Září 2009

Trochu trapných tlachů

30. září 2009 v 0:26 | Raven |  Havraní krákání
Nevím, zda by mělo cenu dnešek (aha, tak teď už včerejšek) popisovat do největších detailů, takže akorát zveřejním útržky nejrůznějších dialogů, monologů, výkřiků, které mě dneškem provedly.

ooo

Raven: Cože?! Už sedm hodin? Kde je budík? Kde?! Ne to ne! To jsou džíny! Jo, ty potřebuju! Nestíhám! Nestíhám, kde mám ty zatracený džíny?!

ooo

Mamka: No, my s tebou byli u psycholožky už jednou. To ty jsi byla tak v devíti pořád taková smutná, mluvila jsi o smrti a byla jsi zádumčivá...
Raven: Je zádumčivý...
Mamka: No tak my jsme chtěli vědět, jestli je všechno v pořádku.
Raven: Je zádumčivý...
Mamka: No to bylo v době, co se s xxx stala ta věc s xxx.
Raven: Přinesl do školy sirky...
Mamka: No a...
Raven: Je zádumčivý...
Mamka: Tak nám řekli, že jste v pořádku.
Raven: Je zádumčivý...
Mamka: Ale to jsi i teďka, že jo.
Raven: Přinesl do školy benzín. Další stránky třídnice jsou ohořelé.

ooo

Paní psycholožka: Tak tady Barča je velmi všestranně nadáná...
Raven: Huá há há há!
ooo

Ravenin žaludek: žkrrrrrgrrrlrgggr.
ooo

Ňufina: ...
Došlík: ...?
Ňufina: Tak tohle byl pohled "všechno víme".

ooo

Lucucha: Ne.

ooo

Raven: Musíš nahlas, jsem hluchá jak Quasimodo.

ooo

Raven: Ahoj, nepřijela jsem vás navštívit, ano, je mi to líto, musím najít Petru, ne tuhle, tu druhou, ahoj Péťo, spěchám, musím se jít učit, měj se hezky, ahoj všichni, já jedu.

ooo

Sestra: Bla bla bla bla bla.
Raven: A nebolí to už?
Sestra: bla bla bla bla bla.
Raven: Take tam půjdeme zítra? Kdy?
Sestra: Bla bla bla bla bla.
Raven: Hm. Tak jo. Jasně jasně jasně.
Sestra: A ty se mi ale vůbec nevěnuješ!

ooo

Carmen: KOUKEJ NĚCO SEŽRAT.

ooo

Raven: Múzáku, ty bastarde bez slitování, kousku empatie či smyslu pro okamžik, mohl bys mě jednou přestat líbat zrovna ve chvíli, kdy se mi všechna pomazánka vykydla na linku?!


Napsala jsem dlouhý článek

26. září 2009 v 14:46 | Raven
ale jakási vyšší moc způsobila, že mi spadla opera a nedochovalo se nic.

Takže - smůla.
Stejně to byly jen kydy.

Vrátím se brzy.

Asi tak v pondělí.


Užívejte si podzimu, co nejvíc to jde.

Proletím se

17. září 2009 v 20:50 | Raven |  Havraním brkem do popela
Vzdala jsem se toho smutku. Respektive, moc to chci udělat. Vperu si džíny, založím je a užiju si nejkrásnější podzim svého života. A nedivte se... když se směju, ještě trochu vzlykám. Ale bude to lepší. Pár injekcí optimismu a bude lépe.
######
Kromě pápěří jsem měla ve vlasech
ještě vítr a vlčí mlhu
chtěla jsem ještě naposledy
zatřepotat se nabrat dech
uvěřit že v těch tvých dlaních
je kromě smíchu také svět
A chuť se zvednout potřást hlavou
přes horizont přeletět
jako šipka jako střela
s modlitbou na rtech s níž se smráká
prohloubit večer do daleka
a do záňadří vetknout noty
co vzpomínku na čas
kdy ještě bylo důstojné zpívat
A vezmu sirky a svět si rozžnu
a skončíme to v dobrodružnu
a budeme plakat pod peřinou
dokud snad ještě dny nám plynou

Osmý dopis Adalbertovi, opět jazykově hybridní

14. září 2009 v 22:11 | Raven |  Dopisy Adalbertovi

Tell me who you are. I am spellbound
You cannot have this control on me
Everywhere I go I am spellbound
I will break the spell you put on me
(Lacuna Coil - Spellbound)

