Pršelo

31. srpna 2008 v 18:51 | Raven |  →(ne)originální←
jak by se rádo zdálo, tohle není další z mých šílených básnických výlevů, toto je prachprostinká próza. A to hodně nekvalitní. Je to z Relaxu, tedy blíže - z workshopu tvůrčího psaní. Už od začátku mi něco říkalo, že tam nepatřím. Je to kraťoučké, ale z nějakého neznámého důvodu to mělo pět A5 stran. Nechutný. :D
No, buďte shovívaví.
Přejemné pošušňáníčko :)))
Varování: Nechť toto nečtou osoby s vyvinutým literárním citem a osoby, které u příběhu čekají zápletku. Jestli mezi tyto osoby patříte, tohle není nic pro vás. Samozřejmě také osoby se slabším srdcem a smyslem pro logiku.

Nejdřív jen tak trochu kapalo. Do pořádného lijavce už moc nezbývalo - těžké šedivé mraky visely nad hlavami lidí a střechamo a kdo ví, čím ještě. Byly nafoukané jak mladší sourozenec a plakaly jak tetičky na pohřbu.
"Působivé," prohlásil mladík (říkejme mu pro pořádek třeba Jirka), který si ťukal do zubů držátkem od čajové lžičky a seděl při tom na lince ve zšeřelé kuchyni. Kdyby ho tak viděla máti, ta by ho hnala. Z jakéhosi důvodu na to byla silně alergická. Stejně jako na kapající koukotky. Jirka se se skelným pohledem podíval směrem ke dřezu. Nemýlil se, kohoutek kapal, jako by na tom záležela celá jeho existence. Kluk seskočil z linky a zatočil uzávěrem - bohužel na špatnou stranu. Voda se odrazila od neumytých talířů na dně dřezu a nebohého ho úplně zlila. Na triku mu nyní zely cákance nedůstojného vzezření a ke všemu ještě nepříjemně studily.
"Hrmpfgh," zamumlal si kluk pod vousy. Dnes se už asi nedozvíme, jaká z jeho arzenálu nadávek to byla. Jisté je, že kuchyně už zůstala nadobro osiřela. Jirka odnesl mokré prádlo na sušák na prádlo a odebral se pro nějaký ten kus suchého šatstva. Po provedení příslušných operací se zadíval z okna. Kapky po hladkém skle klouzaly jako nadopovaní slimáci, nechávající za sebou nechutnou mokrou stopu. Jirka v zamyšlení otevřel okno a přes muškáty se vyklonil ven. Ale jaká smůla, že vzápětí truhlík letěl o tři patra níž. Mladíkova ústa opustila opět salva nepřílíš hezkých slov. Vyrazil úprkem do přesíně, nazul boty, sebral bundu a klíčky a vyběhl z bytu - to všechno pro záchranu mámina truhlíku s několika ohavnými pelargoniemi. Ani moc nehleděl na to, že truhlík pravděpodobně bude na maděru a květiny už také nebudou, co bývaly.
Samozřejmě taky nehleděl na varování domovnice, která právě vytírala špinavé schody ještě špinavějším hadrem. Neměl by prý tak spěchat, nebo se přizabije. O tom, jestli je plesnivější hadr nebo domovnice, mohl už v klidu přemýšlet na mokré podlaze, kde ležel rozplácnutý jako palačinka z pánve z teleshoppingu. Naneštěstí ležel naproti výtahu, který se právě zastavil v doličném patře. Vyrazila z něj (a to velice, až překvapivě energicky) jistá postarší sousedka s pytlem brambor přes rameno. Její pouť ale netrvala dlouho - respektive trvala jen do té doby, než se stačila natáhnout přes ležícího Jirku. Pytel brambor (nyní mluvíme o reálných bramborách, ne o sousedce) přistál Jirkovi na hlavě, načež síťku pytle přetrhla chamtivá sousedka řetízkem od hodinek. Brambory se válely všude kolem a dohromady sousedka, Jirka a brambory vytvářeli velice bizarní zátiší.
Sousece naštěstí brzy došlo, že v takovéhle nestoudné a nepříslušné poloze nemůže dlouho zůstávat. Zvedla se a počastovala nebohého chlapce několika nepříliš lichotivými jmény. ten se brzy zvedl a pomáhal sesbírat všechny brambory. Když se sousedky zbavil, vydal se - nyní již pomalu - po schodech dolů. Připadalo mu, že jedno patro by měl přežít bez pohromy. Ale v minutě se mu zhroutil celý jeho milostný život do prachu.
Na schodech stála jím obdivovaná dívka, objímající v nestoudné poloze jakéhosi nestoudného chlapce. Samozřejmě, že neprováděli nic jiného než nestoudnosti. Jirka chvíli tiše stál, koukal se do země a kreslil špičkou svojí boty do bláta na dlažkách.
Když si milenci všimli, že jsou zrovna v hnízdečku lásky tři, byl Jirka sprážen nehezkými pohledy a byla mu doporučena další cesta. Už mu ale nebylo doporučeno, kudy, poněvadž dvojice tvořila špunt v nejužším místě schodiště. Inu, Jirka se vrátil k osudnému výtahu a sjel do přízemí. Z výtahu vyletěl jako běs a zabouchl za sebou domovní dveře, jako kdyby v domě zanechával nejhorší chvíle svého života.
Oběhl dům, až tam, kde bylo ono nešťastné okno. V jirkovi hrklo. truhlík byl celý, ale osoba, ležící v nepřirozené poloze pod ním, nejspíše celá nebyla. Chlapec rychle odstranil truhlík a osobu převrátil tváří vzhůru. Byla to velice hezká dívka se zrzavými vlasy a dlouhým pihovatým nosem. Jirka, který většinou opomínal školní kurzy zdravovědy, nevěděl, co dělat. Zkusil jí trochu proplácat tváře, jak to dělaly paničky v pohádkách omdlévajícím pantatíčkům králům, když se dozvěděli, že se jejich dcerka tahá s nějakým Honzou.
Proplesknutí zabralo. Slečna vyskočila na nohy a smála se, zatímco se Jirka, celý rudý, hrozně omlouval.
Slečna zvedla ze země truhlík a strčila ho Jirkovi do ruky. Doprovodila ho, celého zmateného, k domovním dveřím.
"Já-já, já jsem Jirka," vykoktal chlapec jen stěží. Pravdou bylo, že jeho nevědomá oběť truhlíkového atentátu byla velice sličná.
"Já jsem Smůla, těšilo mě," zasmála se zvonivě slečna.
"Klíčky ti vypadly ve výtahu," dodala a vypařila se.

