Duben 2010

Miniatura šedesátá, jednašedesátá a dvaašedesátá

30. dubna 2010 v 22:51 | Raven |  Miniatury
Je to divné poslední dobou. Mám jisté problémy, jejichž řešení mám vlastně v rukou jenom já, nebo to tak alespoň vypadá, ale pořád se jen motám v kruhu a narážím na to, že zkrátka nezvládnu.
Nezvládnu.
Nezvládnu.
Nezvládnu...

tak.







*****  
Pálí mě oči
když do tmy zpívám
tak trochu tesknou píseň o nadějích
v bezesném dopoledni noci
A v hlavě se točí
bezústá panenka v červených šatech
naprostá podoba všech hříchů mých
směje se očima a kyne mi rukou


*****
plakat do polštaře svojí malou pravdu znamená
všude před lidmi předvádět velkou divnou lež
jak velká kaňka na obraze
je můj stesk a touha jít
a pít z tvých rukou vodu blesku
a potom chvilku nezemřít


***** 
jak žebravý mnich
nebo harlekýn co tančí v dešti
hluboko v mém srdci
jsi cizí
a pocit že všechno co jsem chtěla říct
vyslovil na patentovém úřadu
někdo úplně jiný
ve stínu čekáš až slunce zmizí

Prezentiáda

30. dubna 2010 v 20:24 | Raven |  Havraní názorování
mě zabije. Pomoc pomoc pomoc pomoc pomoc. Už několik desítek minut s krátkými přestávkami buším hlavou do zdi. Au. 

Pomoc pomoc pomoc pomoc.

Ááá.

Jsem lehce hysterická.

(Ale hlavou mi víří nápady, Tygřici taky. Jsem si jistá, že se to nějak zvládne. Ale stejně! Ááá!)

(Ignorujte to. Ještě dneska tohle zakopu do archivu, ale stejně... Ááááá!!!)

Toliko k projevům "inteligentního" studenta. Ignorujte, zasmějte se, vysmějte se, nechte být.

Tak.

Vlastně bylo i hůř.

27. dubna 2010 v 20:57 | Raven |  Havraní krákání
Já to teda vedu. Teda spíš nevedu. Na co šáhnu, to se pokazí, a na co nesáhnu, to se jen tak pro jistotu radši sebezničí/sebezavraždí samo z obavy, že bych na to sáhla a pokazila já. Alespoň teď nic moc neotlapkávám. No, moc hezké to není. Ale kdo s tím co nadělá. Občas se tomu i někdo zasměje, což je ten nejlepší lék na všechno. Sokolovi se například dnes líbilo, že jsem fyzikáři slíbila napsat obstojnou písemku, až mi někdo vymění mozek. (Jen nechci ten Newtonův, jak by to udělal pan Arbes, i kdyby byl třeba jako mozek Johánka z Nepomuku, ačkoliv teď připomíná jeho seschlý jazyk, nebo naopak, ale kdo se stará. Je už moc dlouho pod drnem.)

Jo. Ačkoliv teď se nevede (Jo, češtináři jsem radši neslíbila nic. Ale koukal. Nic jsme nevěděla. Tragédie.), vedlo se. S Tygříkem jsme upatlaly dort pro Hildu a pro někoho, koho jsem tou dobou viděla jen jednou a to z dvaceti metrů. O to větší legrace. Dort byl. S hromadou čokolády, kokosu, oříšků a šlehačky, který se ale šíleně rozpadal - tak jsme to překřtily na puzzle. Naštěstí chlad a čokoláda všechno zpravily a všechno se slepilo dohromady naprosto kardinálně. (Mimochodem, Tygřík má pořád u nás v lednici podmáslí a kondenzované mléko.) 

Měla jsem se. Bavilo mě lepit z šíleně barevných čtvrtek nenažrané masožravky a krmit je nejrůznějším smetím, co se povalovalo kolem. Bavilo mě trávit čas sčtyřmi nadmíru milými lidmi, TygroHildím playlistem a naším dortem na terase hvězdárny a tak vůbec. A to jaro, které tou dobou vládlo, bylo naprosto dokonalé. Miluju ho. Vážně moc.

