Červenec 2010

Prací ku trvalému... čemusi

30. července 2010 v 22:59 | Raven |  Havraní krákání
Nazdar mládeži.
Je to běs, ani o tom nebudu psát nijak dlouhý článek.
Zkrátka jsem se s vámi chtěla podělit o své pracovní... nadšení.
Popíšu vám svůj pracovní den. Ne, že bych si myslela, že vás to snad zajímá, ale já to nutně musím někde vyventilovat.

Vstávám pozdě. Po dvaceti minutách marné snahy dát se dohromady a po jednom kafi se vydávám na předlouhou tříminutovou vražedně rychlou cestu na kole směrem na pracoviště, protože pekelně nestíhám. Přicházím tak tak na osmou. V práci mě vítají přelibé tóny, linoucí se z rádia - hraje nám úúúžasná Kiss Delta a když mám opravdu velké štěstí, můj pracovní den otvírá příjemná intelektuální hitovka jako "Moje ex chce se mnou sex", "I kissed the girl" popřípadě "Shut up and sleep with me", což je pochopitelně velmi výživné a obohacující. Když se mi podaří vyštrachat sluchátka, s úlevou se odplavím na vlnách něčeho stravitelnějšího do jiné dimenze... a pouštím se do práce.
Ach ano, práce. Vypočítala jsem, že průměrná mzda na hodinu mi činí zhruba 19 káčé - jsem placená za kus a je to safra zatrolená práce.
Pracuju od osmi asi do dvou a pak, lehce kulturně, sociálně a jinak frustrovaná, valím se domů, kde jsem ještě frustrovanější než před tím.
A v noci se mi potom zdá, že jsem 97% nylon a 3% elastan a že mě někdo po pěti párech pěchuje do krabičky s nápisem "Jemné podkolenky s citlivým svěrem lemu".
Doufám, že když už to nezacelí díry v mém rozpočtu, že to alespoň zocelí mého ducha.

Jdu se zdeptaně zachumlat pod peřinu a psát o sobě, jablečném indiánovi, hvězdičce a spoustě jiných abstraktních věcech.

Miluju vás,
rav

Pro moje nešťastné nebeské světélko

28. července 2010 v 21:24 | Raven |  Pohádky a jiné palčivosti
Pro Ni. Kéž bych to všechno mohla vzít a nést za ni. Udělala bych to bez váhání, mít tu možnost.

Keep breathing.

****

Prý ti zas tvá hvězda z čela spadla
a tápeš ve tmě nebo v popelu
kež bych mohla své ruce ponořit do hvězdného prachu
a otřít je o křesadla
posvítit ti svými hořícími prsty
vzít všechnu bolest na sebe
zbavit tě bolesti apatie vzteku strachu
opět tě dostat na nebe
mezi hvězdy
můj ubohý hvězdný kamínku



Několik sedmiřádkových a hořce zasněných

28. července 2010 v 1:43 | Raven |  Miniatury
Jo. Za týden to bude už skoro měsíc a moment sejde-z-očí-sejde-z-mysli stále nikde. Je pravda, že nechci, aby přišel. Je to strašně zvláštní pocit - vyčkávání na něco, co zákonitě přijít musí, ale co vás absolutně potopí. (Zajímavé. Myslela jsem, že SZOSZM moment existuje proto, aby se lidé netrápili - ale tohle pro mne snad ani neplatí. Prostě vím, že to pak bude ještě víc k pláči.)

Tak tady takhle vyvádím a píšu hlouposti. Tak vám je sem přidám, abyste z toho taky něco měli (třeba kulturní trauma).

Adios, astalavista.


tak.

