Červen 2010

Sonet o naivní touze

28. června 2010 v 20:20 | Raven |  Sedmero Havranů
Mám poslední dobou pocit, že má schopnost napsat cokoliv kvalitního závratně rychle klesá. Inteligetní a kvalitní rýmy mají zřejmě zase dovolenou (dovolená 360 dní v roce - no kdo by to nechtěl?) a rytmus evidentně naskočil do Pendolína a odjel kamsi směrem ku Praze. Sonetová forma mě sice hluboce fascinuje, ale napsat ji zcela očividně a uchaslyšně neumím. Ale to je putna. Tohle je spíš o obsahu.
No, tak přímo vraždit mě za něj nemusíte. Ale musíte chápat, že citová deprivace prostě udělá své - nasekala pěknou paseku a podle všeho ještě s mýcením neskončila. Takže se opčas deprivovaně kývu a deprivovaně se směju (což se strašně líbí Tygře) - a konečně píšu tyhle naprosto klišoidní patvárky.
Chi chi cho cho che che.

Pařát a klof,
tak.

°°°°°°°
Máš srdce ze skla nebo z kamene
kdo ví jestli je mramorové nebo se snad snadno tříští
a tak často a tak náhle zmatené
když ujel ti vlak a ty čekáš na ten příští

Je lepší spalujícně toužit
nebo prostě jenom mít
Je lepší plakat u kaluží
či mít v duši hluchý klid?

Neznámost je výsada fantazijních králů
podivínů jež léto honí v ulicích
Představa se často skrývá v málu

Neznám tě - ale pohled těch tvých očí snad
Jsem bez naděje, ale myšlenka je krásná
na to, že mohl bys mít rád

Tři krátké pohádky pro hořké sny

26. června 2010 v 2:54 | Raven |  Pohádky a jiné palčivosti
Patetické, zmatené a šílenstvím poznamenané čmáranice citově deprivované holky. Úroveň žádná, kulturní šok zaručen. Nečíst před spaním a před jídlem. Bolí to.

rav












*
První krátká pohádka pro hořké sny - Pan Sedmikráska

Máš sedmikrásku na klopě
stejně jako vždycky
- že se necítíš ani trochu hloupě? -
a jediné co umíš francouzsky říct je
J t'aime
s tou svou prohnanou  falší v očích
a stejně jako vždycky
křičíš
v ulicích prázdných jako mnich
poklekáš a modlitbu posíláš
po větru pryč



*
Druhá krátká pohádka pro hořké sny - Opálová

Opál byl pomocník všem zlodějíčkům
alespoň těm ve starém Římě
A ty jsi taky pěkný pobuda a blázen
když říkáš že jsem tvůj talisman
zatímco po cizích květech hasíš žízeň
A život je stále ten samý klam
Ten kdo seje vodu sklidí jen slzy
ale ani kapku vína
Navzdory zásadě
svého krátkého žití
pod tvým pohledem jsem vskutku opálová



*
Třetí krátká pohádka pro hořké sny - Špatné verše pro mrtvou lásku

Dávno mrtvý zpěvák zpívá
krásnou píseň o své dávno mrtvé lásce
A přesto že zatuchá je až závratně živá
barevná jak dlaň
ve které dítě žmoulá lentilky
a s pocitem, že nevybledne
namaluji na zeď její staromódní portrét
Té lásce, dvěma cizím duším
napíšu zcela špatnou báseň
o tom že tuším
co se asi mohlo stát

Maximální miniatury

24. června 2010 v 2:16 | Raven |  Miniatury

Taky jste si toho všimli? Asi jo. Poslední dobou strašně plkám a ke všemu ještě hloupě, neskutečně hloupě. Až bych nad sebou zaplakala a vyhlásila celostátní pátrání po svém mozku. (Ačkoli... celostátní... hmpf, asi ne. On byl tak slaboučký, že by neutekl ani k popelnicím.) 
Celé to zapřičiňuje stavy, kdy si připadám nepředstavitelně neinteligentně a trapně. A taky trochu uboze a tragicky. Ale tragický případ jsem byla vlastně vždycky.
Ukončím své dalekohlody (tu zkomoleninu chudáka optického zvětšovacího zařízení jsem zvládla vymyslet ještě předtím, než mě kolega Mozek opustil) a zkusím to vyžehlit (dle mého)  o něco méně hloupými miniaturami. Ale nečekejte zázraky. 

