O kapitánu Jeanovi a prastarém námořníku

14. července 2008 v 14:07 | Raven |  Pohádky tisíce jazyků
Rozhodla jsem se zapojit do dlouhé nitky lidové slovesnosti, i když... většinou trošku bezmístně a jak se hezky říká, s křížkem po funuse. Ale nevadí. Můžete to mít jako pohádku na dobrou noc, nebo jen tak. Snad se vám pohádky v mém podání budou líbit.
První vám převyprávím pohádku O kapitánu Jeanovi a starém námořníku. Tahle pohádka pochází z Francie.
Doufám, že mi úloha pohádkové bábrle alespoň trochu půjde - nezapomeňe ohodnotit!

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*
V slunné jižní Francii, v malebném a rušném přístavu Marseille kdysi žil jeden jinoch, kterému všichni říkali Jean. Ale jaký to byl muž! Jak byl švarný! Byl vysoký, svalnatý, měl černé vlasy a modré oči, tak hluboké, jako bylo samo moře, jež jako kapitán jedné z největších obchodních lodí řídil. Byl tak statečný, že svou loď dokázal vyvést i z těch největších bouří. Jeho posádka ho měla ráda a nejen to. Takového muže švarného a příjemného obletovalo mnoho žen! On však miloval jen jednu, svou sladkou Colette, která na něj vždy věrně čekala, když se plavil do Indie.
Měli už před svatbou. I když byla Colette dcerou zámožného kupce a Jean bohatý kapitán, přesto chtěl Jean ještě jednou na moře vyrazit. Ale tentokrát nejel pro bohatý náklad hřebíčku, skořice, kari, koriandru, badyánu, pepř, čaj, ani hedvábí nebo rýži. Tentokrát se se svou posádkou chtěl vydat na bájný Zlatý ostrov, který podle dávných skazek skýtal tolik zlata a pokladů drahých kamenů, že by ten náklad ani deset lodí neuvezlo! Kapitán nikomu než své posádce cíl své pouti neprozradil. Vypluli na moře a Colette mu na cestu smutně mávala bílým šátečkem.
Cesta byla těžká. Bouře byly ukrutné, vítr sužoval loď více než kdy jindy a vlny byly vysoké jako hory na severu. Námořníci v čele s kapitánem se však nevzdali. Vidina bohatství byla tak silná, že je všechny táhla jako obrovské lano. Konečně se přiblížili, ostrov se leskl jako samotný sluneční kotouč. Každý na lodi už se viděl boháčem. Každý už se viděl s krásným děvčetem v obrovském domě.
Náhle se loď zatřásla. Když námořníci, celí vyděšení, nahlédli přes palubu, uzřeli něco obludného! Pod lodí a vůbec v celé širé dáli se proháněly obrovské vodní příšery a veliké masožravé ryby a zcela jistě se snažily námořníkům zabránit v jejich další cestě k pokladům.
V celé té hrůze - ano, i kapitán Jean, který byl známý nebojsa, celý zbledl strachy! - někteří schovávali hlavy, jiní se modlili. A kapitán začal vzývat samotné síly pekelné, že když se k pokladu dostanou a dovezou ho zpět, upíše svou duši. V tu chvíli se celé moře zatřáslo, zčernalo a všechny obludy zmizely. Ale z hlubin moře se vynořil obrovský koráb! Byl vysoký jako tisíc hor dohromady a byl tak obrovský, že vedle něj loď kapitána Jeana vypadala jako špendlíková hlavička. Na palubě té lodi se rozkládala celá města a po ráhnoví jezdily povozy. U kormidla stál starý námořník. Starý stejně jako všechny mořské hladiny světa a větry, které po nich dují. Vlasy měl tak oslnivě bílé, že se jim nemohla rovnat ani ta nejčistší a nejskvělejší mořská vlna a tváře měl neskutečně vrásčité. On zvolal hromovým hlasem:
"Stůj, smrtelníče! Odvezte si pokladu, kolik chcete, ale kapitáne, věz, že si tvou duši vezmu! Má loď nemůže plouti nazpět, proto popluji do tvé domoviny na tvé lodi."
Jakoby kapitán zapomněl, nechal nalodit námořníka a pak všichni už jen nabírali lopatami ty jiskřivé poklady. Pak zpět, do přístavu. Jejich příjezd vítaly i zvony ve svatém Avignonu. Ten večer se všichni radovali a pili drahé víno, ale krásná Colette marně hledala svého nastávajícího. Našla ho až v jeho komnatě, zkroušeného a s hlavou v dlaních. Chvíli na něj naléhala a pak jí prozradil to své tajkemství o osudové chybě, kterou udělal.
Náhle se v komnatě objevil onen prastarý námořník a chtěl podepsat smlouvu o kapitánově ztracené duši. Colette se ale rozhodla, že svého milého nenechá v zatracení. Moudře čekala, až se oba upíšou a pak se začala vyptávat.
"Vážený námořníku, jakpak jste se dostal do naší Francie? Snad ne na lodi kapitána Jeana?"
"Jistě, slečno Colette. Pravdu mluvíte," odpověděl námořník, nečekajíc žádné lsti.
Colette se však vyptávala dále. "A jak kapitánovi cestu zaplatíte?"
"Čímkoliv, ctěná madame, čímkoliv!" holedbal se námořník.
Colette se rozzářily moudré oči. "Já jsem si scela jistá,, že než všemi poklady světa, chce kapitán Jean zaplatit zrovna tou smlouvou, kterou jste právě podpisem stvrdili."
Dívka popadla smlouvu, která dosud ležela na stole hodila jí do krbu. Pak se na Jeana usmála. Námořník nic neříkal. Snad se usmál, snad se zlobil, jeho tvář se ani nepohnula. Zavrzal však hlasem všech rezivějících kotev.
"Kapitáne Jeane, tvou duši jsem ztratil, však pro tvé tělo si příjdu až k písčitému dnu, jestli ještě někdy v lodi opovážíš se brázdit vody oceánů!"
Námořník zmizel. Brzy se konala šťastná svatba. A po ní děti, které Jean učil nebažit po bohatství. A také jim ukazoval nádherné širé moře, po kterém se mu tak stýskalo! Ale měl víc. Měl svou krásnou milující ženu a děti. A také bohatství, které přivezl z ostrova a díky kterým nikdy neměli práci.
Odzvonil lodní zvonec a pohádce je konec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 strigga strigga | 14. července 2008 v 15:26 | Reagovat