*
Je strach probudit se
ta směšná lítost opustit pouhý sen
a tichá prosba že chceš se jenom vrátit domů
Je ten, kdo modré z nebe snese
ke směšně hořké lásce navždy odsouzen
uvězněn v tichu bouřících lomů
svého srdce

*
S každým dalším protikladem
jsem blíž
dokonalosti kterou kradem
krásným pohádkám
Tak nesu svůj kříž
Marně vzduch dlaněmi objímám
když nemohu nahmatat sen

*
Máš jméno obláčku
a jsi tak hořkosladký
V mém špatném verši
máš schovávanku
jak v chomáčku
Noci příliš krátký
na moje krásné sny

*
Na tvém bílém kaménku
nové jméno
Jsi můj jablečný indián
Jsi příliš báječný
-A já
chtěla být vždy oleandr
protože tak krásně zní

*
Bublá to když v tichu pláče
mé tvrdé srdce z oceli
vzpíná se
Bolí to že svíčka mého spáče
mě nikdy nevzbudí
A hříšně moc
chci být někde jinde a někdo jiný

Forever - bilingual - Adalbert

20. července 2010 v 23:52 | Raven |  Dopisy Adalbertovi

(CZ&EN)
(fakt sorry. :D)


Drahý Adalberte,
uplynulých pár dní mých, jinak bezvadných, prázdnin bylo evidentně trochou nutného zla. Tritter byl evidetně pohotov využít ďábelských slev v obchodech s oděvy, hledáčku mé milé matinky a mé chronické alergie na nakupování k tomu, aby mě zdeptal na duši i na těle. A k tomu všemu ještě se sestrou. Po té, co jsem ve velmi dobrém čase (14.5 minuty i s vyzkoušením a zablouděním) zvládla nakoupit sestře vyhovující, velmi slušivé a navíc cenově oříznivé plavky (což maminka považovala za nemožné), byla tato výprava do obchodu vyloženě fiasko.
Ne jen že jsem tam strávila 75 minut, třikrát se ztratila (standard je tak dvakrát) ale hlavně tam se mnou byla sestra. Problém nastal, ježto jsme nebyly vyslané pro nic konkrétního. Brrr. Nebudu vám radši ani podrobně líčit ty hrozné stavy beznaděje mezi davy oděvuchtivých ženštin, mezi hromadami zlevněného oblečení zejména zářivých barev a nejčastěji prakticky-všechno-ukážeme střihů. Zbožné přání mé drahé rodičky - pořídit na mě sukni - taktéž vyslyšeno nebylo, neb moje neexhibicionistická povaha prostě není kompatibilní s těmi kusy látky, které sotva zakryjí půl hýždě a stojí při tom pohanské peníze. Pravda, že pár kusů mého stylu (cokoliv s délkou pod kolena), se ve třech případech také vyskytlo, ovšem s tím, že to vypadalo jako květinově vzorovaná stanová celta a kdybych místo toho investovala do zlaté cihličky, ještě bych ušetřila.
Ale zvítězila jsem! Tedy pakliže se počítá vítězství Pyrrhovo. Totálně zdeptaná, uvařená, vyčerpaná jsem se vrátila s celkově třemi kusy oblečení - dvěma černými tílky a jedním tmavě modrým.
Toto jsem tedy k vaší smůle, drahý Adalberte, přežila. Ve větším ohrožení jsem se ocitla, kdž jsem byla vyslána na misi "hlídání sestry do zemdlení duše i těla" s krycím názvem "Jedu na chatu a hrozně se mi chce". Ach ano, ta příroda je dokonalá, chata skvělá, Ale ta sestra! Jela jsem také, poněvadž nebylo možné nechat sestru v celém domě samotnou, zatímco tatínek bude pilně pracovat v Havlíčkově Brodě. Bohužel bylo celou dobu znát, že moje sestra opravdu o žádný dohled nestojí a celou dobu vymýšlí způsob, jak mne donutit vlézt na střechu a spáchat pádovou sebevraždu.
Když se náhodou rozhodla vyhlásit příměří, rozhodla se to stvrdit tím, že budeme sdílet gauč před televizí, na kterém jsem spala. Nejdřív mi ukradla deku a později i spánek tím, že se musela každých pět sekund pohnout.
Tloukla jsem hlavou do stěny víc než při učení matematiky.