Pařát a klof,
rav



***
Morbidita této hedvábné chvíle
spočívá v tom, že
pro všchnu tuhle hebkou krásu
zemřelo tolik budoucích motýlů

***
Z toho, co mi zbylo v hlavě
můžu si upříst ještě jeden sen
a pak lehce naléhavě
ho vykřičet do světa ven

***
Když si rozvazuji uzly na vlasech
které jsem udělala abych neupadla v zapomnění
a vzpomněla si že jsem chtěla
ukončit rozhovor s tou slečnou v mé hlavě
A začala dýchat
a snít
trochu opravdově

***
Střechy jsou hřbety tvých báječných koní
dešťové kapky mám na ramenou jako konečky tvých prstů
a vítr ve vlasech je víc jak polibek na dobrou noc

***
Jsou noci vína a růží nebo tříštivého skla
a pak jsou dny bolesti  nebo slunce mezi prsty
a večery obilí nebo máků a velkých lodí
ale rána - ta jsou jen čerstvě nedopečený chléb


Dalekohlod

20. června 2010 v 22:09 | Raven |  Havraní krákání
Hu? Je tu ještě někdo? Teda kromě Adalberta? Hmmm? Nevadí. Stále naivně doufám, že se sem tam někdo nachomýtne. A i kdyby ne, je to ok. Protože takové řvaní do prázdného prostoru není zkrátka úplně k zahození.

Matiku mám za sebou, díky mému úžasnému
Bohu úspěšně, ale úplně jiným způsobem, než jsem si představovala. V pondělí jsem si udělala nejprve krásný výlet do čokoládovny za účelem drcení se matematiky, pak jsem si udělala k umření hroznou pouť domů a pak se obsah mého žaludku vydal taky na výlet, ovšem ne běžným směrem, ale tím přímo opačným. Ale díky mému flegmatismu, který jsem si za ta éta ke svému zdraví vypěstovala, jsem po noci strávené s hlavou v místech, kam jí většinou nestrkám (ne, fakt jenom kbelík. :)) utrousila jednu poznámku, která se týkala toho, že jsem zbytečně utratila peníze za horkou čokoládu s mandlemi...

V pátek jsem se ráno dovlekla do školy a po třech hodinách stresu došlo konečně na věc. Málem jsem se tam u té tabule skácela, ale to nevadí, měla jsem to za tři a s tím božský klid. 

Teď je mi stejně strašně špatně a je přese mne spadlý nějaký spleen, ze kterého sice nemám radost, ale co se dá dělat.

(Ha! Trudomyslnost! Už ji má!)(Zmlkni, Adalberte.)

Ačkoliv se pořád pochechtávám nad "Kdo chvíli močil, močí opodál," mám pocit naprosté vyčerpanosti, vycucnutosti a bezmozkovosti. Pocit takové podivné méněcennosti a nevyslechnutosti a tak vůbec. Takže mám chuť jenom spát a spát a spát... a spát. Během spánku se mi zdají moc zajímavé sny. Třeba o tom, jak s mamkou utíkáme z okultní sauny nebo o tom, jak se do mě zamiloval člen Bee Gees, který ale vypadal jako jeden z Brouků zamlada. (A neptejte se jako který, protože oni vypadali všichni úplně stejně.)

No jo, to je se mnou asi pěkná nuda. Ale mám podezření, že za to zčásti může počasí. 

Rozhodla jsem se od příštího roku konečně začít dělat nějaký to bojový umění, akorát už si nevzpomínám, kou jsem slibovala, že do toho půjdu s ním.

