Říjen 2010

Křídla

21. října 2010 v 19:23 | Raven |  Zpod vlčí tlapy
Jedna kratší z  července. Jedna obdobná už tady je, jen tahle čekala v notesu, až  přestane bolet. Možná si dotyčná ještě pamatuje, že to bylo pro ní, jestli ne, tak jenom dobře.

Občas lepší úplně zapomenout.


rav











Teď cítím se tak trochu sama
můj Anděl mi to nevěří
a není tu - hlídá toho tvého
z křídel mu staví přístřeší

Tvůj Anděl totiž tiše pláče
a pro slzy tě nevidí
vzbuďte ho někdo, toho spáče,
ať nechá smutek pro lidi!

Půjčené kosti a jiné ženské problémy

17. října 2010 v 1:30 | Raven |  Havraní krákání
Teď dělám taktickou hloupost. Verše, o kterých chci vědět, co si o nich myslíte vy, jsou pod těmito nepodstatnými (nudnými, deníčkovými/pitomými/pointless/whatever) plky, ale to se, doufám, ztratí. Nejsem Napoleon. Teda doufám. Ale tu trojcípou čepici bych si rozhodně nechala líbit.

Ale trpím skoro stejně jako Napoleon. Ne, že by mi zrovna v tento moment bylo tak brutálně špatně (Algifén!), ale už mi bylo i líp. Spíš píšu, protože se mi zkrátka jen nechce spát (nevím přesně, jestli tohle je nějaká nemoc, ale u mě se z toho vážně už stává diagnóza.) . Kdyby mě alespoň motivovalo kosmetické hledisko, prohlubující se kruhy pod očima, nekvalitní pleť nebo podobné pitomosti! Ale ne, mě musí být můj xicht prostě putna. Áchjo. Otravné já.

Prakticky už nebydlím doma. Bydlím jednou nohou ve škole (od té doby, co jsem si tam zapomněla termohrnek na svůj ranní čaj ještě víc, než si myslíte)(omlouvám se TOP09 za užití jejich volebního sloganu ve svém apolitickém článku) a druhou v arše a v MHD (kde jsem si sice nezapomněla nic, ale strávila jsem tam tolik času, že byste za tu dobu stihli zasadit strom, čtyřikrát ho prořezat a z jeho výplodů udělat kompot).

Zpět k ženským problémům. Ne, nebudu sprostá, ani bez obalu. Jen jsem už zase vylepšila skóre z fyziky. Dvě kule, jedna hranatější než druhá. A taky mě čeká kontrola u pmudrB. Bojím se ho moc. Možná mě defenestruje. Ještě, že má ordinaci v přízemí. Já totiž necvičila třikrát denně ani zdaleka. To bych totiž musel cvičit třikrát asi v noci, jinak si nedokážu dost dobře představit to, jak bych měla do svého denního rozvrhu zakomponovat tři samostatné cvičební celky zhruba o půl hodině. Za bych to nestíhala, za druhé z toho asi umřela. Všeho moc  totiž škodí.

Taky bych měla přestat jíst. Když teď budu tlustá a oni mi udělají odlitek na ortézu, tak by to pak mohlo zapříčinit veselé situace, protože ve chvílích velkého stresu, který se vyskytuje v hutné míře hlavně před pololetím, bych mohla z ortézy vypadávat horem dolem. A to přeci nikdo nechceme. (Ani ty, Adalberte. A pokud se budeš ještě chvíli blbě pošklebovat, dostaneš jednu slovníkem po té své zlé škebli. :)))

Začala jsem nosit ke košilím kravaty. Líbí se mi to. Líbí se mi pocit, že si umím sama uvázat kravatu. Líbí se mi tátova puntíkatá kravata, kterou má ještě z gymplu. A neúčastnila jsem se Suitup! day, protože jsem ideově mimo. Sežerte mě. (I s botama a kravatou. Puf.)

Mám vypůjčené kosti. nebo mi to alespoň tvrdili na RTG pracovišti pcké nemocnice. Dostala jsem obrovskou obálku s fotkami  mých nefotogenických kostí (jaký pán, taková kost!) a na ní bylo lihovkou  napsáno veliké "PŮJČENÉ!" ... Dumala jsem nad tím dlouho, než jsem nato přišla. Mám prostě půjčené kosti. Ale nevím, co já s tím budu dělat, až je někdo bude chtít zpátky. Cha. Asi budu... asi budu konečně bezpáteřní... :))

To je zase jednou koncentrovaná nuda, co? Jestli právě litujete, že jste se naučili číst, moc vám děkuji, neb jste to přestáli až do konce a to je vskutku vákon hodný odměny. Najděte si někde (u sebe!) doma čokoládu a dejte si. Zasloužíte si to.

