Září 2008

Šestá miniatura: Netopýři

29. září 2008 v 21:35 | Raven |  Miniatury
Ach, kdo mohl byt tak naivní, aby si myslel, že si každý přečetl její niterné "Daleko"? Já. Vám všem, kdož jste tak udělali, samozřejmě děkuji. A vám ostatním, duším zvyklím na fastfoody, nabídnu dlaší miniaturu. Je to jedna z dlouhé série "těch ovíněných" jako slušné děvče jsem měla napsat možná "ojíněných, ale proč lhát, že. Ač se bude zdát... ano, má to význam. Dokonce docela dost hluboký, nicméně, nemohu očekávat, že je nalezitelný. Ale přece jenom, pořád to zkouším.
Ravie
***
Slova zamotaná do vlasů
jako netopýři
nad lampami
strany čtyři
rozletí se
nevrátí se
jsa na kousky rozmetán
na kousky a do všech stran
***

Daleko

28. září 2008 v 20:52 | Raven |  Sedmero Havranů
Tohle jsem psala někdy na konci srpna, v reakci na Carmen... hledala jsem ten článek, ale nenašla ho (Jakto?!)
Musela jsem sbírat odvahu, abych to sem hodila, ale konečně... je to tady. Nelekněte se, prosím. Je to hodně dlouhé.
Za to všechno mohou modré oči (*úsměv úsměv úsměv*) a taky strašná dálka.

Nemělo by se lhát

27. září 2008 v 13:50 | Raven |  Havraním brkem do popela
Tři hrnečky pohádkovosti, dva hustého stesku, hrneček zasněnosti a hrneček pocitu, že hodně lidí lže. Jen tak nebo z povinnosti. Ty věci, co spolu nikdy nesouvisely, snad ani souviset neměly, teď tvoří pár veršů...
Ravie

Kill me if you can (Budiž proklet)

26. září 2008 v 22:03 | Raven |  Sedmero Havranů
Kill me if you can - zabij mě, jestli můžeš. Válka. Někdo mi poslal Beatles - Help! Je tam... "Help me if you can". S vyměněným slovesem to mnohem lépe vystihuje situaci.
Ne, nájemným vrahům neotvírám.
Výbušniny poštou.
Válka. Válka. Lež. Výstřel. Tma.
Raven - trochu rozladěná

Neděste se a neutíkejte

26. září 2008 v 19:28 | Raven |  Havraní krákání
Zachovejte paniku, přátelé! Já jsem jenom trošku experimentovala. Neměla jsem moc náladu na layoutářské baroko, které některé z mých blízkých přítelkyň skvěle ovládají (a snad mi odpustí tento grafický a prostoduchý zločin) a tak jsem si vytvořilo něco promitivního, nenáročného a hlavně... hlavně podzmního.
Miluju podzim.
A miluju a miluju a miluju. I když červenou až tak úplně nemusím, podzimní červená je nádherně a k pláčí půvabná (škoda, že nepláču) a neuvěřitelně malebná a okouzlující. Snad vás to moc neodradí při návštěvách tohoto hrozného místa :))) Idu přepsat nějaké dílko, když už tedy oxiduji. Ať z toho alespoň něco je.
P.S.: Ten, kdo se ke mě přiblíží blíž jak na dva metry, tak jí má! Há, chřipku! :))))