Dala bych si něco ovocného. Jahodovou ledovou dřeň. Jé.

Poslouchám divně skvělé věci. A kašlu na metal. Pcha. Pro teď. Poslouchám tohle (S&G), tohle (JJ), tohle (tP), tohle (ZN) a dokonce i tohle.

I přesto, co se děje, zůstávám vcelku optimistická, tedy pakliže je nablízku dostatek chemických přípravků (ibalgin, brufen, paralen...) a nikdo mi nestrká pod nos jídlo nebo cokoliv jiného, z čeho je mi dost špatně. To, co mě dost trápí je, že mě zlobí trafo od Wilhelmína a navíc jsem mu do klávesnice zase něco nadrobila, takže mi vypadává "H".

Jo. Držte mi palce. Nebo to se mnou zase jednou sekne. Chňá.

Mám vás ráda.

A díky, že to pořád ještě čtete, i když je to jenom snůška pesimistických kydů/plků/kváků.

A tak.

:) 

Astalavista.

A všimli jste si, že poslední řádky začínají na A? :)))


r




Sobotní

24. dubna 2010 v 21:22 | Raven |  Zpod vlčí tlapy
Ještě jedna z Velikonoc. Tentokrát o ní nic ironického... to víte, moc vážné téma. Možná jindy. Mám pár hezkých i nehezkých zážitků, hodlám se někdy podělit (Hn, sliby chyby, díky za upozornění, Adalberte.) Kromě toho, matinka mi vyhrožuje mými údajnými žaludečními vředy, což se mi ani za mák nelíbí.

Kchch.
Jsem mentálně mrtvá, ale to neva. Když ne vy, tak nevadí.
Enjoy.
ra





*****
A po tom dni
který lebku vyvolil si v znak
přišla sobota a svou bílou
i připomíná čerstvý hrob však
je bolavá a svírá
Jak když člověk procitne a ví
že nic nebyl jen sen
- pak o čem je víra?
A s otázkou na rtech a hořkostí v hlase
je to a neumírá
Naděj je čekat na neděli
a světlo ve vlasech
je svatozář spletená z tvých
slz
Hrob když zírá do tmy prázdný
ústa otevřená k děsivému křiku
chce se mi plakat slzou skropit zem
a až vyrostou sedmikrásky
chci zasadit pugét díků
právě sem


Whatever.

10. dubna 2010 v 23:33 | Raven |  Dopisy Adalbertovi
Good evening, my dear deer Adalbert.
(Don't try to find out why "deer". It would drive you mad.)
I am ashamed because of the time it took me to write you again. Ok, today in english only. Why? I am tired and stupid. (It means, this letter will be shorter than ten lines, I promise.) Hn.
I'll start (and probably end) with my disappointment (yes, this word is really weirdly spelled, but multidictionary told me so). I don't want to write concretely, but I just think that christianity excludes homophobia. Christianity is based on love (loving God, loving other people and loving ourselves - two last loves should be at least equal). And there's no space for homophobia in love... Yes, and I am very disapointed when some of my christian friends is rude for nothing (and "nothing" is about differences between people - God loves everyone and his love to all of us is always the same!) I wanted to punch him into his face, I wanted. And you know me. I am against violence. Pretty strange. Maybe my stupid crazy hormons caused it. (I hate my hormons.)
Oh, Adalbert, if you didn't understand, it's all right... I needed to arrange my thoughts and i have to admitt it's not fair to you that I decided to do it in this "your" letter.
Let's carry on (you, my bad english and me). I had been to great EC training, but then my parents totaly criticised all the americans and everything about EC so that now I feel as bad as beaten dog. It's nice, isn't it? I am seriously curious how I will translate to someone 'cause I'm very very very very dreadful speaker (and thinker too, I am not afraid to say it :) And yes, I am terribly scared.
Today's piece of knowledge: Some of games describe your whole life. I'm talking about "Watch your boy" (equals czech mrkaná). I am the last without partner (so funny) and moreover I'm the biggest exot ever (red and fainting girl). I don't want to sound racorously, really. I see it as a funny fact and I enjoy it. Yeah, Adalbert, my 'emotional wells' are empty again and again, as droughty as corflakes when you are out of milk. (No, you don't have to check your fridge. Your bottles with milk are ok.)(And I'm sure that the empty space in my heart is not the same place where bottles with milk were, thank so much for your asking.)
I love trains... 
I also fell in love with musicals (especialy when Ewan McGregor sings. Yes, Obi-Wan sings. heh.)
I want you to know that I want to go to bed and sleep minimaly 36 hours. 
I stopped with pant for cute ( blah blah blah) boys. I decided to be blind to them... I'm trying new things. Maybe it'll make things easier - who know. I, I know that it is so hard not to look at them that way, but I think it's thing of concetration and habit. We shall see.
Are you beautyful cute man, Adalbert? Ha ha. I know. You are bad, cute, beautyful and fortunately imaginary.

