Listopad 2008

Babičce

30. listopadu 2008 v 19:49 | Raven |  Pohádky a jiné palčivosti
No, já vím, že se za tři měsíce vrátí... jenže, jenže... jenže... Ona bude najednou tak daleko, v Praze, tolik kilometrů... Když ona tu byla celej můj život, vždycky poblíž, někdo, kdo hodnotil moje verše a kdo mě pochopil a pomohl mi, jen deset minut cesty pěšky...

Nedokážu se ovládat, to je na tom to nejhorší. A nedokážu klidně spát.



*výraz zasmušilejší než kdy jindy v minulých dnech*

27. listopadu 2008 v 22:25 | Raven |  Havraní krákání
Pomalu ale jistě se mi vybíjí baterky. Všechny ty události dohromady - a ne zrovna šťastné události - mě mezi sebou rozemílají na prášek jako obrovské mlýnské kameny. No fuj. Vidíte ten nový "lay"? Pokud ne, račte si aktualizovat stránku, kdo máte odvahu. Je to málo barevné, ohavné, depresivní. Nadšená jsem akorát z těch známek, co jsou v zápatí a co jsem stejně navíc nečestně čmajzla na devu... Koukejte se jimi pokochat (či pokuchat, mně je to vlastně úplně jedno).

Potřebuju společnost. Lidi, kteří by mě povzbudili. Potřebuju i čas pro sebe - v poslední době si připadám spíš jak samaritán než Raven.

Zítra dvě hodiny matiky a dvě fyziky za sebou. Já asi pojdu. Což mi připomíná, že zase nemám HW do angličtiny a první hodinu máme francouzštinu. To všechno přispívá k tomu, že se těším na ty děti, který mám po škole "hlídat". Tři vykřičníky si domyslete, nemám náladu je psát.


Nyní odcházím do postele doufat, že přes noc vážně onemocním.

A ještě na závěr - Bullet od Rasmus. (Z toho jsem ukradla ten nápis v záhlaví. To jen tak, abyste věděli.)



Devětadvacátá, třicátá, jednatřicátá miniatura

25. listopadu 2008 v 19:59 | Raven |  Miniatury
Můžete třikrát hádat, co zase bylo za předmět, že mě to opět stálo celou jednu stránku mého A4 bloku. No samozřejmě, fyzika. Nicméně, mám podezření, že fyzikář už začíná mít taktéž podezření, že nepíšu při jeho hodinách přesně to, co říká... he, to vlastně vůbec nevadí, že.

Tohle je trochu slabší várka, protože jsme právě dělali nějaký zákon zachování hybnosti a to mě tak trochu znervozňovalo, vzhledem k tomu, že nemám ani potuchu, co to ta hybnost vlastně je. Je pravda, že se mi to pár ochotných lidí již pokusilo vysvětlit, ale milí zlatí, já a fyzika? Zapomeňte.

Takže, dost řečí. Zde jsou ty tři pofidérní kousky.

P.S. Vody plné ryb, rybožrotov a žrotov rybožrotov.

*****

A zamlčíme pomeranče
a nad plamen svíčky postavíme džbán
aby přišel slzami nás zmáčet
a přitom se cítil nepozván


*****

Rána pálila když pomáhal mi
Slzami zaplatila jsem včerejší nájem
aby bylo na další opět mě raní
Ve smíchu snad oba brzo stajem

*****

Poztrácím cizí klíče od cizích zámků
a zítra budu plakat na prazích
dveřích zamčených - - tak mám na kahánku
Má krev je podivně cítit po sazích




Šestadvacátá, sedmadvacátá a osmadvacátá miniatura

23. listopadu 2008 v 20:34 | Raven |  Miniatury


***
láska brzy v posměch zřídla
zešedl a zkameněl mi celý svět
proto si sama stvořím co nevidět
druhý svět pro betonová křídla

***
Povstala jsem z horoucího vosku
jako poslední kapka kávy
co rozehřála moje ráno
vpila se do mýho mozku
Jen ze síly, jíž mi bylo přáno
Babylonskou věž podruhé nepostaví

***
A nové stíny šerou stěnou
tak mizící a nezměřenou
prolétly - - zbyl po nich jen dým
i když jsou prchavé hluboce věřím jim




Holčička se sirkami

20. listopadu 2008 v 20:42 | Raven |  Havraním brkem do popela
Poslední dobou se stav mé mysli mění z minuty na minutu.

Jak se pořád babrám v horkém vosku, škrtám zápalkami a vůbec, doléhá na mě pomalu ale jistě stín mého vlastního Havrana.

A koneckonců... je mi líp, než předtím, ale pocit viny... je pro dlouhou vzdálenost... nepředstavitelné břímě... - Až se divím, jak mi moje vlastní verše teď zapadají do života víc, než kdykoliv předtím.

