Šeherezáda

10. března 2008 v 20:41 | Raven |  Pohádky a jiné palčivosti
Další úkol do literárního semináře. Patrony a kmotry básničky jsou Nightwish, kteří mi přispěli k atmosféře svou špičkovou Saharou.
Nepřímo bych Šeherezádu chtěla věnovat Rael - ona možná bude vědět proč. Je zvláštní, že Šeherezdu mám v hlavě dost dlouho, ale jak jse byla pryč, napsala mi komentář o tísíci a jedné noci - nebo tak nějak to bylo - a pak jsem tohle sepsala.
Nemá to vůbec pravidelný rým. Je to spíš vypisovačka, ale možná už nic jiného nezvládnu stvořit, nemám zrovna to tvůrčí období...

V ústech cítím krev
a v očích slzy,
že bouře - i po letech -
přišla příliš brzy.

V pouštní písek šelestím
- tak, aby nikdo neslyšel -
že potýkám se s neštěstím.
Však dnes mudrc nepřišel.

Bič je dlouhý, drásá záda,
nešťastná je Šeherezáda,
Roní perly, rubínové kapky,
poušť se svíjí v lůně matky -

slunce prahne nenávistí,
kolik bylo dnů, co pohádek neubylo?
Málo na to, aby žilo,
to, co se žene za kořistí -

v krajině hezkých vzpomínek.
V náručí pouštních maminek,
bez lásek, bez pouštní můry,
bez písečné rosy, co spadla zhůry.

Spadla mi do vlasů,
ústa mám plná křiku a krve
my nezemřeme pro krásu,
pak pro písečné nebe.

V poslední řádce
zastávám déšť
hořká žízeň chutná sladce
pouze, když ty chceš!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iswida Núwara (Catherine) Iswida Núwara (Catherine) | Web | 10. března 2008 v 21:13 | Reagovat

ta básnička zní jakousi prapodivnou krásou. Miluju poušť... chci zemřít pro písečné nebe

2 Rael Rael | 11. března 2008 v 13:38 | Reagovat

:) Člověk by neřekl, jakou náhodou může vládnout jeden výraz- třeba jako pohádky a pár set nocí..) Tím chci říct- děkuju.)

Tohle už je čistá pohádka TaJN- já už si na ně vlastně moc nevzpomínám. Spíš na ten pocit- zachytila jsi ho ve verších, jejichž prostřednictvím čaruješ. Ale tohle je mnohem víc než pohádka nebo sen- je v tom jistý zlomek skutečnosti. Té naší skutečnosti... Asi by nebyla fér psát cokoli konkrétního, protože poezie by se prostě neměla vykládat. Měla by se žít. Tohle ve mně žije jakýmsi zvláštním způsobem- hlodá a kouše hluboko uvnitř- klove?.) A přes všechnu snovost a melancholii jsi zachytila i čistý naturalismus. Nespoutanost havrana snoubící se s jeho pozemským atributem... možná o tom ta básen je... je krásná...

3 strigga strigga | Web | 11. března 2008 v 18:54 | Reagovat

kolik bylo dnů, co pohádek neubylo?

Málo na to, aby žilo...

Tohle mě dostalo. Jenom jsem seděla a minutu nebo dvě jsem na to zírala jako uhranutá... tvoje básničky nikdy nezklamou. Mohla bych tu sáhodlouze vypisovat, co jsem v tom viděla a co to se mnou udělalo... ale ty to víš.

;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com