Květen 2010

Pět naprosto nesourodých miniatur ku děsu všech zdravých myslí v okolí

31. května 2010 v 1:22 | Raven |  Miniatury
Tak. A je to tady. Utečte, dokud máte možnost. Hodlám vybrat to "nejlepší" z toho, co jsem za poslední dva týdny naškrábala do svého zbrusu nového bločku. (No dobrá, teď už zase vypadá, jako kdybych s ním myla okna a utírala prach z učebnic matematiky, ale na to se nikdo neptá. Aha. Tak to jsem asi neměla odpovídat.)
Zkrátka a špatně, je toho hromada - a otravovat na dvakrát se mi s tím nechce. Psala jsem to různě. Ve škole, v Arše při bohoslužbě, v posteli (zejména kolem třetí ranní se mi píše moc dobře) a tak různě.

K tomu si můžete pustit (nebo radši až potom, na zpravení chuti) si můžete pustit Mr. Sandman v jednom ze dvou následujících provedeních. První verze je metalová a je to cover. Druhá je originál z roku 1954 a je to ženský kvartet. Here comes "Mr. Sandman". :)))



Nejhorší na tom je, že já žeru obě verze úplně stejně.
(Merline! Musela jsem na to zapnout IE, neb můj milovaný Google Chrome stejně jako moje prohlížečová exmilenka Opera to bojkotuje, Mozzila Firefox neví, jestli je spuštěná nebo ne... Jsem znechucená. IE. No vidíte to?)
Nevermind.
Jde se veršovat.
rav


***
Bouře
umývá lidem z obličejů vrásky
a nové tvoří
když uhodí blesk a hrom
 - naděje dobře hoří...

****
Vstávání do mlhy
co chutná jako mléčná čokoláda
je probudit se před půlnocí
ačkoliv jsem předtím
vůbec nešla spát

*****
Blahoslavená žena
jež si zamiluje
šelest svých vlasů
v jeho dlaních
Vždyť ztratit kontrolu
je strašně těžká věc

******
Pierot ukázal na kytici z lásky
lilie tak zlaté jako on byl bledý
slzy mě pálí do rozpraskaných rtů
tak rozpraskané jako truchlivý je on
 - budu mu říkat Simeon

*******
Děsí tě to co vidíš slyšíš
a všechno se tě snaží zmást
když přicházíš v noci
zháší ti lucernu berou ti louč
Tak berou si masky a skrývají svou tvář
jsou tisíce much a je jeden žhář



Takhle o půl třetí ráno

27. května 2010 v 2:51 | Raven |  Havraní krákání
No, vysvětlujte světu, že jste noční dravec. Že jste sova a žijete v noci. Vysvětlujte to světu, který po vás ráno v 6.3O bude chtít, abyste vstali, dali se dohromady a přepravili se na kole (!!!) do školy a neusnuli při tom (a v nejlepším případě ani tam, ale to přesouvám do přihrádky "UTOPIE"). Celý svět je podle mě špatně nastavený a nejpalčivěji toto pociťuji právě ve chvíli, když se ve tři ráno tetelím blahem při rozebírání Verlaina a dělám si laskominy na Skácela, kterým se chci oblažit, než půjdu "spát". Na dvě hodiny. Och. :)

Verlaine je prostě báječný, ale nebudu vás tím teď nějak zvlášť zatěžovat. To byste pak také mohli mít psychické problémy a tak a to já nechci. Stačí, když mých pět mozkových buněk každým dnem chřadne. Je to nepříjemný pocit, když vaše neurony mají rýmičku. (Jsou protivní stejně jako chlapi. Ch.)

Stačí, že mám problémy já. Před deseti minutami se mi začaly třást vyčerpáním ruce tak, že skoro nemůžu ani psát na klávesnici (a to bych po sobě ještě měla luštit ten škrabopis!). Taky jsem někam zahodila nůžky, kterými stříhám záložky do sedmi set stránkové bichle, což je prosím právě soubor díla pana PV. A protože jsem ty nůžky ztratila, rozhodla jsem se napsat tento nicneříkající, bezpředmětný článek. 

