Srpen 2008

Pršelo

31. srpna 2008 v 18:51 | Raven |  →(ne)originální←
jak by se rádo zdálo, tohle není další z mých šílených básnických výlevů, toto je prachprostinká próza. A to hodně nekvalitní. Je to z Relaxu, tedy blíže - z workshopu tvůrčího psaní. Už od začátku mi něco říkalo, že tam nepatřím. Je to kraťoučké, ale z nějakého neznámého důvodu to mělo pět A5 stran. Nechutný. :D
No, buďte shovívaví.
Přejemné pošušňáníčko :)))
Varování: Nechť toto nečtou osoby s vyvinutým literárním citem a osoby, které u příběhu čekají zápletku. Jestli mezi tyto osoby patříte, tohle není nic pro vás. Samozřejmě také osoby se slabším srdcem a smyslem pro logiku.

Já mám modem, ty máš modem, všichni máme modem

29. srpna 2008 v 21:54 | Raven |  Havraní krákání
Pche! :D
Toliko k pracovním poměrům.
Z chaty zdraví Ravie

1. kapitola: Potyčka s hučkou

27. srpna 2008 v 19:25 | strigga a Raven |  Kočičí pracka
Myslíš, že je to zabije?
Nepochybně.
Enjoy it.
Strigg & Raven
(A berte to s rezervou, vy mizerové! :))))))

Ač pozdě, tak přeci jen

27. srpna 2008 v 19:11 | Raven |  Pohádky a jiné palčivosti
Jak jistě víte - dvě skvělé osoby měly narozeniny. Ha. Tak já pro ně mám dary - chabé, ale přece. Tak, pro radost :)))
První paprsky
[Pro Strigg]
Svítá
paprsky první
se v lánech žita
honí

Jako kočka s myší
co vyhnaly tmu
od světla slyší
šeptání dnu

Nových červánků
mráčků ze sametu
a brání spánku
větrem nezametu

Snad vánkem
se snítkou jabloní
koštětem z heřmánku
tma se kaboní

Nemůže dál
my jí nechceme
tak jí nikdo nepozval dál
Svítá. Až do nebe
Dva klíče
[Pro Carmen]
Dva klíče v dlani
černý bílý
bílý černý
ani jeden obyčejný
devět mečů v skráni

Dvoje dveře nových krás
stříbro zlato
zlato stříbro
světlo z klíčů zřídlo
stříbro v nás

Dvě svítí na nebi
luna slunce
slunce luna
měsíčná pláňka je vlastně ta slunná
pohádka z lebedy

*lišácký úsměv*

27. srpna 2008 v 8:12 | Raven |  Havraní zpívání

Forever.

Pohádka

26. srpna 2008 v 22:34 | Raven |  Pohádky a jiné palčivosti
Neptejte se "Už zase?", protože vás to stejně nevykoupí. Prostě pohádky jsou samy o sobě tak poetické, že se o nich prostě musí psát básně.
Včera jsem, těsně před půlnocí, otevřela Oscara Wilda a jeho pohádky. Šťastného prince jsem ještě jakž takž přežila, u Slavíka a růže se mi hrnuly slzy do sosáku a Sobeckého obra jsem musela rychle zaklapnout a stisknout víčka pevně k sobě.
Z relaxu.
Raven

Hm.

26. srpna 2008 v 0:11 | Raven |  Havraní krákání
Jo, vlastně už můžu číst povídky s určitým ratingem, ale dělat to nebudu. Stejně k vašim povídkám se slashem nebo s vyšším ratingem budu psát kupu smajlíků... a všichni vědí, co ty smajlíci znamenaj.
Už nemůžu jezdit s dětskou slevou do Prahy.
To je as tak vše, co se na mé straně drátu mění. Někdy - tedy v jinou denní hodinu - tu čekejte zase tu obyčejnou chorobně poetistickou Raven.

Co mi šeptalo světlo

25. srpna 2008 v 15:41 | Raven |  Zpod vlčí tlapy
Nová - tedy relaxová - prkotinka. Asi mi nebylo moc veslo, respektive jsem měla opět vlkodlačí náladu... navíc venku byl krásný měsíc. Kdo by se divil, že takhle budu psát? :)))

Kočičí pracka

24. srpna 2008 v 20:21 | Raven a Strigg |  Kočičí pracka
Strigg uvádí: Nechutně egocentrický příběh sepsaný dvěma osobami o dvou shodou okolností totožných osobách se zatím blíže neurčeným počtem kapitol. Zezačátku vám to zcela jistě bude připadat jako plytká báchorka na velmi ohrané-opsané téma, ALE věřte; příběh s tak kuriózním rozuzlením jste ještě nečetli!
Raven dodává: Nechutně egocentrická pohádka, sepsaná dvěma osobami shodou okolností o totožných osobách. Zezačátku to bude jistě znít jako ohavné a již tlející klišé, ale věřte nám - skandálnější příběh jste ještě nečetli! Jistě nebudete litovat, protože tahle povídka, vážení, udělá díru do světa (nebo přinejmenším do vašeho mozku)!

