Březen 2010

Herbář - madam sněžná

27. března 2010 v 6:30 | Raven |  Pohádky a jiné palčivosti
Miluju miluju miluju miluju miluju JARO. Jsem do něj neskutečně zamilovaná, s všemi jeho náladami, proměnami, miluju, když visí ve vzduchu a krásně voní. Miluju svěže zelenou trávu (jen se smějte, puberťáci!) a pučící stromy (Pučíš? Ale jo. Pučim... :) a všechny jedovaté jarní květiny. Miluju hlínu vonící jarem a tu teplotu, ve které si můžete vybrat, jestli budete chodit v tričku nebo v tričku a košili. Miluju, když si můžete dát zmrzlinu a neriskujete angínu. Miluju jasné nebe a jarní noční oblohu. A nádherně blankytný nebe a jarní mraky!
Raven, přetaň, už to tvé krákání má pomalu víc řádků než následující verše! :)
Ok. Končím. Ale mám ho moc ráda. Žeru ho. Chňá. :)


r

*********
Galanthus nivalis
*
Tu tvojí křehkou krásu toužím
dedikovat smutným loužím
a tvé slzy, perlo jara
schovám si radši pod polštář

Když svou krásnou hlavu kloní
a pláče - stýská se mi po ní
a znovu a znovu ptám se proč
tak proč je ta krása pomíjivý jed

Dozvuk

24. března 2010 v 18:53 | Raven |  Sesbírané střípkaté stříbrovrány
Našla jsem pár starých řádků na jednom z papírů z letošních školních desek... nevím, kdy jsem je psala, ale když jsem si je přečetla, napalo mě je "dokončit". Přesně jsem věděla, co psát... bylo to zvláštní... :))

Jarně podzimní. :)

rav
*********
Když vypila nám z očí
strach z bolesti trýzně
řekli jsme jí jménem
předvčerejší žízně

Knihami jsme zasypali hrob
místo kravat verše vzali jsme si
smutek prý se nosí
všem hejskům na odiv

Naše slova hrabem sami
na hromady listí
s puncem loni spadané kryté šupinami
bez náznaků zlosti

Předpůlnoční requiem

16. března 2010 v 23:49 | Raven |  Havraní krákání
Nazdar nazdar.

No jasně. Už jsem zase tady, se zobákem plným hloupých řečí a hlavou prázdnou jako moje prasátko na úspory (a to je proklatě prázdné!). Důvod, proč píšu tak "rychle" po sobě je, že se toho děje docela dost veselého.

Bezesporu nejveselejší je to, jak se mi motá hlava. Už od soboty. Občas děsivě, občas jenom lehce, občas padá, občas se mi jen obraz před očima chýlí doprava a jindy mám prostě jen divný, motací pocit. Cítím se, jako kdybych ve své hlavě nebyla doma.

Nevím, čím to. Hodně piju, dávám si kafe, cvičím, beru léky, směju se, čas od času mě rodina křísí alkoholem (když jsem na tom byla špatně, nalili mi metaxu. Nevermore.)

Lidi, co mě vidí, říkají, že mám buď přestat chlastat, nebo se vytasí s originálním "Už to nehul!" A ani neví, jak ráda bych s těmi činnostmi přestala, jen kdybych je dělala a měla tu možnost, jak to motání zastavit. Je to otrava. Zvlášť když se snažíte chytnout poslední budu-tam-včas trolejbus a země se vám kroutí pod nohama nebo když si chcete vyčistit zuby a zkrátka zahučíte do vany po hlavě.

Jeden pan medik se vyjádřil, že je to nádor, ale vzhledem k tomu, že mi později věštil i přepadení a jiné ošklivé věci... Jsem zvědavá, co mi bude přát příště... :) Když už o něm píšu, taky mi pan medik popisoval složitou cestu, kterou musel absolvovat, než se dostal k tomu, že studuje medinu. Po tom, co jsem si vyslechla, jak to bylo komplikované, uvědomila jsem si, že kdybych šla na oděvku, byla bych na tom mnohem líp, nemusela jsem kazit inteligenční průměr ve své třídě a tak podobně. Trochu to vydeptá...

Když už jsme u té školy (ano, hodlám vás mučit trapnými řečmi o mém vzdělávacím procesu), musím podotknout, že vše zůstává vesele při starém. Na hodinách francouzštiny se vymlouvám na svou intuici, když neznám odpověď a pan profesor potom kroutí hlavou a neví, co se mnou. O matematice se nehodlám vyjadřovat, protože z toho, jak pořád tupě zírám na tabuli/učitelku/státní znak, je mi neskutečně trapně a velmi neakčně.