LINK :)

Přeji vám všem báječné říjnové dny


ra




Předpůlnoční

16. října 2010 v 11:15 | Raven |  Havraním brkem do popela
Poslední dobou se nestává, že bych se vracela včas domů. Pořád někde lítám, něco provádím, byt opouštím o půl osmé (a párkrát do týdne ještě dřív) a vracím se taky pozdě.
Ale nevadí to - navíc po cestě autobusem se báječně píšou verše, ačkoliv mám vždycky problém to po sobě rozluštit.
Jsem právě nafetovaná Algifenem, střídavě kňučím a střídavě pracuju na údržbě svého životního prostoru (když dva týdny neuklízíte, projeví se to... Bohužel :)))
Každopádně, pořád na mě padá něco hutného a lyrického.
Miluju.
Ty obvyklé věci - znáte to. Mimochodem, všimli jste si někdy, jak krásná je městská noc? To, co z dálky vypadá jako ohavná žlutá záře nad velkými městy, je zblízka něco báječně sametového. Stoupněte si někdy mimo záři lampy a prohlédněte si nebe. Třeba nad historickým centrem. Vypadá to kouzelně...
Miluju.

tak.







***
Posype chodník svými kroky
dřív než se vrátí za zrcadlo
lámem si hlavy nad proroky
Nemáme cizím co více přát

Jsme navzájem si a v sobě sami
jsme jenom zoubek v hodinách
sny naše s dráhou nad hvězdami
jsou naposledy lidský prach

A je noc a jen zvuk mé chůze
nese se modrou městskou tmou
Miluji chvíle kdy nejsme sami
kdy samy hvězdy k nám lidem lnou

První říjnové miniatury

11. října 2010 v 19:54 | Raven |  Miniatury
Hodně chodím ven, hodně fotím a hodně přemýšlím. A čím víc přemýšlím, tím víc padám z obrubníků, po kterých chodím.
 Kdyby se to bralo doslova, má to velmi určující charakter pro můj život. Cha. Ale tentokrát je to dokonce i v reálu. Je totiž složité zároveň brodit nohy v listí, jít po obrubníku, sledovat to krásné listí a báječný kontrast stromů s oblohou...

Jo. A nepiště si pak verše. Takže zase pětinášup. (a tentokrát... mají některé dokonce i název! :))

rav










*
"Konec"
Až jednou řeknu vše co jsem chtěla
možná pak zmizím bez potlesku
vždyť nedělit se je tak strašně snadné
těžší je mávat beze stesku


*
Zklamání je cesta těžká tuze
je plná trní a prapodivně zvadlých květů
všechny spletené v ocelové stuze
toulání - má smírná oběť světu


*
"Bez obálky"
Nelhala bych, kdybych řekla
že jednou chci dýchat jeho spánek
půjčit si ho
a jemu sebe zdarma dát


*
Jsi almara plná živých květin
jež na vrchu voní a zdola tlí
rozlišit poruchy a potrestat přečin
je příliš složité a proto jsme zlí


*
"Už zase se chci loučit"
Odešla hrozba z mého srdce
a to teď je
nesmiřitelně prázdné
a cizí


Koutky vzhůru nebo střelím aneb Střelený článek

6. října 2010 v 23:16 | Raven |  Havraní krákání
Už to dorazilo. Avizovaný střelený text. Z pochopitelných důvodů doufám, že nikdo nebudete v tomto... ehm, pološíleném počinu hledat nějaké známky inteligence či čehokoliv jiného, co by neslo stopy intelektu - či vás snad přivedlo k přesvědčení, že má mozkovna je obydlená. (konečně jsem zjistila, k čemu je to dobré. Kdybych měla pokovenou lebku, mohla jsem být kondenzátor. To dielektrikum - vakuum - už tam přeci je!)

Abychom se dostali k hlavnímu bodu tohoto jinak zbytečného článku a pak se mohli věnovat zábavnějším věcem, musím vám s potěšením a lehkými záškuby v tváři sdělit, že již jsem ženou oficiálně střelenou. A kdyby jednou! Opakovaně. Kuličkovkou. Nedokážu si ale stejně vysvětlit to, jaktože už den před tím, než se ono střelení událo, už jsem vymýšlela hlouposti jistého dějepisně-chemického typu (Proč se Polsko a polonium jmenují tak podobně? Protože se obojí rychle rozpadá!)

Nějak jsem chtěla být vtipná, ale moc mi to nejde. To bude to absencí toho přemýšlivého orgánu. Kolem je navíc divná nálada. Já sama jsem spokojená, ale mé neštěstí je v tom, že kolem je spousta nebohých lidí, kterým evidentně podzim zrovna dvakrát nesvědčí a jsou příjemní asi tak  jako hodně naštvané minové pole. Což je škoda, protože nechápu, jak si někdo může neužívat podzim... Na mě například funguje tak, že jdu po venku a tají se mi dech už jen tím, jak je krásná teplota, báječné mraky a přenádherně barevné stromy. A tak vůbec.

Před mými okny se ve větru třepotají listy druhého nejkrásněji zabarveného stromu v celých Pardubicích. Ten první nejkrásnější je v ulici za naší školou a zahlédla jsem ho, když jsem  byla zkoušená z Otokara Březiny. Doufám, že si to ppMŠ a pak OB nebudou brát osobně, že jsem jim pak nevěnovala tolik pozornosti, kolik by asi zasloužili, ale ty barvy... :))

Jestli vám opět unikla pointa článku, neřešte to.
(Mám pocit, že tuhle větu píšu už tak po milionté dvacáté osmé, takže přemýšlím, že si jí napíšu do záhlaví. Jo, změnu kabátu by to fakt chtělo. :)))

S přáním báječného podzimu a alespoň špetky optimismu 
tak.















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com