Březen 2009

Dlaně

25. března 2009 v 21:31 | Raven |  Havraním brkem do popela
Aby bylo jasné, není to sonet, jak zazní v prvním verši. (Sonet napsat neumím :))) Je to z úterní češtiny, ze zkoušení. Je skvělé že vás napadají verše v nejnevhodnějších chvílích...

***


Píšu si sonet vprostřed dlaně
do kůže vrývám si vlastní lži
možná pak uvěřím bláznivé tmě
nechám jí hlídat u dveří

Na slova sonetu však není místa
smutný osud čeká žádné lidi
s prázdnámi dlaněmi - teď jsem si jistá
nemá je prázdné kdo anděly vidí

A jé.

24. března 2009 v 21:36 | Raven |  Havraní krákání
Nedivte se, že jsem nepsala tak dlouho. Odpusťte. Ale moje ukázněná stránka zvítězila nad tou onou druhou, a tudíž povinnosti vyplnily podstatnou část mých dní. Když jsem nepracovala, věnovala jsem se relaxační četbě.... ehhrm, tedy ne, relaxačnímu spánku s knihou na tváři. Při každém pokusu číst knihu (jedna z mých nejoblíbenějších činností na světě) jsem totiž skončila po pár stránkach. Na víčka se mi pověsila olovněná závaží a bylo to. Quo vadis jsem začínala číst čtyřikrát a nedostala jsem se zatím dál jak na třetí stránku. Zítra to snad už konečně doženu ve škole.

Tvořila jsem jen poskrovnu, nicméně se musím pochlubit, že se mi jedno dílko docela povedlo. Napadlo mě při dnešním zkoušení z češtiny, kdy si má kolegyně spletla sonet se sonátou. No, měla jsem touhy napsat si to na ruku (usmívala jsem se tomu, zítra zjistíte proč), ale neměla jsem propisku a vypadala bych vadně, jako by nestačilo, že se divně usmívám :)))

Nemám moc optimistických zpráv. Soustavně mám už asi týden zvýšené teploty a bolí mě hlava a klouby. A jinak nic. Žádné bolesti krku, zvracení, jako na potvoru. Nemocná nejsem (docela by se to hodilo). Dnes v noci jsem si čímsi udělala děsnou spálenou modřinu na čele (asi mi někdo pustil na hlavu cihlu. Ani jsem si toho nevšimla.) Včera jsem upadla v troleji vyprané bílé bundě a chvíli jsem se tam tak válela. Dneska Pardubice stihl blizard.

Tak si říkám, jaký je ten život krásný.

Nesrším vtipem. Schovávám si ho na horší a příjemnější časy.

Možná zítra ;o))))

Zítra tady čekejte nějaké verše (konkrétně ty dnešní a vzpomínejte na mě v dobrém)

Mám vás ráda a díky. Za dlouhodobou podporu i za příjemné komentáře. Jste báječné publikum a všichni mi mohou závidět.

Zdraví Ravie

Vlčí tma

15. března 2009 v 18:51 | Raven |  Zpod vlčí tlapy
Chtělo by to nějaký lelegantně intelektuální článek nebo tak. Říkám vám rovnou: nebude.

Potřebuju... Potřebuju, POTŘEBUJU ruku kolem ramenou.

Rav

Tři všeříkající tečky

11. března 2009 v 20:08 | Raven
Já té ženské vážně nepřeju nic zlého. Nechci, aby věčně trpěla. Nemusí prožívat věčná muka. Nechci nechat KOHOKOLI trpět (kromě Trittera). Jen ať nemusím trpět já. Ať mě jenom nechá na pokoji. Prosím.

O kom je řeč? Velevážená matikářka H.