Klidně si ty nůžky zlynčujte, když je najdete, mě je to šumák.

Právě se mi v jednom klipu zase mihnul nějaký hezký blonďák. A taky jsem půl večera strávila tím, že jsem sledovala A very Potter Musical. A taky jsem snědla za celý večer téměř půl tabulky hořký studentský pečeti, což je taky nadmíru ostudné (a pro mojí figuru nic moc. Před "spaním" si ještě dám svých třicet kliků.) No, dějí se takové veselé věci, které mě rozptylují a kvůli nimž mám děsivou chuť mlátit hlavou do stěny a řvát "Nechte mě, blonďáci, nechte mě, stupidní vtipné věci, nech mě, čokoládo, já chci pra-co-vat!", což si ale nemohu dovolit, neb bych vzbudila celý barák, barák by zavolal policii, policie by se mě bála a tak by zavolala na psychiatrii a psychiatři by mě jistojistě a milerádi ustájili v nějaké epes léčebně, neboť se právě s gustem začínám domnívat, že Verlaine se odjakživa kamarádil s polární zelenou opicí s růžovou sekerou v hlavě.

Jestli vás zajímá, kdo z nás dvou je na alkoholu, zda já nebo Verlaine, ujišťuji vás, že Verlaine.

Já mám jenom zatraceně velkej spánkovej deficit.

Žijte a spěte blaze, já se jdu zažrat do Verlaina a plánovaný návrat ke spánku je časován někdy kolem čtvrté.

Astalavista bejby bum bum bum rum bum bum (ten rum jste neviděli)


r

Krá. :))


(Těm, kterým se nelíbí hromada gramatických i jiných chyb, co jsem tam nasekala, vzkazuji, že mi klidně můžou políbit pařát, neb já s tím fakt nehodlám nic dělat. :))

Volaný účastník je dočasně vychechtaný

20. května 2010 v 21:24 | Raven |  Havraní krákání
Nazdar všemu lidu zvířecímu i zcela antropomorfnímu.

Když můj den nezačne v 7.29 (případně v 6.39) tím, že vyběhnu s šíleně rozcuchanou hlavou ať už na autobus, nebo se snahou nasednout na kolo a ujet, tak to prostě není můj den. Až se to jednou nestane, nechte po mě vyhlásit pátrání. Někdo mě někdo zabil a nastrčil místo mě úplně někoho jiného. A neskončí-li můj den v jednu dne následujícího, kdy si čistím zuby, platí to samé. Teda myslím. Tady je to trochu diskutabilní - občas si čistím zuby i ve tři... :))

Včera jsem si dělala na fb test "Jsi chytřejší než blondýna?" a přestože jsem při vyplňování testu měla zmrzlé nohy a možná i mozek, vyšlo mi, že jsem "intelektuální plešoun", a protože co je na facebooku psáno, to je dáno, začínám vážně uvažovat o změně účesu... Tím jsem vyčerpala včerejší dávku černého humoru, neb mi ho moc nezbylo - moc jsem nespala a takový humor, to se regeneruje trochu moc pomalu. Věděla jsem, že pokud se nevyspím, nebude se mnou žádná řeč. (Všimněte si brilantní práce se zápory v poslední větě. Jsem z toho tak zmatená, že vlastně ani nevím, co jsem tou větou fakticky řekla.)

Jo. Opravdu jsem potřebovala spát, což se ovšem zase nekonalo. Kruhy pod očima jsou den ode dne temnější a já vážně čekám, až mě lidi začnou na chodnících zastavovat a prosit o sazi pro štěstí.