Prokletá rýma

24. září 2008 v 21:54 | Raven |  Havraní krákání
Vážení, nezvážení, vy, odolávající gravitaci zemské i vy, stvoření z antihmoty. Opět vás zdravím. Prosím, moc se nepřibližujte, poněvadž, jak už hlásá název článku, jsem v hrozném zdravotním stavu. Mohla bych na vás něco prsknout a vy byste se pak stali náchylnější na zákeřnou žloutenku či bestiální chřipku, což vám samozřejmě nepřeju (zvlášť teď, když už vím, jak se množí viry).
Zrovna včera jsem se poprvé, bez asistence milé paní Sobkové, pokusila nasadit si čočky. Ovšem... trvalo mi to šíleně dlouho a byla jsem z toho strašně zdeptaná, jak mi to nešlo. To všechno protl, že jsem ignorantské jelito, že. Navíc to působilo asi dost šíleně, jak jsem se maniákálně dloubala do oka a tak si zcela dobrovoně působila utrpení. Snad rodina nepojme nějaké bezdůvodné podezření toho, že v tom mám úchyláckou zálibu. Nicméně, to dloubání za to stojí a být pak celý den bez brýlí je okouzlující záležitost. Závidím vám všem, kteří tyto nejrůznější oftalmologické aparáty nepotřeujete. Ale kdybych byla dru-vides, asi bych si neužila tolik srandy.
Byla jsem v knihovně... Půjčila jsem si čínskou básnířku Li Čching-Čao... Je to kouzelné. Je tam sice poznámka o tom, že ty verše (vzhledem k odlišnosti jazyka čínského a českého, která je rapidní) jsou spíše parafrázované, ale mě to nevadí. Myslím, že vím, co zítra budu dělat při fyzice *mafiánský zubík*. také mám Rimbauda, ale toho si budu muset užít někdy, až budu mít náladu, kterou zatím nemám, díky té úchvatné rýmě. Mám nos jak bambuli, bolí mě hlava a tak různě.
Napsala jsem báseň, ale co se nestalo, zase mi začal zlobit zdroják a já do něj tak nešikovně kopla, a tak se mé veškeré snažení propadlo v jakýsi příslovečný záchod. Budu se to snažit rekonstruovat, ale dnes už vážně půjdu spát, protože s dobrým viděním najednou člověk vidí ty obrovské kruhy pod očima, které se většině lidem a hlavně profesorům vůbec nelíbí ("Co jsi, prosímtě, dělala v noci?!") Spaní na lavici/pod lavicí je ale vemi zábavné a zejména poučné, poněvadž už vím, že se má spát v noci (a ne a ne, nebudu to dělat. V noci se má žít.). Trošku to tlačí, ale já jsem samozřejmě drsňák, takže odolám nástrahám osudu a nepříjemným poznámkám kantorům a zítra se v ústavu náležitě vyspím. :oP
Asi půjdu, vezmu s sebou bloček a půvabnou sbírku čínské básnířky, travelmug s earlem greyem a samozřejmě taky papír a tužku, protože "Květy skořicovníku" jsou pěkně inspirativní. Samozřejmě už teď vřele doporučuju.
Raven & proměnlivé "Never more".

Pátá miniatura: Poe

22. září 2008 v 22:38 | Raven |  Miniatury
Takhle se mi mimořádně líbí. Poea mám vážně, vážně ráda (kolikrát už jsem to říkal, no?)... a v ten osduný pátek jsem to ve tři v noci takto vyhrotila ve verše :) Budou se vám líbit? Opravdu teď stojím o to, abyste si to přečetli a něco mi k tomu napsali. Třeba odpověď na to, proč.
Mhouřící Ravie
****
Nad dílem pana Edgara
nalila jsem si sklenku vína
Čím to, že slova "never more"
jsou pokaždé tak jiná?

Do školy prosím sekerku a hrdinně zmírejte za smrt ignorantům.

21. září 2008 v 22:12 | Kuchnutá Ravie |  Havraní krákání
Vyzývám vás k boji. Nabruste si nože a sekerky a zuby (někteří)! Naučte se na všechna zkoušení a všechny písemky, ať dáte těm šíleným profesorům co proto. Zapomeňte na chvilku na svou flákačskou hrdost a na lenoru! Ukažte jim, že nejste ignorantští kytovci se sádlem místo mozku. Ukažte jim, že oni jsou tady ti blbí. A když nic, sekerka to vyřeší.
Hm, škoda, že mi tohle nevydrží až do rána.
Za ignorantského kytovce vděčím strigg. To ona na něj má autorské právo.
Svobodu Tibetu!
Ravie, propadlá beznaději zítřka.
P.S.: Hraje vám Jarek Nohavica. Trochu atypické, že? Ale nevadí - myslím, že skřítek Adalbert je naprosto grandiozní. Zlověstný. Prchavý. Taky hodnou chvíli okupoval můj status! Je to... nádherná melancholie :) Ovšem s mým momentálním duševnm rozpoložením to nemá ni společného :)))


