Narůstání stavů bradavických parazitů

4. listopadu 2009 v 15:15 | Strigga Poirot and Raven Watson |  Kočičí pracka

Věřte nebo ne, vracíme se ve velkém stylu! A kdo si to nepřečte, na toho pošleme speciální komando, které mu natrhne a posléze vyjme slezinu a vymačká si ji do čaje a následně vykoná obětní rituál jihoafrického kmene Hutmutujuhnuhnugurkulumunumine. Můžeme vás s radostí v srdci ujistit, že doba trvání tohoto obřadu je delší, než název tohoto neprobádaného kmene. Litujeme, ale další podrobnosti připraveného mučení jsou nezveřejnitelné, můžete si o ně ale zažádat v komentářích.




***

Když se obě dostaly z ředitelny, ocitly se opět v temných chodbách a v pěkném průšvihu. Ne, že by v průšvihu nebyly už předtím, ale teď to bylo všechno ještě o mnoho zmatenější a hrozivější.
Strigga se zhluboka nadýchla plesnivého bradavického vzduchu. Raven zavzdychala.
"Takže školník."
"Jo. Co horšího nás ještě mohlo potkat?" vydechla neopatrně Strigg. Bohužel bradavická Prozřetelnost má uši úplně všude. A je zatraceně zlomyslná. Ta "ještě horší" věc byla za rohem. Doslova.

Ozval se zvuk už od poslechu lehoučkých krůčků. Se zvukem se blížila i podivná perzóna, už na první pohled neskutečně dokonalá a neskutečně magická. Ravenina čelist se odporoučela směrem na hrudník a Striggina jí následovala. Nebylo divu, k divení bylo opravdu hodně důvodů.
Osoba byla lehounké éterické konzistence, štíhlá jak proutek, ale v jejích drobných ručkách bylo evidentně dost síly na to, aby přerazila Hagridovi čelist a nádavkem i páteř. Ve tváři byla sličná, měla dlouhé husté dokonale blonďaté vlasy barvy zlatá šampáň, prokvetlé tu a tam magicky modrým pramínkem. Měla fialové oči a řasy tak husté a dokonalé, že byste byli schopni je v reálu vytvořit jenom řasenkou za dvacet tisíc.
"Jsem Mary Lizaveta Annabel Taťjána Juanesa Sweetlana Pallas Athéna Phrodite Karen Mooh-ďhin ďon Don Sue Karamazov Cullen Kapetová de Paris. Bon jour," uklonila se kráska a zasmála se tak zvonivě, až Brumbál zvedl sluchátko telefonu. ("Co je to telefon?" podivil se. "Stop vykrádání Šimka a Grossmanna!" zařval poté a sluchátko začaroval v citronový bonbon, který následně snědl. Co udělal se zbytkem telefonu, není známo.)
"Někoho mi připomíná," pomyslela si bystře Raven po půlminutě tupého zírání a poté, co přimkla spodní čelist ke zbytku hlavy.
"Páni."
"Přesně tak, dámy. Jsem dcerou Edwarda Cullena," skromně sklopila oči Mary Sue. V Raven hrklo. V záplavě těch všech jmen této neuvěřitelné bytosti zářné jméno všemi oblíbeného vampýra úplně zaniklo.
"Raven Amélie Antoinette Verlaine Nehrú Skácel Gándhí Holmesová z MontMartru," vymyslela si honem jméno ta, která se první zmohla na slovo, a podala oné osobě poněkud štítivě ruku.
Poslední nepředstavená shlížela na nově příchozí s výrazem naprostého zhnusení. "Ta, jejíž jméno nesmíme vyslovit," zavrčela temně a způsobila tak, že Mary Sue před její nabízenou rukou zděšeně ucukla.
"Ty máš lepru?!" odskočila od své kolegyně i Raven. Strigg jí za to zpražila zlým, leproidním pohledem.
"Víte, vlastně vůbec nevím, proč vám to říkám, ale víte, že mám zachránit svět a napravit Siriuse Blacka z jeho věčného sukničkářství…?" zakuňkala stále s tím rozčilujícím skromným úsměvem M-S.
"Nevíme," odpálkovaly ji jednohlasně spisovatelky a synchronizovaně se ke zhmotněné Dokonalosti otočily zády, dávaje jí tak vcelku jasně najevo, že s ní dále nehodlají ztrácet čas.

