Červen 2009

Ngh.

27. června 2009 v 23:58 | Raven |  Dopisy Adalbertovi
Nazdar Adalberte.

To, že za pár hodin se denní doba bude moci označit "nad ránem", mě ani tak znepokojuje jako to, že za pár minut budu opět mez svých 1OO MB/s, ježto to tele, co dělalo ústřednu na Adsl je... či bylo prostě tele. Cha.

Rozčiluje mě to, že po víkendu se budu muset táhnout do školy, mám trochu obavy z toho, že mě pan profesor zbije (nemám omluvenku, omluvňák má on a on tu zastracenou omluvenku bude chtít), zabíjí mě to 54-minutové čekání mezi epizodami Veronicy Mars a taky moje podělaný nervy, který se po polsední migréně rozhodly, že mě budou bolet zuby. Asi se z toho zvencnu.

Na ploše mám stále ještě vlčí mák, stejný, jako nyní v záhlaví. Vzhledem k mému ngh stavu by tam spíš mělo být pole řepky cukrovky nebo tak.Jestli jste tento můj obraz nepochopil, zřejmě jste o něco méně zkažený jak já.
Adalberte, mám nervy z blížícího se english campu. Dokážu si představit, jak budu sedět u stolu, budu si vařit svoje nescafé 3 v 1, příjde amík a zeptá se "How are you today?" a já se zmůžu jen na "Ngh." a přaštím při tom hlavou o desku stolu. popravdě, neočekávám, že se dočkám porozumění. Uklidňuju se tím, že tam bude tolik lidí, až se to ztratí. Bezva.

Ještě sedmadvacet minut do té doby, než budu moci dokoukat další epizody. Jsem ospalá jak jezevec zkřížený s vorvaněm a s charakterovými rysy koaly, ale stejně spát nemůžu, protože zuby bolí jak sviň a hlavu mám plnou starostí, které bych si nejraději odpustila.

Ade, napsala jsem na základě svého snu první část naivní pohádky, kterou jsem slíbila Carmen. Vám ale můžu slíbit, že jí nikdy číst nebudete, protože četl-li byste ji, mohl byste umřít smíchy a to já nemohu potřebovat. Už i s vámi tenhle blog hnije, co teprve bez Vás?

Vaše oddaná
Ravie

P.S.: S ohledem na pokročilou hodinu omluvte, že píšu jako prase. Nemám čočky.

Co jsem

18. června 2009 v 22:30 | Raven |  Sedmero Havranů
Světe, třes se!

Dějí se divné věci!

Eliška (=ten Eliška, aby nevznikala mylná zdání - čili, Eliška je mužského pohlaví!) mě donutil dělat podezřelé činnosti.

Bum bác, múza se vloupala do brzo-cizího pokoje oknem a je doma. tady. U mě.

P. O. E. Z. I. E.

Čtvrtý list

7. června 2009 v 22:11 | Raven |  Dopisy Adalbertovi
Dobrý den, Adalberte.

Tak vás po delší době zase zdravím. Největší novinkou je snad to, že už nepíšu z té chudinky křasničky, která mi takovou dlouhou dobu věrně sloužila a já za odměnu mhouřila oči a říkala jí "počítač", nybrž že píši z krásně bílého mini notebooku acer (nechť mi vydrží alespoň rok po vypršení záruční lhůty). Jsem z něj absolutně nadšená a jmenuje se Wilhelmín... Tak.

Mám za sebou už několik písemek, a další hrůzy ještě před sebou. Z těch minulých hrůz mohu jmenovat například kompozici z francouzštiny. Záhadou mi je, jak já, se svou aktivní slovní zásobou pěti až sedmi francouzských slovíček (pasivní asi devíti), mám bez slovníku napsat slohovou práci o 170 slovech. Pche. Dále tu máme slohovku z češtiny, což měl být proslov a podle mého to byl absolutní propadák. Psala jsem to z fleku, protože jsem nápad dostala až ráno. Prý se mi tam dvakrát opakovalo za sebou "napříč dějinami" a bylo to hned za sebou. Nechci vidět tu známku. (Nemluvě o tom, že jsem otvírala institut pravdy, který mimo jiné disponoval detektory lží, programem "Můj modrý život pravdomluvného člověka" a testy otscvství. Cha cha. Umři smíchy, Adalberte. Já se taky děsně bavím. Pche.

Dalším bodem programu byly veselé laboratorní práce z fyziky, které byly spíš zkouškou trpělivosti, než čímkoliv jiným. Zvážit na rovnoramených váhách nejdřív svíčku, vodu ve sklenici, svíčku ve vodě ve sklenici, drát ve svíčce ve vidě ve sklenici... Řekněte, Adalberte, nezávidíte mi to? Ne. Já vím. Chcípněte.

Dale bych ráda upozornila na to, co jsem opět činila v sobotu. Práce v bytě tentokrát byla trochu náročná na bytě (sekat drážky pro elektriku a nechat si prach padat do dýchacích cest, do vlasů a za krk není zrovna můj oblíbený sport. Nicméně, už mám srovnanou knihovnu. Vůbec nevadí, že tam není postel, stůl, koupelna, kuchyň a dokonce nic jiného (vlastně je tam vakuum, ale to nikde neříkejte, protože kdyby se to rozneslo, měli bychom ihned byt plný vědců. Zkoumali by mou knihovnu vznášející se ve vakuu. :)))))

Teď se pořád učím na fyziku. A hlavně na matiku. Nejde mi to. Protože jsem třeskutě blbá. Ale jestli se odvážíte říci, Adalberte, že jsem se neučila, nacpu vám ty stohy papírů do chřtánu. A to se bude týkat každého, kdo to řekne. Předem se omlouvám paní profesorce. Mhm.

Tak. Jdu . Adalberte, zkuste na mě myslet. Někdy. I když, proč byste to dělal.

A víte co? Mějte se hezky.

Zdraví Ravie.

3. list Adalbertovi, z prvního svazečku

2. června 2009 v 21:28 | Raven |  Dopisy Adalbertovi
Čau Adalberte.

Poslední dobou málo spím, hodně kleju, málo jím, hodně vzlykám, hodně přepínám síly, hodně se hystericky směju, hodně loupám očima a málo přemýšlím o hloupostech.

Je mi špatně. A aby mi nebylo špatně moc málo, ještě jsem se přejedla třešní a nadýchala denaturovanýho lihu (něčím jsem tu doktorskou lihovku ze zad sundat musela).

Opět jsem fakt vyhrála fyziku, jsem se za sebe styděla. R., kteýžto jest nadaný chlapec, dostal stejný příklad, nad kterým jsem si doma lámala hlavu dobrou třičtvrtě hodinku - měl to hotový asi za sedm a půl hodiny. Pak jsem šla já. Dostala jsem příklad, který jsem doma počítala pro změnu asi pětkrát, ale stejně jsem kydala, jako kdybych to v životě neviděla. Absolutně sebou pohrdám. Pch.

Poté jsem ukazovala svůj sešit, do kterého počátám doma. Svorkami s nápisem "Kleptomanův zákon" místo " Keplerův zákon" a zcela nepatřičnámi výkřiky jako "chci kafe", "KILL ADALBERT" a podobně jsem ho asi tak šokovala, že chudák řekl, že mě propadnout (snad) nenechá. Stejně mě totiž čeká ještě jedna písemka, fň... Ale jsem ráda, že je to takovej člověčí člověk a že je narozdíl od jinejch příjemnej a vstřícnej.

Už chci, aby to skončilo.

Adalberte, tobě přeju všechno zlé.

Chcípni na mor.
Tvoje Raven
















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com