Nejnže píšem všechny písemky až po tom, co probereme dvě nadcházející látky, ale zároveň dá do písemek vždycky takový sviňárny, že nervama zapomenu i to málo, co umím. Ne, neospravedlňuje mě to. Ale ať se na mě nekouká jako na naprostýho debila, když nevím, co dělat s y.0 v nějaké připitomělé rovnici (navíc jsem se učila na písemku a ne včerejší látku). Navíc, proč nabízí kuli zrovna mě, když tam se mnou stály další tři holky, který nevěděly, která bije?
Jo, jasně, matika mi nejde - opět eufemismus - ale proč pro všechny Tritterovy pavoučí nohy musí trpět ta ženská utkvělou představou, že musím být pokaždé ponížena či jinak psychicky poškozena?
Proč máme matiku čtyřikrát do týdne a češtinu jen třikrát? Proč na světě neexistuje spravedlnost? Proč si museli někteří lidé zvolit tu nejpodlejší formu života (matikářka)?
Nevím, co bych dala za to, kdyby mi ta matika mohla alespoň trochu jít. Kdo říká, že za to může jenom nedostatek domácího počítání je kretén a neví, co říká. Kdyby to tak bylo, jsem matematický génius (a nejsem Raven).

Jinak čekám období velkých změn, jako například křest 12. dubna (všichni škodolíbí, kdo chtějí vidět, jak kazatel Sam topí Raven v křtitelnici, můžete se přijít podívat) nebo stěhování (Sice jenom na druhý konec měst, ale stejně). Co mě na tom stěhování trochu trápí, je skutečnost, že ulici ode mě bude bydlet snůška podivných individuí, respektive pár dašáckých profesorů, z čehož zrovna odvařená nejsem (potkat o prázdninách fyzikáře je na mrtvici). Mimochodem, v tom bytě se prý šest let nemyla okna... :)))

Dnes mě opět přepadla zlotřilá migréna. Při matice jsem prakticky nemohla ovládat pravou ruku (polovina číslic vypadá spíš jako paskřivce než něco konkértního) a poté jsem typicky přestala vidět i na pravé oko a cítit prsty na pravé noze. Pletací jehlice zabodané v mozku nepočítám.
V důsledku migrény jsem prležela celý den v posteli v klubku a když jsem usnula, zdály se mi ohavé polosny (hlavně o matice).

Teď se jdu nadopovat ibalginem, jinak se ještě vrátí. Zétra nemusím do školy a tak bych ten den využila raději jinak než utrpením :)))

Adios, astalavista,
zdraví
Ravie

Wanted more?

8. března 2009 v 19:53 | Raven |  Miniatury
Pár kousků, aby tady nehnil vzduch. Momentálně nemám náladu na nějaké "deníkové" postřehy, ale třestež se strachy, ona se asi brzy dostaví.

Pár kousků - tentokrát spíš fragmenty, které dlouho čekaly na dopracování, ale víte, jak uznávám syrovou formu. Tak je tu máte. Poskytnu ještě ke každé malý komentář, neurazíte-li se.

První: Napsala jsem jí dneska ráno. Vesměs jsem o tom ani nepřemýšlela, ale po přečtení jsem zjistila, že mi ty verše pěkně melodicky vycházejí. Pche, není nad samochválu (Žádný strach, směrem dolů je to jen horší a horší).

Druhá: Je hrozně stará. Napsala jsem jí z nbějakého záhadného popudu po cestě vlakem z Prahy od Carmen a Strigg. Možná to byli ti dva lidé, co seděli se mnou v kupé a tvářili se na sebe bolestně nešťastně - možná.

Třetí: Z minulé neděle. Spíš myšlenka, než miniatura. Ale je to ve verších, takže bez diskuze :)))

Čtvrtá: Momentální výtvor. Dětská říkačka? Miluju prosté rýmy.

Especially to Matesák


***

Vložím ti do rukou svou tenkou nitku
tam někde uzlík je ty to však víš
nechá si říkat svým gordickým jménem
něco s ním udělej tolik tě prosím
v noci mne trápí a nedá mi spát




***

Chvíle, která ústa měla
kvůli tobě
nemluvila
To ticho uprostřed tmy
tvářilo se měkce tiše
bolelo slovo - my -
zemřelo ve své pýše



***

O Odvaze
-
Odvaha se nechat zranit
odvaha padat bez záruky
odvahak hladovění
Tak moc jí chci



***

Modlitba za Jaro
-
Neznámé bez tváří usmálo se
kdo ví lze-li se bez tváře vůbec smát
tak tvářilo se neptalo se
má-li kdo ho vůbec rád
Vysedělo v prahu důlek
do veřejí obtisklo nám dlaň
než odnesl ho déšť krutých kulek
bylo to jaro - - modleme se zaň
















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com