Za to fyzika, to je adventura. Popravdě, když se učím o něčem, co se jmenuje "amplituda", nemám strach ani tak z rovnic jako z toho, že mě ta hrozivá amplituda sežere i s botama, popřípadě mi vleze na mozek a uhnijou mi plíce, nebo že příjde a vypije mi to všechno kafe. Jo, myslím, že o něčem s tak děsivým jménem by se nemělo ve školách mluvit, navíc před mladičkými naivními středoškoláky.¨

Tohle a všechno ostatní mě a Tygru vede k úvahám o alkoholismu a o našem originálním úsloví (které vzniklo tuším přispěním mého hloupého překlepu na fb chatu) "Nejdřív musíš studovat, potom můžeš sudovat." Když nad tím tak přemýšlím, v pokoji sama se svojí zespánkumluvící sestrou, jedním zvířecím intelektuálem, Adalbertem, prázdnou motající se hlavou a spánkovým deficitem, to sudování není zas tak špatný nápad.

(I kdybych v sudu měla jenom bydlet.)

(stejně mi řekněte, jak to mám všechno stíhat. Momentálně jsem ještě začala ulítávat na Dead Like Me. Ha.)

Tschá.

Mějte se blaze, hodně spěte, jezte hodně čokolády.

Pařát a klof,
rav

Titulek je lehce zahnilý, oprašuje se a odlupuje ze sebe plíseň

13. března 2010 v 0:30 | Raven |  Havraní krákání
Tak vážení, půlka března skoro pryč a ticho po kabelech, nebo čím mě vlastně taháte.

Každý jistě rychle rozpozná důvod, proč nejsem schopná napsat ani písmenko. Nemám čas a každou volnou minutku vyplňuji především spánkem. Mám hroznou chuť na zmrzlinu. Vanilkovou, oříškovou a straciatellu. Mhhmm. (Pakliže jste se zamýšleli nad nějakým myšlenkovým propojením těchto dvou nesouvislých sdělení, máte pravdu, vůbec to spolu nesouvisí. Ale proč na zmrzlinu plýtvat odstavcem?)

Taky bych chtěla říct, že nesnáším bílý jogurt a miluju maso a nesnáším růžovou a nejsem feministka a nechci být sestřička, manikérka ani letuška a z důvodů těchto a ještě dalších si nepřeji být škatulkovaná někam, kam evidentně nepatřím. Ve světě samých žen bych přišla nejdřív o trpělivost, pak o soudnost, o nervy, o rozum a o život (v tomto pořadí, do dvou dní.)

Jo. Taky nesnáším kosmetičky. Protože mi hnípají do xichtu. A protože chtějí vědět všechno. Při vašem odchodu taky většinou všechno ví, protože je vám zkrátka hloupé zarytě mlčet a nebo proto, že všechno už před vámi stejně řekla vaše matka, která tu onu kosmetičku navštěvuje pravidelně.

Stejně jako je vážně zvláštní svěřovat své obočí do péče někomu, kdo máto své jen namalované. Poprvé v životě jsem pocítila emoci zvanou "ješitný strach".

A taky nesnáším všechny krémy, makeupy a pleťový vody. A taky nemám ráda, když mi paní kosmetička do hlavy tluče něco o funkčnosti znamení (Kdy jste se narodila? V na konci sprna? Jste panna? ...hm. bezesporu... :))) U Trittera. Doufám, že tohle nebudu muset absolvovat minimálně další dva roky. (A ještě mi pouštěla madam Boyle a nazývala to "hudbou přesně pro mě". Pche.)

S mou drahou Johčou jsme vymyslely budoucí báječný ducháček na mládež dvacátého.
Přesně týden po tom, co jsme s Petruš vymyslely báječnou scénku, která bude sklízet úspěchy zítra od šesti hodin v Arše.

Dneska ráno před latinou jsme se s Tygříkem shodly na tom, že neumíme vyskloňovat ani feminu pulchru a bude to s námi vážně těžké. A protože byl pátek, vydala jsem ze sebe ještě pár apokalyptických zvuků. (Divíte se apokalyptickým zvukům? Nedivte se. Třeba zrovna Tygřice se dostávala ve čtvrtek do školy nadnebeským způsobem a ještě se tím chlubila. :))

Napsala jsem nejhorší slohovku svého života. Světe div se, na vypracování primitivního a jasného zadání "napište povídku" se dá zkazit tolik. Nakonec jsem se rozhodla napsat povídku na téma, co předcházelo mému literárnímu poklesku "Nesnáším tě!". Ale vzhledem k tomu, že velezvážený pan češtinář tento počin (naštěstí) nezná, bude si o mě myslet kdo ví co. (A nebude to vůbec hezké.) Ach-jo.

Teď půjdu spát a budu spát minimálně do osmi do rána a až vstanu, budu se cítit nepatřičně a vytíženě jako obvykle.

Stejně díky Bohu za to, že existuje víkend.

Mimochodem, právě jsem vás zahltila hromadou zbytečných keců.

Vaše smůla, nikdo vás to číst nenutil. Cha-cha.

(Dělejte, jako že nevidíte toho mafiána za vašimi zády, ano?)

(Jinak špatně dopadnete.)

Království za koně!

Žijte blaze.

Asta la vista.

Žeru vás.

(Nebo klovu? Kdo ví. And who cares.)




















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com