Nepoklidný k pousmání

20. září 2008 v 12:23 | Raven |  Sesbírané střípkaté stříbrovrány
Šla jsem spát vlastně až dneska... někdy ve tři ráno. Musela jsem využít toho, že doma byl je brácha, takže jsem si nastolila svou vlastní anarchii. Nejdřív jsem vykonala veškerou nepříjemnou domácí práci (sice mi ještě troška zbyla na dnešek, ale myslím, že to se dá zvládnout) a pak jsem se rozhodla se na všechno vykašlat, uvařila jsem čaj, pak čaj, čaj a ještě čaj, až pak jsem zjistila, že v lednici je otevřené svatovavřinecké :) Nalila jsem si skleničku a začala jsem psát, samozřejmě ještě za příjemné a inspirtivní konverzace.:)))))
Veršema jsem popsala celý čtyry papíry! No, postupně se to sem dostane, tak možná do Vánoc to tu bude všechno.
Jsou to ale většinou miniatury. Tohle je zářná výjimka, která má dvě sloky ;o)
Pro T. On ví.

Rulík. Indie vrací úder. Raven se utopila v podzimu.

18. září 2008 v 22:24 | Raven |  Havraní krákání
Po výšlapu do čtvrtého patra z přízemí gymnázia:
Raven: teatrálně citujíce Cimrmana "Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny!"
Lucucha: "Dopr*e*e!"
Raven: hází xicht pln neporozumění
Lucucha: "Já tam dole nechala třídnici!"
Život je tragédie. Ale občas je docela fajn :))))

2. kapitola: Potyčka s vousatým ignorantem

18. září 2008 v 20:29 | strigga a Raven |  Kočičí pracka
Vážení zvážení, dovolujeme si vám představit další ze série strašlivých kapitol tohoto egoistického story! Tentokráte napínavě popíšeme ještě napínavější situaci v Bradavicích a dozvíme se, co že tam vlastně děláme. Nezní to lákavě?

Čtvrtá miniatura: Proklatý Shakespeare

16. září 2008 v 21:45 | Raven |  Miniatury
Poslední tři minuty jsem měla zvláštní náladu.

***
"Co bychom byli bez Hamleta?"
proťala ticho jedna věta
a stejně byla jen jedna
a příliš moudrá
neměla jsem důvod
probudit se ze sna

***



Třetí miniatura: Babylon

16. září 2008 v 19:17 | Raven |  Miniatury
Rozhodně šílená miniaturka. Je starší, našla jsem jí zapadlou za polštářem :) Horší je, že jí opravdu nemůžu datovat. Ale psala jsem jí tak v jednu ve dvě v noci, podle toho prasopisu (skoro jsem to po sobě nepřečetla).
R.
***
A mezi dvěma námi
cizí zedník samozvaný
postavil svou zeď
za zmatení jazyků
z Babylona
ošklivě se mstí jen nám dvěma
a mstí se nám jen teď
***

Druhá miniatura: Holubice

14. září 2008 v 11:22 | Raven |  Miniatury
Pár slov. Celý den. Nejkrásnjěší. Další věc.
***
Tvoje ruka jako holubice
sedla mi na rameno
(na tom druhém mám havrana)
Jakmile jsem se holubice dotkla
zachvěla se
Máš studené prsty
***

První miniatura: Sám

14. září 2008 v 11:19 | Miniaturní Ravie |  Miniatury
Miniatury. Menší, než je obvyklé. Pár slov. Slov, do kterých jsem vdechla víc, než na co se cítily. Možná se rozsypou.
***
Sníh spadl sněhobíle smyšlen
sám sebou svržen
samozřejmým strachem
***