Good night and I wish you a coffin, of course.
(For me caffeine, please, mr. waiter!)
You-know-who.
Joke (I hope). You-know-who isn't me, he is just using my shampoo without asking (Yes, facebook pages are so stupid... and so funny! :)))


Your stupid
rav








(I can't do maths so I see only ten lines in here. Understood? *holds knife and pepperspray*

A teď už jen plácám a plácám a plácám.

9. dubna 2010 v 0:27 | Raven |  Havraní krákání
Especialy dedicated to Tygra.

Někteří lidé na mě v minulém týdnu velmi naléhali, ať napíšu nějaký inteligentní článek, nebo co. A já, neboť nevím, co takový inteligentní článek obnáší, budu prostě plácat, co se mi zlíbí a co mi pod ruku příjde.

Vlastně mám ještě jeden "povinný" bod. Slíbila jsem někomu, že napíšu o svém vztahu k sudům. Sudy jsou vůbec velmi zajímavá věc, už jen tím, že se dá použít k rozličným věcem. K bydlení (Diogénes), k vraždění (Umberto Eco: Jméno růže), ke skladování vína (Znovín), ke konzervování kriminálníků (earl Huntley, Skotsko, nějaké šestnácté století)), ke skladování vody na zalévání fazolí (nějakej Mendel), ale také k padání do (já) i ze (já) a nebo k nekonečnému žertování (tato osoba).
Ta osoba se mi pořád směje, že jsem alkoholik. A to by mi k spočítání litrů alkoholických nápojů, které jsem zvládla zkonzumovat, stačila ruka Georgie z Dead Like Me, když jí strčila do zkartovačky. Nakonec, když nad tím tak přemýšlím, je možná dobře, že tohle je věc tygřího výsměchu - mohla jsem dopadnout mnohem, mnohem, mnohem hůř.

Matika. Vyhlašuju jí oficiálním nepřítelem číslo jedna. Ničí můj život, a díky ní se čtyřikrát do týdne po dobu 45 - 90 minut cítím mentálně mrtvá a dutá jako brčko. Otázkou zlstává, co se s tím dá dělat, když vaše mozkové kapacity jsou omezené na větu "Je mi blbě," - před čtvrtletkou a na broukání In Joy And Sorrow od HIM po čtvrtletce. Navíc, když už jsme u mých školních neúspěchů, zkopala jsem, co se dalo a ještě se mému oblíbenému češtináři nelíbily moje dialogy. Prý byly drsné a hrubé. Co si o tom myslím, že buď to hodnotil jeho syn nebo holt pamprésor není tak drsný, jak se zdá. (A to jsem byla dost měkká.) Jo. A bereme teď logamirtmi. Nebo golamirty. Nebo lagoritmy. Nebo něco takovýho. A hrozně se mi nelíbí, jak se to jmenuje.

