Říjen 2007

Kontakt na Raven

30. října 2007 v 17:15 | Loriel RavenCrow |  Havrani samotní
Tak jsem si říkala, že by bylo dobré, kdybyste tu měli nějaký kontakt na mě. Dám vám sem mail, a kdo byste měli zájem i o icq, musíte si o něj napsat.

ravencrow<zavináčovitá-věc>seznam.cz

Drabble pro Striggu: To je vražda, napsala

28. října 2007 v 18:12 | Loriel RavenCrow |  Drabbles
Při tomhle jsem se děsně bavila. Kouzelnická kriminálka pracuje ve všech podmínkách, všechno vyřeší. Specializace: vraždy. A dál? Neprozradím :o)

Drabble je pro Striggu, má 108 slov (nešlo to jinak :o((, bohužel ) A slova? Kotel, cukřenka, sova, máslo. To byla hodně těžká slova! =D To je vražda, napsala a já napsala drabble.

Drabble pro Lilly Evanovu: Po manželské hádce

28. října 2007 v 17:51 | Loriel RavenCrow |  Drabbles
Ták, další. Drabblátko pro Lilly s názvem 'Po manželské hádce'. Má přesně 100 slov a bylo na slova: zásuvka, DVD, Potter, červený lak na nehty a koloběžka.

Drabble pro Lashanu Sheyren: Historie se opakuje

28. října 2007 v 17:32 | Loriel RavenCrow |  Drabbles
Takže, další drabblík (beru to popořadě, jak to kdo zadal) je pro Lashanu Sheyren a jemnuje se 'Historie se opakuje' na zadaná slova: portrét, tučňák, slunečnice, budík, čert. Bylo těžké na to něco vymslet, ale za to to má přesně 100 slov ;o)

******

Drabble pro fleur_packyt: Malfoyovic ženění

27. října 2007 v 20:26 | Loriel RavenCrow |  Drabbles
Takže, má to 111 slov, poněvadž já se do té stovky snad nikdy netrefím =D Zadaná slova byla: Dráček, vodní dýmka, bublifuk, Krteček a plastová láhev. Pěkná slova =D Nelekněte se, je to fakt kraviná =D Jsem teď tak trochu šílená, dílem rumovými pralinkami a dílem tím, že jsem se snažila si vsugerovat, že v rumových pralinkách je vážně rum. No a... takhle to dopadlo ;o)

Drabble pro Paige: Ráno v Malfoy Manor

27. října 2007 v 19:29 | Loriel RavenCrow |  Drabbles
Tentokrát jsem se opět nevešla, má to 13 slov. Nicméně, nešlo to nijak promazat, protože se mi to líbí tak, jak to je =D Jmenuje se to "Ráno v Malfoy Manor" a zadaná slova byla: Severus, Lucius, kulma na vlasy a příkop.

Líbá Raven

***

Mezi řádky...

18. října 2007 v 14:29 | Loriel RavenCrow |  Havraním brkem do popela
Ta krása, co mizí v dáli
mě překročí.
Ty vlasy, co mě pálí
do očí.
Ty prsty, co mě mrazí
všude po těle.
Ty oči, to jsou vrazi,
vraždí vesele.

Ta slova, co mi berou vzduch
mě škrtí.
Ten tón, co mě připravuje o sluch
mě smrtí.
Ty rty, ze kterých jdou medová slova.
Kdo tady sladí?
Ta slova, co chci slýchat znova a znova.
Protože - hladí.
Měls číst mezi řádky,
milý příteli.
a stalo se, co jsme za život krátký
nikdy nechtěli.

Spící elf

17. října 2007 v 20:24 | Loriel RavenCrow
Tohle je podle mě to, co se mi asi dosud povedlo nejvíc. Strašně dlouho jsem na tom dělala a na tenhle obrázek jsem dost pyšná. Ovšem, nečekejte nějakou slávu.
S proporcemi obličeje jsem na tom opravdu mizenrě. Kreslila jsem si, jak se mi zlíbilo a dopadlo to takhle. Reálný člověk by s tímto profilem vypadal asi poněkud zvláštně...

Snapeovo dilema: černá, nebo bílá?