Hodně se ale směju. Například dnes při fyzice, když panprésor si začal rozpustile brnkat na mandolínu (ne, nesmíte vědět, kde se tam vzala) a já jsem navrhovala banjo, Zuzanu a kaktusový likér. No, máte pravdu, můj slepičí mozeček fyziku opravdu nezvládám a výsledkem celé dnešní hodiny bylo, že jsem si pod zápis napsala velkými, skoronegramotnými velkými písmeny "Náš fyzikář je zvoník od Matky Boží". Čímž jsem samozřejmě nepokoušela chybně definovat vzhled onoho nešťastníka, ale fanatický způsob, jímž bušil kladívkem do hliníkové tyče (l=1,2m).
Kdo uhodne, co bereme, dostane kobr(o)u.

Tak. Pro to, že se všude bavíme o reprodukci (a neptejte se o jaké a proč), případně řeším svojí idiotskou osamělostní otázku na skupince a puberťácky se tomu směju (a Skorodoktorka nosí v peněžence bývalého... papeže), Tygra hází oříšky do piva a tak, jsem si jistá, že to s tím světem není zas tak špatné.

Zítra Veská. :))

A miluji zmoknout na kost, protože je to jedna z těch chvil, kdy víte, že žijete. A zatraceně, (skoro) na plno.

Pařát a klof,
o existenci teorie vymňouklých herců přesvědčená
r

Drobná píseň o naději

19. května 2010 v 20:35 | Raven |  Sedmero Havranů
zatímco okna periferních barabizen velmi tiše a velmi zřetelně artikulují poměrně bezvýznamná slůvka: miluji miluješ milují - jako nápověda z nápovědní budky
(Karel Kryl - Hannibal)


Droboučká. Čerstvá jako některé moje jizvy. Maličká, ale stejně nepatří do miniatur - na to má tahle blecha moc velký význam. Je to písnička, ale ne a ne se trefit s melodií. Až najdu někoho, kdo jí dá tón, možná budu konečně šťastná.
Obraznosti zdar.
(A Kryl byl génius.)

tak.








Naděje je nová láska -
ta, jež si přijde nad ránem
a oděna v tichém rozhovoru
a vyznání tak nesnadném
přináší malou prosbu v očích
a zlatý křížek na prsou
Mám o ní strach, že ranní koně
jí na kopytech roznesou

Pofidérně amorfní parafíny

18. května 2010 v 17:23 | Raven |  Havraní krákání
Zdravím všechny lidi, nelidi, mrtvé, nemrtvé, duchy, neduchy, duhy i neduhy a všechno, co se tu na blogu nachomýtne.

Mám velmi optimistickou náladu. A v tom je ten zatracený háček. Nechápu, z čeho ten hloupý optimismus pramení. Teda trochu tuším. Přesto stále mám převažující množství důvodů k tomu, abych upadla do bahna skleslosti, takže ač se ráda vznáším, stále to moc nechápu.

Mám totiž dost na pilno. Za prvé, snažím se předstírat, že tu angínu, co si jí s sebou trochu nedobrovolně tahám v krku všude s sebou, vlastně ani nemám, což dá trochu práci. Zvlášť to mluvení a polykání se začíná stávat krajně nepříjemným. Každopádně, od teď až do konce srpna mám tak nabitý program, že si nic takového, jako angínu, prostě nemůžu dovolit. Ne, že by to bylo tak drahé, ale časově náročné.  A čas jsou peníze. To by vám mohla povyprávět taková Šípková Růženka. Víte, kolik peněz za ní muselo být za těch sto let, co ráčila prospat, zaplaceno na zdravotním a sociálním pojištění? Chudák její zaměstnavatel! Ještě, že je tady vždycky ta zlá čarodějnice, na kterou to vždycky všechno můžeme hodit.

(To mi evokuje nedávnou diskuzi s tátou u stolu, kdy se v televizi mihla nějaká politička a já se mylně domnívala, že je to ta zloženština Bobošíková.
Taťka: "Ale ne, to není Bobo, ta je víc odulá."
R.: "Cože? Bobošíková je Odula?"
Ooops. To by to měl Frodo safra těžký.)