Připadáte si ještě jako tragédi?

24. srpna 2008 v 17:54 | Raven |  Havraní krákání
Zabrousila jsem do učebnice dějepisu. Zatímco si připadám jako sladkovodní ryba v moři (tudíž hodně zle), bolí mě noha, je mi smutno, očekávám nejhorší apod, čtu zde:
"Obr. 92 Příběhy trojských hrdinů často inspirovaly i malíře keramiky (obě malby jsou z 6. stol. př. n. l.)
a) Achilleus a Aias hrají v kostky
b) Achilleus zabíjí královnu Amazonek Penthesileu, která přišla na pomoc Trojanům.Achilleus se do umírající Amazonky zamiloval."
Ne, už si připadám vcelku... vcelku ne-moc-jako-tragéd.
Žijte blaze. A nezabíjejte ty, do kterých se chystáte zamilovat. Toť asi tak vše, co jsem vám chtěla říct :)))
P.S.: Jestli se dívíte, že píšu divné a věci, které jsou mimo, tak se nedivte. (Dobrá věta, že. Aneb blbá věta taky věta.) Také jsem vám mohla napsat, že když se ve Spartě narodilo mimino, tak že ho museli posoudit, jestli je silný a zdravý a když nebylo, hodili ho ze skály. Já, coby o 14 dní nedonošené dítko bych tu dnes asi nepsala, být ve Spartě. Je pravda, že kdybych už byla ve Spartě, asi bych nepsala nikdy, ale o tom je možno polemizovat. Ale nedoporučuju to.
P.P.S.: Já nikoho nezabila! :))))))
Raven

Ukaž mi své oči

22. srpna 2008 v 19:40 | Raven |  Sedmero Havranů
Oukej, jsem doma (neplačte, brzo zas odjedu, slibuju!). Mám strašně moc nových věcí, všechny stojí akorát tak za starou bačkoru... ale... asi tak, no :)
Název jsem někomu ukradla, ale mě se ta myšlenka tak líbila - no, ukázat někomu svoje oči, to už něco znaméná... Když víte, jakou mají barvu a kdo jimi hledí na svět... Ehmm, konec filozofování. Každopádně se omlouvám za převzatý název, ale byl mi inspirací, vzhledem k tomu, že když jsem to psla, seděla jsem na pingpongovym stole a hleděla na nějaký blázny, co hráli jakou si podivnou a mě nepochopitelnou míčovou hru. A to není zrovna námět zářný a příkladný pro mou tvorbu, tak jsem musela trochu poodplout.
Kurzíva je dodatečná, jen tak, abyste si všimli někaterých částí :)

Astalavista

14. srpna 2008 v 21:27 | Raven |  Havraní krákání
Chtěli jsme vám napsat úžasný rozlučkový článek, ale hodiny řekly ne. Tak vám můžu říct akorát tak aho, nashledanou či nazdar (to je jedno, vyberte si) a stejně tak můžu doufat ve šťastný návrat a v nepřílišné citové vyčerpání. Uch.

Forever yours

(Carmen, my víme)
Raven
P.S.: Současně zdravím strigg, až se vrátí z tábora, protože to tu zasejc nebudu. Smůla. Druhou kapitolu z mé strany už mám dopsanou :)))
P.P.S.: Finové jsou zatraceně dobří hudebníci.
P.P.P.S.: *psychopatický smích* - asi tak to je, drahouškové. Všichni jste - chvilka napětí - améba!!!
Poznámka pod čarou: Taky se vám zdá, že je tenhle článek více než divný? (: Ano, mohu vás ujistit, že se vám to nezdá, on doopravdy divný je. Hodně divný :))))

9 crimes (Damien Rice) & Tisíc zločinů pro Carmen

14. srpna 2008 v 13:40 | Raven |  Havraním brkem do popela
Nemohla jsem kvůli tomu usnout, melodie se nemůžu zbavit, nechává to ve mně něco... co nedokážu popsat. Poslechněte si jí, nebo se o hodně ochudíte.