16. října 2007 v 20:50 | Loriel RavenCrow |  Drabbles
Tentokrát přesně 100 slov! Nuže:

***


"Černá... bílá... černá... bílá... a šedá neexistuje. Mysli přeci, jsi Snape. Jsi hrdý Severus Snape! Co by na to řekli? Snape s rozumem v koncích? Neexistuje, stejně jako ta zpropadená šedá. Proč to tak musí být? A je to osud, nebo on sám?
Tak kterou? Černá? Bílá? Černá? Jeho čelo bylo v tu ránu zvrásněné jako varhany v kajutě kapitána Nema. Důstojný profesor Severus Snape se protočil na otáčecí židličce na třech nohách, co stála u piána.

Kdyby si jen vzpoměl, jak to v té klaviatuře je. Kdyby si jen vzpoměl, jakou má klávesa fis dvě barvu. Černá, nebo bílá?


Trihydrogen drabble panprsteničitan

15. října 2007 v 17:37 | Loriel RavenCrow |  Drabbles
jedná se o tři sesmalená Drabblátka s třemi uboze přejatými názvy a to
  • Společenstvo prstenu
  • Dvě věže
  • Návrat krále

Společenstvo prstenu
(105 slov)


"A co s ním tedy uděláme?" rozumoval nad lesklým kovovým kroužkem Sirius.
"Ty nic!" rozkřikl se James a divoce zakoulel očima. "Je můj, já ho zvedl!"
"Ale našel ho Remy." Rozhodl Petr. "A navíc ty, Jamesi, jsi ho chtěl dát Evansové."

Potter nesouhlasně zamručel, jako že se to přeci tak dělá. Tu náhle blesklo Siriovi v očích.
"Už to mám!" zvolal a vzal prstýnek do dlaně. "Budeme společenstvo prstenu! A já budu Frodík!"
Black už už rozepínal drobný zlatý řetízek na své hrudi a pobrukoval si, že oni čtyři budou jako společenstvo nezapomenutelní.

"Mě z toho vynechte." urazil se Remus. "Ta cetka je totiž stříbrná."


Dvě věže
(108 slov)

Zablýskalo se mu v očích, poslední bitva právě začínala. Nepřátelé v černě tepaných zbrojích se blížili... Mračna se stahovala a začal vát ledový vítr. Sirius se trochu zachvěl. Poté stisknul malý stříbrný kroužek na svém krku, který visel na jemném řetízku. Povzdychl si a pak se podíval do tváře svého největšího protivníka. Ten se jenom pohrdavě usmál. Jeho hlas zněl jako varhany.

"Bojíš, se co?" provokoval ho. "Nechovej se jak malé dítě. Od té doby, co máš na krku tu pitomost, furt někam odlítáš." začal zvuk nabírat realistický hlas jeho přítale Jamese. "No tak, Tichošlápku, seber se. Máš bílé, začínáš."

"A-aha," vykoktal Sirius. "Jezdec na cé tři!"


Návrat krále
(101 slov)

"Mám toho dost. Jak teď asi vypadám?" prohlížela si sebe sama v zrcadle drobná hezká blondýna, avšak bezvadná odrážečka Nebelvírského týmu.

"Tak ten nás teda dneska pěkně prohnal. Jsem celá od bláta, sněhu a kdo-ví-čeho-ještě," stěžovala si brunetka se sportovním střihem vlasů, které jí vykukovaly z dresu, střelkyně Debora Kingová.

"A kdo ví čeho ještě?" otázal se zvědavě Sirius a zatvářil se usměvem č.19: já - nic - já - Black.
"A moc si nestěžuj. Král famfrpálu se právě vrací." řekl a zahleděl se k postavě, jež se k nim do šatny blížila jako zlověstný vodník z bahenního jezírka.


P.S.: Heh... tolkien se v hrobě obrací. Budu muset napsat ještě jednu takovou sérii, aby ležel zase na zádech, chudák...