Kromě toho dost sportuju. Mentálně lítám kolem a snažím se polapit mého múzu, zatraceného inspiraci. Zkouším ho chytat za pačesy, ale nějak to nejde - začínám mít podezření, že trpí formou závažné plešatosti. (No jo, člověk nemůže holt chtít všechno... :)))

Píšu totiž závažný literární kus. A má to být pořádně ponuré a depresivní. Ale jak já k tomu příjdu, s úsměvem na líci a angínou ve chřtánu? Jak mám psát o alkoholikovi (Tygra se přestane zlovolně chechtat), když jednu skleničku svatovavřineckého zaliju dvěma hektolitry čaje s citronem? Jak mám psát o vyhořelém sportovci, když sama nejsem schopná chytit ani potrhlého múzu? Jak mám psát o zadlužené squatterce, když na pardubické kartě mám ještě celých 6, 5o Kč? Jak mám psát o studentovi, kterého vylili ze školy, když... No, ehm, toho jediného vlastně docela chápu.

Tak.

Ještě pro vás mám dvě užitečné rady na závěr.
  1. Když přijdete na dámské toalety, kde je fronta až za roh, nezvedejte oči a neříkejte "Ježkovo voko, tady je fronta jak na dámských toaletách." Proč? Protože jste, prosím, za rohem ve frontě na dámských toaletách.
  2. Nikdy neříkejte dětem děti. Proč? Nelíbí se jim to a chtějí vás za to zkopat. (Fakt!)
  3. Zmokněte na kost, pijte hromady čaje s citronem a nespěte do tří do rána (protože v noci se nejlépe píše.) Až z toho pak budete nemocní, zpívejte si toto - JK&PH - Bude mi lehká zem. Proč? Protože je to písnička o smrti a báječně optimistická.
(Pokud se vám zdá, že ty rady jsou tři, tak si to přeberte. :)))

Pařát a klof,
s láskou


ra


Herbář - pán pod okny

12. května 2010 v 0:46 | Raven |  Pohádky a jiné palčivosti
Páni... Je květen. Miluju tenhle měsíc... kvetou šeříky. Miluju je. Vydržela bych pod nimi postávat celé věky a jenom cítit jejich vůni. Miluji se jen tak poflakovat u otevřeného okna a cítit, jak se jejich vůně mísí s chladnoucím vzduchem.
Jo, hodin zase jako na věži, ale že bych měla chuť spát? Hmm, ani náhodou, takové divné věci se mi přeci v noci nestávají! :)) Zvlášť, když tady je to otevřené okno, že? :)) A to, přátelé moji milí, ještě ani nevykvetl ten můj jasmín... :)) Ale pozor na to, mému šeříku o panu jasmínu ani slovo, aby nepojal podezření, že mu za pár týdnů budu s ním nevěrná :))

Ó jé.


rav








*************
Syringa vulgaris
*

Políbení posílá fialový šeřík
voní mi pod oknem možná i z nostalgie
Ta jeho vůně je fialový šál
Chvíli vyprávěl mi, jak mi srdce bije
a chvíli o tom, že se o mě bál

Zbožňovat jeho šelestění
a jeho parfém jarního elegána
stačí mi ke štěstí alespoň pro tuto tmu
Půjdu se zasnít a snad zase z rána
budu se těšit z krátkého snu


Raveniny skorovíkendové adalbertoviny

9. května 2010 v 12:50 | Raven |  Havraní krákání
... aneb Neptejte se mého tiskového mluvčího. :))

K nezapomenutí. Tak by se dalo popsat to, co jsem zažila za poslední tři dny. Díky Bohu. Stále jsem ještě lehce mimo, takže kdybych psala nějaké hlouposti, zeptejte se, já za vás nakopnu Adalberta a všechno ochotně dovysvětlím. 