Nebo břišní tance, ať mám důvod trochu přibrat. Kostma se dost blbě třese, teda když nejsou na šňurce. 

Mám chuť na šedýho hraběte.

Poooootřebuju obejmout. Jsem citově deprivovaná. (No, to je fakt změna.)(Zmlkni, Adalberte.)

Tak. Přestanu kydat a půjdu psát tu povídku, kterou už píšu nějaký ten pátek a kterou pořád slibuju. Tak.

Mějtesehezkyastalavistapá.

rav

Vážení přátelé,

13. června 2010 v 23:04 | Raven |  Havraní krákání
Bůh mi poslal docela velkou dávku optimismu a naděje.

Bez boje se nevzdám.

Nějak to prostě dopadne. Tak, jak bude Šéf chtít.

Bum bác,

pařát a klof,


rav

Nechápu

11. června 2010 v 22:29 | Raven |  Havraní krákání
  • Nechápu, proč si myslím, že někoho zajímá, co všechno nechápu.
  • Nechápu jak to, že muži zvládnou nosit kvádra v třicetistupňovém vedru a ještě přitom vypadat mňamózně.
  • Nechápu to, že jsem tak neskutečně B L B Á. Ano, předpokládala jsem, že se IQ zmrzlého kapra někde projeví, ale nevěděla jsem, že to bude tak bolet.
  • Nechápu, jak mě může matematika rozbrečet. Mě, která nebrečí u sebedojemnějšího filmu, mě, která jsem zvládla pohřeb jedné z nejmilovanějších osob bez jediné slzičky. Nad goniometrií řvu jak malá holka. (Nemluvě o dějepisu, který jsem částečně provzlykala a částečně proslzela.)
  • Nechápu tu paní, která se nesnaží jako ostatní učitelé o to, abychom měli dobré známky, ale o ponížení a potopení těch, kteří na tom s matematikou prostě nejsou dobře. Jestli je to jinak, ze srdce se jí omlouvám, ale chová se tak, jak jsem popsala.
  • Nechápu, jak se mám naučit učivo z matematiky za posledního půl roku, když to vůběc, ale vůbec NECHÁPU.
  • Nechápu, že nechápu. Chápu, že nic  nechápu. Ale to u je na mě nějak moc filozofické.
  • Nechápu ten zázračný talent některých lidí, ozvat se po dlouhé době zrovna ve chvíli, kdy máte nejvíc práce.
  • Nechápu taky, proč jsou pak naštavaní.
  • Nechápu, jak může něco tak moc omamně vonět, jako ten jasmín, co mám pod  oknem. A ve sklenici.
  • Nechápu čím to, ale jsem stále živá, navzdory tomu, že jsem za poslední týden třikrát jela do a ze školy na kole v sukni. S těmi širokými volánovými je to opravdu eňoňuňo zážitek.
  • Nechápu ten iracionální strach, který mě dokonale ochromuje a nedává mi šanci jasně myslet.
  • Nechápu, proč si já, které svíčky evokují MJH a Palacha, svítím svíčkami. Asi nějaké zatmění v mozku.
  • Nechápu vás, jestli tohle čtete. Je to blbý jak dalmatin s krunýřem.
  • Nechápu, proč by měl být dalmatin s krunýřem tak hloupý.
  • Nechápu, že jsem právě pochopila, proč by měl. Dalmatin s krunýřem? To je fakt dost blbý. :))
Chápavě přeji všem dobrou s kobrou.

Haúúú!
Krá.
Bum.
rav

P.S.: Pakliže hledáte něco inteligentního, optimistického a na úrovni, odkazuji vás do těchto míst.
P.P.S.: Ne, abyste to špatně pochopili. Není to nic sprostého, je to zajímavý blog. :) Tak šup tam. 