Nevadí. Pokusím se vás, můj drahý nepříteli, více neobtěžovat svým blábolením. Zítra si jedu konečně ODPOČINOUT mezi přátele na báječné místo (Až na to, že jsem si to musela vyhádat s rodiči, je to ok.)

Děkuji Vám za Vaše věrné oko, drahý nepříteli.

Zemřete brzy,
Vaše
rav



Dear Adalbert.
I'm sorry for your cram-full mailbox. You know, holidays are here and I definitely need my imaginary foe to write to. So thank you, Adalbert, for being here for me. I'll send you some poisoned wine.
Last few days were probably the well known "necessary evil" of these holidays. Tritter was obviously ready to make hell from them. He had the best occasion to do that - floods of clothes for sale all around, my mother with a for-sale-seeker in her eye and me, shop-fobic person. He did really good job. In one day he made a ruin from me. All he needed wewe 75 minutes, big mall and my sister (did I mention she is the only person in the world I am able to be hysteric about?). And thousand crowns and no idea what I should buy.
When I have an idea, there's no problem for me to buy anything. I managed to find and buy good looking, fitting and quite good priced swimsuit for my sister in 14.5 minutes (including trying and mself lost in the mall for 5 minutes). But that time it was worse. Although my dear mother order me to buy a skirt, I was definitely lost in all those shops. Tragedy.
The issue of skirts is very problematic and complicated. In whole world just doesn't exist "perfect skirt for Raven" (please forget the fact ravens simply don't wear skirts). Single lenght is more complicated than biquadratics. I don't want to call "skirt" something what should be called "I'm-staying-naked-and-you". And, of course, I'm not able or willing to buy (and wear) something like that. The perfect lenght for me is "I-don't-think-I-want-show-you-my-thighs-and-I-also-don't-like-my-knees". And it's obviously pretty big problem in czech shops. Everything what was longer than "I'm-staying-naked-and-you" looked like tent with bif floral pattern, and it's something for what my inner child isn't old (I mean really OLD) enough.
Tritter is really tough enemy. (Yes, worse than you. I'm sorry, Adalbert.) But believe me or not, I won. Ok, I won as Pyrrhos won. Now I have three more t-shirts in my favourite dark colour and what's bitter - horrible experiences.
Dear Adalbert, I'm sure that what I'm going to write to you right now you will really enjoy. - In last four days I was trully near to suicide.
It's called babysitting, but because the "baby" I looked after was my fourteen-years-old sister, I changed the name of this dangerous activity to "sistersitting". But my sister never sits (only when she hurt herself she have been sat still for ten minutes. I thought she was dead!). She only teases me, hurts me, asks stupid (but not "stupid". Those questions really don't have any sense.) questions and does the right contrary I say. I'm sure the only thing she wanted was to see me falling down from the roof commiting the suicide.
I've got really lovely sister, don't you want her, Adalbert? She is cute, loving and I'll visit you soon, if you marry her and take her away from me. I promise. (Don't look at my fingers, right? :)
My dear foe, my Adalbert, thank you for your patient imaginary eye, willing to read all lines of my letter.

You won't hear from me for a while because I'm finaly going to get some REST in forests with my great friends.

I wish you coffin with really soft velvet inside. I hate you,

r

Krapátko zlomené verše

16. července 2010 v 19:50 | Raven |  Sedmero Havranů
No, komu se to nestane, občas (jestli se nepřestaneš ihned tak pohrdavě usmívat, Adalberte, nakrmím tě Bezručem!)(Dobrá, občas je eufemismus.) se naprosto hloupě a nevhodně zamiluje, blá blá blá. Pak něco uslyší, to ho zlomí ještě víc než pocit, že to prostě nejde, je z toho s hlavou v pejru a je celý prostě... zlomený.

Stane se, můžu dodat já a na střípcích svého srdce si zatančit tanec australského domorodého kmene. Jechecháchá. A Adalbert se mi zase směje. (Jednou ho udusím buráky. Praženými v medu. Chá.)