Myslím, že moc dobře víte, jak vypadal začátek týdne. Nestíhání, trochu toho distresu, veselé propadání z matiky a vědomí, že v pátek mě čeká poprava. A ta se konala. V Praze. V osm třicet. Ráno. (citovala jsem ctihodnou Iris). A kupodivu to nakonec bylo docela příjemné. Myšlenka byla taková, že budu stát někde, kde na mě bude civět přes padesát lidí, a kvákat něco do výkladu mých báječných dvou sester a dokonce i improvizovat. Tedy, myšlenka velmi bizarní a vzhledem k mým sociálním indispozicím a monstrózní lehké vrozené logopedické vadě také velmi depresivní, neb zpravidla nejsem schopná koupit si ani lístek u řidiče v plném autobuse a občas říkat ř. Ale nakonec to nebylo tak špatné. Ačkoliv mám z těch zhruba deseti minut naprosté okno, a to takové, že skoro francouzské, asi to bylo docela fajn.

Mé sestry jsou totiž náprosto skvělé, zázračné, kouzelné, okouzlující a schopné.

Každopádně výsledek je takový, že jsem svojí uměleckou krabici od bot, ve které jsem doteď (až na krátké výjimky) schraňovala veškerou tvorbu na papírech od loňských prázdnin a ještě dál, přenechala jednomu mladému muži, jehož jsme při tvorbě naší prezentace bombardovaly veselými e-maily a bezesporu si tedy mou uměleckou krabici s origami zasloužil. A abyste věděli, o co důležitější to byla krabice, byl na ní aplikován poslední štěk mého slovního humoru, který následně utrpěl šok ze lži a zemřel. (Never stop exploring - motto outdoor značky The North Face přetvořeno do "I'll never stop using Explorer", což se mému prohlížečovému milenci Google Chrome těžce nechtělo líbit.)

Přitáhla jsem tedy domů Xbox. Těžko říct, co s ním, ale po mém příchodu se do něj tatínek bezhlavě zamiloval. Naštěstí mi ho nestihl uzmout, protože hned jak jsem vysvětlila, že je opravdu můj, už už jsem musela nasedat do auta a odjíždět. Přesto všechno je pravda, že s tím "opravdu můj", mám trochu problémy. Může to ilustrovat například to, že cenu z krajského kola jsem se odvážila rozbalit až ve čtvrtek, neboť jsem měla silnou obscedantní představu, že to bude ještě někdo chtít zpátky. 

Popojedem. Jak jsem se dotkla prahu domova, už už jsem odjížděla na Drsňáky, jimž jsem kvůli Prezentiádě prošvihla začátek. Takže než se zdržovat popisem toho, že jsem zase zmeškala tradiční cestu bez očí náročným terénem, kterou jsem, ačkoliv na drsné akci po třetí, po každé zmeškala, povím vám, jak krásný byl zbytek.:))

Krásný je pocit stát v kalhotách i v obutí uprostřed řeky, po kolena ve vodě. Pocit, když se vám smekne noha a vy jste tam po pás, je více než zajímavý, ale stejně vám cukají koutky a vy víte, že lísteček s nápisem "štěstí - Tereza Hrdličková" vám za to prostě stál. Také to, že se skoro hodinu plížíte v jedenáctičlenné skupině pod vedením Galdiho, stojí za zmínku, protože pakliže nejste zrovna dvakrát moc zvyklí chodit půl hodiny v kuse v podřepu, pěkně vás bolí nohy a motáte se jak mravenec po kapce rumu. 

Ještě zajímavější (a pravda, že ještě bolestivější a veselejší) je situace, kdy prcháte před zlým vlkodlakem v černém Moira roláku a v rámci toho a svého mazalství strčíte nohu mezi dva kameny a se sebeironickým šklebem na tváři upadnete směrem dolů ze svahu. A chvilku si tam tak na svém koleni povláváte, než si někdo okolo běžící vzpomene upozornit vás na to, že zajímavě vistíte za nohu a přesvědčí vás, že byste s tím možná mohli něco udělat. 
A ta chvíle, kdy stojíte na laně nad tůní a snažíte se podřepnout, abyste odvázali fáborek, zavěšení za vrchní lano jednou rukou, a v tu chvíli si uvědomíte, že to koleno fakt děsně bolí, je k nezaplacení. Naneštěstí jsem Pepounovi nestihla vykopnout foťák, takže jsem teď kdesi zvěčněná v pozici zavěšená a pravděpodobně dost zoufalým výrazem v obličeji.

