Srpen 2009

Miniatury č. 48, č. 49, č. 50

31. srpna 2009 v 22:00 | Raven |  Miniatury
Nevím, proč ještě tak najednou přidávám miniatury. Snad proto, aby nikdo nečetl článek pod tímto, který jsem posledním jmenovala. A tak mě napadá, že tohle odrazování je lehce kontraproduktivní, takže nechme toho. :)))

Nechť k vám alespoň trošku promluví.

č. 48

jsi stěna jsi val
a já jsem nepříjemná skutečnost
jsem kříž
ty jsi dav
a nic mezi tím


č. 49

pohleď na naše dlaně
klidně se jich dotýkej
a třeba tisíc let nás muč
my nic nevíme
ani to
jak se ta krev dostala na naše dlaně
a kdo vlastně jsme

č. 50

Dnes zítra pokaždé
pořád někdy pouze když
teprve až vymkne se ti z ruky
to teprve ho uvidíš

Braindead one aneb o princezně a jejím oři

31. srpna 2009 v 21:46 | Raven
"Hello darkness, my old friend,
I've come to talk with you again..."


Tak snad stihnu ještě napsat ten poslední prázdninový článek. Dovolila bych si trochu bilancovat, protože svoje narozeniny jsem trochu prošvihla (popravdě jsem svůj narozeninový den prožila tak báječně, jak si jen člověk může přát. Chodila jsem v noci po silnicích nevěda, kde jsem, a to navíc se skvělými lidmi, hlídala jsem skvělé lidi spící na silnici tak, aby je nic nepřejelo, pekla jsem nad ránem chlebové placky se skvělými lidmi, pak jsem se snažila udržet víčka od sebe - nespala jsem tou dobou déle než 28 hodin - poté jsem spala, spala a spala a co jsem dělala pak, si moc dobře nepamatuji. Ale určitě to bylo zábavné.)
Co jsem za ten jeden rok stihla, je naprosto neuvěřitelné. Dokázala jsem se absolutně zklamat ve vztazích mezi muži a ženami (kupodivu mi k tomu stačil jeden vztah můj a ten neblahý zbytek byl cizí) a zároveň jsem zoufale začala bojovat o nápravu tohoto svého pokřiveného vidění (doufám). A ježto mi to pomohlo utřítit si zase na dobu neurčitou svůj hodnotový žebříček, i za to Bohu díky.
Ve školním roce jsem vyzkoumala svou budoucí metodu zápisů a to, že tenhle zatracenej školní rok neproflákám, i kdyby na mě padali růžoví stopětapadesátikiloví zubři.
Dostala jsem se, alespoň myslím, na další vývojový stupeň, takže jsem se začala smiřovat se psy, s kočkami, s dětmi, a do vody jsem se zamilovala. Nicméně do toho růžového saka ještě nejsem dospělá dost. Ufff.
Skrze mého milého zaměstnavatele mi Bůh poskytl Wilhelmína, díky němuž mám šanci tohleto psát. Kdo neví, kdo je Wilhelmín, tomu odečítám deset bodů.
Spřátelila jsem se s K., s H., s V., s D., se Z., s T., se S., s M., s D., potkala jsem člověka, který mi pochválil krabici na ohavné plastové kytky, udržuju báječné vztahy s C., s L., s P., s J., napravuji vztahy s P., M., a s tuctem dalších, a svou vinou jsem ztratila kontakt se S., které se chystám pořád napsat, ale nevím, jak začít.
Bydlím v novém, se zelenou stěnou, s Adalbertem a s tísícem knih a věcí, které mám ráda a dělají moje doma. A taky s mojí rodinou, která mi dělá Domov.
V neposlední řadě jsem si prošla vodou k novému životu. Proč je to v seznamu až naposledy?
Protože bych ráda zakončila seznam modlitbou.

Bože, jsem tu a jsem otevřená novým plánům. Tak mě veď...


O snech

16. srpna 2009 v 23:09 | Raven |  Pohádky a jiné palčivosti
Jeden osoba se mi pořád cpe do snů. Vlastně je to o ní. Útržky z toho všeho, co se mi zdálo. Co se mi zdálo a já nepochopím...

Hn.

11. srpna 2009 v 23:47 | Raven |  Havraní krákání
Ngh. Chtělo se mi napsat jenom "Žiju a zítra si zlomím nohu, abyste mě mohli litovat a nepohrdali mnou, že už jsem asi tak měsíc nic nenapsala.", ale na to jsem samozřejmě moc velkej srab. Takže základní informace ("Žiju...") je pravdivá jen z části, protože to ještě záleží, jak se to myslí. Jestli míníte fungování mých základních životních funkcí (spaní, pití kafe, dýchání, spaní, pití kafe, pití kafe, starání se o jídlo, pití kafe, ponocování), tak to samozřejmě žiju, ale pokud myslíte život jako život - čili sociální kontakty, přátelé a podobně, musím říct, že poslední dva týdny pouze komunikuju se svojí protivnou sestrou nebo poslouchám rádio Beat nad připitomělou špatně placenou ponižující manuální prací (věšení pánských černých slipů velikosti XXL na ramínka, kterým se to nelíbí a pořád se lámou a urputně se vám snaží vystřelit oko i s čočkou).

Fuj to byla dlouhá věta. Zpět k věci.

Tak to abych přešla do melancholičtějšího tónu. Je mi smutno. Asi především proto, že mě melancholie přepadá docela často takhle k večeru, řekla bych dokonce že každý večer, je to takové naše pravidelné dostaveníčko... kdo se zeptá, proč tedy raději nejdu spát, když mi nebývá k večeru hej, kopnu ho do hlavy.

Co se stalo v poslední době? Nemyslím snad, že by to pro někoho byly nějaké zásadní informace, poněvadž když už ani Adalberta to nezajímá, znamená to velkou krizi. Bydlím v nocém. Mám svojí vlastní postel, která je nad zemí jenom půl metru s ne metru půl druhého. Taky mám internet. celý týden a kousek jsem ho neměla. Stýskalo se mi, budete mi věřit?

Bydlet tady - tam, kde jsem zažila podstatnou část svého dětsví - je jako poslouchat něco, co jste kdysi měli moc rádi, ale nepamatujete si interpreta, název, zapoměli jste slova a když se pokusíte zabroukat melodii, je to jako kdyby někdo vzal ten kousek mozku, kde máte pamětnou stopu té melodie a zlovolně jí přejel gumovací pryží. Byl to zvláštní pocit chodit tady po tom sídlišti a někde hluboko to krok od kroku znát.

Divné. Zachvilku si sednu na parapet a budu civět na tu zvláštně žlutou lampu. Ráno si v tom obrovském stromu kolem mých oken povídají havraní.

Děsím se něčeho, co není tentokrát nikde kolem, ale co je ve mě. Nedokážu se pochopit. Nejsem ve své kůži. Chybí mi tolik lidí. Chybí mi světlo. A to je noc teprve řede mnou. Mnohem větší kus mě ještě čeká...















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com