Zracadlovka zaskřípala zuby

14. října 2007 v 11:35 | Loriel RavenCrow
A já zmačkla spoušť. Zbyla po mě spoušť... No, Taťkova zrcadlovka je dost dobrej foťák a přesto jsem já s ní (amatér + profesionál) udělala asi 250 superamatérských fotek.
V lese:
Náramně jedovatá:
Podzimní zbytek všech jarních kytek:
Uschlé růže mojí pratety:
A náš společný úlovek:
Loriel RavenCrow řečená Šílená

Já, královna Eldaritie

13. října 2007 v 21:15 | Loriel RavenCrow
Druhý obrázek, malovaný na papír z matematického sešitu (z druhé strany jsou rovnice o dvou neznámých) namalovaný mou starou dbrou propiskou (budiž jí skládka lehká.).

Lilie v.r.

13. října 2007 v 20:37 | Loriel RavenCrow řečená Šílená
První vývor do mé chubící se galerie. Myslím, že jsem to malovala někdy v květnu tohoto roku. Je to nakreslený neořezanou tužkou na kusu sešitu matematiky. Naše paní profesorka by ze mě holt moc velkou radost neměla...

Tichý svědek

13. října 2007 v 17:51 | Loriel RavenCrow |  Sesbírané střípkaté stříbrovrány
Starší, z 8.5. 2007

Sonety osudů kejklířské noci

13. října 2007 v 17:49 | Loriel RavenCrow |  Sesbírané střípkaté stříbrovrány
POkus o 'poezii' která má děj. Moc se mi to, myslím, nepovedlo... Nebo ano? Nevím. Z 11.8. 200

Podzimní

13. října 2007 v 17:46 | Loriel RavenCrow |  Sesbírané střípkaté stříbrovrány
Courala jsem venku tak moc dlouho. Zábly mě prsty (ono bylo asi sedm stupňů), brodila jsem se šustícím listím... Bylo nádherně...

Smutný
jako starý strom
a přec hýřící
barvou duhy -
zlato, bronz a jinde -
chrom,
vše barevné, víc než stuhy.

A přece,
je sám
ten strom,
jak zavřenej krám.

Rolety stažený
z komínů nejde dým,
na jahody
mražený
marně hledám rým.

Palouček dvanácti
měsíčků,
bere to desátý.
Na zmrzlost malíčků
(a uší)
a jahody roztátý
(těm červená sluší)

Že ježci
na jabka nechoděj,
to každej ví přeci.
Lidi pijou už jen mošt
nasládlej.
Ožralý dědci :o)

Mraky se stahujou,
tvář jeseně
odvrací.
Řekni to Jeleně
ať parohy
neztrácí...

Vlaštovky letěj si
na jih klidně
bez nás.
Je to od nich
tak trochu rána pod pás...

Nemyslíte?

Podzimu nelituj, je to čas
barevnej.
Na léto zapomeň, bude tu zas
jinovatka.
A přimrzá ti k podrážkám
stop na podzim narážkám :o)

Tohle jsem všechno viděla, když jsem šla ven já, Včetně Ožralých dědků... :OD

Pro Emilku

13. října 2007 v 13:57 | Loriel RavenCrow |  Zpod vlčí tlapy
Pro Emilku
Z podvědomí
vlčích máků
cítíš spaní -
po heřmánku
pod hlavou jehličí -
a nad hlavou nebe
a ti dva, co mají jen sebe,
svědomí vykřičí
zpod polštáře sny
a pavoučků aviatiků...
Co srdce zahřálo
u plic astmatiků,
to mor zachvátil
a co se nestalo -
ve zlaté oči
a zlaté srdce
jen dech,
co je smočí
v ocelové tůňce.
Plné zapomnění
hudba v srdci -
je to co zpívá
to psi a vlci
to srdce se -
vzdouvá...

Cesta

12. října 2007 v 21:03 | Loriel RavenCrow |  Sesbírané střípkaté stříbrovrány
Dnes už ... čtvrtá?


╬╬╬╬╬╬╬╬╬

Ztratila se a už není,
člověk míní, pánbů mění.
Jako zákon v plném znění,
odhoď svoje pusté snění.

Probuď se, jdi proti proudu
opusť svoji rodnou hroudu,
A jestli chceš, tak půjdem spolu.

Přes hory, přes doly, přes všecka moře
opusť svoje stará hoře
opusť všchno, co jsi měl,
stejně's na to zapoměl.