Špinavé perly

11. června 2010 v 21:07 | Raven |  Představy
Je to krize. Někdo mi hází klacky pod nohy a já mám strach.
To, co bude následovat, vzniklo při drcení se na matematickou zločtvrtletku.
Nečtěte to raději.
Je to něco mezi snem a črtou.
Miluju spaní u otevřeného okna.
Pod kterým kvete jasmín - a nevýslovně krásně voní...



Nakreslím panenku s modrobílou hlavou 
na jasmínu se lesknou kapky prachu
špinavý perly
startuje auto
tak poletíme na Jupiter
nebo navštívíme Pluto
a svorně zmrzneme
v diamanty na listech papírových růží
děti se budou smát
našemu věčnému klišé

Potom někdo další 
udělal několik rázných
a pořádně tlustých
čar
přes můj rozpočet
a proto přemýšlím spíš
o špinavých perlách

V jogurtu topím spánek
který nemohu užít 
spolknout jako Jeho růžový majestát 
Ibalgin
A někdo zpívá
veselost za oknem
A svou lež zapíjí
likérem ze špinavých perel
a budou se moc divit 
až se jim netopýři
vpletou do vlasů

Školní a jiné trable aneb "Pro všechno na světě! Nečtěte to!"

2. června 2010 v 0:23 | Raven |  Havraní krákání
Ha ha ha. Červen je tady a mě začíná každoroční šílenství. Tentokrát o to horší, že jsem si zhoršila všechno co se dalo minimálně o jeden stupeň a matikářka mi krvelačně vyhrožuje, že když nenapíšu čtvrtletku na trojku, bude to vypadat bledě (přeloženo pro normální lidi - "na reparát"). Což ostatně bude velmi veselé, protože za poslední dva roky se mi nepodařilo napsat žádnou kompozici lépe jak na pět. A takový repec, to bude veselejší o to víc, protože zjistí, jak moc je mých pět mozkových buněk nedostatečných a vyrazí mě i s dveřmi. Ne, vůbec nezačínám panikařit. Vůbec. Fakt. Áááá. Pomóc pomóc pomóc.

Hej. Fakt nepanikařím.

Uí.

Bude to znít už asi dost trapně, ale jediné, co právě potřebuji, je spánek. Dvacet hodin spánku. V kuse. Docela mi ten odpočinek chybí, takže omdlévám, usínám, chvěje se mi hlas a ráno nejsem schopná stát na nohou. Moc fajn věci. Hlavně dohromady. Jsem zvědavá na to ráno dnešní, protože mám před spaním zvládnout ještě Jiráska a plazy. A nikdo mi nevymluví, že Jirásek je taky pěknej had. A grafomanskej. Brr.

Asi tak. A aby toho náhodou málo, referát na Verlaina jsem zmršila a řekla při něm šestkrát vlastně. Za což mám sto chutí dát si pořádnou řachu do hlavy. To je totiž ještě horší, než kdybych se tam postavila, zařvala "Verlaina si najděte na iReferátech!" a proskočila oknem.

Včera byl den dětí. Chtěla jsem na oslavu tohoto význačného dne obětovat sestru, ale nějak se nepovedlo. 

Bývá to tak. Pro něco se natahujete, natahujete, natahujete, už to skoro máte a pak bum, převážíte se, překlopíte se z postele na úsměv a rozbijete si šišku. (To bylo životní moudro pro dnešek. Jestli se vám nelíbí, pudla na vás.)

Je to krize. Opět. Moc práce, horizonty v ještě větším nedohlednu než bývají a než mají být, žádné peníze a ta hloupá sopka z Islandu mě ke všemu okrádá o sluníčko, bez kterého za chvíli vyblednu a zmizím.

A nebo taky ne. Potřebuju jen překvapení, něco nového, dobrou zprávu, objetí, kapesné (:)), ujištění, že z té matiky neproletím a že se to zatracené slunce jednou ukázat musí.

Jo. To bude ono. Obejměte mě a dejte mi pořádnou facku, ať se vzpamatuju.
Howg.
tak.















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com