Čau Ade, nerada tě vidím.
Mám připálené nervy ze včerejší migrény. Po prášcích na migrénu mi cedí z nosu krev, díky za optání. (Ty prášky neberu.) Navíc jsem dneska napříč fyzikou bušila hlavou do stolu. Opět bolí. Duše pálí. Hrozně. Blížíme se listopadu, víte?
Blížíme se říjnu. Vixinka bude mít dva roky.
Blížím se zhroucení. A jak to dnes někdo vystihl, stejně si safra nenechám pomoct. Není hezký zbabělost schovávat za jsemsilnánikohonepotřebuju, ale jednou se mi to vymstí.
Zítra od sedmi latina. Myslím, že usnu na kole po cestě do školy.
Popravdě nevím, jestli vstanu.
Diář mi říká, že bych měla dělat ještě tisíc a jeden úkol, ale víš, co já na to.
Ne, Adalberte, nechci abys mi pomáhal. Ne, Adalberte, nechci abys mě v noci přišel zamordovat (Gimme gimme gimme a man after midnight pro tebe neplatí, jasné). Ano, Adalberte, potřebuju tvoje přebytečné peníze.
Nesnáším tě. Svým způsobem.
Zemři.
Ravie


Hi Adalbert, it isn't nice to meet you again.
I have burnt nerves by yesterday migraine. I can't use tablets against migraine. If I have used it, I would had had really bloody nose. Chn. (I don't use them, thank for asking, Adalbert.) Moreover I tried to break a desk in physical laboratory by my head. Hahaha. Have a fun, dear Adalbert. November is closer and closer. My soul is in fire. It hurts. Terribly hurts.
I'm closer to my downfall. Yes - because I remember You are my sweetest downfall I loved you first I loved you first...
Someone said that i would never let someone to help me. Maybe he was right. Yeah, I think so. It isn't good to say tha I am miss "IamstrongenoughandIdon'tneedanyonetohelpme", but the truth is that I am only quitter and I'm only afraid that someone else will hurt me again.
Tomorrow morning, 7.O5, latin. I will die. I hate waking up early.
It's too hard to fight again and again against shadows deep in my mind. One day means one long and difficult battle. And I remember everything. Everything.
Today I said someone that I don't miss metal in this period of my life. But... I miss it. And Lacuna Coil... Awww. (Answer me It can't be so hard ry for relieve what's in your heart Desolation greaf and agony Trying to move Down in this grave Trying to believe in every faith As another bridge to clarity)
I hate mornings and evening when I'm alone and I have to think. About past, about future, about me and about them, about every moment in my life.
All I can do is keep breathing, pray to God, stay strong and kill every fear appearing on horizont.
Every evening I try to cry. But... I can't. Adalbert, tell me... why? I want my tears to wash my face...
You don't help me, Adalbert. I know. I made you up.
Don't die, please. Because I love writing to you my long boring letters. I love wishing you everything bad. There's way that I love you. But... Remember, I hate you.
Poisoned kiss,
Ravie.


Miniatura padesátá prvá, druhá i třetí

13. září 2009 v 18:31 | Raven |  Miniatury
A protože mám děsnou migrénu a psaní Adalbertovi by bylo moc bolestivé, Přidám pár docela čerstvých kousků.

Jsem v půli rozervaná
a stíny z minulosti
teď křičí z mého nitra
- a to je přeci k zlosti,
že bolí každá stará rána...
Tak krásná
dobrá jitra

oooo

Krev zplodila krev
a křik a pomstu a nejistotu
A je to jen pro posměch,
že bojím se plotů
Zejména těch Tvých

oooo

Nebylo by to porpvé,
co popletla jsem noty.
A ty omyly papírové
jsem oplakala.
Do němoty.


P.S.: Omluvte depresivitu. Taky už mi to leze všechno na nervy. (Zejména ta migréna.)

A vítr mi vyprávěl

11. září 2009 v 22:18 | Raven |  Pohádky a jiné palčivosti
Jenom malá pohádka. Maličká.

Ve spleti větví jsem zaslechla vánek,
povídal, povídal,
přiletěl z dálek,
povídal o cestě z dalekých zemí -
a vlastně byl ještě dál...
Vyprávěl příběhy a houpal větví,
chtěl stihnout odletět dřív, než se setmí
- A okouzlil mne! A tak moc!
A pak mě nechal stát a zírat na své místo -
kde, než odletěl - měl v zádech noc -
seděl a zpíval o dálkách

Teď mám v srdci jak hořkost, tak něhu -
k dunám z pouště a k modravým dálkám
a k pustinám sněhu
a k lesům kde je nebe spjato s zemí
a k vodám, jež dají políbení
každému, kdo se napije

Cela

4. září 2009 v 22:57 | Raven |  Pohádky a jiné palčivosti
Kdo se chce zasmát, musí o článek dolů, počíst si o květácích. Tohle je spíš... bolavé...

