve značném stavu skleslosti, který se dost blíží depresivnímu stavu. Achjo. To fakt nesnáším. Když je něco ohavného a příšerného, tak nad tím snad nepřemýšlím, ne? A to je to protivné. Cítím, že něco není v pořádku. Ale co? 

O tom asi bohužel někdy příště. Asi budu zase muset napsat Adalbertovi... :)

Just give me reason, a proof, a beautiful sign...

Astalavista,
ra











**Perly**
Pravda je hluboká a tenká
jako perleť perly na dně  
láhve vína
brousíme se navzájem a potom sami
sedíme v zimě pod hvězdami
a pod nebem, jež nezhasíná

**Ona**
Jsem.
Mluvím hlouposti
potím inkoust 
a celá záda tak mám popsaná básněmi

**Fragment čmáraný na lavici**
V malíku tisíc hloupých veršů
a ptát se nechci, radši ne
po zdech svou duší v octě píšu
myšlenky zmizí zmatené
- tak hledám novou sílu tlouci
Najdu ji? Nevím. Kdo to ví?
tak píšu verše na lavici
pro toho, kdo mi odpoví

**Stáda**
Pak svět se vzbouří
budeme křičet a pojídat hady
a vzpoura visí jak meč pana Damokla
jsme zahnáni bičem do ohrady
jsme stáda na kost promoklá

**Slib**
Dodržet slib co jsem ti dala 
- nevyhnat svatost od svých rtů je
Rébus a hádanka:
Pakliže řešení mi chybí
a má ho strojit pouze čas
tak dej mi sílu plnit sliby
aby mě ten čas nepropás

Na srdci sněhy tají

2. prosince 2010 v 20:20 | Raven |  Sedmero Havranů
Věci jsou spletité. Venku je to něžně krásné a studivé (vzhledem k tomu, že tyto dvě vlastnosti má i zmrzlina, je to pozitivní), mě začalo bolet v krku (už jsem si říkala, že je to nějaké divné...) a pak se stane i to, že stojím dvě hodiny před tabulí. Ať už se děje cokoliv, nějak si to všechno užívám, včetně toho, že se občas nedaří. A učím se svaly na biologii a hloupě plácám, Takže k věci, přátelé, než vás unudím svými plky k smrti. :)

K dílu - sníh a prapodivný cit. Dopis jemu, dopis někomu, dopis nikomu. Těžké je bojovat, špatné je se vzdát a těžké opomenout. Těžké gumovat kaňku z čerstvého sněhu...

tak.

¨




***

Nad dopisem plným cizích slov
skláním se lechtám svými vlasy
slova jsou krásná láska tíží
roztrhám ho nepošlu ho taky komu asi
zapečetím ho svou
zmrzlou slzou
A třeba nás to sblíží
že za našimi okny padá stejný sníh:

"Padají labutě na kusy rozstříhané
slůvka jsou štvaná jak divá zvěř
mám otázku na váš klobouk pane
labutě jsou tuze tiché ve svých citech studí
stopy ve sněhu kapku krve dají
to jsem já ta cizí slečna
a z celého srdce prosím vás
A pak jsou dny které utichají..."

















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com