Mary odšustila. Tedy spíše odvála.
"M-S jako mistrovství světa," nadhodila znechuceně strigga.
"Spíš M-S jako menstruační syndrom," téměř vyplivla Raven.
"Mozková stávka."
"Morální sestup."
"Morulové stádium."
"Makakova smrt."
"Mléčná sraženina."
"Mitochondrická sabotáž."
"Mražený sendvič."
"Mládkova sukně."
"Moha..." chtěla pokračovat strigga, ale Raven ji velmi nešetrně šťouchla loktem do levého boku, až nešťastnice zlehka vykvikla.
"Co blbneš?!" obořila se na svou kolegyni a oplatila jí sejnou mincí, pouze s tím rozdílem, že trpěl Ravenin pravý bok, protože jinak by musela strigg Raven obíhat a to by jen zkomplikovalo už tak složitou dějovou linku.
"Nebij mě a dávej pozor. A... to jsem si myslela, že máme velkou smůlu."
"Nikdy nemůže být tak špatně, aby nemohlo být nejhůř," pesimisticky chytračila Strigg.
"Zase máš pravdu," podotkla tiše vedlestojící a zaklonila hlavu dozadu tak, že se neskutečnou silou třískla do hlavy o plesnivou zeď.
"Snažíš se zabít? Na to budeš mít času dost," poznamenala Strigg a vzhlížela vzhůru na individuum, které na ně jen beze slova zíralo. Raven, když se probrala z otřesu mozku, začala zírat taky.
Nově příchozí byla dokonalá, půvabná a neméně skvělá Mary Sue, než která odešla před chvílí. Zdálo se, jako by se téměř až vznášela kousek nad zemí, plavnými pohyby proplouvala na vzduchovém polštáři, jako by se v jejích vlasech odráželo slunce a v očích průzračné jezero i se spoustou rybiček, a její úsměv… ale moment! Neusmívala se. Valila na ně ty své dokonalé bulvy, ve tváři křečovitou grimasu absolutního šoku.
"Je mi nějaká povědomá," naklonila Raven zkoumavě svou bolavou hlavu na stranu.
"Striggo?! Raven?!" zařvala M-S číslo dvě a začala ze sebe strhávat předměty rozličné. Paruku, barevné čočky, falešné obočí, jedno pravé ("Stop vykrádání Cimrmana!" zařvala a pro potvrzení svého stanoviska si utrhla ještě rukáv) a když s tímto přestala, stála před nimi zcela přirozená a Carmenovitá Carmen.

"Fuj, to jsem se lekla!" zareagovala bezprostředně Strigg. Její dávná společnice a přítelkyně Carmen jí věnovala velice nepěkný pohled.
"Já - já se jako - jako lekla, že…" blekotala Strigga, couvajíc klopýtavě z bezprostředního dosahu Carmenina nebezpečně vyhlížejícího samurajského meče, který vylovila bůhvíodkud, "že by tu jako mohla být ještě j-jiná M-Mary S - nešťouchej do mě tou šavlí!"
Raven celou scénu se zájmem (a s mírně poťouchlým úsměvem) sledovala zpovzdálí.
"Do háje, jsem moc mladá, hloupá a ošklivá na to, abys mě tu takhle bezprecedentně propíchla!" zavřeštěla pak Strigga, když to vypadalo, že Carmen zbraň jen tak nesklopí.
Zato Raven, notoricky známá svými mírovými sklony, rozhodla se vyřešit vše po dobrém. "Objala bych tě," otočila se ke Carmen, "ale, víš…" vrhla výmluvný pohled na meč v její ruce.
Carmen na ni chvíli nedůvěřivě zahlížela, pak se však rozchechtala tak nevázaně, až jí upadly umělé řasy, odhodila vražedný nástroj a objala Raven, zatímco Strigg, napůl připíchnutá k plesnivé zdi, se s poněkud sípavým kašlem sesula na zem.
"Kde ses tu vzala?" vyptávala se nadšeně Raven, když se z medvědího objetí konečně vymotaly.
"A kdes vzala tohle?" dodala vražedným, nově nabytou chraplavostí zdokonaleným tónem Poirotová, pohled stále ještě upíraje na lesklou čepel samurajského meče.
Carmen meč s láskyplnou opatrností zdvihla ze země. "Ále, tohle…" ušklíbla se a byla náhle v okavidně tak skvělé náladě, jako by si onen malý incident před chvílí vůbec nepamatovala. Zastrčila knipl kamsi do útrob svého bradavického pláště a podala své na podlaze zhroucené kolegyni pomocnou ruku, ta se jí však nechopila; s odtažitým výrazem a několika neslušnými gesty se pracně vyškrábala na nohy.
"Ty tvoje nálady," zabručela nedůtklivě, zuřivě se oprašujíc.
"Tak kde ses tu vzala?" zopakovala Raven svou otázku, přerušenou výše zmíněnou bezvýznamnou konverzací svých společnic. "Proč tu pobíháš jako blázen převlečená za Mary Sue, hanebně vykrádajíc Cimrmana?"
"Jo, a proč s sebou taháš tu divnou ostrou věc?" dupla si k tomu Strigga, měříc si kolegyni podezřívavým pohledem.
Carmen se obezřetně rozhlédla po liduprázdné chodbě a začala urychleně sbírat všechny své maskovací rekvizity. "To je na delší vyprávění," pronesla pak tajemně, zatímco bylo i poslední falešné obočí uloženo do její kouzelnické čapky. A bez dalšího vysvětlování se vydala chodbou, mávajíc na své dvě zcela vykolejené kamarádky, aby si pospíšily za ní.