Já miluju pohádky :) připomínají mi všechny krásy života malých dětí, a je to tak milý, když si můžeš nějakou jen tak přečíst a říkat si, jak se ty lidi maj dobře... :)

Úloha pohádkové bábrle ti jde výborně, jen pokračuj!

2 Jaen Jaen | Web | 20. července 2008 v 10:51 | Reagovat

Zahřálo to na duši:) Pohádky jsou tak krásně naivní! Nosiči té největší naděje - nad vším se dá vyzrát - i nad úpisem ďáblu...Těším se na další pohádky z tvého křídla, Raven, jde ti to skvěle:)

3 enterona enterona | Web | 20. července 2008 v 20:04 | Reagovat

Krásné, roztomilé, dětské. Přesně takové, jaké mají pohádky být.

4 hhzuzuýnjbnjhh    kjhzýz zž zhutb hnn hhzuzuýnjbnjhh kjhzýz zž zhutb hnn | 15. října 2008 v 20:45 | Reagovat

nfvm  nbmnhzhktznhjtuj gimhhimjih                        hnkoihhezhžtj

5 Illian Illian | E-mail | Web | 29. listopadu 2008 v 18:20 | Reagovat

Nádherná pohádka, kéž by i život končil dobře jakopohádky :-).

6 ufoun13 ufoun13 | Web | 24. ledna 2010 v 18:46 | Reagovat

tedy, taky jsem zbledl strachy když i ten kapitán zbledl... fakt :-(

7 Tadek Tadek | 16. září 2016 v 11:23 | Reagovat

navigace pro skutečné námořníky:

http://geoobchod.cz/namorni-navigace-FC-C-293.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com