Na konec všeho přidejte neplánované přespávání v kostele z důvodu evidentně opilých cizích lidí, plazících se po vašem přebývacím objektu... sečtěte všechno dohromady a máte dokonalý víkend. Akce, adrenalin, akce, napětí. Hurrrrá.

Oběd jsem byla ochotná uvařit jen proto, že jsem to brala jako intelektuální rozcvičku pro můj seschlý mozeček před tím, než nastoupím (doufejme) oživovací kúru ve svojí vlastní pohodlné posteli. A jestli si do tří minut nevyndám čočky, zkříží se mi v levém oku jedna z nich tak, že už jí v život nevyndám... :))

Nevím, kdo umyje to nádobí. Asi já. Achjo.

Když už jsme u toho, můžu vám říct, že slít brambory byl naprosto nadlidský úkol a sníst je teprve, neb podlitina na horním rtu je sice těžko viditelná, ale za to zákeřná. A všechny ty odřeniny cítíte stejně až ve chvíli, kdy se sprchujete. No, alespoň mám díky jejich množství opět na pár týdnu výmluvu proti nošení sukní... :)

Jo. Záviďte mi. Můj Bůh je zkrátka naprosto vtipný a dobrý.

Díky mu a všem, co se na tomhle čase podíleli.

Mám vás vážně moc ráda, pařát a klof posílá



Trička, trička, zatrolený trička!

4. května 2010 v 17:51 | Raven |  Havraní krákání
Nový den, o den méně zbývá do dne P, dostávají se k nám nové, zdrcující informace.

Na finále prezentiády budeme nuceni prezentovat své vrcholné prezentační výkony v jednotných microsoftích tričkách.

Myslím, že když jsem poprvé tuto informaci zachytila, hlavou jsem uhodila do stolu. Asi docela silně. Moc si to nepamatuji, ale vím, že mě teď docela bolí čelo...

Je to zajímavé řízení shůry, neb zrovna dnes jsem si od Hildičky za účelem prezentiády půjčila úžasné, půvabné a překrásné černé šaty (to, že Raven už tak krásná není, je trochu problém, přesto oslnivá krása toho kusu oblečení byla tento rozdíl schopná překonat).

A protože nám, ženám, čili Tygře, Iris a mně, se to velmi velmi velmi nelíbí, rozhodli jsme se vypracovat návod, jak se zbavit nežádoucího kusu oděvu (výše řečeného vyfasovaného trička) a také zdůvodni, proč se domníváme, že toto opatření není potřeba.


  1. Důvodem, proč bylo násilné otričkování zavedeno, bylo, že se organizátoři snaží vytvořit stejné startovní podmínky pro všechny. Můj komentář? Odpusťte mi to, ale tohle je šílenost. Pakliže organizátoři chtějí opravdu stejné podmínky pro všechny, je nutné také nařídit všem dívkám nucenou plastickou operaci (zmenšení, případně zvětšení poprsí na uniformní velikost košíčku A a úprava nosu na uniformní tvar), jednotnou délku a barvu vlasů a jednotný tvar brýlí pro všechny. Chlapcům je pak nutné našpendlit speciální vycpávky ramenou a co se týče vlasů, očí a případných brýlí, platí stejné pravidlo jako u děvčat. Dále bych doporučila i nalepit stejný falešný plnovous.
  2. Ježto každý mladý člověk má tolik sociálního IQ, aby se na důležitější akci vyvaroval obléknutí džínsů a trička (jak to teď ovšem dopadne, teď, po zavedení násilného otričkování), nebo má kolem sebe několik lidí, kteří by byli schopni ho upozornit, že takto NEE, opovažuji se tvrdit, že lehce rozdílné startovací podmínky by jedině prospěly a případné niance by maximálně ukázaly na to, kdo má cit pro situaci a kdo nikoli.
  3. Tímto otričkovávacím pravidlem se eliminují všechny tvořivé nápady, kterými týmy eventuálně mohly podpořit svou prezentaci (viz náš tým). Navíc platí, že k prezentování patří i prezentace sebe sama. Jak vtipně oglosovala Iris doporučení na webu prezentiada.cz o tom že "bychom ve svém vlastním zájmu neměli zapomínat na hygienu", neměli bychom zapomínat ani na vkus, což je ovšem v mikrosoftím tričku jaksi nerealizovatelné.
  4. Platí milé a užitečné pravidlo při prezentování: Prezentující má být oděn alespoň o stupeň lépe než jeho posluchači. Ano. Jsem ochotná prezentovat v microsoftím tričku, pakliže budou všichni v sále (kromě mých kolegyň) v spacím úboru či v rouše Adamově (či Evině, to už si škrtněte nehodící se.)
Zde jsou návrhy, co proti otričkování dělat, ne příliš okatě ho bojkotovat, popřípadě ho využít ve svůj vlastní prospěch.