Zatáhla je do jakéhosi temného, podezřele vyhlížejícího kumbálu na košťata. Pečlivě za sebou zavřela, odkudsi z další ze svých tajemných kapes vylovila svíčku a sirky a s dramatickým "Budiž světlo" komůrku rozsvítila. Popraly se o jediné přítomné sedátko, tedy kýbl, ten praskl a všechny tři se usadily na zem.
"Stalo se to asi před dvěma měsíci," začala Carmen hlasitým šepotem, jehož ozvěna se odrážela od studených zdí, dodávaje tak jejímu vyprávění na napínavosti. "Prostě si takhle jedu vlakem (názorná ukázka), vjedu do tunelu (bez názorné ukázky), a najednou jsem na nádraží v Prasinkách!"
"Přesně to se stalo nám!" vyhrkla Strigg, zapomínaje, že má být vlastně na Carmen naštvaná.
"Ale to je zvláštní," povšimla si však bystřejší Raven, "jak to, že ten vlak jel před dvěma měsíci? Prvního září bylo včera…"
"Byl zrovna konec školního roku," pokrčila rameny Carmen, "ten vlak se asi vracel z nádraží King´s Cross, byl prázdný, vůbec bych si nevšimla, že nejedu v tom zaplivaným Pendolinu, kdyby si někdo nezapomněl nahoře na poličce ropuchu…"
Pak jim dopodrobna vylíčila veškeré své útrapy celého dvouměsíčního pobytu tady. Jak se bála kohokoli z profesorů zeptat, co tady dělá ("Co kdyby mě poslali domů?"), jak se rozhodla žít v utajení, jak se ukrývala v lese, přespávala v jedné z obrovských Hagridových dýní ("No moc se mi nesmějte!"), jak prozkoumala celý hrad ("A povím vám, větší líheň pro plísně aby jeden pohledal!"), kradla v kuchyni, navázala přátelství s místními domácími skřítky a nakonec se ku příležitosti začátku školního roku rozhodla vydávat za dokonalou Mary Sue…
"…A případně sbalit Blacka," dodala s úšklebkem. "Jenže jsem nepočítala s tím, že tu bude jiná, stejně se jmenující blonďatá mrcha, která mi to překazí."
Chvíli v místnůstce panovalo všeobecně ohromené ticho, jak si obě kolegyně urovnávaly celý ten příběh v hlavě.
"Ještě jsi mi ale nevysvětlila," podotkla pak věcně Strigga, "kdes vzala tu samurajskou vraždící obludu."
"A všechny ty tvoje maskovací serepetičky," připojila se Raven.
"Ty mi laskavě poskytla Komnata nejvyšší potřeby," zamumlala Carmen, navlékaje si znovu umně vyrobenou blonďatou paruku. "A tohle…" poklepala na špičku meče, vyčnívající zpod hábitu, "no, to jsem včera vzala z Brumbálovy pracovny," nasadila malinko provinilý úsměv.
"Chceš mi snad tvrdit, že se Brumbál vyžívá ve sbírání sečných zbraní?" podivila se Watsonová.
"No, šílený je na to dost," mínila Poirotová, Raven však při pohledu na Carmenin tajuplný úsměv jako by něco došlo.
"Carmen," zalapala po dechu, "Carmen, to je…"
"Jo, Nebelvírův meč," mávla její kolegyně ledabyle rukou. "Přece jsem mu ho tam nemohla nechat! Je sice fakt, že ten jeho zatracenej fénix mě pokloval a Moudrý klobouk se mě pokusil zneškodnit udušením… ale stálo to za to."
"Pro Tritterovu klíční kost, ty kleptomane," vydechla obdivně Strigg.
Carmen, už zase v podobě, kterou pracovně nazvaly M-S2, zcela nevzrušeně zhasla svíčku, otevřela dveře a všechny tři vyšly na chodbu. Právě odzvonil konec hodiny.
"Teď mi ale musíte říct, co přesně tady děláte vy," vybídla je a nasadila okouzlující mary-sueovský úsměv na okoloprocházejcí skupinku mrzimorských druháků, zatímco její dvě společnice se zmohly jen na jakýsi škrobený škleb. "Povídejte, přehánějte, a zajdeme si zatím do kuchyně, co vy na to? Ještě jsem nesnídala…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Muškát Muškát | 4. listopadu 2009 v 20:34 | Reagovat

Nojo, přesně tako to bylo. Viděl a slyšel jsem všechno až nu scenu v kumbale. Byl jsem celou dobu v tom truhliku  na třetim okně od spoda. A tys me Raven Amelie z MontMartrova nevěnovala ani pohled, a tos věděla že tam JSEM a že z kvetu!!!

2 Carmen Carmen | 5. listopadu 2009 v 15:51 | Reagovat

Dokonalé. Dokonalejší enž dokonalá, je to žůžoidnost sama! :) Já.. už se zas chechtám :D A meč mi daly do ruky. *dojatě*

3 peggy.kaja peggy.kaja | 18. ledna 2010 v 18:43 | Reagovat

Tak to je super :D:D:D Díky za zlepšení nálady v čase pololetních písemek:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com