"Pro pána Jána, neumíš ten kouhoutek zavřít, když kape? A neseď na lince, ty hulváte!" lamentovala Jirkova matka, zatímco on stále ještě seděl na lince a protíral si oči, zalepené spánkem.
"Jasně mami, ahoj," usmál se Jirka na překvapenou máť a odběhl do pokoje. Venku už nepršelo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Carmen Carmen | 31. srpna 2008 v 18:55 | Reagovat

:D :D :D

Krásné.

2 cloverdee cloverdee | 1. září 2008 v 11:38 | Reagovat

Pěkné:D A neboj, žádnou újmu mi to nezpůsobilo:P

Jen mi ten nebohý hoch někoho připomíná.. Silně připomíná;)

3 Raven Raven | 1. září 2008 v 11:49 | Reagovat

Carmen: Dík za trpělivost :)

Clover, pro všechno na světě, koho? Existuje snad člověk, kterej by měl podobnou smůlu jako Jirka a já? :D

4 enterona enterona | Web | 1. září 2008 v 14:08 | Reagovat

náhodou, je to dobré. já nevím, proč se všichni tak podceňujou, kdybyste viděli moje rádoby výtvory... ;-)

strašně se mi líbilo to s tou Smůlou :) (a mám pocit, že teď už našla i mě. Neustále mi něco padá a dneska mi už ujely asi čtyři trolejbusy...)

5 Raven Raven | 1. září 2008 v 19:33 | Reagovat

Enterono, díky :))) Já jsem se Smůlou taky docela v blízkém vztahu :D

6 strigga strigga | 2. září 2008 v 17:30 | Reagovat

Ty že nepatříš do kurzu tvůrčího psaní? Chceš mě naštvat, rozesmát, urazit, shodit z mostu? :D Je to krásné, roztomilé, se spoustou hezkých nápadů a ještě větší spoustou skvěle podaných výrazů. Výtečně Vokoun! :)

7 Raven Raven | 2. září 2008 v 21:28 | Reagovat

Strigg, shodit z mostu jedině :) Možná ještě hodit do kolejnic a pověsit k Tibeťanům :) Ale jinak víš, jak moc tě mám ráda :))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com