Tričko-eliminační část:
  1. Samovznítit se, zatímco máme trička na sobě.
  2. Dobrovolně se polít benzínem. Tygra by jako duchovní matka této myšlenky mumlala něco o tom, že jsme zádumčivé.
  3. Náhodou se postřelit/probodnout/zlomit si hrudní kost, zatímco budeme mít trička na sobě.
  4. Polévat se nabídnutým pohoštěním do té doby, než jim dojdou trička.
  5. Oblepit trička černou lepící páskou a přišpendlit cedulku "cenzura!"
  6. Vyprovokovat rvačku s finálovým týmem ze středních Čech, trička poničit, až bude patrné pouze to, že to kdysi dávno byla firemní trička. (Proč tým ze středních Čech? Protože na to bezesporu přistoupí a pak se půjdou převléct do své školní uniformy.)
  7. Vyskočit s tričkem na sobě z okna.
  8. Vyskočit s tričkem na sobě na lustr, tam se samovznítit a probodnout se příborovým nožem.
Bojkotovací část:
  1. Z trička si uvázat turban/jinou ozdobu těla, neb nebylo uvedeno, jak je nutné tričko nosit.
  2. Odmítnout trička s tím, že je to proti našemu náboženskému přesvědčení, zatímco budeme oblečeny v tričkách Apple a Linux.
  3. Prezentovat POUZE v tričku.
  4. Obléct si společenské šaty a tričko na volno přes ně. Pak chodit za organizátory a ptát se jich, jak nám to sluší.
  5. Aplikovat rtěnku a každému v místnosti, kdo se vyskytne v microsoftím tričku, políbit záda. Několikanásobně.
  6. Tričko si začít převlékat na veřejnosti.
  7. Vyžádat si větší počet triček s tím, že je nám zima a poté je libovolně trousit po prostoru. Až nám za to organizátoři vyčiní, co tam pohazujeme odpadky, vysvětli jim polopatě, co to vlastně odhazujeme.
  8. Odmítat tričko tak dlouho, dokud nebudou hrozit diskvalifikací. Pak si ho obléct, lihovkou připsat "Nikdy jsem nepodporoval/a zahraniční politiku Přemysla Otakara II!" popřípadě "Nemyslím si, že by byla vyza velká něco extra."
Využívací část.
  1. Při prezentaci pózovat a prohlašovat cosi o tom, jaké jsme to v těch tričkách kočky.


Howg. Je mi z těch triček tak smutno, že jsem tohle celé sesmolila místo učení logaritmických a exponenciálních rovnic, díky kterým možná také propadnu z matematiky. 

Navrhuji tělesnou proměnu ve stylu Karla Matěje Čapka - Choda, tzn. zfialovět a nic si z toho nedělat, až najednou zemřít za chrlení krve. Nebo se ze mě alespoň stane lenochododlak.

Mějte se líp než já, drazí, dražší a nejdražší. Deklinutje, substituujte, kmitejte nebo cokoliv jiného rádi dělate, v pokoji a myslete na mě v dobrém.

Vaše osamělostí a tričkopohromou stižená

ra















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com