Melancholická akorát tak apatie

12. srpna 2008 v 22:15 | Raven |  Havraní krákání
Asi tak. Šedej hrabě už akorát tak vystydl a už ani nevoní, - no, stejně už mám asi jen tak dva centimetry po dně, ale stejně. Všechno mi to najednou strašně mluví do nálady. No... není mi ani nejlíp. Přitom už se alespoň mám do čeho sbalit na Relax, mám batoh - šedivej. Kombinace červený a oranžový mi připadá podobně vražedná jako barva růžová - tedy, vstávají mi z ní vlasy na hlavě, tak jsem zůstala u šedé.
To, co bylo na dnešku opravdu pozitivní je to, že jsem si objednala druhé CD Within Temptation :) The heart of everything už doma mám, tak teď kupuju The silent force a tím pomalu ale jistě legalizuju svojí hudební sbírku. Navíc jsem dneska v obchodní pasáži viděla upoutávku na nový cédéčko Blackmore's Night - a tak už vím, jak naložím s právě přišlou výplatou.
Na psaní nemám vůbec náladu, a hlavně nemám inspiraci. Prostě není, chybí, na mým rameni je prázdný místo - Havran sedí někde jinde. Jistý je, že na mým mozku už delší dobu sedí nějakej brouk (mozkožrout a umírá hlady - starý, leč výstižný). Všechno dělám bez ducha, automaticky... Jsem zvědavá, jak přežiju školní rok, protože už i o prázdninách je to se mnou hrozný.
Nemám si s kým povídat. To můžu asi jen tak s tím zatraceným šedým hrabětem v hrnku a s tím nepořádkem, co je tady všude kolem mě.
Leze mi to tady na nervy. Brrr.
Kdyby alespoň někdo napsal! Strigg na táboře, Carmen na chatě... Jak já k tomu příjdu? Asi začnu zase psát dopisy :)))
Mějte se, buďte té dobroty a napište mi... dnes už ne, až zítra. Teď už jdu spát, protože jiný východisko z tý situace prostě nevidím.
Dobrou noc s přáním nějakého veselého snu (nejlépe o Sevíkovi skákajícím ve spacím pytli nebo třeba o Voldemortovi v pavilonu plazů - nebo o chlapech v oranžových tričkách... nebo o kaktusech a kdoví o čem ještě. Zkrátka veselé sny, ať už se řehtáte slonům v porcelánu nebo MS jako od maminky.) se poroučí
Raven

Válka a Mír

9. srpna 2008 v 20:19 | Raven |  Havraním brkem do popela
Slyšeli jste Události?
Já ano.
Válka.
 Raven

V bodláčí

9. srpna 2008 v 18:40 | Raven |  Sesbírané střípkaté stříbrovrány
Tak tohle jsem zhruba před pěti minutami vyblila... ehh, pardon, vlastně vytvořila, protože můj múzák se konečně naklonil z nepopsatelných výšin své nadnebeské dovolená (nevím ale, kdo mu tu dovolenou dal a jak se tam, nad oblaka, vlastně dostal). Koneckonců, tak kvalita není dostatečná, je ještě více nedostatečnější než moje matematika (ojojoj, to mi připomělo školu!). Pche.
Pche.
No, tak ať to vypluje na povrch. :))) Věnuju všem oslavencům, kterým jsem nebyla schopná popřát (a mimochodem se k tomu ani nehodlám odhodlat. Můj vztah k narozeninám kohokoliv je velice vlažný, až studený, řekla bych.)

Houpy houpy houpy houpy - kočka snědla prošlý kroupy...

9. srpna 2008 v 16:34 | Raven |  Havraní krákání
"Jsem zde.
Mrtvá, ale přece.
Jsem strašně unavená. Taky jsem, jen tak mimochodem, hydrant, ňutka, kašna, pomazánka, Pat, Mat, Týna, Krteček, kartáček na zuby, pípí.
Já vím, že NEMÁM RÁDA DĚTI.
Teď už je to potvrzený, na beton - NEMÁM RÁDA DĚTI!
Ááááááááááááá.
Jsem na mrtvici.
Jsem akorát zralá na postel.
A doufám, že přištích 20 let nebudu mít co dočinění s Patem a Matem.
Bublifuk je skvělá věc, do té doby, než dítě příjde na to, že s ním umíte zacházet a dokonce i foukat bubliny.
NEMÁM RÁDA DĚTI."
Toto napsala Raven po návratu z tábora, kde ztrávila 5 dní se svým čtyřletým příbuzným. Už alespoň víte, že opravdu, opravdu - ale opravdu opravdu, nemá ráda děti. Grr.

Zase pryč :)

3. srpna 2008 v 22:05 | Raven |  Havraní krákání
A zase jedu pryč. Tentokrát na týden, vypadá to, že příští neděli budu na příjmu. Mějte se tu :)















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com