Až budete moct, půjčete si Elisabeth Barrett Browning, Portugalské sonety. Četla jsem to dnes při dějáku a fyzice.

A teď, nadcházející dílko... vzpoměla jsem si na příběh, který byl v čítance asi pro pátý ročník? Už nevím.... Zkrátka, holčička se sirkami. Ten příběh je tak dokonale fascinující svým obrazem chudoby a ubohosti zmrzlých palečků a.. a...

Ehmmmr.

Ravie.

Třiadvacátá, čtyřiadvacátá a pětadvacátá miniatura

17. listopadu 2008 v 22:26 | Raven |  Miniatury
Rybník Siloe
(Jan 9. kapitola, Bible)
Tisíc nožů kolem páteře
a nesnesitelné mrazení kolem krku
to bahno ze slin
uzdravilo druhé

Orestea
Schováš dýku do rukávu
ale rukou osudu byla prve tvoje matka
a pomsta, ač je v čestném hávu
nebývá vždy sladká

Pocta panu S.
A co bychom měli dělat dále?
Teď když došly básníkovy studánky
Poraďte nám, pane Skácele -
příští rok to bude dvacet let
co jste odešel

Dvacátá, jednadvacátá a dvaadvacátá miniatura

15. listopadu 2008 v 13:53 | Raven |  Miniatury
Opět...

******

Sovy zahnala jsem zvukem kafemlejnku
myslím že konečně můžu jít na kutě
Ne všechny úsměvy jsou vidět zvenku
dosud mám oči prosincem netknuté

******

Cedronských potoků mám plné dlaně
nabrala jsem je pro tebe místo vánočního dárku
Snad budeš mít radost z toho křišťálu
nerada mluvím planě
a vůbec
chtěla jsem zasadit mandloň

******

Plamen je na knotu jako motýl -
vyhřívá se a třepotá
a snad netuší, že pro nás
je nadějí života



Miniatura sedmnáctá, (v)osmnáctá, devatenáctá: *, Bodláčí, Jabloň

13. listopadu 2008 v 19:48 | Raven |  Miniatury
Co k tomu? Snad jen, že... že... hmm.

*****
Malovat podzim je jedovatá láska
je hřích zpívat o něm dětem
je hřích i pouze se dívat
Smíme se chlubit tím předešlým létem
co ve vzpomínkách ještě trochu praská

*****

Hlavičky bodláčí rozevláté
- prapodivní to kašpaři -
sbírají chmýří z perel je sváté
ač tomu lidé nevěří

*****

Jabloňová syrost posledního dnu
kdy seděl na na větvi poslední lísteček
jak moudivláček - zazpíval a zmizel
do mlhy do zimního snu
protože dneska milovat je svízel

Dangerous mind

12. listopadu 2008 v 22:44 | Raven |  Havraní krákání
Zdravím. To, co vám hraje, jsou Within Temptation a jejich Dangerous mind.

Takže, zase bych si vám ráda postěžovala. Nebudu zabíhat moc do hloubky, ale alespoň vás obeznámím s některými peripetiemi mého bídného života.

Takže, za prvé, Strigg si opět šlehá rulík. No, jasně - víte vy, jak to minule dopadlo? No? Určitě si to pamatujete. Tentokrát to odneslo jenom jméno, které má napsané v rodném listě a které má prý někdo "... na prdeli vypáleno halogééénem..." (řekla jedna podezřelá osoba. Ba ne, řekla. Ona to zapěla). Nebo po tom ten někdo velmi toužil, každopádně by mě zajímalo, kdo to nakonec odnes (se vší úctou k mé drahé bratře). Mimochodem, héj, vy všichni, pamatujte si "šerosvit, ólovec a džibuchty" do své nejdelší smrti, protože jen tak ponesete náš odkaz dalším generacím. Ale než umřeme, myslím, že byste se s tím neměli moc šířit. Proč? Protože strigga je rulíkojed a na předloktí má vytetován rulík všemocný. *haculiník*

Fajn, nyní trochu seriozněji, přátelé.

(Nebojte, ne o moc. Jenom skončím s tím odstavcem, kde jsem si do písmene říkala o ohavnou smrt z rukou Strigg.)

Za druhé, jsem zachránce krysoveverek. Ne, nedívejte se na mě takhle, to strigga si šlehá, ne já! Dnes, s nasazením vlastního života, jsem se vrhla na přechod a zachránila krysoveverku od jistého přejetí. Nehledě na to, že byly čtyři minuty před osmou a já pořád byla tam, kde jsem být neměla. Za to mi byla nabídnuta Nobelova cena za mír, za odvahu (řekjte L., že to neexistuje!) a já se marně snažila prosadit nobelovku za literaturu, protože by to bylo bezpochyby dobré pro mou "kariéru" :oP
A propos, ranní cestování jedenáctkou je něco báječného. Ještě pár týdnů takovéhohle tréninku rovnovážného ústrojí (například - stůjte na jedné noze, která je v úhlu třiceti stupňu od vašeho těla a přidržujte se tyče, která je vám přímo za zády. Aby to nebylo tak jednoduché, nějaká stará babička se vás bude držet za rameno a skuhrat, že asi brzo spadne) a budu se moct projít po zábradlí mostku v Ďáblově chřtánu bez jakéhokoliv jištění.