Jsem hrdá na svoje slovní novotvary. Například mé oblíbené krokokus (pův. krokus), trocela (trochu a docela in one), případně ut-be-u, což byla původně bedna, ale pak jsem s ní na hlavě vrazila do něčeho přede mnou a bylo.

Minulou neděli byla jistá akce, na kterou se můj tatínek rozhodl nejít a protože chtěl fotky, dal mi do ruky foťák, který byl ještě jednou tak rozměrný jako obvyklá digitální zrcadlovka od Kanónu, kterou mi půjčoval, i s externí bleskem - no zkrátka cítila jsem se divně a ještě jsem měla mít na krku visačku s nápisem "PRESS". Ale jak to bývá (a je to pěkně k vzteku), že vždycky se objeví někdo, kdo má větší a lepší foťák než vy. A dívá se na vás jako na nýmanda... Nicméně po té, co jsem přišla domů, se odehrál jeden z nejdůležitějších rozhovorů mého života.
R: Fotky hrozná, vůbec s tím neumím.
Taťka: Ale dobrý jsou. Jen ten blesk, s tím se naučíš.
R: když já tak nerada fotim lidi - takhle!
T: Já taky ne.
(jestli vám uniká pointa, je to možné. Ale pro mě fakt velmi důležité.)

Mnoho času také trávím na zahradě - možná proto, že je to efektivní využití času, který chci trávit s rodiči. Takhle si každý ryjeme svůj konec záhonu a jsme spokojení. Také jsem dostala na starost renovaci rámu na houpačku, po kterém se údajně budou pnouti růže. Tak jsem odrezovala, škrábala, vypalovala si oko, brousila, zanesla si obličej a dýchací cesty, dusila se, natírala, pocákala se, vykoupala se v ředidle, zaschla, popraskala, ale úkol je splněn. Rám natřem červenou základouvou barvou, kterou když jsem se potřísnila, vypadala jsem, jako když jsem právě zakousla králíčka nebo něco jiného roztomilého.

Po shlédnutí a přečtení dostatku literárních i filmových materiálů můžu prohlásit několik věcí. Za prvé, kurtizány překvapivě často umírají na tuberkulózu. Za druhé. Ewan McGregor je rozkošně vypadající, hrající a zpívající herec. Za třetí, blonďáci, i když jsou třeba oškliví, jsou vždycky prostě krásní, krásní nebo krásní. Ukažte mi blonďáka, který není krásný nebo alespoň hezký a já... já uznám, že tomu tak není. Ale o tom pochybuju. Protože víte co. :P

Ve školním bufáči mají teď hrozně dobré koblihy s bezinkovou náplní a růžovou cukrovou polevou. 

Carmen jsem tímto chtěla poděkovat za všechnu její starostlivost a báječnou podporu, kterou jsem moc potřebovala.

Zítra jedu pryč, a co je na tom nejlepší je, že se mi to úplně vykouřilo z hlavy, že se něco takového děje. Takže teď se "balím". Dala jsem si čtyři věci na hromádku vedle postele a mám pocit, že ze samé vyčerpanosti dneska už asi nic dalšího nezvládnu, což by bylo ok, kdybych zítra mezi školou a nádražím měla doma asi jenom hodinu času. Asi zase budu hrát sovjí oblíbenou hru "chyť posledních pět minut za poslední sekundičku". To bude fakt zábava.

Oči se mi klíží, zítra od sedmi latina, a ještě si předtím potřebuji umýt vlasy. Budu mít pod očima takové pytle, že mám štěstí, že nebude Mikuláše, protože jinak by se mi do nich pokusil nacpat minimálně burák nebo, v tom horším případě, čokoládový kalendář.

Tak se zatím mějte, nezapomínejte na osobní hygienu a žijte blaze.

S láskou
ra
(A pokud jste se dostali až se, tak mi nezbývá než vám od srdce pogratulovat. Jste čirá trpělivost.)

















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com