Vezmi si hůlku, vezmi si plášť.
půjdem oba nebo každý zvlášť-
Půjdeme bahnem, půjdeme lesem,
půjdeme loukou a půjdeme vřesem.

Jdeme už dlouho, nohy nás bolí.
Podrážky gumové už se nám drolí.
Co teď? Sedneme do trávy a budeme spát.
Zítra na cestě budem se zas smát...



Vlčkova balada

12. října 2007 v 20:21 | Loriel RavenCrow |  Zpod vlčí tlapy
Chaotické myšlenky vyklopené na klávesnici. Co od toho čekat? Nic...

Lupus est homo homini...

Jak slza, když stéká po líci
jak víla, tančící s měsíci.
Nebo je to Vlk?

Vstříc všem dlouhým nocím
já pláču, tiše prosím.
Bojím se tě, Vlku!

Že moje rány nejsou jen fámy,
oni se však neptají. Neptají.
Vlci šeptají.

Tvoje smutné oči mlčí,
když skrývají úmysly tvé.
Vlčí.

Jedna tlapka, po ní druhá
jednou déšť a jednou duha -
nebojím se Vlků!

Zvíře, co má srdce.
Nevinnost co chutná sladce.
Ty nemůžeš být Vlk!

Však sama jsem vlkem.

Svět & Ono to zabíjí! :)))

12. října 2007 v 17:16 | Loriel RavenCrow |  Sedmero Havranů
Svět

Svět je zlej -
je to čekání,
až pokvete
bodláčí
až k pučení
se uráčí,
až slunce zhasne,
zezelená,
až v obzor klesne
jako hrstka sena,
větrem unesena.
Když půjdeš dál
uvidíš hvězdu
v mlhovině srdci
však vítr jí svál
odnesli ji vlci
zemřeli s měsícem
který jich vytvořili
přitom se v grotesce
ošklivě zpitvořili
na diváky
nechtějí usychat,
nechtějí polykat,
pelyňku...

Svtě je zlej,
svět je jako špatnej sen
a když se mračí,
máme choutky
vlkodlačí.
Lichý sudy
plný citu.
Volat: "Jsi tu?"
je marnost
ve vůni
měsíce při svitu.
A ta noc -
má na kahánku
Svět je proto zlej,
bráníš-li se spánku.
+++++++++++++++++++++++++++++


Ono to zabíjí
Láska zabíjí
a nejen to.
Schovala se za odvahu -
to zbabělost je, milý vrahu!
Tvá květina zvadla,
zatímco jsi snil
nebo hleděl do zrcadla.
Pár hodit oblázků -
na koho? -
na lásku...
Schovávat se pod postel -
ale pod podlahu?
Až moc nízko, něžný vrahu.
A v rámech obrázků,
pozdě je
- na koho? -
na lásku.
Láska zabíjí
a nejen to.
Pojď,
budeme si hrát
na Adama a Evu -
na ty, co nepoznali hněvu
mlžných krás
a uměli se smát.
Někdo nás chtěl zmást,
řekli: "Hledej za tím vlka!"
a my našli šneka
a nebo mráz.
Pod postelí -
schoval se vlk
a láska,
teď srdce bolí...

Pro Iris

10. října 2007 v 21:03 | Loriel RavenCrow |  Sesbírané střípkaté stříbrovrány
Pro Iris
My budeme bojovat,
za ty, co se válí.
My budeme umírat,
za ty, co se báli,
my budeme zabíjet,
ty, co prosti stáli,
my slzy máme nevidět,
i když v očích pálí.

Jdem, levá, pravá,
jdem za lepší zítřky,
Jdeme dál za cizí práva
těch co nás bijí křížky.
Jdem pevně a bez hlesů,
jde, že tu ještě budem.
Ještě neprchli jsme do lesů!
Však říkejte to lidem...