---------

Moje malé peklo
plné malých lží
Tak mnoho jich steklo
sem, mně do dlaní

Prý jsme o ně stáli stáli stáli

Tváře mám rozdrásané
A nasazenou masku
a pod ní tiše vzlykám
protože to bolí

Sůl do ran pálí pálí pálí

Z očních víček
mi steklo olovo
při zhasínání svíček
jsem mohla unovu jít

Jsi ve tmě v dáli v dáli v dáli

Zamčená v cele své
chodím jen dokola
povídám si s bublajícím voskem
- smát bych se neměla

Další jazykově hybridní dopis Adalbertovi

4. září 2009 v 16:41 | Raven |  Dopisy Adalbertovi
Obě dvě části se trochu liší. O nic nepříjdete pouze když si přečtete obě ;o)))


Ahoj Adalberte, můj nejlepší- a vlastně jediný - imaginární nepříteli,
mám o důvod víc tě nenávidět, a tím důvodem je, že ty máš svobodu pohybu, na rozdíl ode mě. Sice slovo "zarach" nevystihuje dost dobře mojí situaci, poněvadž takové ošklivé slovo se u nás nepoužívá, ale jasné je, že příští týden se podívám tak maximálně do školy a ovoce & zeleniny. Což mi připomíná. Mohla jsem si užívat s brambory a zatím žiju v květákovém pekle.
Ano, když už mluvím o té zelenině, musím ti sdělit, jak jsem se opět jednou cítila jako exot. Po cestě ze školy domů jsem koupila dva květáky a po zaplacení mi paní prodavačka věnovala ještě chatrnou igelitovou tašku, do které jsem mohla obě hlavy vložit. Když jsem pak na kole ujížděla směrem domů, zaslechla jsem velmi zvláštní zvuk. Igelitka se trhala a oba dva květáky mělý zcela evidentní silnou touhu opustit igelitku a zároveň i mě nechat samotnou. Což mě samozřejmě naštvalo a začala jsem si mumlat potichounku věty typu "Zlé, zlé, zlé květáky!", "Květáky jsou zlo!", "Jen si provokujte, stejně vás ještě dneska zaříznu!", "Prosím, prosííím, neopouštějte mě na křižovatce před hospodou!". Horší na tom bylo to, že jsem cestou potkala dvě hlídky policistů a ty na mě při přednášení třetí jmenované věty koukaly podezřívavě. Kdo ví proč.
Když už ti píšu, tak se zmíním i o latině. Je to stejně šílené, jako moje pokusy s ruštinou, a je ve stejný čas, vždycky v 7.O5 ráno. Alespoň bude sranda.
Ráda bych ti, Adalberte, napsala něco, co tě potěší. Takže: Jsem děsně nešťastná. A čím víc se blíží TO datum, tím jsem nešťastnější. O kolik víc teď potřebuju oporu? To je vlastně jedno. Asi si stejně nenechám pomoct.
Zemři na otravu paprikou.
Nesnáším tě.
Raven



Hi Adalbert, my greatest - and in fact, you are the only one - imaginary foe,
I have one more reason to hate you, and the reason is that you have a freedom of movement, which I haven't. It doesn't mean that I am a prisoner now, but it is really near to it. Hn. It was my fault, I know. I wanted to do it? Yeah. So, where is the problem? All the next week I will see only my school and fruit & vegetable shop. It evokes me - I could have really good time with potatoes, but now I have only cauliflower hell.
Jep. So, I was talking 'bout vegetables, so there's small fairytale about me vs. cauliflowers. I bought them and I felt like an exotic monster with them... ok, I got a small igelit bag with them, but it seemed very barely on first look. When I was driving through city, I heard very strange noise. My bag was tearing and cauliflowers wanted to leave bag and me absolutely alone. I started talk with them. "You bad, bad, bad cauliflowers!", "Cauliflowers are pure evil!", "You can irritate me, but know - I will kill you both." and "No, please, please no, don't leave me now, in the cross in front of local pub!" The worst thing was that on my way I met two scouts of policemen and they looked really suprised when they heard especially the third sentence I said to cauliflowers. Hmmm, don't you know why?
I would like write you something good for you, mr. Adalbert. So, I am totally unhapy. With every day, closer and closer to the one dating, I feel worse and worse. I feel broken, small and unimportant, like something what someone didn't need so he threw it away (like used chewing gum), i feel sad, depressed and without contacts with other people. Wow, the best medicine to heal my loneliness is denying my meetings with friend! Oh, thank you, mum. Hn.
Something funny - I'm going to visit lessons of latin (Vergilius in original language is simply COOL), two mornings (7.O5 - 7.5O) per week. Hey, I'm looking forward it. So, in time without knowledge of latin I have to stay with "Miss Marple" in original.
So. It is everything, I think.
Die with cockroaches in your stomach, Adalbert.
I hate you.
Ravie.















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com