Prosinec 2009

Zakrývá si tvář

26. prosince 2009 v 18:21 | Raven |  Pohádky a jiné palčivosti

Skrytá tvář znamená hádanku. Třeba půvabnou, třeba s podivným rozuzlením. I následující řádky jsou hádanka. Pekelná hádanka s rozuzlením. Schovaným rozuzlením. Najdete ho? Vemte si každý kousíček a hřejte si o ně ruce, až zase bude mráz.

Mám vás vážně moc ráda. (Ty se nehlas, Adalberte. Tebe samozřejmě ne, obludko :))

(P.O.E.Z.I.E.)







...

Mým drahým,

24. prosince 2009 v 12:31 | Raven
trpělivým, shovívavým, dobrosrdečným, zlatým, skvělým a milosrdným čtenářům tohoto blogu přeji Vánoce tak, jak si je představují, Boží požehnání a pokoj a pohodu.

Mám vás ráda a popravdě nevím, co bych si bez vás počala :)


První aplikace fyzikálních zákonů do Havranina života

13. prosince 2009 v 19:57 | Raven |  Havraní krákání

Je všeobecně známo, že moje maličkost zpravdila popírá většinu fyzikálních zákonů.

Bylo tedy třeba upravit je tak, aby se alespoň trochu odpovídaly mému světu.

DŮRAZNÉ VAROVÁNÍ: KDOŽ LPÍTE NA FYZICE A NEDOVEDETE SNÉST ŽÁDNÉ JEJÍ PRZNĚNÍ, NEČTĚTE DÁL :)

Skleněné ráno I.

7. prosince 2009 v 20:49 | Raven |  Havraním brkem do popela
Minulý čtvrtek bylo dokonale skleněné ráno. Učarovalo mi - a od té doby se snažím do slov polapit ten krásný pocit. Jedna z nejkřehčích a nejtetelivějších šťastných věcí, jaké jsem kdy citila, zatímco mi skleněné ráno pulzovalo ve spáncích tiše a plazivě, jako by se snad stydělo...
POEZIE...
........

Je s k l e n ě n é r á n o
a právě to je zvláštní
foukneš a s ním
se porozbíjím
jak všechna okna
v papírovém domě

Je s k l e n ě n é r á n o
a dokud já spím
jsou andělé s Ním
jsou popraskaní
jak obloha
uprostřed zimy

Je s k l e n ě n é r á n o
A v peřinách střepy mám
jak princezna na hrášku
a princ bývá jen klam
kolem očí máme slano
že ano - - královny

A já vím
že bude
s k l e n ě n é r á n o
tak křehké a průzračné
je psáno
že v slze se topí
je dáno
tříštit se v střepy



lístek Adalbertovi

1. prosince 2009 v 22:40 | Raven |  Dopisy Adalbertovi
Nemilý Adalberte,
už je to dlouho, co jsem ti naposledy psala, viď? Stýskalo se mi. Moc. Nebylo moc lidí, co by mě poslouchali tak trpělivě, jako ty. Buď měli málo času, nebo dobrou "prosímnekažmijí" náladu, prasečí chřipku, zánět mozkových blan nebo rýžovou kaši k obědu. Pak naopak bylo moc lidí, kteří by se mnou možná rádi interagovali, nicméně jediné, co se jim podařilo, bylo to, že mi vyrobili takový pocit viny, že jsem jimi znechucená ještě teď. (Pak tu byli taky takoví, co mi šáhli na čelo, objali mě nebo na mě prostě byli milí, ale nebylo jich moc, věř mi.) K shrnutí tohoto odstavce, jsem zkrátka šíleně ráda, že tu jsi.
Moje pocity jsou hrozně ambivalentní. Na jednu stranu mám duševní krvácení, na stranu druhou jsem právě obdržela jakous takous vlnu energie, která se projevuje křepčením do rytmu finského i jiného rocku při vaření pudinku s borůvkami. Na jednu stranu ve škole úpím hodinu co hodinu (zejména při francouzštině devátou hodinu), na druhou stranu si nedokážu představit místo, kde by bylo tolik zlatých lidí, co by mě nezapomínali co pět minut rozptylovat.
Akorát po večerech mám krizi, ale to víš, Adalberte. Tak koukám na komerční superstar a farmařím - a proč ne, jsem teenagerka, dovolit si to můžu (a ještě tři roku budu :).
Nejhorší je škola v aspektech dohánění. Nemám vytištěnou seminárku, neumím kvadratické ani lomené funkce, nezvládám latinu a bylo by to na celé další dvě strany, tyhle zbytečnosti líčit.
Mám nějaké verše, Sice si jimi nejsem stoprocentně jistá, ale ozvu se s nimi. Nejpozději zítra. :)
Ten nejjedovatší polibek,









My dear ugly unfriendly friend,
you didn't read anything from me for so long. I missed you. Oh, no, it was not sarcasm. Really. There weren't many people who were able to listen to me so patiently as you. Reasons? Lack of time, air, patient mood wasn't ready or they ate something wrong for their lunch so... On the otherside, there were persons, who really wanted to speak with me, but they only made me very guilty. (Honestly, there were only few people who took my hand, hugged me or simply they were nice to me.) To give a summary, I am really glad you are here for me.
My feelings are little bit ambivalent. I am bleeding inside BUT I just have got some fresh wave of energy (I am able to dance while I'm cooking. In rythm of Finn rock...
Yea, I howl every boring lesson at school BUT I love to be at school with my classmates. Some of them are able to relax me.
Only evenings are problematic a little, you know. So I watch commerscial TV and work at my virtual farm. So what. I am still teenager. Simply I can :)
I have some poem, but I am not sure about it. I will come back tomorrow, i swear.
Horrible dreams and salty dreams, R.
















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com