Zítra píšu z dějepisu a ke všemu máme ještě dva tři předměty, ze kterých jsem ještě nebyla vyvolaná, z čehož mám šílenou hrůzu. - Nu, alespoň nemám pochyb o tom, co udělám s posledními dvaceti pěti korunami v mé peněžence... Koupím si čokoládu. Cha.


Vážně, jestli jste z tohohle článku pochopili jenom pozdrav (... tak jste na tom stejně jako já při hodinách fyziky), tak chyba vážně není na vašem příjmači. Jenom... je mi dost divně a já se snažím svou pozornost přesouvat někam... jinam.

Adios, astalavista!

Vaše (z ničeho nic) lidumilská Ravie

Miniatura čtrnáctá, patnáctá, šestnáctá: Nedoprošení, Ukolébavky, Ocelotep

11. listopadu 2008 v 14:16 | Raven |  Miniatury
Ano, samozřejmě, opět byla fyzika :oP Já za to prostě nemůžu, že mi výklad pana K. splývá s bzučením much a krákání havranů za oknem - on se asi diví, jak usilovně píšu. Kéž se nikdy nedozví, že to nejsou zápisky z hodiny, ale miniatury. Nejsou všechny, můžu vám jen říct, že za dnešní den mám miniatur zase o desítku více... no, vážení, dost keců. Já mám taky ještě dost svý práce a taky vás bych nerada zdržovala od bohulibějších činností :))))


***
Jen tak ze vzdoru vůči lidem
stínáme pěsti - - měříme si síly
a v citu na dně srdce zbylém
rozpouštíme dlaně - - to abychom neprosili


***
Až budou zpívat našim dětem
možná těm vašim a možná ne mým
budeme mluvit jenom šeptem
ať nedopatřením nerozpletem
ten smutek vpitý do sítin


***
Ještě jeden důvod pro srdce z oceli
a to že je k uzoufání stálé
a proto ne že bychom to své nechtěli
ale ocel je hodna krále

Stěny mají oči

10. listopadu 2008 v 20:09 | Raven |  Zpod vlčí tlapy
Možná byste to neměli číst vy, kteří máte strach z divných lidí...
Necítím se dobře... Ale to nic, to nic... jsem poslední dobou moc... moc sama...

Probdění

6. listopadu 2008 v 22:28 | Raven |  Sesbírané střípkaté stříbrovrány

***Koupila jsem si propisku, abych měla čím napsat čtvrtletku (a pak, že nepřináším matematice žádné oběti...) a tak jsem samozřejmě musela něco napsat. Naštěstí byla fyzika, kdy moje inspirace neposedí, Havran jeden nezbedný (ke konci tohoto mizerného uskupení veršů se dozvíte, jak to s tím havranem dopadlo...).

Moc vám děkuji za ohlasy u posledních miniatur - to vždycky doslova poskočí srdce a zajásá (dosti těch personifikací), ale ještě více by zajásalo nad kritikou... ;o)))

Tahleta bude s věnováním, adresátkami jsou tentokráte dvě osoby. Vezmu to podle abecedy, aby nevznikly neshody (ale ono vážně není o co stát). Takže, za prvé je to Carmen - a ona dobře ví proč . Za druhé je to strigga - a ta to ví stejně dobře, jako carmen. Oběma se vzkazem, že je tu Naděje - ... Just believe.

Astalavista, Raven

Jedenáctá, dvanáctá a třináctá miniatura: Slib, Naděje & Osudovo

2. listopadu 2008 v 19:37 | Raven |  Miniatury
Hm. Asi to moc nepotřebuje komentář, jen... Jen si asi všimnete, že poslední dobou vypouštím interpunkci, ale to mám na koho svézt - může za to Skácel! Mám teď doma "Naděje s bukovými křídly" a pokud mám něco doporučovat, je to právě tohle.

Zdraví Ravie

***
Slib
Blábolím do rytmu křídel sovy
až zemru
ona všechno poví

***
Naděje
Krásná je noc když do tmy zpívá
naděje sladká důvěřivá
hledí jak dívka má hvězdu na čele
nadějí byli vždy bělostní andělé

***
Osudovo
Sudička byla krutá paní
paní, anebo slečna
chtěla jsem jen, aby zapadání
a svítání byla věčná
















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com