Pondělní a jiné obskurnosti

1. února 2010 v 22:46 | Raven |  Havraní krákání
Tak, přátelé, to bylo zase jednou pond*lí.

Ačkoliv jsem si včera nařídila budík na tři různé za sebou jdoucí brzké časy (za účelem nezaspání a splnění všech ranních limitů - víte, že už jsem zase musela začít pít kafe?), probudila jsem se šťastná a náležitě nevyspalá o tři čtvrtě hodiny později, než bylo nutné k tomu, abych se dostala do školní budovy ve standardní čas (za pět minut osm). Samozřejmě, že jsem v nastalém zmatku nemohla najít ani sama sebe, natož jakékoliv důležitější věci (čočky, oblečení, diář, omluvňák, kafe, kartičku do knihovny...). Když jsem se se zavřenýma očima konečně dostala z baráku, zjistila jsem, že v noci napadl další bílý sajrajt a málem políbila matičku zemi kousek od zastávky. Hní, jak bolestivě typické.

Na báječnou, významnou a duchaplnou dvojhodinovku estetické výchovy jsem samozřejmě přijela s blaženým zmrzlým úsměvem a dvacetiminutovým zpožděním a později jsem seznala, že bylo lepší nepřijet, protože jsem se dozvěděla, že do týdne mám odevzdat temperkami naplácanou fauvistickou či impressionistickou krajinkou. K dokreslení tragičnosti celé nastalé situace musím říct, že malovat neumím a temperky se mi hnusí. (Ostatně, až dopatlám, určitě se pochlubím. Nebudu mít přece noční můry sama, ne?) Možná založím odbojovou skupinu proti temperovým barvám. Kdo se přidá? (Temperament u členů naopak vítán!)

Momentálně se trochu regeneruji po dvou až třech hodinách učení fyziky a připravuji se na na další dvě. Tyto hrozné chvíle si samozřejmě krátím krátkými rozmluvami s Adalbertem (Drahý Neexistující, můžeš se mi prosím přestat pošklebovat?) a občasným úhozem hlavy (svojí) do stěny (zelené - taky jste slyšeli, že zelená je nesmírně uklidňující barva?). Nechápu totiž, jakto že mi taková evidentně primitivní věc jako je deformace tělesa tahem neleze do hlavy ani brutálním násilím, ani s pomocí silné motivace (víte, že růžové víno je spolu s čokoládou Geisha je to jediné růžové, co mám ze srdce opravdu ráda?).

Mimochodem, tomu, kdo mi dal před dveře pokoje zrcadlo a ráno mi tak způsobil vážně nepříjemný infarkt, bych s radostí hodila na nohu cihlu (ježto sezením na zemi a kontrolováním pulzu jsem strávila minimálně tři zbytečné minuty).

Báječně jsem se měla na pololetních prázdninách a dala bych hodně za to, kdyby se to dalo vrátit zpátky.

Používám podezřele moc cizích, anglických a dokonce i francouzských slov a frází ve své běžné mluvě. Měla bych s tím něco dělat, než se z toho zblázním... hm, třeba si dát kafe? (Tak to vypadá, že lehká závislost se vrací. S tím taky něco musím udělat.) (Hmm, co třeba dát si kafe?) (Zmlkni, Adalberte, nebo ti strčím hlavu do květináče. Chňá.)

Právě jsem zbodla poslední dílek z celé tabulky bílé čokolády, ale evidentně ani rychlé sacharidy nejsou dost dobré na to, abych povzbudila svou mozkovou činnost a upjala myšlenkové proudy směrem k ocelovým lanům, na kterých si jen tak bezdůvodně visí a povlávají záhadná ideální tělesa těžká 500 kilogramů. (Taky bych se asi hodně mračila na člověka, který si jen tak pro radost zahřívá hliníkovou kouli o průměru 10 cm a já to pak ještě musím počítat.) Co bych dala za nakloněnou rovinu!

(Cítím se momentálně těžce retardovaně, tak by to jeden dílčí úspěch možná mohl trochu zlepšit Po necelém roce jsem se konečně na téhle šílené klávesničce naučila psát * a +! Chá! Volejte sláva a třikrát se radujte. ;)))

Dobrá, vrátím se ke své původní činnosti.
Žijte blaze. (Rýmuje se to s blátoplazem. Hn.)
Nezemřete mi na tom hrozném sněhu.
Zase se ukažte.
Mám vás moc ráda.

A tak.

Astalavista.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carmen Carmen | 2. února 2010 v 8:38 | Reagovat

*provinilý pohled na hrnek kafe*
Ravie... Chápu, e to bylo p*ndělí mizerné, ale já se u toho článku od srdce zasmála :D Havránčí humor já rád. Dej si kafe, Adalberta nacpi do toalety...ne...ještě by na někoho vybafl...tak někam jinam, a nestresuj se :) Taky tě máme rádi.A  tak.

2 strigga strigga | 2. února 2010 v 20:24 | Reagovat

Že zelená je uklidňující barva, slýchám pravidelně každý čtvrtek. Touto větou mě minimálně jednou za dvouhodinovku budí náš milý latinář :) "Zuzano, nespěte, na tabuli se koukněte, tabule je zelená, zelená uklidňuje!"
Jednou jsme mu to na tu tabuli napsali, a připsali k tomu cosi jako "Servus Ianus", načež nám s ochotou sobě vlastní vysvětlil, že by si přál, abychom ho oslovovali "salve magister".
Hmfrpfň, nějak jsem ztratila nit. Jsem si jistá, že jsem chtěla něco říct, ale nejspíš mi není dáno vzpomenout si, co to bylo. Takže se budeš muset spokojit s tímhle výžbleptem. A mimochodem, hrozně mě mrzí, že nemám možnost ukazovat se teď na icq. Víš, jak to se mnou je... na jeden počítač to nejde nainstalovat a na druhém je neustále táta. Někdy tenhle měsíc už bych ale měla mít počítač v pokoji. Pak mě tu čekej každý den, bratro. :)

3 strigga strigga | 2. února 2010 v 20:25 | Reagovat

Jo, a taky se omlouvám za tu Pracku. Dodám co nejdřív. Já jsem dneska samá omluva! Mám slabej den...

4 Raven Raven | 4. února 2010 v 21:43 | Reagovat

Carmie, :P Směj se, směj. Adalberta nacpu do popelnice a přiklopím mu dekl ;)

Strigg, myslím, že není důvod se hnát. :))) váš latinář je skvělej :D :D :D
Je to moc milý výžblept. A už se na tebe těším :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com