Předtím, než se zapopelím zpátky do svého místa, kde se budu snažit najít ztracenou rovnováhu a rozluštit hádanky typu "Jsem vlastně to, co jsem?" a tak podobně, sem hodím pár nalomených veršíků. Je to docela zábava, ale v kombinaci se stýskáním si a s těmi sladkohořkými sny to docela dost bolí.


Au revoir,
rav

***
Tančit je jak sbírat střepy
do bosých nohou Bože můj
slib mi že jednou zase prozřím
a prosímtě Ho opatruj

*
topím se
dýchám zvuk a plivu vzduch
a ad absurdum
mohu se zblánit abych byla jiná
krvácím uvnitř a trochu se mi chvěje hlas
utečte dokud jste živí
a s celým srdcem

*
V tak velké tmě že nedokážu
skoro se zasmát vlastní dlani
je důvod proč vodu s vínem kážu
dřív než je spolu stužkou svážu
a v oheň uložím

*
uložím ohni svá těžká víčka
své slzy s vůní benzínu
Otázka se vtírá
výsměch je víra
že stále někdo drží stráž
v květech jasmínu
a nenechá tě spát

*
Nadýchnout se tvého dechu
nechat si o tvých očích zdát
a přesto vědět, že nerozumíš
je zkrátka smrtonosný chlad

*
Pojd trochu blíž a ukážu ti
své zlomené srdce
už po sto padesáté
jsem jak 
cirkusová atrakce
a biju jen pro ty kteří lámou
jsem sama se svou v hlavě slámou
a černou slzou na koutku
rtu

*
tančit je jak dýchat svůj křik
je naivní a hloupá doba
bojím se že uvidíš
že lámu se a padám



Sexy coat for Adalbert

13. července 2010 v 23:59 | Raven |  Dopisy Adalbertovi
Hi Adalbert.
It's me again, I hope you suffer a lot. :P

I had great time, thank for your question (I love to force you to ask me, right? :))). One of the best weeks ever. It was so good and I am sure I didn't deserve it - so many things God made for us. Sometimes even regural miracles. And how amazing was our US team! They were just breathtaking all the time. And I fell in love with them and now I miss them so much! Yeah. When I came home from railway station, I sat on the doorstep and cried like a small child.

Although I came to be a servant on EC, God gave me a lot of good things too. I've met new great people and experienced a lot... The reason I think I didn't deserve that is that I have fallen in love again. Do you understand me, don't you? Somewhere, where I came to be just like a servant... my big fault. I can't stand the feeling of failure. My biggest task in this world, to give people opportunity to get know God's love is always interrupted with my sin. If there was some way I could improve it, I would do it - but I just wasn't able to help myself - every type of love is too important for me and... I think you've already met Wolfgang, my dear emotional deprivation. Hem.

(It's right this feeling - I think I know every small detail of his face and if I could draw... You know me, I am an expert around stupid, unreal loves with bad ends. Obviously I am incorrible. The worst thing about it is that it's extremly painful. And this my egoism is harmful not only for me, but moreover for people around me. I need to change something. Really.)

There's so many things I hate and I don't know if it's a shame or if it's right. Sometimes it's just foolish, for example I hate watching soomeone crying - I cut all the bowl of onion on Sunday alone because of this hate. And I hate you, of course. I hate you, because I love you, my dear imaginary foe. Jep, and I love to be this strange.

Two amazing girls were on EC too. C. & I. If you meet them, tell them, I loved the time spent with them.

I didn't sleep last week. At least Saturday, Sunday and Monday I had to survived only with 12 hours of sleep and about two or three litres of coffee. But it was really funny. Why don't you want to believe me? :P

And I hate this heat. I'm pretty sick of it. I hate this sticky weather. And as we're speaking about hatred, I have to notice something very mean about my glasses, because simply I can't stand them. I want my contacts! Please! I can't stand myself at all, but it isn't any big surprise for you, Adalbert, I guess.

I can't remember what I wanted to write to you, but it's ok. It's ok, because it's still me, supid, ugly and so on.

I hope you still hate me.

Poisoned kiss,
Rav & her emotional deprivation Wolfgang & her ridiculous English















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com