Až do konce mých sil

9. října 2007 v 18:01 | Loriel RavenCrow |  Drabbles
První drabble z mé skromné a ušmudlané dílničky. Neni to nic oslnivého, ani to nemá 100 slov. Má jich přesně 111 (že to vyšlo tak na slovo, co? :o))) A jmenuje se 'Až do konce mých sil' . Žádné oslnivé téma, přišla jsem na to když jsem... no nic, nechte se překvapit. Snad vám ten konec nepřivodí žádné vážnější zdravotní potíže (a když jo, za mnou s tím nechoďte)
♦•♦•♦•♦
On chce za Vyvoleného bojovat až do konce! On vytrvá v dobru i přes svůj velký smrtijedský omyl! On nezklame! Dracovi Malfoyovi až vystupovaly žilky na krku, jak se soustředil. Byl vyčerpaný. Už po několikáté, pozvedl ruce, aby znovu a znovu zakoušel příkoří této těžké práce za odčiněním. Ruce opět svěsil podél těla. Škobrtl, stmívalo se. Pozvedl hůlku a tiše pravil 'Lumos!'. Vzal hůlku do zubů a konečně se odhodlal. Pak se mu rozsvítilo v hlavě a v náhlém opojení pocity smrtijeda, jímž byl, se rozhodl. Proč by měl Potterovi sloužit?
"Ať si ten prokletý Potter seká tou mudlovskou sekačkou zahradu sám!" rozkřikl se na rozlehlou zahradu a odkráčel.

Pampelišková

8. října 2007 v 22:10 | Loriel RavenCrow - poněkud ospalá |  Sesbírané střípkaté stříbrovrány
Bylo krásně a sluncí bylo tisíc snad.
Však já neviděla na oblohu,
když letní větřík začal vát.
Já dívala se na pláňku svěží
a musela se smát.
Jak zlato na palouček sněží.
Jen jeden pohled zdá se mi
pohled jeden, oči dvoje
Jedny oči moje a druhé, ty jsou tvoje
jsou snad jen jediné na zemi?
Tak jasné, jako pampelišky
Jiskrné jak zlaté plíšky...

Přes palouk přeběhla srnka,
my šli domů.
Ta něha, něha trávy, stromů.
A pad nosem - zlatá pylu zrnka.

Tragik(omedie) & Vílí prach

8. října 2007 v 22:07 | Raven |  Havraním brkem do popela
Vílí prach

Poslední kopretina
letošního léta,
co ještě nezačalo
a někam odlétá.
Pod prachem
křídel nočních můr
zemřeli jsme strachem
z neznámých stvůr.
Z vlkodlačích slz
mohu uplést snovou síť.
Budeme na svět koukat skrz
až pochopíš, tak přijď.
Pod nachem
slunce v heřmánku
ubila tě matem, šachem,
a teď koukám na stránku,
popsanou příběhem životů
a palčivým úsměvem
přikrývám svou nahotu,
zahrabanou pod sněhem.
A teď, když přišel nov,
budeme doufat,
že pod ševelem křídel sov
nebudeme zoufat,
když budeme kamenět.
A pak
budeme bojovat.
My dva -
versus celý svět.
Tragik(omedie)
Jsem tragéd
čerň si z očí stírám
když do snů tvých se vtírám.
Zaseli nevinnu,
sklízejí zášť.
Chutnají po vínu -
tvé slzy zvlášť
běží mi po kůži.
Tajemný neznámý
je s knihou i růží
v temnotě svázaný.


Jsem tragéd,
slová vážím,
ceny srážím.
Učili žáky
nebyly nestraný.
Změnili se v ptáky -
hlavně v havrany.
Tajemný neznámý
je s knihou i růží
v temnotě svázaný.


Jsem tragéd,
košu, kopu, sekám,
kloboukem vám smekám.
Oni maj přetvářku
za lásku a naději
jako náhražku.
Pravý nechtějí.
Tajemný neznámý
je s knihou i růží
v temnotě svázaný.


Tajemný neznámý
je s knihou i růží
v temnotě svázaný.
Potom je přesycen -
vyčítám světu,
že jsem tragéd
Pak mumlám větu -
zapadám s měsícem.


A ty jsi komik!
Tančíme světem,
co už byl smeten
s drobečky ze stolu,
vždyť komici a tragédi
nejdou nikdy spolu.
Ty komik a já tragéd jsem
udupávám hořkou zem
a jen jediné vím.
A to, že vkládám v rým
svou lásku a cit
Však - má to tak být?















xdollfacex.deviantart.com





iheartjrock.deviantart.com
purgatori.deviantart.com