Tisíc a jeden důvod, proč můžu mít blbou náladu

11. září 2008 v 6:50 | Raven |  Havraní krákání
  1. je čtvrtek
  2. ve škole budu hnít devět hodin (ano, po poznání lepší než dvanáctihodinové pondělí, ale stejně)
  3. Máme matiku, fyziku a chemii. Bohužel na za sebou, takže žádný spací blok.
  4. Mám v diáři nějakou nechutnou zkratku a nevím, co znamená.
  5. Dorší je, že to je na dnešek.
  6. určitě si s sebou zapomenu vzít zelenou pastelku.
  7. Mám hlad.
  8. Neměla jsem kafe (neptejte se proč)
  9. Budeme mít Eh, což znamená, že buď umřu hrůzou, nebo smíchy.
  10. Nehci umřít hrůzou ani smíchy.
  11. Do tašky se mi nevejde Skácel.
  12. musím jet na kole. Venku je zima.
  13. Nemůžu najít to černý tričko.
  14. Jsem bordelář.
  15. V noci jsem měla křeč v noze.
  16. Chce se mi spát.
  17. Nemůžu si koupit bílou čokoládu (protože mám tkaničky)
  18. Je to neskutečný, ale po druhý hodině frániny s P. se neskutečně těším na M.
  19. Určitě si zapomenu vzít tu zelenou pastelku.
  20. Do soboty zbývají ještě celé dva dny.
Dobře, je jich jen dvacet. Což ale nemění nic na tom, že moje nálada je skvělá a hodlám se dneska usmívat na všechny mračící se lidi, z čehož pravděpodobně buď omdlí a nebo budou hrozně napruzení, že se na ně někdo dovolil usmívat. He, to mě bude bavit.
Adios, astalavista.
Ravie

Odlétla poslední mluvící květina

7. září 2008 v 15:34 | Raven |  Pohádky a jiné palčivosti
Žblept z relaxu a navíc jsem to dopisovala ještě doma za náhlého přílivu jednoho dosti intenzivního pocitu. A velká malá písmena? Nezájem. Nevím, jak bych to jinak rozlišovala... tak nevím. Přeberte si to.

Cry for the moon

7. září 2008 v 14:37 | Raven |  Havraní zpívání
Pravda, Simone Simons už to dlouho nebyla :))) Měla jsem chutě vypálit vám, stejně jako sobě, do uší svou oblíbenou "Living a lie", ale na imeem bych jí mohla hledat do pozítří a nenajdu jí, protože tam jednoduše není. Takže, mám tu jinačí, neméně skvělý kousek.
Epica. Epica. Epica.


Šarlatový svět

4. září 2008 v 22:08 | Raven Ukrákaná |  Havraním brkem do popela
Moje reakce na Poeova Havrana, kterého jsem měla opět možnost číst. Sice v Cinkyho podání byl prostě děsněj (trochu se ta genialita Poeova díla vytrácela), ale já si ho přečetla ještě jednou, musela jsem se asi usmívat jako cvok... no, nevadí. Každopádně mě to šíleně bavilo - moje rozhovory s Havranem býají velice plodné -alespoň poslední dobou. snad se vám to zalíbí...

Nad názvém tohohle dílka bych si dřív zlámala hlavu, než bych vymyslela něco příhodného - tak třeba - Mrtvé verše?

3. září 2008 v 16:37 | Ravie |  Sesbírané střípkaté stříbrovrány
Asi to sem dávám, aby neco přibylo... Když jsem to psala, asi to pro mě mělo nějaký smysl - asi na něj zase časem příjdu, ale teď ne.
P.S.: Titulek článku je skoro delší než text. hrůza.

Obrázky

2. září 2008 v 14:50 | Raven |  Havraním brkem do popela
Hm. Nebudu se zmiňovat o té věci, která k nám přišla s odchodem prázdnin, poněvadž jí úplně všichni zaregistrovali a jistě jsou všichni úplně děsně nadšení.
My dostali novou třídu, mimochodem třídu, kde byla, co já pamatuju, vždycky druhá ef. A najednou, bum bác, tam střelí V. B a nikdo se k tomu ani nevyjadřuje. No, třída je hnusná, na předávacím protokolu balo "Žaluzie - OK", i když tam ždáné žaluzie nejsou. Mimochodem ty lavice taky nejsou OK, ale jsou hnusný a odporný a olepený a pomalovaný.
No, na těch počmáraných stěnách (je to třída, kde má celá škola výtvarku) jsou díla nějakých umělců... a dneska, když se četl školní řád, jsem se nehorázně nudila a dívala se na ně. Napadlo mě pár veršů. Mě jich teda napsala víc - jsou to doknce dva vesměs ucelené celky :)))) Já vám prozatím naservíruju jeden a pokud vás z toho neklepne, přidám druhý...















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com